Exkurze na solný důl do Bochnie,

jurské amonity u Podłęże nad Wisłą

a permské melafyry do okolí Regulic

 

(Polsko)

 

 

19. – 20.3.2004

 

   účastníci:

               Lech Malysz (OKD, Důl Darkov)

               Petr Skupien (VŠB-TU Ostrava)

               Jakub Jirásek (VŠB-TU Ostrava)

               Darina Dřímalová (UP Olomouc)

               Andrzej Bezkorowajny (Brzesko, Polsko)

 

   zpracoval:

 

   Jakub Jirásek

 

 

   program:

 

 

PÁTEK 19.3.

 

Odjezd z Horní Suché přes Č.Těšín, Bielsko-Biała, Wadowice, Wieliczka do Bochnie na jámu Campi.

 

 

   Bochnia - Důl Campi

 

Bochnia - Bochnia, 26 km V od Krakowa, na mezinárodní silnici č. 4, Polsko. Turisticky přístupný solný důl. Díky kontaktům Lecha a hlavně díky ochotě pana Bezkorowajného nám byla umožněna exkurze do turisticky běžně nepřístupných částí solných dolů Bochnia. Díky tomu jsme si užili podzemní turistiku, lezení po žebřících, ale viděli jsme i historické památky dolu a nasbírali jsme si (i škole) fantastické ukázky soli. Zároveň jsme viděli i tufitový horizont (foto), krásné ukázky solného zvrásnění i plastické vtláčení solného masivu do starých důlních děl. Všechno bylo zakončeno spaním v ubytovně vybudované v jedné z kaveren dolu.

Bochnia - jáma Campi Lech a vrásy v soli solné krápníky byly všude krápníky soli i krystalovaná sůl Darča nesla celou cestu krápník krystalované soli do sbírek VŠB sůl rozeřírající dřevěnou výztuž chodeb Lech a Andrzej se synem tlakové projevy masívu soli na důlní díla stařiny tlakové projevy masívu soli na důlní díla pestrý horizont tufitu vláknitá sůl žebříky nejstarší oltář v dole výzdoba kapličky staré letopočty staré letopočty naše společnost 

 

   geologie (zpracováno podle materiálů od A. Bezkorowajnego):

    Ložisko soli v Bochnii je součástí rozlehlé solné formace miocénního stáří, vzniklé na severním předpolí Karpat. Má tvar nepravidelné čočky, uložené rovnoběžně s osou východ – západ. Jeho laterální dosah je asi 4 km a mocnost od několika do 200 m. Sůl je uložena v hloubce od 50 do 500 m.

   Na ložisku se rozlišují tři hlavní komplexy vrstev: tzv. soli jižní (nejstarší), střední a severní (nejmladší), které jsou odděleny hluchými horninami. Ložisko vzniklo díky nabohacení v antiklinální struktuře.

    Solné ložisko Bochnia se nachází na hranici dvou velkých zeměpisných oblastí: Sandoměřské kotliny a flyšových Karpat. Zaujímá pás Podkarpatí o šířce několika a délce několika desítek kilometrů. Na západě začíná u obce Chełm a jde přes Bochniu do vsi Łazy na východě. Jde o pahorkatinu s nadmořskou výškou do 300 m n.m.

    Ložisko je tvořeno miocénními horninami (stáří baden). Na těchto horninách se vyskytují diskordantně uložené čtvrtohorní glaciální sedimenty z krakowského zalednění a holocénních hlín a jílů.

    Souvrství s ložiskem „Bochnia” se nachází na severní streně flyšových Karpat v oblasti miocénských hornin, zvrásněných na jejich čele – tzv. miocén vnitřní části. V hloubce jsou v podloží bocheňské antiklinály na jihu chodenické vrstvy a na severu vrstvy skawińské. Ložisko se nachází v severním křídle výše zmiňované antikinály.

   Bocheňská antiklinála je tvořena vertikálně uloženými vrstvami rovnoběžkově jdoucími od jihu:

1.  Vrstvy chodenické – světlé jílovce, místy písčité nebo pracovité;

2.  Horniny solé série – světlé jílovce se sádrovcem a alabastrem:

3.  Horniny flyšového jádra bocheňské antiklinály – promísené vrstvy pískovce a jílovce,

4.  Podsolná série –skawińské jílovce,

5.  Horniny solé série – světlé jílovce se solí a anhydritem,

6.  Vrstvy chodenické.

    Důl je založen v severním křídle bocheňské antiklinály a táhne se ve směru východ-západ v pásu širokém asi 5 km, s maximální šířkou 200 m. Na východě končí v okolí vsi Łazy, na západě v oblasti Łapczyc. Blíže k povrchu se ložisko dostává ve východní části, kde se v hloubce asi 100 m nachází i první těžební komory „Stanetii”. To byla i oblast první těžby soli v historii, v hloubce kolem 50 m (20 m nad nejvyšším patrem - Danielowiec). Směrem na západ v oblasti šibíku 89 těžba začínala na patře Podmoście v hloubce okolo 300 m. Hloubka na nejhlubším patře dolu - XIII. - je 468 metrů, vrtnými pracemi je ložisko ověřěné až do 520 m. Severní hranici ložiska tvoří jíly chodenických vrstev s vložkami písku, mramoru a sideritu, jižní hranice je tektonická.

    V horní části ložiska jsou vrstvy vertikálně uložené. Od hloubky 200 – 300 m se uklánějí k jihu pod úhlem 15 - 45º. S rostoucí hloubkou se zmenšuje mocnost, až dochází k úplnému vyklínění.

    Ložisko soli Bochnia se nachází ve zvrstvených horninách miocénu, označovaného jako alochtonní, táhnoucího se podél břehu Karpat. Vznik ložiska i celého alochtonního pásma je bezprostředně vázán na násuny karpatského flyšových a na horniny předhlubně.

   Studie potvrdily, že masív karpat podléhal slabým tektonickým projevům. Je pravděpodobné, že okolí Bochnie je jednou z oblastí, které byly neotektonicky vyzdviženy. I dnes jsou v dole patrné tlakové projevy karpatského masivu. Tlakové projevy jsou závislé i na rozložení hornických prací. V dílech majících směr sever-jih, tj. jsou rovnoběžné se směrem nasouvání Karpat, se projevují jen slabé tlakové deformace. Silnější projevy jsou v důlních dílech směru východ-západ, kde často dochází k tlakové destrukci výztuže. Měřitelný je stálý pohyb asi 6 mm ročně.

 Jáma Campi prochází severním křídlem bocheňské antiklinály přes:geologický řez ložiskem

- čtvrtohorní sedimenty, hlíny, jíly a písky do hloubky okolo 30 m (od 14 do 20 m kuřavka)

- chodenické vrstvy, jílovce laminované pískem

- solnou sérii

- podsolné vrstvy (skawińskie)

- solnou sérii (ložisko)

 

 historie:

   Z doby okolo roku 3500 před Kristem pocházejí nejranější doklady o vaření soli v okolí Bochni, v Kolantowie, Chodenicach, Lapczycy, Chelmie a Lezkowinicach. Sůl se tehdy získávala odpařováním vody z přírodních pramenů. Takto se sůl získávala až do poloviny 18. století.

   Nejstarší psaný doklad o soli v Bochni pochází z roku 1198. Je to dokument patriarchy Monacha potvrzující dar soli z Bochni (sal de Bochegna) klášteru Božogróbcow v Miechowe prostřednictvím rytíře Mikora Gryfita.

   Ložisko kamenné soli v Bochni byla objevena okolo roku 1248, pravděpodobně během prohlubování solankových studní. Studny byly seskupeny v údolí potoka Babica. V tom místě byly vyhloubeny i dvě nejstarší šachty: Gazaris (Věžní) a Sutoris (Ševcovská). Ta poslední slouží do dneška.

   Exploatace kamenné soli začala v roce 1251. V začátcích byla předmětem těžby východní část ložiska, kde se sůl nacházela nejblíže k povrchu. Důlní díla jednotlivých šachet se spojila v roce 1386. V té době pracovalo při dobývání soli šedesát kopáčů.

   V 16. a 17. století se důl dělil na část východní, nejstarší, tzv. Staré Góry se šachtami Floris, Sutoris, Gazaris a část západní, tzv. Nowe Góry se šachtami Regis, Bochneris a campi. Hloubka těžby dosáhla místy až 300 m a v dolech pracovalo 500 havířů. V roce 1772 připadly doly Rakousku. V těch dobách délka důlních chodeb dosahovala 1900 m. Ze šestnácti šachet bylo činných 5: Floris, Gazaris, Sutoris, Regis a Campi.

   Do 19. století se těžila sůl tak, že se špičáky, kladivy a klíny odsekávaly hroudy soli, které se pro ulehčení transportu zakulacovaly. Takové zakulacené kusy se nazývaly balvany. Menší úlomky soli byly pěchovány do beček. Později byly zavedeny parní stroje a dobývání bylo zmechanizováno.

   V dnešní době je v dole založeno 16 pater, přičemž maximální hloubka dosáhla v 80tých letech 20. století 468 m.

 

 

 

SOBOTA 20.9.

 

 

Po vyfárání jsme se v sobotu ráno pod Andrzejovým vedením vydali na pole do okolí Alwernie.

 

 

  Alwernia

 

Alwernia – na několika místech jsme na polích v okolí města hledali permkarbonská zkamenělá dřeva. Docela jsme slavili úspěch, i když materiál je dost podobný našim nálezům z Podkrkonoší. Jinak ale všude byly hojné pazourky, které ledovec přinesl od Baltu. Nasbírali jsme si i krásné hrance - kvarcitové valouny obroušené činností větru během glaciálů v příledovcových oblastech bez vegetace.

 

 

Podłęże nad Wisłą

 

Podłęże nad Wisłą Andrzej nás vzal na hůrku nad vsí, kde byly kdysi těženy mělkými jámami a lomy vápence na pálení vápna. Při nepatrné námaze jsme našli spoustu amonitů. Lokalita byla tak fantastická, že někteří z nás (Andrzej, Petr a já) se od hledání nedali odradit ani slušným deštěm. Po příjezdu prof. Vašíček s Petrem určili následující amonitové kousky:

Karanaosphinctes trifidus - jura stř. oxford

Otosphinctes crotalinus - jura stř. oxford

Paraspidoceras simplex - jura sp. oxford

Neocampylites delmontanum - jura sp. oxford

Vertebriceras quadrarium - jura sp. oxford

Dál jsme našli nějaké belemnity, houby a mlže.

 

Lech, Petr, Andrzej já s tučným amonitem malá část nálezu před preparací

 

 

 

Regulice

 

Regulice – 40 km VJV od Katowic. Navštívili jsme staré lomy v melafyrech (svrchnopaleozoických bazaltoidních horninách). Dříve tu prý bývaly pěkné achátové výplně mandlí a sem tam nějaké zeolity, my ovšem za tak krátký čas a bez nářadí nic podobného nenašli. Pouze pár kousků kalcitové žiloviny s palygorskitem. 

 

Andrzej a Lech moje maličkost