Ochrana podzemních vod

Ochrana podzemních vod

            Ochrana podzemních vod vyplývá ze zákona č. 138/1973 Sb. o vodách /vodní zákon/ a zákona FS ČSFR č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Na ně navazují mnohé další zákony, kterými je ochrana podzemních a povrchových vod dále konkretizována. V oblasti stavební zákon č. 50/1976 Sb. (stavební zákon) v oblasti hornictví (ražba tunelů a podzemních děl) zákon č.44/1988 Sb.-horní zákon a další.

            Zejména při odvodňování stavebních jam a odvodňování podzemních objektů musí být z hlediska hydrogeologického vyřešen problém likvidace odpadních vod. Vody nelze volně vypouštět do povrchových toků nebo nechat zasakovat do horninového prostředí. Kvalitativní limity pro vypouštěné vody jsou dány nařízením vlády ČR č. 82/1999 Sb. a pro posuzování potenciálního ohrožení podzemních a povrchových vod používanými stavebními materiály je nařízení vlády ČR č. 81/1999 Sb., kterým se stanoví jejich limity vyluhovatelnosti.

            Ochrana podzemních vod je dvojího druhu :

a)      preventivní - slouží k zabránění průsaku kontaminantů do zvodněného horninového prostředí). Realizuje se legislativními opatřeními v zákonech, nařízeních vlády atd.,vyhlášením pásem hygienické ochrany (PHO), vyhlášením chráněných krajinných oblastí, monitoringem potenciálních polutantů, technicko-organizačními opatřeními a požadavky na objekty a jejich stavební úpravy apod.

b)      reparativní – sanace havarijních stavů znečištění podzemních vod (rychlé a účinné zásahy bez ohledu na ovlivnění hydrogeologické struktury a jímacích objektů),

·        pasivní - zadržují pohyb znečištěné podzemní vody a zamezují její šíření  (těsnící stěny  /milánské/, těsnící vany apod.),

·        aktivní - odčerpání nebo odvedení znečištěné vody na likvidaci /např.vyčištění/ (čerpací systémy, infiltrační bariery, drenážní systémy apod.).

 

Znečištění je jakákoliv změna v jakosti podzemní vody omezující současné nebo její výhledové využití, resp. zvyšující nároky na její technologickou úpravu, nebo změny v jakosti vedoucí k riziku znečištění dalších zvodněných vrstev či znečištění povrchových vod. Způsobují to anorganické a organické látky nepříznivými změnami fyzikálních a senzorických vlastností, toxicitou a dalšími vlastnostmi vyjmenovanými např. ve vyhlášce MŽP č. 339/1997 Sb.,  radioaktivní látky přirozeného nebo umělého původu, zdraví škodlivé organismy aj.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Schéma šíření kontaminace látek

lehčích než voda (nahoře) a látek

těžších než voda (vpravo)