3. Geomorfologie a geologie zájmové oblasti

Daná lokalita se nalézá asi pět kilometrů východně od Ostravy Poruby. Jedná se o plochou pahorkatinu kvartérních struktur. Sledovaná oblast se nalézá na pravém břehu místní sezónní vodoteče. Nadmořská výška se zde pohybuje od 280 do 295 m n.m. (převýšení 15 m). Terén se svažuje směrem k jihovýchodu.

Obr.: 3.1 Geomorfologická mapa ČR (ČÚZK, 1996)

Geomorfologická mapa ČR (Obr.3.1) řadí sledovanou lokalitu do hercynského systému, subsystému hercynského pohoří, provincie Česká Vysočina (I), Krkonošsko – jesenické subprovincie (I4), celku Nízký Jeseník (I4C-8) a Jesenické oblasti (I4-C).

Na mapě geomorfologického členění ČR (Demek et al, 1987, Obr.3.2 a Obr.3.3) spadá sledovaná oblast do provincie Česká Vysočina, Krkonošsko-jesenické soustavy (IV), jesenické podsoustavy (IVC). Celek, ve kterém se lokalita nalézá, se nazývá Nízký Jeseník (IVC-8). Podcelkem je Vítkovská vrchovina (IVC-8F) a nejnižší geomorfologickou jednotkou (okrsek) je Děhylovská pahorkatina (IVC-8F-i).

Obr.: 3.2 Mapa geomorfologického členění ČR (Demek et al, 1987 )

Obr.: 3.3 Detail geomorfologické mapy dané oblasti (Demek et. al, 1987)

Krkonošsko-jesenickou soustavu (subprovincie) tvoří převážně hornatiny a vrchoviny na severovýchodním okraji České vysočiny. Jedná se o hrásťovou strukturu z prvohorních a proterozoických krystalických břidlic. Nacházejí se zde četné tvary periglaciální a glaciální modelace. Nejvyšší bod je Sněžka (1602 m n.m.) ve Slezském hřbetu.

Vítkovská vrchovina je plochá vrchovina ve východní části Nízkého Jeseníku. Její rozloha je 988 km², střední výška 429,8 m n.m., střední sklon 5°12´.

Podloží tvoří spodnokarbonské břidlice a droby s četnými denudačními zbytky bádenských sedimentů v údolích a denudačními zbytky sedimentů pleistocenního kontinentálního zalednění v okrajové severní a východní části území. Jedná se o kernou, k východu ukloněnou, vrchovinu s rozsáhlými zbytky zarovnaných povrchů a hlubokými údolími. Příznačné pro území jsou průlomové úseky údolí řeky Odry, Kamenného potoka a řeky Opavy, pravoúhlý ohyb Moravice, dále pak Oderská a Fulnecká kotlina. Nejvýchodnějším bodem dané oblasti je vrch Strážná (641 m n.m.) v Potštátské vrchovině.

Děhylovská pahorkatina (okrsek) tvoří nejvýchodnější část Vítkovské vrchoviny. Jedná se členitou pahorkatinu, převážně se spodnokarbonskými břidlicemi kyjovických vrstev a s denudačními zbytky sedimentů kontinentálního zalednění. Tento okrsek tvoří plochý erozně denudační reliéf s výrazným průlomovým, tektonicky podmíněným údolím řeky Opavy u obce Děhylov.