Exkurze na solný důl do Bochnie,
jurské amonity u Podłęże nad Wisłą
a permské melafyry do okolí Regulic
(Polsko)
19. – 20.3.2004
účastníci:
Lech Malysz (OKD, Důl Darkov)
Petr Skupien (VŠB-TU Ostrava)
Jakub Jirásek (VŠB-TU Ostrava)
Darina Dřímalová (UP Olomouc)
Andrzej Bezkorowajny (Brzesko, Polsko)
zpracoval:
Jakub Jirásek
program:
PÁTEK 19.3.
Odjezd z Horní Suché přes Č.Těšín, Bielsko-Biała, Wadowice, Wieliczka do Bochnie na jámu Campi.
Bochnia - Důl Campi
Bochnia - Bochnia, 26 km V od Krakowa, na mezinárodní silnici č. 4, Polsko. Turisticky přístupný solný důl. Díky kontaktům Lecha a hlavně díky ochotě pana Bezkorowajného nám byla umožněna exkurze do turisticky běžně nepřístupných částí solných dolů Bochnia. Díky tomu jsme si užili podzemní turistiku, lezení po žebřících, ale viděli jsme i historické památky dolu a nasbírali jsme si (i škole) fantastické ukázky soli. Zároveň jsme viděli i tufitový horizont (foto), krásné ukázky solného zvrásnění i plastické vtláčení solného masivu do starých důlních děl. Všechno bylo zakončeno spaním v ubytovně vybudované v jedné z kaveren dolu.
geologie (zpracováno podle materiálů od A. Bezkorowajnego):
Ložisko soli v Bochnii je součástí rozlehlé solné formace miocénního stáří, vzniklé na severním předpolí Karpat. Má tvar nepravidelné čočky, uložené rovnoběžně s osou východ – západ. Jeho laterální dosah je asi 4 km a mocnost od několika do 200 m. Sůl je uložena v hloubce od 50 do 500 m.
Na ložisku se rozlišují tři hlavní komplexy vrstev: tzv. soli jižní (nejstarší), střední a severní (nejmladší), které jsou odděleny hluchými horninami. Ložisko vzniklo díky nabohacení v antiklinální struktuře.
Solné ložisko Bochnia se nachází na hranici dvou velkých zeměpisných oblastí: Sandoměřské kotliny a flyšových Karpat. Zaujímá pás Podkarpatí o šířce několika a délce několika desítek kilometrů. Na západě začíná u obce Chełm a jde přes Bochniu do vsi Łazy na východě. Jde o pahorkatinu s nadmořskou výškou do 300 m n.m.
Ložisko je tvořeno miocénními horninami (stáří baden). Na těchto horninách se vyskytují diskordantně uložené čtvrtohorní glaciální sedimenty z krakowského zalednění a holocénních hlín a jílů.
Souvrství s ložiskem „Bochnia” se nachází na severní streně flyšových Karpat v oblasti miocénských hornin, zvrásněných na jejich čele – tzv. miocén vnitřní části. V hloubce jsou v podloží bocheňské antiklinály na jihu chodenické vrstvy a na severu vrstvy skawińské. Ložisko se nachází v severním křídle výše zmiňované antikinály.
Bocheňská antiklinála je tvořena vertikálně uloženými vrstvami rovnoběžkově jdoucími od jihu:
1. Vrstvy chodenické – světlé jílovce, místy písčité nebo pracovité;
2. Horniny solé série – světlé jílovce se sádrovcem a alabastrem:
3. Horniny flyšového jádra bocheňské antiklinály – promísené vrstvy pískovce a jílovce,
4. Podsolná série –skawińské jílovce,
5. Horniny solé série – světlé jílovce se solí a anhydritem,
6. Vrstvy chodenické.
Důl je založen v severním křídle bocheňské antiklinály a táhne se ve směru východ-západ v pásu širokém asi 5 km, s maximální šířkou 200 m. Na východě končí v okolí vsi Łazy, na západě v oblasti Łapczyc. Blíže k povrchu se ložisko dostává ve východní části, kde se v hloubce asi 100 m nachází i první těžební komory „Stanetii”. To byla i oblast první těžby soli v historii, v hloubce kolem 50 m (20 m nad nejvyšším patrem - Danielowiec). Směrem na západ v oblasti šibíku 89 těžba začínala na patře Podmoście v hloubce okolo 300 m. Hloubka na nejhlubším patře dolu - XIII. - je 468 metrů, vrtnými pracemi je ložisko ověřěné až do 520 m. Severní hranici ložiska tvoří jíly chodenických vrstev s vložkami písku, mramoru a sideritu, jižní hranice je tektonická.
V horní části ložiska jsou vrstvy vertikálně uložené. Od hloubky 200 – 300 m se uklánějí k jihu pod úhlem 15 - 45º. S rostoucí hloubkou se zmenšuje mocnost, až dochází k úplnému vyklínění.
Ložisko soli Bochnia se nachází ve zvrstvených horninách miocénu, označovaného jako alochtonní, táhnoucího se podél břehu Karpat. Vznik ložiska i celého alochtonního pásma je bezprostředně vázán na násuny karpatského flyšových a na horniny předhlubně.
Studie potvrdily, že masív karpat podléhal slabým tektonickým projevům. Je pravděpodobné, že okolí Bochnie je jednou z oblastí, které byly neotektonicky vyzdviženy. I dnes jsou v dole patrné tlakové projevy karpatského masivu. Tlakové projevy jsou závislé i na rozložení hornických prací. V dílech majících směr sever-jih, tj. jsou rovnoběžné se směrem nasouvání Karpat, se projevují jen slabé tlakové deformace. Silnější projevy jsou v důlních dílech směru východ-západ, kde často dochází k tlakové destrukci výztuže. Měřitelný je stálý pohyb asi 6 mm ročně.
Jáma
Campi prochází severním křídlem bocheňské antiklinály přes:
- čtvrtohorní sedimenty, hlíny, jíly a písky do hloubky okolo 30 m (od 14 do 20 m kuřavka)
- chodenické vrstvy, jílovce laminované pískem
- solnou sérii
- podsolné vrstvy (skawińskie)
- solnou sérii (ložisko)
historie:
Z doby okolo roku 3500 před Kristem pocházejí nejranější doklady o vaření soli v okolí Bochni, v Kolantowie, Chodenicach, Lapczycy, Chelmie a Lezkowinicach. Sůl se tehdy získávala odpařováním vody z přírodních pramenů. Takto se sůl získávala až do poloviny 18. století.
Nejstarší psaný doklad o soli v Bochni pochází z roku 1198. Je to dokument patriarchy Monacha potvrzující dar soli z Bochni (sal de Bochegna) klášteru Božogróbcow v Miechowe prostřednictvím rytíře Mikora Gryfita.
Ložisko kamenné soli v Bochni byla objevena okolo roku 1248, pravděpodobně během prohlubování solankových studní. Studny byly seskupeny v údolí potoka Babica. V tom místě byly vyhloubeny i dvě nejstarší šachty: Gazaris (Věžní) a Sutoris (Ševcovská). Ta poslední slouží do dneška.
Exploatace kamenné soli začala v roce 1251. V začátcích byla předmětem těžby východní část ložiska, kde se sůl nacházela nejblíže k povrchu. Důlní díla jednotlivých šachet se spojila v roce 1386. V té době pracovalo při dobývání soli šedesát kopáčů.
V 16. a 17. století se důl dělil na část východní, nejstarší, tzv. Staré Góry se šachtami Floris, Sutoris, Gazaris a část západní, tzv. Nowe Góry se šachtami Regis, Bochneris a campi. Hloubka těžby dosáhla místy až 300 m a v dolech pracovalo 500 havířů. V roce 1772 připadly doly Rakousku. V těch dobách délka důlních chodeb dosahovala 1900 m. Ze šestnácti šachet bylo činných 5: Floris, Gazaris, Sutoris, Regis a Campi.
Do 19. století se těžila sůl tak, že se špičáky, kladivy a klíny odsekávaly hroudy soli, které se pro ulehčení transportu zakulacovaly. Takové zakulacené kusy se nazývaly balvany. Menší úlomky soli byly pěchovány do beček. Později byly zavedeny parní stroje a dobývání bylo zmechanizováno.
V dnešní době je v dole založeno 16 pater, přičemž maximální hloubka dosáhla v 80tých letech 20. století 468 m.
SOBOTA 20.9.
Po vyfárání jsme se v sobotu ráno pod Andrzejovým vedením vydali na pole do okolí Alwernie.
Alwernia
Alwernia – na několika místech jsme na polích v okolí města hledali permkarbonská zkamenělá dřeva. Docela jsme slavili úspěch, i když materiál je dost podobný našim nálezům z Podkrkonoší. Jinak ale všude byly hojné pazourky, které ledovec přinesl od Baltu. Nasbírali jsme si i krásné hrance - kvarcitové valouny obroušené činností větru během glaciálů v příledovcových oblastech bez vegetace.
Podłęże nad Wisłą
Podłęże nad Wisłą – Andrzej nás vzal na hůrku nad vsí, kde byly kdysi těženy mělkými jámami a lomy vápence na pálení vápna. Při nepatrné námaze jsme našli spoustu amonitů. Lokalita byla tak fantastická, že někteří z nás (Andrzej, Petr a já) se od hledání nedali odradit ani slušným deštěm. Po příjezdu prof. Vašíček s Petrem určili následující amonitové kousky:
Karanaosphinctes trifidus - jura stř. oxford
Otosphinctes crotalinus - jura stř. oxford
Paraspidoceras simplex - jura sp. oxford
Neocampylites delmontanum - jura sp. oxford
Vertebriceras quadrarium - jura sp. oxford
Dál jsme našli nějaké belemnity, houby a mlže.
Regulice
Regulice – 40 km VJV od Katowic. Navštívili jsme staré lomy v melafyrech (svrchnopaleozoických bazaltoidních horninách). Dříve tu prý bývaly pěkné achátové výplně mandlí a sem tam nějaké zeolity, my ovšem za tak krátký čas a bez nářadí nic podobného nenašli. Pouze pár kousků kalcitové žiloviny s palygorskitem.
