Předkládaná zpráva byla vypracována na základě ústní dohody a následně uzavřené písemné smlouvy o dílo ze dne 17.4.2003. Objednatel požadoval provedení inženýrsko-geologického průzkumu pro získání potřebných vstupních údajů pro optimální návrh sanačních opatření pro stabilizaci sesuvu a pro zakládání předpokládaných staveb na okraji sesuvného území.

Zájmové území se nachází v katastru městské části Ostrava - Lhotka, ve volném terénu nad ukončením komunikace Televizní (hrubě orientačně - v prostoru mezi poslední zástavbou a stožáry vysílacích stanic televize a rozhlasu Bobrovníky). List státní mapy 1 : 25.000 č. 15-432, list státní mapy odvozené 1 : 5.000 Bohumín 9 – 9 a Opava 0 – 9.

1.2. Přírodní poměry lokality

Z geomorfologického hlediska leží lokalita na okraji Ostravské glacigenní pánve, jež je součástí Západních Karpat. Zájmový prostor je situován ve svahu s generelním úklonem k JV, tj. do nivy řeky Odry a je protnut nevýrazným mělkým údolíčkem bez patrné vodoteče. Nadmořská výška terénu se pohybuje v rozpětí kót cca 240 - 275 m n.m.. Z geologického hlediska přísluší lokalita k severomoravské části Karpatské čelní předhlubně. Skalní podloží je zde tvořeno sedimentárními horninami paleozoického stáří – svrchní (produktivní) karbon, které jsou řazeny k tzv. petřkovickým vrstvám. Petrograficky se jedná převážně o prachovce, jílovce a méně pískovce v cyklickém vývoji. V přípovrchových partiích jsou horniny postiženy intenzivním zvětráváním, resp. přecházejí i v eluvia proměnlivých mocností a granulometrického charakteru.

Poruchy v karbonském masivu, tedy výrazná zahloubení jeho reliéfu, jsou vyplněny neogenními – miocénními vápnitými jíly až jílovci. Plošnou rozlohu miocénních sedimentů je možno označit jako reliktní.

Kvartérní pokryv je mimo málo mocné, lokálně vyvinuté deluviální zeminy původu glacigenního. Glacifluviální modelace vyhloubila do měkčího neogénu erozní koryta, která byla posléze vyplněna ledovcovými sedimenty. V lokalitě lze rozlišit jak málo mocné pozůstatky staršího zalednění halštrovského (báze kvartéru) tak především místy až 10 m mocné uloženiny sálského glaciálu.

Podzemní vody hlubokého oběhu, které lokalitu přímo neovlivňují, jsou vázány na poruchová pásma a puklinové systémy skalního podloží. Výskyt mělčích, kvartérních zvodní je závislý na zrnitostním složení ledovcových sedimentů.

1.3. Metodika provedeného průzkumu

Po několika podrobných terénních rekognoskacích byl stanoven následující rozsah prací:

n Odvrtání 11 ks jádrových průzkumných vrtů

n Provedení geofyzikálních měření metodami MRS a DEMP

n Laboratorní rozbory zemin a podzemní vody

n Geodetické zaměření průzkumných sond a dokumentačních bodů

n Inklinometrické sledování horizontálních pohybů v tělese sesuvu

n Podrobné mapování povrchu deformace a přilehlého okolí

Terénní práce byly zahájeny 25.4.2003 a ukončeny 16.5.2003.

Vrtné práce byly provedeny pojízdnými vrtnými soupravami typu H - 50 (Unigeo a.s.), HVS-04A (Geosta s.r.o.) a ruční soupravou RS-1 (D. Pělucha). Vrtáno bylo jádrově nasucho se 100% výnosem vrtného jádra, s ohledem na sjízdnost a dostupnost terénu a nezbytný manipulační prostor. Po makroskopickém popisu vrtného jádra, odběru vzorků a zaměření ustálené hladiny podzemní vody byly vrty s výjimkou sondy Iv-5 likvidovány záhozem.

Vrt Iv-5 byl po odvrtání osazen pro přesné inklinometrické měření speciální čtyřdrážkovou vodící pažnicí PVC o vnějším průměru 70 mm a běžné délce kusu 3 m. Spojení jednotlivých dílů pažnic bylo provedeno nýtováním a zabezpečeno vodovzdornou páskou proti vniknutí nečistot do měřícího prostoru (jedná se o originální systém měřících pažnic fy STUMP-Bohr AG). Mezikruží, mezi stěnou vrtu a vodící pažnicí bylo vyplněno jílo-cementovou směsí s vodním součinitelem 1,7:1 od báze vrtu k povrchu. Vrt byl při povrchu ocementován a opatřen ocelovou chráničkou modré barvy s uzamykatelným uzávěrem průměru 133 mm. Chránička je v současnosti vyvedena cca 0,5 m nad stávající terén.

Přesná inklinometrie umožňuje sledování vodorovných pohybů osy vrtu, který prochází sledovaným prostředím. Metoda určí hloubku, rychlost a směr pohybu počínajícího či již existujícího sesuvu a lze s její pomocí usuzovat i na jiné deformace masivu.

Měření se provádí ve vrtech speciálně vystrojených vnitřně drážkovanými měřícími pažnicemi. Vlastní proměřování se děje projížděním pažnice náklonoměrnou sondou, vedenou drážkami. Ve fixních hloubkových úrovních, daných délkou sondy (0.5 m) je od paty vrtu k povrchu změřen náklon sondy, který lze přepočítat na vodorovnou odchylku v příslušné hloubkové úrovni. Ve stanovených časových periodách, daných předpokládanou rychlostí pohybu sesouvající se hmoty, se měření ve stejných hloubkových úrovních opakuje. Vzrůstá-li progresivně vodorovná odchylka, je indikována aktivní zóna pohybu.

Vzhledem k tomu, že sonda je osazena dvěma čidly měřícími náklon v navzájem kolmých rovinách, lze vypočítat směr pohybu a z časových intervalů mezi proměřováním vrtu jeho rychlost. Načítáním rozdílů deformací mezi nulovým a následným měřením od paty k povrchu dostáváme deformační křivku osy vrtu, z které lze usoudit na eventuální polohu smykové plochy.

Průběh deformace lze sledovat až do zneprůchodnění vrtu ohybem. Maximální měřitelný posun závisí na mocnosti poruchové zóny a tvaru deformace pažnice. Činí 6-10 cm na každých 0.5 m hloubky vrtu.

Přesnost metody při určování náklonu je minimálně 1 mm na každých 15 m hloubky vrtu. Při analýze smykové plochy mocnosti do 0.5 m se přesnost blíží rozlišovací schopnosti aparatury, která je 0.05 mm.

Při vlastních měřeních provedených ve dnech 2., 6., 9., 12. a 16.5. 2003 bylo použito aparatury firmy Glőtzl, sestávající se z inklinometrické měřící sondy typu NMGD 30/2 délky 0,5 m, odečítací aparatury VMG 11-1 a nezbytné kabeláže. Měření bylo prováděno jako proložené, s předpokladem maxima deformací ve směru měřící roviny A+ (orientace měřící drážky ve směru předpokládaného pohybu). Pro vyloučení systematické chyby příp. jiných vlivů, byla měření ve všech vrtech realizována dvakrát. Jako výsledné měření přiložené ve zprávě bylo vybráno to, které při téměř absolutní shodě tvaru vrtu dosahovalo minimálního rozptylu hodnot při proloženém měření. Naměřená data byla předzpracována německým programem NEIG 7.0 a konečné výstupy realizovány v programu GD 7i.

Aktuálně zjištěné tvary vrtu byly porovnávány s iniciačním měřením. Na základě srovnatelných tvarů vrtů byly sestaveny křivky celkové součtové deformace (diference kumulovaných horizontálních složek) pro vybraná časová období a provedené měření je s nimi vždy porovnáváno. Grafické znázornění součtových deformací mezi měřeními dokumentuje příloha č. 9.1, 9.2, 9.3.

Odebrány a k laboratorní analýze byly předány 1 neporušený a 3 poloporušené vzorky zemin a 1 vzorek podzemní vody. U neporušeného vzorku byly stanoveny efektivní a reziduální smykové parametry a stejně jako u poloporušených vzorků základní indexové vlastnosti. Neporušený vzorek nebyl odebrán z vrtů, ale z výchozu smykové plochy přímo v terénu (označení v mapě ROX-1).

Vzorek vody byl podroben chemickému rozboru ve zkrácené škále za účelem stanovení její útočnosti na ocelové a betonové konstrukce - viz příloha č. 6.

Geofyzikální měření provedla firma Sihaya, s.r.o. Brno metodami mělké refrakční seismiky (MRS) a dipólového elektromagnetického profilování (DEMP). Principy, metodiku měření a dosažené výsledky jsou podrobně komentovány v obsáhlé příloze č. 7.

Řízení a sledování průzkumných prací, stejně jako dokumentaci průzkumných děl a sesuvného území a vzorkování prováděli pracovníci řešitelské organizace

Geodetické práce provedla fy. Geodetic, s.r.o. viz technická zpráva v příl. č. 8.

2. Podrobná část

2.1. Inženýrsko - geologické poměry

Inženýrsko - geologické poměry lokality jsou hodnoceny na základě interpretace výsledků technických průzkumných prací, geofyzikálního měření a podrobné geologické rekognoskace spojené se základním mapováním.

V zájmovém území byl ověřen následující geologický profil:

- Navážky – výkopové zeminy

- Deluvioeluviální hlíny a sutě - místně

- Glacigenní hlíny a písky, sálský glaciál

- Glacigenní hlíny, halštrovský glaciál

- Předkvarterní podloží – miocénní vápnité jíly až jílovce

- Předkvarterní podloží – svrchní karbon, včetně eluvií

Navážky jsou zastoupeny výkopovými zeminami z terénních úprav pro stavení objekty. Původní přirozený reliéf terénu byl místně přisypán až cca 3,5 m těchto navážek. Jedná se o zeminy směsné, granulometricky silně nesourodé, nakypřené.

Deluvioeluviální hlíny a sutě překrývají výchozy karbonu především v západní části území. Jedná se o zeminy ověřené např. ve vrtu J-7 v hloubce 1,8 – 4,8 m, které nelze jednoznačně přiřadit (makroskopický mezi karbonskými eluvii a týmž materiálem transportovaným na krátkou vzdálenost je prakticky nulový).

Glacigenní hlíny sálského glaciálu dosahují maximální mocnosti až cca 9 m v ose deprese (viz. příloha č. 2.1 a 2.2). V takovéto velké mocnosti byly ověřeny vrty Iv-5 (7,3 m) a J-9 (8,8 m). Granulometricky kolísají mezi hlínami jílovitými (prachovitými) a písčitými s valounkovou příměsí eratik a křemene velikosti do 2 cm. Mimo prostor osy deprese jsou vyvinuty v mocnosti cca 1,0 (J-2A) – 4,5 m (J-1). Konzistence hlín převažuje tuhá až pevná, ve smykem porušené zóně pak tuhá až měkká.

Glacigenní sálské písky byly zachyceny jen v ose deprese v hloubkách 8,8 – 10,5 m pod úrovní současného terénu. Jedná se o písky hrubozrnné, s hojnými eratiky, ulehlé, zvodnělé. Předpokládaná mocnost vrstvy kolísá patrně okolo 1 m.

Glacigenní hlíny halštrovského glaciálu byly ověřeny rovněž v nejhlubších částech deprese na bázi kvartérní sedimentace. Jde o monotónní šedé jíly, prachovité, s drobounkými zrnky eratik, přev. pevné konzistence. Ověřená mocnost vrstvy činí 1,1 – 1,5 m.

Předkvarterní podloží neogenního stáří (miocén) zaplňuje deprese v karbonském pohoří. Jedná se o silně plastické jíly (rozložené, málo zpevněné jílovce), velmi silně vápnité. Konzistence je v horních partiích pevná, zřídka jen tuhá, směrem do hloubky pak tvrdá, případně hornina nese původní texturní znaky (odlučnost, pevnost na úrovni poloskalních hornin). Předpokládaná mocnost neogenních jílů dle geofyzikálních měření dosahuje lokálně až 15 m.

Skalní podloží je v celém zájmovém prostoru tvořeno paleozoickými prachovci a jílovci petřkovických vrstev. Tyto jsou v povrchové části, tj. v mocnosti cca 1 - 2 m místně rozložené na hlinitá až suťovitá eluvia charakteru hlíny pevné a tvrdé s proměnlivým obsahem pevných úlomků matečné horniny. Směrem do hloubky se kvalita hornin zpravidla skokově zlepšuje a horniny jsou charakterizovány jako silně až mírně zvětralé, velmi pevné, deskovitě, střepovitě a polygonálně odlučné. Povrch skalního podloží je velmi nerovný – ponoření karbonu, resp. jeho oderodování po tektonické predispozici dosahuje v ose deprese hloubky cca 20 - 25 m. Východně, cca 300 m od východního okraje lokality probíhá v karbonském masivu významná Bobrovnická (J.Aust, 2003) porucha. Domníváme se, že anomálie vysledované v zájmovém území jsou vázány na doprovodné tektonické poruchy menšího řádu, směrně velmi podobné poruše Bobrovnické. Povrch karbonu byl zastižen vrty J-2, J-2A, J-7 a J-10 v rozpětí hloubek cca 0,1 - 2,3 m pod povrchem terénu. V jihovýchodním rohu lokality (K1) a ve vytěženém lůmku jižně od vrtu J-7 pak je možno sledovat jeho výchozy. Generelní směr vrstev je SZ-JV, úklon cca 15^o k SV.

2.2. Geotechnické vyhodnocení hornin

Na základě makroskopického popisu a laboratorních analýz zatřiďujeme jednotlivé horniny vrstevního sledu do následujících tříd ve smyslu ČSN 73 1001 (viz jednotlivé geologické profily vrtů), s níže uvedenými směrnými normovými, příp. průkaznými (označeno *) hodnotami fyzikálně - mechanických vlastností:

Deluvio-eluviální hlíny – tř. F6 až F4, konzistence pevná

Objemová hmotnost g_n= 20,5 kN/m³

Efektivní úhel vnitřního tření f_ef = 20 ^o

Efektivní soudržnost c = 12 kPa

Poissonovo číslo n = 0.35 – 0.40

Glacigenní hlíny – sálské – tř. F3, F4, F6 a F8, převažující konzistence tuhá

Objemová hmotnost g_n= 20,0 kN/m³ *

Efektivní úhel vnitřního tření f_ef = 20 ^o

Efektivní soudržnost c_ef = 12 kPa

Reziduální úhel vnitřního tření f_rez = 10 ^o *

Reziduální soudržnost c_rez = 8 kPa *

Poissonovo číslo n = 0.40

Glacigenní písky – sálské – tř. S1 a S4, ulehlé

Objemová hmotnost g_n= 19,0 kN/m³

Efektivní úhel vnitřního tření f_ef = 32 ^o

Efektivní soudržnost c_ef = 2 kPa

Poissonovo číslo n = 0.40

Glacigenní hlíny, halštrovský glaciál– tř. F3 až F4, konzistence tuhá a pevná

Objemová hmotnost g_n= 18,5 kN/m³

Efektivní úhel vnitřního tření f_ef = 24 ^o

Efektivní soudržnost c_ef = 14 kPa

Poissonovo číslo n = 0.35

Miocénní sedimenty – tř. R6 (F8), přev. pevná až tvrdá konzistence

Objemová hmotnost g_n= 20,1 kN/m³ *

Efektivní úhel vnitřního tření f_ef = 17 ^o

Efektivní soudržnost c_ef = 14 kPa

Poissonovo číslo n = 0.42

Rozložené karbonské prachovce a jílovce : tř. R6(F2 až F6), konzistence přev. pevná

Objemová hmotnost g_n= 19,5 kN/m³

Efektivní úhel vnitřního tření f_ef = 21 ^o

Efektivní soudržnost c_ef = 18 kPa

Poissonovo číslo n = 0.35 – 0.40

Silně zvětralé prachovce a pískovce : tř. R4 – R3

Objemová hmotnost g_n= 24,0 kN/m³

Efektivní úhel vnitřního tření f_ef = 34 ^o

Efektivní soudržnost c_ef = 120 kPa

Poissonovo číslo n = 0.25

Poznámka: výše uvedené hodnoty platí pro horniny v neporušeném masivu, v prostoru sesuvu u přemístěných hmot nutno počítat s vysokým stupněm jejich degradace.

2.3. Hydrogeologické poměry

Hydrograficky je zájmové území řazeno k povodí Odry. Je odvodňováno drobnými bezejmennými levostrannými přítoky řeky Odry, které protékají ve vzdálenosti cca 50 a 300 m východně od lokality. V předpolí lokality (J po spádnici terénu) je pak rybník s odtokem odvodní stružkou. Dle morfologie terénu a geologické skladby lze usuzovat, že srážkové vody spadlé do zájmového prostoru a jeho bezprostředního okolí odtékají po povrchu (mokřiny) i podzemními cestami právě jižním směrem k rybníku a dále do údolnice.

Srážková infiltrace neprobíhá v území rovnoměrně. Obecně lze říci, že nejpříznivější prostor pro přirozené zasakování kopíruje plošné rozšíření glacigenních hlín. Vody spadlé na plochu výchozů karbonského pohoří a miocénních jílů, odtékají po povrchu terénu.

Podzemní vody mělkého oběhu jsou vázány na granulometricky příznivé polohy glacigenních hlín (J-1, J-3, Iv-5 a J-9) a bazální polohy hlín a sutí deluvio-eluviálního původu (J-7 a J-10). Tyto vody byly zastiženy v hloubkách 2,5 – 5,0. Jedná se o poměrně slabou zvodeň s volnou hladinou.

Hlubší podzemní vody vázané na kvartérní vrstvy představuje písčitý kolektor zastižený sondami Iv-5 a J-9 v hloubce 10,5 a 8,8 m pod úrovní stávajícího terénu. Jde o vydatnou, silně napjatou zvodeň. Zdrojová oblast pro tyto vody leží patrně mnohem výše ve svahu (obec Bobrovníky). S ohledem na hloubku kolektoru a morfologii terénu lze předpokládat i dotace vývěrů podzemních vod z karbonského pohoří ve vyšších částech svahu v místech, kde chybí izolátorský překryv neogenních jílů.

Průzkumné práce byly prováděny v období srážkově minimálním a v průběhu hydrogeologického roku je možno očekávat vzestupy hladiny podzemní vody, resp. zvýšení výtlačné funkce hlubšího kolektoru v závislosti na atmosférických vlivech.

Generelní směr proudění podzemích vod v obou zvodněných kolektorech lze očekávat k J až JV, tedy po spádnici svahu směrem k řece Odře.

2.4. Stabilitní poměry

Dle registru sesuvů Státní geologické služby - Geofondu ČR, se v zákresu mapového podkladu aktuální internetové aplikace poblíž zájmového prostoru nenacházejí žádné registrované svahové deformace.

Z hlediska sesuvné aktivity lze konstatovat, že zájmové území lze v rámci Ostravska přiřadit k oblastem se zvýšenou náchylností k nebezpečným svahovým deformacím z důvodu častého výskytu anomálních geologických jevů.

Jak vyplývá z hodnocení v kapitole 2.1., je prostor sesuvu vázán na depresi v karbonském reliéfu vyplněnou miocénními a následně glacigenními sedimenty. Z pohledu stabilitního je nepříznivá geologická skladba ještě umocněna výskytem výrazně tlakového zvodnění při bázi kvartérní sedimentace.

Dle morfologických znaků i zjištění o geologické stavbě je zřejmé, že území bylo již v minulosti postiženo jak fosilními sesuvnými pohyby s dnes již zcela zastřenými znaky, tak i sesuvy recentními.

Svahovou deformaci, která byla předmětem průzkumu, je možno klasifikovat jako sesuv s rotační smykovou plochou, resp. soustavou rotačních smykových ploch. Smyková plocha je převážně vyvinuta na rozhraní kvartér x miocén, v nejhlubších částech pak v bazální poloze sálských glacigenních hlín, v JZ části lokality patrně probíhá v miocénních jílech. Dle mapovacích prací je šířka (po vrstevnici) cca 150 m, délka (po spádnici) sesuvu cca 300 m s generelním směrem pohybu k JV. SZ a Z část sesuvu je jen mělká predisponovaná vynořováním karbonského pohoří, s předpokládanou hloubkou smykových ploch do 3 m p.t. Maximální hloubky dosahuje horizontální pohyb v okolí sondy Iv-5 – cca 10 – 10,5 m p.t.

Současný stav sesuvu je možno charakterizovat ve všech jeho částech jako aktivní. Momentální rychlost pohybu sesuvu (do 16.5.2003) dle přesné inklinometrie kolísá dle atmosférických srážek od 1,5 mm do 3 mm za den. Celková deformace od počátku měření činí ve vrtu Iv-5 v hloubce 10.5 m od ústí vrtu 29,5 mm.

Jako soustavu iniciačních vlivů pro vznik sesuvu je možno jmenovat především tyto:

· velmi složitou a z geotechnického hlediska nepříznivou geologickou stavbu

· historickou existenci svahových pohybů v lokalitě

· přitížení horní části svahu deponováním výkopových zemin

2.5. Třídy rozpojitelnosti hornin

Ve smyslu ČSN 73 3050 (Zemní práce) řadíme jednotlivé typy zemin a hornin ověřeného vrstevního sledu do následujících tříd rozpojitelnosti:

navážky nehomogenní: tř. 2 - 3

deluvioeluviální hlíny: tř. 2 - 3

sálské hlíny: tř. 2 - 3

sálské písky: tř. 4

halštrovské hlíny: tř. 2 - 3

miocénní sedimenty: tř. 3 - 4

rozložené až zcela zvětralé karbonské horniny: tř. 3 - 4

silně zvětralé až zvětralé karbonské horniny: tř. 4 - 5

Podrobné zatřídění je uvedeno v geologických profilech vrtů (příl. č.3).

2.6. Posouzení agresivity podzemní vody

Pro posouzení agresivity podzemní vody na stavební konstrukce byl odebrán 1 vzorek podzemní vody, a to z vrtu J-8.

Podzemní voda je charakterizována jako neutrální, velmi tvrdá.

Dle ČSN 03 8375 (Ochrana kovových potrubí uložených v půdě nebo ve vodě proti korozi) vykazuje tato voda velmi vysokou agresivitu vůči ocelovým konstrukcím (st. IV.) vzhledem ke zjištěné hodnotě měrné el. vodivosti (85.9 mS/m) a zvýšenou agresivitu (st. III.) vzhledem k obsahu agresivního CO₂(2.2 mg/l).

Ve smyslu ČSN EN 206-1 (Beton – část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda) není podzemní voda agresivní na betonové konstrukce (žádný ze sledovaných ukazatelů nedosahuje limitů dle tab. č. 2 výše citované normy).

3. Shrnutí výsledků a závěrečné doporučení

Výsledky provedených průzkumných prací lze stručně shrnout následovně:

· Svahovou deformaci vzniklou v lokalitě je možno klasifikovat jako sesuv s rotační smykovou plochou, resp. s jejich soustavou.

· Místo sesuvu je vázáno na tektonicky podmíněnou depresi v karbonském reliéfu vyplněnou miocénními a kvartérními sedimenty.

· Lokalita má velmi složitou a z geotechnického i hydrogeologického hlediska nepříznivou geologickou stavbu.

· Sesuv lze celkově zařadit mezi svahové deformace hluboké a plošně rozlehlé.

· Sesuv je aktivní ve všech svých částech, vznikají četná nespojitá přetvoření povrchu terénu – trhliny, propady a výzdvihy, místy až devastujícího charakteru.

· Potenciál sesuvu je značný, dosavadní celkový pohyb od počátku objevení trhlin lze odhadnout na cca 1m. Riziko rychlého pohybu vzrůstá s mírou spadlých srážek. Hlavními ohroženými objekty jsou při stávajícím pomalém pohybu v prvé řadě podzemní sítě vedené tělem sesuvu – plynová a vodovodní přípojka, dále soukromé pozemky bez kultur, plot a hospodářské stavení nejbližší nemovitosti (parcela 504/5). V případě rychlého sesutí je nutno se obávat reakce horninového prostředí v místě sesuvného čela. Mohlo by dojít ke změně stabilitních poměrů do velké vzdálenosti za předpokladu, že i zde se v minulosti vyskytly svahové deformace (což je dle morfologie terénu vysoce pravděpodobné). Pak je k ohroženým objektům nutno připočíst rybník a celou řadu rodinných domků v nižší části svahu.

Doporučení pro stavby SO 01 a 02 – objekt bydlení a hospodářská budova

Ø Obě projektované stavby, tak jak jsou zaznačeny v dodaném měřičském podkladu zasahují svými půdorysy do aktivní sesuvné oblasti.

Ø V prostoru vrtu J-3 byl sondážními pracemi navíc odhalen sesuv fosilní, v současnosti bez aktivních projevů, potenciálně, především ve vazbě na stávající sesuvné pohyby nebezpečný.

Ø Základové půdy v daném prostoru jsou tvořeny převážně neogenními vápnitými jíly tuhé až pevné konzistence, okrajově sem na východě zasahují výchozy karbonských skalních hornin, na JZ okraji pak i glacigenní tuhé hlíny.

Ø Pro obě stavby doporučujeme zásadně změnit jejich umístění. Obytný objekt posunout východně tak, aby stál alespoň 70% plochy na karbonském podkladu, zbylá část by se pak ke skalnímu podloží navázala armováním a betonáží základové „desky“, případně podepřením pilotami. Předpokládaná tabulková výpočtová únosnost karbonského skalního podloží dosahuje R_dt= 250 až 500 kPa. Objekt hospodářský pak doporučujeme posunout VSV směrem, aby ležel celou základovou spárou v neporušených neogenních jílech. Předpokládaná tabulková výpočtová únosnost neogenních jílů dosahuje R_dt= 150 kPa.

Ø Co se týká projektovaných účelových komunikací, bude možno prozatím realizovat pouze jejich severovýchodní větvě, „spodní“ část komunikací bude možno provozovat až po stabilizaci sesuvu.

Doporučení pro sanaci sesuvu

Jelikož se jedná o sesuv poměrně mohutný a potenciálně vysoce nebezpečný je nezbytná jeho stabilizace. K zastavení svahových deformací doporučujeme v tomto případě použít sanační postupy řízené tzv. observační metodu, kdy mezi jednotlivými sanačními zásahy bude možno sesuv monitorovat a dle potřeby provádět nezbytné zajištění postupně. Hlavní výhodou tohoto postupu je etapovitost, která umožňuje rozložení potřebných finančních nákladů do delšího časového období, resp. v případě zastavení pohybu již po aplikaci prvních zásahů tyto náklady v podstatě minimalizuje.

A. Důsledně zavézt a zahutnit, nejlépe jílovitými materiály (neogenní jíly), veškeré trhliny v odlučné oblasti sesuvu pro zamezení svodu srážkových vod do zeminového tělesa.

B. Vzhledem k tomu, že jednou z iniciačních příčin bylo antropogenní ovlivnění svahu deponováním výkopových zemin, je nezbytné uvést morfologii terénu do původního stavu (odvézt deponované materiály), v místech kde to bude nutné, obnovit vegetační kryt.

C. Provést odvodnění čelní části sesuvu do prostoru stávající vodní nádrže – rybníka. K tomuto účelu zřídit drenážní žebro v délce cca 150 m. Konstrukce žebra: hloubka cca 2,5 – 3,0 m, profil lichoběžníkový, na dno uložit fólii PENEFOL, výplň žebra - tříděný štěrk, u báze flexibilní PVC trubky, vše obaleno filtrační (separační) geotextilií. Před zahájením odvodňovacích prací bude nutno prověřit existenci případných studní či jiných zařízení v dosahu odvodnění, aby nedošlo k nežádoucí ztrátě vod.

D. Provést odvodnění, resp. úpravu odtokových poměrů střední a horní části sesuvu s návazností viz bod ad C. K tomuto účelu zřídit drenážní žebra ve dvou větvích tvaru Y a obrácené C v celkové délce cca 300 m. Konstrukce obdobná jako výše. Po úpravách lze využít stávajících částečně provedených výkopů.

E. Snížit tlak, resp. odvodnit hlubší kvartérní zvodeň. Tento zásah má za cíl snížit pórové tlaky působící negativně v nejhlubších částech smykové plochy a odstranit či snížit dotaci vod do této zóny. Technicky navrhujeme provést 2 – 4 vodorovné odvodňovací vrty délky cca 80 (vrtání ve spodní části sesuvu) resp. 30 m (vrtání v horní části lokality). Výstroj zatahovaná perforovaná ocelová pažnice.

F. Provést trvalé statické zajištění sesuvu:

Ø přesuny hmot do čela akumulace – vytvoření přitěžovací lavice (podmíněno dalším geologickým průzkumem)

Ø přesuny hmot z aktivní, odlučné oblasti sesuvu mimo lokalitu resp. v návaznosti na předcházející odstavec

Ø vybudováním kotvené pilotové stěny zhruba v linii od konce Televizní ulice, ve směru JZ – SV, tedy se zavázáním do protisvahu na JZ v délce cca 90 m. Předpoklad velkoprůměrových pilot nad 600 mm, max. délky cca 12 – 15 m. Délka kotev při sklonu cca 45^o 15 – 18 m.

G. V průběhu všech sanačních zásahů musí probíhat pravidelný geotechnický monitoring, na jehož základě se bude rozhodovat o dalším postupu. Dosud fungující inklinometrický vrt Iv-5 bude nutno v případě jeho zneprůchodnění obnovit, případně doplnit o další monitorovací objekt v čele sesuvu.

H. Sanační práce musí probíhat dle zpracovaného projektu

Pro další postup prací rovněž doporučujeme:

Ø Ohlásit vzniklou situaci u správních orgánů obce

Ø Prostřednictvím orgánů státní správy kontaktovat oblastního geologa Českého geologického ústavu, příp. hlavního geologa Úřadu Moravskoslezského kraje který provede místní šetření a kategorizaci jevu. Dle našeho názoru jde o sesuv tzv. třetí kategorie, tedy takovou nebezpečnou svahovou deformaci, která významně ohrožuje majetky a životy občanů.

V rámci ohlašovací povinnosti bude sesuv registrován v registru sesuvů Státní geologické služby – Geofondu ČR, pracoviště Kutná Hora.

Cíl prací považujeme v této průzkumné etapě za splněný a jsme schopni neprodleně reagovat na další požadavky jak konzultačního, tak i průzkumného charakteru či geotechnického monitoringu.