2.   Cvičení - horninotvorné minerály

2.8       Skupina silikátů

Silikáty tvoří až 75% zemské kůry. Kromě toho jsou také důležitou skupinou nerostných surovin. Silikáty nacházejí široké spektrum využití např. v oblasti sklářského a keramického průmyslu nebo ve stavebnictví.

Z pohledu chemické stavby je základem silikátů pravidelný křemíko-kyslíkový tetraedr [SO4]4- (obr. 2.8.1). Podle vzájemného uspořádání tetraedrů v krystalové struktuře se silikáty dělí do šesti tříd:

-         nesosilikáty

-         sorosilikáty

-         cyklosilikáty

-         inosilikáty

-         fylosilikáty

-         tektosilikáty

2.8.2            Sorosilikáty

Základním stavebním prvkem sorosilikátů je izolovaná skupina dvou tetraedrů [Si2O7]6-, které mezi sebou sdílí jeden kyslík (obr. 2.8.2.1).

·        Epidot

Chemický vzorec:

Ca2(Al,Fe)Al2Si2O7OH

Soustava:

monoklinická

Barva:

žlutozelená, hnědozelená, černá, žlutá, šedá, pistáciově zelená

Vryp:

šedavě bílý

Fyzikální vlastnosti:

Tvrdost epidotu je podle Mohsovy stupnice 7. Štěpnost má minerál dokonalou. Průměrná hodnota hustoty minerálu se pohybuje v rozmezí 3,3 – 3,6 g.cm-3. Krystaly mohou být průhledné, průsvitné až opakní. Lesk mají skelný.

Forma výskytu:

Krystaly mohou být sloupcovité, vyskytuje se i vláknitý habitus, jemné krystalické agregáty i povlaky.

Vznik:

Epidot se vyskytuje v kontaktně metamorfovaných horninách, může vznikat tzv. epidotizací sodnovápenatých živců, krystalizací magmatu, je také minerálem sedimentárních hornin.

Ložiska a výskyty:

Ve světě se epidot nachází např. v rakouském Untersulzbachtalu, v Itálii, Francii, Polsku, Mexiku.

V České republice se epidot vyskytuje (obr. 2.8.2.2, 2.8.2.3, 2.8.2.4 a 2.8.2.5) např. v Sobotíně, případně tvoří povlaky brněnského masivu.

Obr. 2.8.2.2  Příklady výskytu epidotu v České republice

1-Sobotín, 2-Žulová, 3-oblast brněnského masivu, 4-oblast středočeského plutonu, 5-Měděnec

Obr. 2.8.2.3  Epidot, Křížková

Obr. 2.8.2.4  Epidot, Měděnec

·        Vesuvián

Vesuvián (obr. 2.8.2.7 a 2.8.2.8) je známý také jako idokras. Sytě zelená drahokamová odrůda se nazývá californit. Vesuvián bývá někdy zařazován mezi nesosilikáty.

Chemický vzorec:

Ca10(Mg,Fe)2Al4(SiO4)5(Si2O7)2(OH)4

Soustava:

tetragonální

Barva:

nejčastěji zelená, také modrá, hnědá, žlutá, bílá, růžová

Vryp:

bílý

Fyzikální vlastnosti:

Tvrdost minerálu je podle Mohsovy stupnice tvrdosti 6,5. Štěpnost vesuviánu je nedokonalá a má lasturnatý lom. Hustota minerálu je průměrně 3,4 g.cm-3. Krystaly vesuviánu jsou průhledné, průsvitné až opakní. Jejich lesk je skelný, mastný až pryskyřičný.

Forma výskytu:

Sloupcovité krystaly vesuviánu jsou často rýhované. Agregáty mohou být radiálně uspořádané, vyskytují se i masivní formy.

Vznik:

Vesuvián je minerálem kontaktně metamorfovaných hornin, žil, ale vyskytuje se i na ložiskách železných rud.

Ložiska a výskyty:

K lokalitám ve světě patří např. oblast v okolí sopky Vesuv (odtud pochází název minerálu) v Itálii, dále např. švýcarský Zermatt, oblast Uralu.

V České republice se nachází minerál (obr. 2.8.2.6) např. v Žulové, Vápenné, Hazlově u Chebu.

Obr. 2.8.2.6  Příklady výskytu vesuviánu v České republice

1-Žulová, 2-Vápenná, 3-Hazlov u Chebu, 4-Bludov

Obr. 2.8.2.7  Vesuvián, Žulová u Šumperka

Obr. 2.8.2.8  Vesuvián s grosulárem, Sierra de la Cruz, Mexiko (Mineralogy Database, 2005)