Fluviální procesy

Po mnoho miliónů let byl reliéf Země modelován pouze přírodními exogenními geomorfologickými pochody, které pomocí negativní zpětné vazby vyrovnávaly změny vyvolané pohyby zemské kůry, kolísáním podnebí a vývojem biosféry. Dynamická rovnováha tohoto přírodního reliéfu může být kvantitativně vyjádřena hodnotami tzv. normální geologické eroze.

Působení člověka na reliéf se dlouho nelišilo od působení přírodních faktorů, např. zvířat. Od neolitu, tj. od počátku zemědělství, však lidská společnost začala ovlivňovat průběh geomorfologických pochodů novým - antropogenním způsobem. V současném období je však lidská společnost významným a mnohdy rozhodujícím geomorfologickým činitelem na převážné části povrchu pevnin. Kvantitativně může být narušení rovnováhy přírodního georeliéfu činností lidské společnosti vyjádřeno hodnotami tzv. urychleného odnosu.

V současné době se vliv lidské společnosti na reliéf Země projevuje hlavně třemi základními způsoby, a to:

a) přímým nebo nepřímým ovlivňováním přírodních geomorfologických pochodů, a to jak jejich zrychlováním, tak zpomalováním,

c) plánovitým (záměrným) vytvářením nových a antropogenních (technogenních) tvarů antropogenními (technogenními) geomorfologickými pochody.

Hlavní způsoby působení lidské společností na georeliéf lze klasifikovat následovně (Demek 1987):

- vyvolání antropogenních zemětřesení a vznik následných povrchových tvarů

- vyvolání antropogenních izostatických pohybů, zejména poklesů povrchu

2.2 Zpomalení přírodních exogenních pochodů, a to zejména - svahových pochodů

V následujícím textu jen velmi stručně budeme komentovat některé významné z výše uvedených způsobů působení člověka a lidské společnosti na georeliéf.

Při studiu antropogenního ovlivnění endogenních geomorfologických pochodů je třeba odlišit pochody zasahující nekonsolidované pokryvné útvary od pochodů, které zasahují konsolidované horniny zemské kůry. V této části se budu zabývat pouze pochody, které zasahují konsolidované horniny zemské kůry.

V této souvislosti můžeme rozlišit zejména dva základní typy ovlivňovaní endogenních pochodů, a to

K antropogennímu přerozdělení statických napětí na zemském povrchu dochází zejména při vyčerpání nebo načerpávání velkého množství tekutin, při výstavbě velkých vodních nádrží a výstavbě rozsáhlých městských aglomerací.

K vytvoření dynamických napětí a vzniku antropogenně vyvolaných tektonických pohybů dochází při podzemních jaderných výbuších. Nejlépe jsou tato dynamická ovlivnění endogenních pochodů známa z pokusných jaderných polygonu.

Za posledních 100 - 130 let se spalováním fosilních paliv dostalo do atmosféry obrovské množství CO₂, čímž vzrostla jeho koncentrace v ovzduší o více než 15%. Ročně se do atmosféry dostává také značné množství SO₂, což má za následek produkci H₂SO₄. Tímto znečištěním atmosféry se snižuje pH atmosférických srážek a následně i pH povrchových vod a půd. Změny chemického složení atmosféry a vod se projevují antropogenně zvýšenou korozí. Rychleji se rozrušují nejen horniny, které jsou součástí povrchových vrstev zemské kůry, ale i kamenné stavby, sochy ap.

Zvýšená kyselost srážkových a povrchových vod, půdy a hornin vede k urychlení chemického zvětrávání v krajině. Na přírodní zvětrávací pochod působí i

- rozptylování umělých hnojiv a biocidů, které mění půdní reakci a složení půdy,

- zavodňování a odvodňování rozsáhlých oblastí a s tím spojené změny chemismu podzemních vod (např. zasolení) a půd,

Je přirozené, že tyto změny mají za následek i změny rychlosti zvětrávacích pochodů.

Obr. 12.2 Oblasti Evropy na konci minulého století nejvíce postižené kyselými dešti v důsledku produkce emisí SO₂ především spalování hnědého uhlí. http://www.guh.cz/~kroplu/skolni/acidrains

V umělých zářezech dolů, silnic, železnic aj. dochází k urychlenému zvětrávání narušených hornin a ke vzniku urychlených svahových pochodů, jako jsou řícení, sesouvání ap. Podle mezinárodní statistiky je asi 80% současných sesuvů spojeno s činností lidské společnosti.

Antropogenní vliv na sesuvy se projevuje jednak jejich aktivizací, jednak jejich stabilizací. Převažuje však aktivizace sesuvů.

Vznik bahenních proudů na svazích je urychlován kácením lesů, vypalováním keřů a trávy, obnažením zemin při hospodářském osvojování území, stavbou kanálů, teras ap. Bahenní proudy mohou vzniknout i ze špatně uloženého materiálu.

c) Urychlení fluviálních erozních a akumulačních pochodů, zejména odnosu půdy

Za posledních 10000 let lidská společnost vykácela dvě třetiny původní lesní pokrývky, tj. cca 8 . 107 km² lesní plochy (Demek 1987). Geomorfologický význam lesa zejména pro povrchový odtok vody a fluviální pochody je obrovský a všeobecně známý. Odlesnění mění zásadně poměry ve svahovém a fluviálním subsystému georeliéfu. Rychlý povrchový odtok na odlesněných plochách je zejména za přívalových dešťů příčinou urychleného odnosu půdy, bahenních proudů a sesuvů. Odnos pod přirozeným lesem je malý.

Urychlený odnos půdy se projevuje nejen odnosem na svazích, ale i urychlenou akumulací na dolních tocích a v ústích řek. V extrémních případech vede urychlený odnos ke vzniku georeliéfu intenzívně rozřezaného stržemi, k obnažení skalního povrchu anebo k uvolnění sypkých hornin a jejich převátí eolickými pochody.

Urychlení svahových geomorfologických pochodů lidskou činností a transport materiálu do vodních toků způsobuje změnu fluviálních pochodů, zejména na dolních tocích a při ústí. Zejména v nížinných oblastech dochází k urychlené akumulaci.

Změny režimu vodních toků a unášeného materiálu vyvolávají regulaci vodních toků, stavbu hrází a umělých vodních nádrží. Regulace pak opětně urychluje přírodní geomorfologické pochody. Napřímení vodních toků vede ke zkrácení délky toku a tím k prohlubování koryta.

Odpadové vody z průmyslu a měst zvyšují mineralizaci vody ve vodních tocích, čímž se zvyšuje např. její korozní schopnost.

Celkově můžeme říci, že urychlený odnos půdy a zrychlení fluviálních pochodů je vyvoláváno:

a) změnami reliéfu lidskou činností, a to podřezáváním svahů, výkopy, odvaly, vojenskou činností (vojenský mikroreliéf),

b) změnami vegetačního krytu, vykácením lesů, požáry lesů, rozoráním travního pokryvu ap.,

c) změnami struktury půdy vlivem orby, nadměrné pastvy, nevhodnými osevy, vysoušením ap.,

d) změnami povrchového odtoku, zvětšením kritických rychlostí toků při regulacích, umělým snížením erozní báze proříznutím meandrů ap.,

Změny původního vegetačního krytu a vznik orné půdy vytvářejí na pevninách příznivé podmínky pro urychlený eolický odnos a akumulaci. Urychlený větrný odnos (deflace) je samozřejmě nejvíce patrný v polosuchých a suchých oblastech, ale projevuje se i v mírném pásu a na pobřežích. Extrémními případy jsou "černé bouře" ve stepích a prériích, změněných člověkem v pole. Prach z "černých bouří" je unášen na velké vzdálenosti.

Změny vyvolané činností lidské společnosti v množství a druhu materiálu přinášeného vodními toky do moře mají vliv na vývoj pobřeží. Úbytek množství materiálu nebo jeho zjemnění vede k rozrušování pobřeží (např. pláží) a k urychlené abrazi. Známý je příklad z Egypta, kde se zachycení materiálu unášeného Nilem v Asuánské přehradě projevilo rozrušováním delty Nilu. Těžba písku a štěrku z pobřežních vod vede ke zvětšení hloubky vody, zvýšení výšky vln a k urychlené abrazi pobřeží.

Lidská společnost zpomaluje přírodní svahové pochody různými technickými (biotechnickými) prostředky, jako jsou terasování svahů, odvodňování svahů (povrchové nebo podzemní - např. vodorovnými vrty), zatravňování a zalesňování svahů ap. Ke zpomalení svahových pochodů vede i jejich pokrytí asfaltem, betonem ap.

Lidská společnost používá různé prostředky pro zpomalení fluviálních pochodů. Tyto prostředky lze rozdělit do několika skupin, a to

- prostředky zvyšující infiltraci a snižující povrchový odtok (např. zasakovací pásy na svazích),

- biotechnické prostředky zabraňující narušování břehů vodotečí (např. osazování břehů stromy),

- technické prostředky zabraňující zahlubování vodotečí nebo narušování břehů (např. zpevnění koryta betonem, dlažbou ap.),

- technické prostředky zachycující plaveniny a splaveniny (např. umělé vodní nádrže).

Podobně na pobřežích oceánů a jezer se používají biotechnické a technické prostředky pro zpomalení účinků vln na pobřeží, zejména abraze - jako jsou např. vlnolamy, hráze budované pro zachycování materiálu pohybovaného břežními proudy, uměle vytvářené akumulace materiálu ap.

V současné době dochází k rozšiřování pouští a váté písky pokrývají stále větší plochy. Proto je věnována značná pozornost zpomalování pohybů vyvolávaných deflací. Používají se různé prostředky, z nich největší význam mají biotechnické prostředky, zejména zpevňování povrchu vegetací.

12.3 Antropogenní (technogenní) geomorfologické pochody a tvary jimi vytvořené

V současném období vědy a techniky značně vzrostl rozsah antropogenních geomorfologických pochodů, kterými společnost působí na georeliéf. Antropogenními geomorfologickými pochody nazýváme způsoby, kterými lidská společnost působí na georeliéf a vytváří příznačné antropogenní tvary. V současné době probíhá toto působení většinou prostřednictvím techniky, a proto bývají tyto procesy a tvary jimi vznikající označovány rovněž jako technogenní.

b) jsou výsledkem cílevědomého působení společnosti, i když v nich existují určité prvky náhodnosti,

d) svým rázem a směrem nemusí odpovídat přírodním podmínkám krajiny, příkladem může být vznik seizmotektonických tvarů podzemním atomovým výbuchem v naprosto aseizmickém území štítu nebo platformy,

f) mezi činiteli, kteří formují tyto pochody, je rozhodující činnost společnosti.

Antropogenní pochody probíhají často rychleji než přírodní geomorfologické pochody a s větší intenzitou. Např. antropogenní solný kras vznikající při dobývání solí způsobem podzemního vyluhování se vyvíjí mnohokrát rychleji než přírodní solný kras.

V současné kulturní krajině vznikají velmi rozmanité a složité vazby mezi přírodními a antropogenními tvary georeliéfu. Např. průmyslový závod je postaven na horninách, které tvoří jeho základovou půdu, a základy jsou v přímém styku s podzemní vodou.

Antropogenní (technogenní) pochody v kulturní krajině dělíme na antropogenní zvětrávání, degradaci, agradaci a transport.

Antropogenním zvětráváním označujeme umělé rozvolnění hornin a zemin a jejich přizpůsobení potřebám lidské společnosti. Lidská společnost v současné době každoročně rozvolňuje obrovská množství hornin a zemin a vytváří antropogenní zvětralinové kůry. Při dobývání nerostných surovin rozvolňuje lidská společnost asi 1 . 10¹¹ tun hornin a zemin za rok. Při těžbě se rozrušuje přírodní struktura hornin a zemin a dochází k jejich drobení, třídění a ke změně složení. V důsledku přemísťování materiálů se vytváří antropogenní zvětralinová kůra. Tím se podstatně mění geodynamická, geochemická, geotermická a gravitační situace. Probíhají velké změny chemicko-minerálních, granulometrických a fyzikálně mechanických vlastností hornin a zemin, především ve směru jejich rozvolnění. Jen zřídka nacházíme v antropogenních zvětralinových kůrách druhotně zpevněné materiály.

Zvláštním typem antropogenních zvětrávání jsou kulturní půdy. Při orbě dochází každoročně ke značným změnám půd a zemin. Plocha oraných polí na zemi představuje asi 13 % povrchu pevnin. V současné době probíhá antropogenní zvětrávání na 55% povrchu pevnin a svou intenzitou předčí přírodní zvětrávání. Antropogenní zvětrávání sahá rovněž do větších hloubek než přírodní pochod.

V souvislosti s hospodářskou činností společnosti, např. s výstavbou závodů, sídel, letišť ap., dochází k zarovnání reliéfu, a to jednak antropogenním odnosem, jednak antropogenní agradací (např. vyrovnáváním terénu navážkami). Většina antropogenní agradace a degradace probíhá dnes pomocí techniky.

V průběhu hospodářské činnosti člověk dopravuje značná množství materiálů, jako jsou rudy, paliva, stavební materiály, pevné odpady ap. Současně s tím se dostává do oběhu řada látek, jako je např. popílek z komínů ap.

Těžba nerostných surovin ze zemské kůry dosahuje v současné době značných rozměrů. Každoročně se ze zemské kůry dobývá asi 6 km³ surovin a hlušiny. Za posledních 500 let bylo ze zemské kůry vydobyto např. 5 . 10¹⁰ tun uhlí a ropy a 2 . 10⁹ tun železné rudy.

Při těžebních činnostech vznikají těžební antropogenní tvary. Těžební antropogenní tvary georeliéfu jsou tvary vznikající záměrně nebo nezáměrně těžební činností. Rozlišujeme:

a) vlastní těžební tvary, jako jsou povrchové doly, šachty, štoly, haldy, kamenolomy, hliniště, pískovny, štěrkovny, vrty ap.,

b) průvodní těžebni tvary, jako jsou poklesové kotliny (obr. 12.16), pinky ap.

Obr. 12.3 Satelitní snímek západní části oherského riftu dobývacím prostorem (Doly Jiří a Družba včetně vnějších výsypek) )hnědého uhlí v sokolovské pánvi je příkladem území výrazně postiženého těžební činností. Srovnej s obr. 12.4. Satelitní snímek Landsat-7 http://worldwind.arc.nasa.gov.

Obr. 12.4 Panoramatický snímek Lomu Družba v sokolovské pánvi je příkladem území výrazně ovlivněného těžební činností. Srovnej s obr. 12.3. Foto R. Grygar.

Rozsáhlými antropogenními tvary jsou povrchové doly (obr. 6.4, 12.3, 12.4). Tímto termínem označujeme rozsáhlé sníženiny včetně průmyslových budov a zařízení, které vznikají při těžbě užitkových nerostů, jako uhlí, rud, sádrovce, diamantů, stavebních materiálů ap. povrchovým způsobem. Povrchové doly zaujímají nezřídka značnou plochu a dosahují hloubek i několika set metrů. Povrchové doly jsou složitými tvary, protože se skládají z řady tvarů, např.

- z těžební fronty, tj. svislé stěny nebo několika stupňovitě uspořádaných stěn,

Obr. 12.6 Opuštěný lom pod Turoldem u Mikulova lokalizovaný v jurských vápencích se postupnou přírodní "rekultivací" stává zdánlivě "přirozenou" součástí krajiny. Foto R. Grygar.

Obr. 12.7 Jámový povrchový důl v kimberlitech na těžbu diamantů (Finsch Mine, Jihoafrická republika). http://www.debeersgroup.com

Hlubinné doly jsou rovněž komplexem průmyslových budov a zařízení pro těžbu užitkových nerostů hlubinným způsobem. Je to souhrnné označení, které zahrnuje jak povrchové části, tak i soustavu pod povrchových děl vytvořených pro dobývání, tj. šachet, štol a komor.

Těžební haldy jsou konvexní antropogenní tvary, které vznikají při těžbě, při úpravě vytěženého nerostu nebo při průzkumu. Podle polohy rozlišujeme

- tabulovité haldy, mající tvar stolového vrchu s vrcholovou plošinou a příkrými svahy.

Svahy hald mohou být buď plynulé, nebo stupňovité. Na svazích hald vznikají drobné tvary, jako jsou odnosové rýhy, strže, sesuvy ap..

Haldy jsou tvořeny vytěženým materiálem, většinou hlušinou. Některé haldy obsahují hořlavý materiál - např. uhlí - a na těchto haldách probíhají další pochody, jako je vytváření zpevněných lavic, sesedání, vznik dutin, závrtovitých sníženin ap. Pod tíhou hald může dojít k vytlačování plastického podloží a ke vzniku vytlačených valů ap. Kamenolomy jsou lomy vzniklé při těžení skalních hornin, zejména stavebního kamene. Lomy jsou antropogenní tvary, které mají buď tvar sníženin (jámové lomy), nebo stěn zahloubených do svahu vyvýšenin, údolí ap. (stěnové lomy).

Hliniště (hliníky) jsou místa, kde se těží zeminy (zejména hlíny, silty, jíly ap.). Většinou mají tvar sníženin.

Pískovny jsou místa, kde se těží a upravuje písek (obr. 12.8). Mají rovněž bud' tvar sníženin (někdy zaplavených vodou), nebo stěn. Podobné jsou štěrkovny, kde se těží štěrk.

Sejpy jsou tvary vzniklé při rýžování. Při ručním rýžování vznikají nevelké pahorky, složené hlavně z písku a štěrku. Mají zpravidla výšku 1-2 m, výjimečně kolem 5 m. Při strojovém rýžování (např. dragami) vznikají řady rovnoběžných valů, které často vytvářejí rozlehlá sejpová pole. Průvodními tvary podpovrchové těžby jsou těžební poklesové sníženiny, které vznikají poklesem povrchu v poddolovaném území, tj. v území, pod jehož povrchem se provádí důlní těžba. Poklesové sníženiny mají tvar plochých sníženin, často bezodtokých, zatopených vodou nebo zabahněných. Poklesové sníženiny jsou významným tvarem georeliéfu, protože mají vliv na další složky krajinné sféry, např. na vodní toky, komunikace, stavby ap.

Při vyrubání ložiska vzniká v nadložních horninách napětí, které se po prolomení nebo pružné deformaci nadložní vrstvy a zavalení vyrubaného prostoru vyrovná. Prostor vzniklý nad závalem se dále zavaluje a tento pohyb postupně přechází až na povrch terénu. K viditelnému poklesání povrchu dochází až po určité době, závislé na báňsko-technických podmínkách, a to v rozsahu jednoho až několika let. Po dosažení maxima poklesání postupně ustává a horninové vrstvy se dostávají do stavu přibližné rovnováhy. Těžební poklesová sníženina nebývá omezena jen na plochu nacházející se bezprostředně nad důlními díly, ale zasahuje do širšího okolí (tzv. zálomový úhel).

Při poklesech vznikají v poklesové sníženině trhliny, terénní stupně, sesuvy ap. Antropogenní trhliny mívají délku stovky metrů až několik kilometrů. Poklesové těžební sníženiny nad hlubinnými doly dosahují v hloubky až n.10 m. Při odstřelech v dolech mohou na povrchu vzniknout seizmotektonické tvary.

Pinky jsou sníženiny vzniklé rychlým prosednutím, propadnutím a zřícením podpovrchových důlních děl. Půdorys pinek bývá kruhový, eliptický nebo nepravidelný. Průměr dosahuje až několika desítek metrů. Pinky vzniklé prosednutím stropu štol mají tvar pánví nebo trychtýřů. Pinky vzniklé propadnutím nebo zřícením mají strmé stěny a na dně zřícený materiál.

Průmyslové tvary georeliéfu vznikají při průmyslové výrobě. Při stavbě závodů dochází k zarovnávání terénu buď odtěžením materiálu, nebo naopak vyrovnáním a zvýšením navážkou. Vznikají tak průmyslové plošiny. Významné jsou i tvary vznikající při provozu závodů (např. průmyslové haldy). Průmyslové haldy jsou tvořeny z odpadového materiálu vznikajícího při provozu. Můžeme je dělit podle průmyslového odvětví na hutnické, energetické, chemické ap. Podle původu jsou složeny velmi odlišnými materiály (struskou, chemickými látkami, popílkem ap.). Některé odpady jsou naplavovány do odkališť a vytvářejí naplavené roviny odkališť. Významné jsou i podzemní prostory pro průmyslovou výrobu, jako jsou haly podzemních elektráren, sklepy pivovarů a vinných závodů ap.

Obr. 12.10 Buštěhradská halda vytvořila významný krajinný prvek, vyhlídkový bod zvedající se nad okolní industriální a zemědělskou plošinu Kladenska a Slánska. Na obzoru se rýsují vrchy Českého Středohoří.
Foto P. Mudra http://krajina.kr-stredocesky.cz

Obr. 12.11 Hluboké jámové lomy Mexiko a Velká Amerika u Mořiny vytvořily kulisu skalní divočiny uprostřed jinak fádní plošiny při severním okraji Českého krasu
Foto P. Mudra http://krajina.kr-stredocesky.cz

Obr. 12.12 Stěnový etážový lom Alkazar se kdysi zakousl do boku pravěkého hradiště Kozel, dnes se však již řadí do skalního defilé v údolí Berounky a postupně nabývá přírodní ráz. Úplnému splynutí však brání nepřirozená geometrie lomu, zejména přítomnost pravidelných lomových etáží. Foto P. Mudra http://krajina.kr-stredocesky.cz

Obr. 12.13 Etážový velkolom Čertovy schody u Koněprus je sice velkou jizvou ve tváři krajiny, navazuje však na přirozené skalní stěny Kotýzu a Karmazínovy skály (střed snímku).
Foto P. Mudra http://krajina.kr-stredocesky.cz

Zemědělské tvary georeliéfu jsou velmi různorodá skupina tvarů vzniklých při zemědělské výrobě. Celkově zemědělské pochody přispívají ke zahlazování přírodních tvarů hlavně orbou a pak úpravami terénu, např. zavážením strží, úvozů, mrtvých ramen ap. Zemědělské pochody však mohou vést i ke vzniku nerovností terénu (např. zemědělských teras). Velmi rozšířené jsou v tropických zemědělských oblastech, zejména v oblastech pěstování rýže.

Zemědělské terasy jsou svahové stupně, tvořené téměř vodorovnou plošinou a příkřejším svahem terasy. Plošiny teras mají různé rozměry, zpravidla převládá délka nad šířkou. Rovněž výška svahu terasy je rozdílná.

Obr. 12.14 Satelitní snímek oblasti osoblažského výběžku je příkladem zemědělské krajiny. Zřetelný je také výrazný rozdíl mezi způsobem "socialistického hospodaření" JZD na území České republiky (jz. část snímku) a a privátním zemědělstvím v Polsku (s., v. a sv. část území snímku). Google Earth - earth.google.com

V oblastech kamenitých půd se vyskytují zemědělské haldy. Zemědělské haldy vznikají nahromaděním kamení (úlomků skalních hornin, štěrku, ap.) vysbíraného zemědělci z polí. Zemědělské haldy mají různé, místy značné rozměry. Z kamení vysbíraného z polí vznikají i zemědělské valy. Jsou to protáhlé tvary lemující okraje polí. Pro pěstování některých druhů plodin (např. rýže) se vytvářejí zemědělské sníženiny.Jsou to ploché sníženiny lemované valy a vodními koryty.

Vodohospodářskými činnostmi vznikají antropogenní tvary, jež můžeme rozdělit na vnitrozemské a pobřežní. Z vnitrozemských vodohospodářských antropogenních tvarů mají největší rozměry hráze vodních děl, zejména přehrad. Zejména sypané hráze přehrad mají značné objemy. I hráze rybníků však dosahují značné délky a výšky. Hráze vodních toků se zase vyznačují značnými délkami, zejména již zmíněné hráze velkých vodních toků v Asii. Pro hráze sedimentačních nádrží je příznačné postupné zvyšování v souvislosti s akumulací materiálu v nádrži (odkal ovací, flotační aj. nádrže). Značné množství materiálu bylo rovněž přemístěno při stavbě plavebních kanálů, odvodňovacích a zavodňovacích kanálů. Množství materiálu bylo rovněž člověkem přemístěno při prohlubování plavebních drah, dna přístavů ap.

Při čerpání podzemních vod vznikají depresní kužely, v jejichž prostoru dochází vlivem změn obsahu vody ke změnám fyzikálně mechanických vlastností hornin. Na povrchu terénu vznikají sníženiny, jejichž rozměry závisejí jednak na vlastnostech hornin (stlačitelnosti ap.), jednak na velikosti sil, které je vyvolávají. Dochází tak k antropogenním poklesům od několika centimetrů až do prvních metrů. Nerovnoměrné sesedání povrchu vyvolává řadu potíží při hospodářském využívání území.

Antropogenními činnostmi pak vznikají antropogenní pobřežní tvary, jako jsou:

- antropogenní sníženiny (vodou zatopené hliniště, štěrkovna - obr. 12.8, rašeliniště),

- antropogenní pobřežní nížiny, případně pod úrovní toku, vzniklé zavážkami a ohrazováním (poldry),

Obr. 12.15 Plavební panamský průplav je největším plavebním kanálem antropogenního původu. Satelitní snímek Landsat-7 http://worldwind.arc.nasa.gov.

Obr. 12.16 Poklesová kotlina s kalovými nádržemi Dolu Lazy u Orlové. V pozadí v centru snímku halda. Foto R. Grygar

Sídelní tvary georeliéfu vznikají při výstavbě lidských sídel. Zejména při výstavbě měst byla přemístěna značná množství hornin a zemin a podstatně změněn georeliéf, a to jak antropogenní degradací, tak i antropogenní agradací (navážky).

Antropogenní degradací vznikají na svazích sídelní terasy a na vrcholech sídelní plošiny. Antropogenní agradací vznikají sídelní roviny, např. v údolních nivách. Sídelní roviny jsou v městech příznačné značnými množstvími navážek a navážky v nich dosahují značných mocností. Na šelfu oceánů a moří jsou navážkami budovány sídelní ostrovy. Geomorfologicky významnými tvary jsou únikové pahorky v zaplavovaných oblastech, které byly navršeny lidmi jako útočiště za vysokých vodních stavů. Ruinové pahorky vznikly zejména ve střední Asii a na Blízkém východě z rozrušených starověkých měst, zbudovaných z nepálených cihel. Suťové pahorky vznikly ze sutin vyvezených z rozbitých měst po druhé světové válce. Např. množství sutin vyvezených po roce 1945 z rozbitých domů v Berlíně se odhaduje na 3,1 . 10⁸ m³ (Fels 1954 in Demek 1987).

Odpadkové pahorky jsou řízené skládky pevných komunálních odpadků, které jsou vršeny do formy pahorku. Většinou jsou však pevnými komunálními odpadky zarovnávány sníženiny přirozeného i antropogenního původu (strže, úpady, kamenolomy, hliniště ap.), takže vznikají odpadkové plošiny.

Dopravní tvary georeliéfu jsou tvary, které člověk vytváří při výstavbě povrchové a podpovrchové dopravní sítě. Při stavbě železnic a silnic vznikají např. tyto tvary:

- dopravní průkopy, které vznikají výkopem podél komunikace, dělí se dále na výkopy, zářezy a odkopy,

- dopravní náspy, tj. navršený podklad vyvýšených komunikací, např. silniční nebo železniční násep,

- dopravní haldy, které povstávají ukládáním materiálu vytěženého při vzniku dopravních průkopů a nejsou použity pro náspy.

Součástí dopravních tvarů jsou i podzemní stavby, např. silniční nebo železniční tunely, tunely metra nebo podpovrchové dráhy ve městech. Při stavbě tunelů dochází někdy k poklesu povrchu a vzniku dopravních poklesových sníženin. Při stavbě letišť zarovnáváním terénu antropogenní degradací nebo akumulací vznikají letištní plošiny s přistávajícími a odbavovacími drahami a dalšími konstrukčními prvky letišť. Při používání nezpevněných komunikací vznikají úvozy. Úvozy jsou protáhlé zářezy vznikající dopravními pochody na cestách. Jsou vyvinuty nejen v zeminách, ale i ve skalních horninách. Úvozy jsou nezřídka dále prohlubovány přírodními geomorfologickými pochody, takže na jižní Moravě často pozorujeme vedle sebe strž vzniklou ze středověkého úvozu.

Vojenské antropogenní tvary vznikají činností vojska. Podobně jako ostatní antropogenní tvary je rozdělujeme na historické a současné a podle polohy povrchové a podzemní. Povrchové vojenské tvary se dělí na konvexní a konkávní.

- vojenské valy, tj. protáhlé vypuklé tvary (vyvýšeniny) georeliéfu, které byly vybudovány násypem hmot pro obranné účely a výrazně vystupují nad svoje okolí,

- vojenské příkopy, z nichž značné rozměry mají zejména proti tankové příkopy, hradební příkopy ap.,

- zákopy, tj. příkopy, zpravidla s násypem, které umožňují krytí vojáků před palbou, pozorováním ap.,

- krátery po bombách a granátech, z nich značné rozměry mají krátery po atomových bombách.

Pohřební tvary vznikají při pohřbívání mrtvých a s tím spojenými zvyky. Opětně rozeznáváme podle stáří tvary historické a současné a podle polohy tvary povrchové a podzemní.

- pohřební mohyly, které vznikly navršením zemin nebo úlomků skalních hornin a mají tvar kuželovitý, kupovitý, stolovitý a dosahují výšek až přes 30 m a průměru přes 1 000 m, vytvářejí i skupiny mohyl,

- pyramidy, které jsou sestaveny z opracovaných bloků, největší pyramida v Egyptě má výšku 230 m, plochu 5,43 ha, hranu základny 230 m, objem 2,521 . 106 m³;

V současné době se rekreační pochody stávají významným činitelem při modelaci rozsáhlých oblastí. Mezi rekreační tvary náležejí např.

- koupaliště, přirozené nebo antropogenně vyhloubené vodní nádrže s udržovaným režimem vody i břehů, např. umělými plážemi z nasypaného štěrku a písku,

- sjezdové dráhy, které jsou uměle obnaženými svahy, na nichž se jednak urychlují nebo zpomalují geomorfologické pochody (např. sjezdovky s umělým pokrytím), jednak uměle upravuje terén,

- turistické stezky, na kterých dochází k urychlené erozi a nezřídka k přeměně ve strže v důsledku rozrušení vegetace procházejícími rekreanty nebo naopak ke zpomalení pochodů, zaviněnému terénními úpravami, vybetonováním, vyasfaltováním ap.,

- parkoviště, uměle vyrovnané plochy antropogenní degradací nebo agradací, často s umělým pokrytím povrchu v místech velkého soustředění rekreantů,

- hřiště s antropogenně vyrovnaným povrchem a nezřídka s umělým povrchem, včetně diváckých ochozů, tvořených např. valy ze zeminy,

- lyžařské skokanské můstky, jejichž stavba včetně příjezdových komunikací a tribun pro diváky často vyžaduje rozsáhlé úpravy georeliéfu.

12. Antropogenní pochody a jimi podmíněné geomorfologické pochody