Klasifikace
vápenců
Strukturní klasifikace Folkova (1962)
Folk
rozlišuje tři kategorie vápenců (obr. 1):
I) alochemické
II) ortochemické (mikritové nebo
dismikritové, tj. mikrit s hnízdy zrnitého kalcitu)
III) autochtonní (biolitové).
I) Alochemické
vápence tvoří alochemy (klasty). V pojivu mají sparit (krystalický kalcit)
nebo mikrit (nejjemnější součást vápenců s krystaly pod 4 m). Alochemy představují:
1)
fosilie
(bioklasty)
2)
peloidy
(fekální, řasové, mikritizované)
3)
agregáty
(setmelené agregáty mikritu)
4)
ooidy
(sférolit s koncentrickou stavbou – nejčastěji karbonát; D = 0,25 –
5)
pizoidy
(též radiální stavba, D = 2 –
6)
intraklasty
(erodované v rámci sedimentační pánve)
7)
extraklasty
(terigenní úlomky).
Přítomnost typu klastů ve vápencích vyjadřuje předpona v názvu
fosilií bio-, ooidů – oo-, peloidů – pelo-, intraklastů – intra-.
V názvech vápenců se uplatňuje kombinace jmen alochemů se sparitem nebo
mikritem (obr. 2): 1. intrasparit, 2. oosparit, 3. biosparit, 4. biopelsparit,
5. pelsparit, 6. intramikrit, 7. oomikrit, 8. biomikrit, 9. biopelmikrit, 10.
pelmikrit.
|
|
|
Obr. 1. Vápence se dělí na alochemické (č. 1 až 10), ortochemické (č.
11, 12) a autochtonní (biolitické, č. 13). Alochemické vápence mají
v pojivu buď sparit (I, č. 1 až 5) nebo mikrit (II, č. 6 až 10).
Ortochemické vápence jsou buď mikritové (č. 11) nebo dismikritové (č. 12).
Autochtonní nebo biolitové vápence (č. 13) jsou tvořeny na místě rostoucími
organismy. Upraveno podle Folka (1959). |
|
|
|
|
Obr. 2. Biopelmikrit s foraminiferami, jura,
Štramberk (foto D. Reháková). |
Obr. 3. Řasové peloidy jura, Štramberk (foto D.
Reháková). |
II) Ortochemické vápence mohou být mikritové nebo
dismikritové. Obsahují pod 1% alochemů.
|
|
|
Obr. 4. Mikritové vápence, jura, Štramberk (foto
D. Reháková). |
III) Biolitové
vápence produkují na místě rostoucí organizmy (korálové, řasové vápence apod.).
|
|
|
|
Obr. 5.
Stromatolit, jura, Štramberk (foto P. Skupien). |
Obr. 6.
Korál, jura, Štramberk (foto P. Skupien). |
Klasifikace Dunhamova
(1962)
Dunham dělí
vápence podle toho, jaký je poměr mezi zrny a matrix. Zrnům (klastům)
odpovídají alochemy u Folka. Hranice mezi klasty a matrix je umělá – 20 m.
V základní klasifikaci se uplatňuje přítomnost nebo nepřítomnost mikritu,
dále podpůrná struktura matrix a podpůrná struktura či pevná kostra zrn (viz
obr. 2).
|
s mikritem |
bez mikritu |
pevné při sedimentaci (biohermové,
stromatolity apod.) |
||
|
s podpůrnou strukturou matrix |
s podpůrnou strukturou zrn |
s podpůrnou strukturou zrn |
|
|
|
pod 10 % zrn |
nad 10 %
zrn |
|
|
|
|
mudstone |
wackestone |
packstone |
grainstone |
boundstone |
|
Obr. 2. Dunhamova (1962) klasifikace vápenců
(poněkud zjednodušeno). |
||||
Česká klasifikace vápenců (Kukal,
1985, 1986) vychází z Folka. Je upravená podle principu převládajících
součástí bez ohledu na mikrit (obr. 3).
|
% zrn < mm |
extraklastové vápence |
biodetritické vápence |
biogenní vápence |
biolitové vápence |
peletové vápence |
agregátové vápence |
oolitové (pizolitové) vápence |
intraklastové vápence |
|
(biosparitové) |
||||||||
|
90 |
mikrito-extraklastové vápence |
mikrito-biodetritické vápence |
mikrito-biogenní vápence |
mikrito-biolitové vápence |
mikrito-peletové vápence |
mikrito-agregátové vápence |
mikrito-oolitové vápence |
mikrito-intraklastové vápence |
|
50 |
extraklasto-mikritové vápence |
biomikritové vápence |
biolito-mikritové vápence |
pelmikritové vápence |
agregáto-mikritové vápence |
oomikritové vápence |
intraklasto-mikritové vápence |
|
|
10 |
mikritové vápence |
|||||||
|
Obr. 3. Klasifikace vápenců podle Kukala (1986). |
||||||||