Eroze je
morfogenetický proces, při kterém je přemísťován horninový materiál:
a)
tekoucí vodou - vodní
eroze (obr. 9.2.2.1),
b)
větrem - větrná,
c)
ledovci, eventuálně
lavinami – ledovcová.
Podle intenzity
se rozlišuje eroze normální (pozvolná) a zrychlená, při které se narušuje
přírodní rovnováha a dochází k destrukčním účinkům (např. odnos půdy, výmoly).
Základními faktory,
které podmiňují erozní procesy jsou:
·
klimaticko-hydrologické
poměry: výskyt, rozdělení a intenzita srážek, utváření a průběh
povrchového odtoku, směr a síla větrů, rozložení a trvání
sněhové pokrývky (tab. 9.2.2.1a, tab. 9.2.2.1b,
obr. 9.2.2.2, obr. 9.2.2.3a, obr. 9.2.2.3b).
· morfologické poměry: sklon, délka a orientace svahů (tab. 9.2.2.3, obr. 9.2.2.3a). Za kritický sklon svahu, při kterém dochází k nebezpečnému rozrušování povrchu se vznikem výmolů, se považuje 2 - 7° podle charakteru půdy a podložních hornin. Na intenzitu eroze má vliv i délka svahu (obr. 9.2.2.4).
·
geologicko-pedologické
poměry: odolnost
proti zvětrávání, strukturní vazby v zeminách a půdách, propustnost, vlhkost,
typ půd. Eroze se dá posuzovat podle rychlosti vody potřebné na
jejich odnos. (tab. 9.2.2.2, tab. 9.2.2.3, tab. 9.2.2.4).
·
vegetační poměry: typ, rozsah,
rozmístění vegetace; významné je i zpevnění půdy kořenovým systémem (tab. 9.2.2.5).
·
antropogenní
činnost: hornická,
stavební, zemědělská, rekreace.
·
technicko-ekonomický
stav: možnosti
ochrany a prevence i výzkumů.
Formy vodní eroze:
a)
plošná - začíná nenápadnou selektivní
erozí a splachem jemného materiálu při přívalových deštích a rychlém tání.
Půda podléhající selektivní erozi se stává hrubozrnnější, narušeny jsou
převážně uměle upravené svahy, půdy obohacené splachem jsou jemnozrnnější. Při
dalším působení kinetické energie vody může docházet ke smyvu půdy ve vrstvách,
v ploše nebo v pruzích - vrstevní eroze, která podmiňuje vznik hlubších
svahových pohybů (tab. 9.2.2.6);
b)
lineární - soustřeďováním stékající vody
postupně může vznikat eroze stružková (vytváří na svahu hustou síť), brázdová (plytké
širší zářezy, hustota sítě menší), rýhová
(hlubší rýhy, směrem po
svahu se postupně spojují a prohlubují),
výmolová (přechod z rýhové)
až stržová (nebezpečná; silně devastuje území).
(obr. 9.2.2.5, tab. 9.2.2.7).
Jsou-li pod svrchními vrstvami horniny odolnější, vznikají výmoly a strže
s příčným profilem tvaru V s různým sklonem svahu. Při stejně
odolných horninách v celém profilu, např. v eluviálních hlínách, nebo
v mocných spraších, tvoří se výmoly a strže s příčným profilem tvaru
U (obr. 9.2.2.6);
c)
proudová - rozrušuje koryta toků. V horních částech toků převládá hloubková (dnová), v dolních částech břehová
(boční) eroze. Dochází k přemísťování toků, nerovnoměrnému zanášení a
prohlubování koryta, k zanášení umělých nádrží jemnozrnným bahnitým
materiálem, podemílání břehů s možností vzniku svahových deformací. Boční
eroze se uplatňuje v nárazových březích v ohybu řek, kde může
narušit stabilitu svahu. Hloubková je vázaná na klidnější části toku
níže pod brodovými úseky (obr. 9.2.2.7).
Nežádoucím projevům eroze se lze bránit protierozními
opatřeními:
§
proti důsledkům plošného povrchového odtoku - vsakovací pásy s příkopy (obr. 9.2.2.8, obr. 9.2.2.9), záchytné příkopy, hrázky a terasy, plošná meliorace;
§
proti důsledkům lineárního odtoku - regulace toků (obr. 9.2.2.10), protierozní nádrže, úprava výmolů a strží a úprava břehů
vodních toků, drenáže, úpravy dna stupně, skluzy (obr. 9.2.2.11). na větších
tocích se provádí usměrnění toku příčnými hrázovými výběhy z hrubého
kusového kamene, případně z pilot. Nezbytná je ochrana vod proti
znečištění zejména umělými hnojivy - ochranná pásma.
Procesy
větrné eroze:
I.) Deflace - účinkem kinetické energie větru se uvolňují půdní
částice. Deflační činnost větru se po poklesu kinetické energie mění na
akumulační činnost. Rozhodující je
rychlost a směr větru při zemi, vlhkost půd, členitost
terénu (tab. 9.2.2.8), délka trvání.
Uvolněné
částice se pohybují ve formě suspenze, skokem a sunutím po povrchu.
Nejvýznamnější je pohyb skokem, protože při něm dochází
k přemisťování největšího množství půdní hmoty. Vzdálenost přenosu závisí
jak na síle větru tak na velikosti částic. Orientační hodnoty
jsou uvedeny v tabulce
9.2.2.9.
Typickými útvary,
které tímto vznikají, jsou písečné přesypy ve vnitrozemských písečných
pouštích a na mořských pobřežích. Nejmenšími útvary, které vznikají jsou čeřiny.
Dosahují výšky 3-5 cm.
Při nárazu
větru na překážku dojde k poklesu rychlosti a vznikají tzv. barchany.
Často se vytvářejí skupiny barchanů. Vzniklé útvary dosahují výšky až 10-20 m a
výjimečně až 70 m. Posouvají se ve směru větru a zasypávají osady, zemědělskou půdu, komunikace atd.
Fosilní útvary tohoto typu se nachází hlavně v Záhorské nížině, ale i
v Podunajské a Východoslovenské nížině.
Podle Hudsona (Holý 1978) jsou větrnou erozí ohroženy
převážně oblasti s ročními srážkami nižšími než 250-300 mm, se
stálými větry vanoucími v jednom směru a s málo bujnou
vegetací.
Drsný povrch
snižuje rychlost větru a tím i deflaci na straně jedné. Na straně druhé
zvětšuje turbulentní proudění větru. Příliš velké výškové rozdíly drsného
povrchu zmenšují výhodu snížení rychlosti větru. Vegetace také
snižuje deflační činnost, chrání půdní povrch, neboť je schopna pohlcovat
sílu větru a chrání částice před přímým nárazem větrného proudu.
II.) Koraze - obrušování
skalních hornin. Intenzita závisí na odolnosti hornin, rychlosti větru a
charakteru částic ve vznosu.
Ochranná opatření:
a)
V oblastech
rovinatých: zemědělská a lesnická
(opatření agrotechnická), polohové rozmístění kultur (obr. 9.2.2.12), v účelném uspořádání
pozemků a komunikační sítě, ve vhodném obdělávání polnohospodářské i lesní
půdy, volba typu vegetace, ochranné lesní pásy, výsadba keřového porostu,
větrolamy.
b)
V pouštních
oblastech se jako ochrana před zavátím komunikací a objektů používají
agrotechnické a meliorační opatření, vytváření ochranných stěn
z dřevěných, kovových, případně i kamenných konstrukcí. Celé je to možné
kombinovat s výsadbou suchomilných rostlin. Používá se též upevnění
svrchní vrstvy sítěmi či bituminózní emulzí.
