Vynikající český geolog a montanista, profesor
Báňské akademie v Příbrami.
Narodil se 30. března 1836 v podkrkonošské
Jilemnici. R. 1852 začal studovat přírodní vědy na pražské polytechnice.
Odtud odešel r. 1857 na vyšší montánní učiliště (později báňská akademie) v
Příbrami, kde byl ovlivněn především přednáškami Johanna Grimma, tehdejšího
ředitele a vynikajícího geologa. Pošepného zaujaly zejména jeho výklady o
rudných ložiskách. Touha ověřit si své vědomosti v této oblasti ho přivedla
k tomu, že se v této době začal věnovat průzkumu měděných rud
v okolí Jilemnice.
Po studiu nastoupil Pošepný dráhu montánního geologa
báňské správy rakousko - uherského mocnářství a r. 1860 byl přidělen jako
horní praktikant báňskému ředitelství v rumunské (tehdy uherské)
Oláhláposbánye (Baia Mare). V r. 1861 získal místo vedoucího těžby na lignitovém dole v okolí
Kovácsové, v oblasti geologicky málo prozkoumané. R. 1862 byl pověřen
prostudováním rudného ložiska v Rodně v Transylvánských Alpách. Pod
dojmem svých nedostatečných znalostí požádal o umožnění studijního pobytu
v Říšském geologickém ústavu ve Vídni. Dvouletého období využil ke studiu
odborné literatury a intenzívní účasti na geologických přednáškách, ale i
v této době se zabýval výzkumem v terénu (v Rodně). Po návratu v r. 1865 mu byl zadán úkol
vypracovat studii o zlatorudném ložisku ve Verespataku a v r. 1869
mu byl přidělen výzkum rudných dolů v Raiblu (Rabejl). Během tohoto
několikaletého pobytu v Sedmihradsku se mu podařilo nashromáždit velké
množství dokladového materiálu a odborných zjištění. Průzkum hornicky málo
dotčeného Sedmihradska mu umožnil seznámit se s různými typy ložisek - od
ložisek železných a zlatých rud až po ložiska soli a síry.
Roku 1870 byl Pošepný jmenován hlavním
geologem pro Uhry na báňském ředitelství v Banské Štiavnici. V této
době prováděl také výzkum několika
slovenských rudných ložisek (Magurka, Špania Dolina, Kremnica, Nová Baňa) a
vedle toho např. dokončoval i podrobný výzkum ložiska v Raiblu. Jeho
hlubší zájem o praktické vyústění geologických zjištění a vypracování širší
koncepce průzkumných prací se však střetával jen s malým porozuměním. R. 1874 proto požádal o zproštění
z funkce a odešel zpět do Vídně, kde r. 1875 přijal místo
vícesekretáře rakouského ministerstva orby. V této funkci, kterou zastával do
roku 1879, provedl řadu výzkumů v Tyrolsku, Štýrsku a Istrii. R. 1876 byl
vyslán na světovou výstavu ve Filadelfii. Této cesty využil jak k
navázání přátelství s americkými kolegy geology (např. newyorským Prof. R.
W. Raymondem), tak k návštěvě řady ložisek, zvláště v Nevadě a Kalifornii.
V roce 1878, při rakouské okupaci Bosny a Hercegoviny navrhnul provést
geologické zmapování těchto zemí vojenskými kartografy, pro které uspořádal
cyklus přednášek o geologii a způsobech geologického mapování.
V této době se již utvářela Pošepného koncepce
výzkumu a pokusil se vypracovat vlastní teorii o vzniku rudných ložisek.
Zároveň se mu podařilo prosadit na ministerstvu zavedení povinných přednášek
z oboru geologie ložisek do dosud převážně technického výukového programu
rakouských báňských akademií. 8. září 1879 byly císařským výnosem zřízeny
na báňských akademiích v Příbrami a Leobenu nové katedry ložiskové
geologie. Vedením katedry v Příbrami byl pověřen, zprvu jako docent,
posléze od r. 1882 jako mimořádný a od r.1887 jako řádný profesor geologie a
analytické chemie, F. Pošepný.
Za
svého působení na báňské akademii se také věnoval intenzivnímu geologickému
výzkumu příbramského revíru. Právě zde se zřejmě zformovaly hlavní zásady jeho
teorie o genezi rudných ložisek. Bohužel i tady při svých výzkumech narážel na
nezájem a nepochopení.
R. 1889 se z těchto a také ze
zdravotních důvodů rozhodl odejít do důchodu a přesídlil do Vídně. Během
několika následujících let uskutečnil řadu zahraničních cest, navštívil četné
důlní oblasti v Německu, Anglii, Norsku, Švédsku, Francii, Itálii,
Sardinii i Palestině, se záměrem získání dalších poznatků a ověření svých úvah
o genezi rudných ložisek.
Zemřel ve Vídni 27. března 1895 a je pohřben na
hřbitově v rodné Jilemnici.
Dílo:
Své celoživotní výzkumy, názory a poznatky shrnul ve
svém stěžejním díle „ The Genesis of Ore
deposits“ (Geneze rudních ložisek), poprvé zveřejněném v anglickém
znění v Chicagu r.1893 u příležitosti kongresu americké asociace báňských
a hutních inženýrů. V němčině bylo toto dílo vydáno r. 1895 a v r. 1902
znovu vydáno v New Yorku v anglickém překladu i s obsáhlými dodatky
nejvýznačnějších amerických badatelů v oboru ložiskové geologie.
Z německého originálu český překlad pořídil r.
1927 Prof. B. Ježek. Překlad díla z angličiny do češtiny byl pořízen r. 1986 V. Přibylovou
a Prof. Z. Poubou.
Druhým význačným dílem Pošepného je „Das Goldvorkommen Böhmens und der
Nachbarländer“ (O výskytu zlata v Čechách a v přilehlých zemích)
shrnující jeho mnohaletý výzkum zlatorudných ložisek.
Kromě toho vydal mnoho dalších děl, v nichž
vědecky zpracoval řadu míst hornicky a geologicky důležitých (celkem přes 100
prací). Bohatý vědecký materiál, který
získával na svých cestách a posléze doma zpracovával, publikoval ve dvou
rozsáhlých svazcích sborníku Archiv für
praktische Geologie.
Jeho
vědecké práce se vyznačují jak svou rozmanitostí po stránce teoretické, tak i
praktickými inženýrskými znalostmi. Svými výzkumy významně přispěl
k upřesnění znalostí v oboru stratigrafie, regionální geologie,
hydrogeologie a montanistiky a jeho hlavní přínos spočívá především
v důsledné aplikaci srovnávacího a genetického hlediska při klasifikaci.
Pošepný je považován za spolutvůrce moderní ložiskové geologie a k jeho
odkazu se hlásí i současná generace
ložiskových geologů.
Bibliografie prací Františka Pošepného,
sestavená V. Horákovou , je součástí knihy „Geneze rudních ložisek“, kterou
z anglického originálu přeložili Z. Pouba a V. Přibylová, vydaná ÚÚG Praha
1986, nakladatelstvím ČAV.
Majer J: Život a dílo Františka Pošepného. In
Pošepný F: Geneze rudních ložisek (ed Pouba Z., Přibylová V.) , ÚÚG
nakladatelství ČAV, Praha 1986, str. 169-177.
Majer J. : Ke 100 letému úmrtnímu výročí Františka
Pošepného. In Zpravodaj GP č.3, Ostrava 1995, str. 21-29.
Sborník prací k 150. výročí narození Františka
Pošepného, ÚÚG 1986, Praha.