Zásoby a zdroje podzemních vod

Zásoby podzemních vod je objem vody /m³/, vyplňující zcela nebo částečně navzájem komunikující póry zvodněného kolektoru (statické zásoby). Část tohoto objemu je vázaná (nepohyblivá) na stěnách pórů, část je vázána silami kapilárními a pouze zbývající část je odvodnitelná (vody pohyblivé v důsledku působení gravitačních sil). U zvodní s napjatou hladinou je ještě část zásob tzv. pružných, tj. zásob vytvořených v důsledku stlačitelnosti vody.

Přírodní zdroje jsou dynamickou složkou podzemních vod a vyjadřují se v m³.s^-1 (dynamické zásoby). Zdroje mohou představovat buď dotaci do zvodněného systému (srážky, infiltrace z řeky, přetoku po zlomech apod.) nebo úbytek ze systému (prameny, břehová infiltrace vod do řeky apod.).

Indukované zdroje je množství vody přitékající do systému v důsledku uměle vyvolaných změn v dosahu deprese. K vyvolání indukovaných zdrojů může dojít např. jestliže deprese vyvolaná odvodňováním stavební jámy dosáhne vodního recipientu (jezero, řeka). Výsledný efekt je jednak v zastavení šíření deprese v tomto směru a jednak takový, jako by existoval zrcadlově umístěný fiktivním objekt s nálevem rovným vydatnosti čerpání (viz obrázek)

Využitelné množství podzemní vody je množství, které lze získat jímacími zařízeními při respektování technicky i ekonomicky racionálního postupu a při zajištění vyhovující kvality jímané vody během celého uvažovaného období.

Klasifikace zásob, jejich dělení a výpočet je legislativně určen vyhl. ČGÚ 121/1989 Sb., která zároveň stanovuje předpisy pro hydrogeologický průzkum