Exkurze do východních Čech

Lokalita náleží k jižní části kłodzského příkopu, jehož česká část se nazývá králický prolom. Sled usazenin, doložený zejména z vrtů, začíná korycanskými vrstvami (cenoman) a končí březenskými vrstvami (coniak). Mocnost svrchnokřídové sedimentární výplně struktury je pravděpodobně více než 600 m. Uvedený vrstevní sled je dobře korelovatelný s litostratigrafickými jednotkami české křídové pánve. Březenské souvrství je v okolí potvrzeno inoceramidy (Platyceramus mantelli, Volviceramus koeneni involutus) a foraminiferami.

Na lokalitě byly koncem 20. století těženy šedé jemně slídnaté nedokonale zpevněné jílovce obsahující sideritové konkrece (pelosiderity). Konkrece jsou nejčastěji kulovité, v průměru nejčastěji 5-7 cm nebo 15-20 cm velké. Nachází se řídce roztroušené v jílovcích, místy lze vysledovat jejich horizonty. V nejvyšší části západního řezu cihelny byla nalezena poloha na bázi ostře ohraničených světle šedých jemnozrnných pískovců považovaných za tempestity (plážové písky strhlé bouří).

V jílovcích jsou roztroušené vápenité schránky mlžů, břichonožců, izolované destičky ostnokožců, části amonitů, rostlinné zbytky aj. V sideritových konkrecích jsou nejčastěji zachováni mlži, méně břichonožci a amoniti. Při úklonu vrstev zhruba k S a při postupu těžby cihelny z J na S byly v průběhu existence cihelny otvírány stále mladší a mladší uloženiny, což způsobilo různou stratigrafickou příslušnost nacházených zkamenělin (Vašíček 1992).

literatura:

Vašíček, Z.: Coniacian ammonites from Štíty in Moravia (Czechoslovakia). Sborník geologických věd, Paleontologie , 1992, roč. 32, s. 163-195.

fotografie:

Benátky u Litomyšle

lokalizace:

Benátky, 1 km j. u Litomyšle, činný lom v obci.

geologie:

V lomu se těží svrchnokřídové pískovce s hojným výskytem klepet desetinožce Protocallianassa antiqua.

fotografie:

Lukavice u Rychnova nad Kněžnou

lokalizace a geologie:

viz exkurze 2003

fotografie:

Červený Kostelec - lom U devíti křížů (Krákorka)

lokalizace:

Činný kamenolom Krákorka (U devíti křížů) - 3 km sz. od Červeného Kostelce, 1,8 km jjz. od Rtyně v Podkrkonoší.

geologie:

Ve východní části podkrkonošské pánve se vyskytují triasové sedimenty v nadloží permských usazenin a v podloží paleontologicky prokázaných sedimentů křídového stáří. Podle litologické analogie se severosudetskou pánví na polském území se bohdalecké souvrství řadí k triasu. Jde o litologicky nejdnotný celek pastelově zbarvených pískovců s polohami slepenců.s červeným pigmentem z přeplaveného permakarbonského podloží. Nejvyšší, jen místy zachovanou část souvrství, tvoří bělošedé pískovce s kaolinickým tmelem, které ostře nasedají na své podloží. Jejich typovou lokalitou je právě zdejší lom (Chlupáč a kol., 2002).

V lomu se vyskytují bělošedé kaolinické křemenné středně zrnité (méně i jemnozrnné a u báze lomu i hrubozrnné) pískovce. Jsou monomiktní až oligomiktní (vedle převládajícího křemene mají malý podíl buližníku a krystalických břidlic), dokonale vytříděné. Místy je v nich patrná subhorizontální laminace nebo šikmé zvrstvení. Pískovce jsou deskovitě až tence lavicovitě odlučné, na vrstevních plochách jsou časté čeřiny, bahenní praskliny, stopy po dopadu dešťových kapek a vypouklé deformace po unikajících plynech. V pískovcích byly vzácně nalezeny fosilie. Problematický je nález špatně zachovaného kmene nebo kořene cykasovité rostliny rodu Pleuromeia. Stratigraficky významný byl nález tříprsté stopy některého z menších dinosaurů, náležejícího do podřádu Theropoda. Šlo o první průkazný nález dokazující život dinosaurů na našem území.

Pískovce v popsaném vývoji mají maximální mocnost 17 metrů, jejich svrchní hranice je erozní. V nejvyšší části lomové stěny je zachován kontakt pískovců se sedimenty svrchní křídy. S mírnou diskordancí nasedají glaukonitické pískovce bazálního cenomanu (korycanské vrstvy) s příměsí valounů, na jejichž bázi bývá často max. 60 cm mocná poloha slepenců. Pod bazální plochou, v důsledku eroze místy nerovnou, je zóna bioturbace a fosilního zvětrávání. Až do hloubky 1,5 - 2 m se v ní nachází stopy po vrtavé činnosti křídových bezobratlých živočichů, zejména korýšů. Nejčastější jsou ichnorody Thalassioides a Arenicolites (Prouza 2003).

literatura:

Chlupáč, I. a kol.: Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 2002. 436 s.

Prouza, V.: Lom U Devíti Křížů (trias) [online]. Praha: Česká geologická služba, 2003, aktualizace 15.5. 2003 [cit. 5.6.2006]. HTML formát. Dostupné z www: <http://nts2.cgu.cz/app/glok/glok_cz.pl?tt_=z&id_=100>

fotografie:

Malé Svatoňovice

lokalizace:

Malé Svatoňovice, 4 km S od Červeného Kostelce. Starý kamenolom na sz. okraji Malých Svatoňovic.

geologie:

Kamenolom odkrývá tektonický styk permských slepenců trutnovského souvrství a sedimentů svrchní křídy. V důsledku přítomnosti hronovsko - poříčské poruchy jsou vrstvy příkře vztyčeny.

V pravé části skalní stěny vystupují červenohnědé slepence až brekciovité slepence trutnovského souvrství. Jsou středně zrnité až hrubozrnné, s polozaoblenými až subangulárními valouny do průměru až 10 cm. Až 90 % valounů na lokalitě je tvořeno křemenem, následují valouny bazaltandezitů (až 8 %) a lydit, kvarcity. Slepence se střídají s podřízenými slabými polohami pískovců, většinou slabě vápnitých, někdy se zvýšeným podílem živců (arkózovité pískovce). Sedimenty trutnovského souvrství jsou do hloubky asi 1,5 m pod bázi křídy vyběleny v důsledku předkřídového zvětrávání.

Na popsané permské slepence v levé (jižnější) části skalní stěny nasedají ostře svrchnokřídové sedimenty. Na bázi to jsou glaukonitické pískovce až slepence 0,7 m mocné, místy jílovité, tmavošedé, s rozptýlenou organickou hmotou a řídkými zuhelnatělými zbytky rostlin. V jejich nadloží je asi 5 m šedých až tmavošedých jílovitých pískovců až prachovců, ve svrchní části vápnitých. Nad nimi je asi 4 m mocná poloha vápnitých prachovců až slínovců. Celá tato sekvence náleží cenomanu (korycanským vrstvám). V nadloží této jednotky jsou světle šedé až namodrale šedé prachovce s křemito-vápnitým tmelem, někdy spongilitické. Jsou již řazeny ke spodnoturonskému bělohorskému souvrství (Prouza 2003).

literatura:

Prouza, V.: Malé Svatoňovice – bunkr, saxon, křída [online]. Praha: Česká geologická služba, 2003, aktualizace 15.5. 2003 [cit. 5.6.2006]. HTML formát. Dostupné z www: <http://nts2.cgu.cz/app/glok/glok_cz.pl?id_=1442&tt_=z>

fotografie:

Žacléř

lokalizace:

Žacléř, povrchová těžba uhlí nedaleko bývalého dolu J. Šverma, v. od obce.

geologie:

Dobyvatelné uhelné sloje v české části vnitrosudetské pánve se vyskytují (od podloží do nadloží) ve vrstvách lampertických, dolsko-žďáreckých, ve svrchních svatoňovických a ve svrchní části vrstev jíveckých. Hornicky nevýznamné uhelné slojky jsou známy i v nejvyšší části vrstev petrovických a ve vrstvách vernéřovických, v mladších vrstvách se již nikde nevytvořily.

Uhelná sedimentace byla ovlivněna především subsidencí a klimatem. Nejstarší sloje v lampertických a dolsko-žďáreckých vrstvách mají optimální vývoj ve výrazných sedimentačních depresích a jsou omezeny na malou plochu. V těchto vrstvách, jež dosahují na Žacléřsku mocnosti 900 m, je vyvinuto na sedmdesát plošně omezených slojí. Naproti tomu sloje ve svatoňovických vrstvách jsou sledovatelné na velké ploše a mají charakter poměrně stálých až velmi stálých slojí, jejich množství je ale menší. Celkově je zřejmá klesající uhlonosnost od starších jednotek k mladším.

Důl Šverma těžil především sloje v lampertických vrstvách (namur C a zejména vestfál A: 1. – 24. podložní sloj, jalové meziloží, 5. – 32. nadložní sloj), méně též v dolsko-žďáreckých vrstvách (vestfál B: 1. až 4. svrchní sloj) - Tásler et al. (1979).

literatura:

Tásler R., et al.: Geologie české části vnitrosudetské pánve. Praha: Academia, 1979. 296 s.

fotografie:

Vestřev

lokalizace a geologie:

viz exkurze 2003

fotografie:

Studenec

lokalizace a geologie:

viz exkurze 2003

fotografie:

Horní Kalná

lokalizace:

Horní Kalná, 6,5 km z. od Hostinného, 11 km sv. od Nové Paky. Malý starý zarůstající lom ve svahu za domkem č. 114.

geologie a mineralogie:

Asociace vanadové a/nebo měděné mineralizace v sedimentárních horninách, zvláště v pískovcích a jílovcích (ložiska typu „red-beds“) je dobře známá z celého světa. Nejvýznamnější světové výsktyty jsou v oblasti Colorado Plateau. V Evropě jsou sulfidická ložiska mědi známa hlavně z Německa, Polska a méně též z našeho území. Výskyty mědinosných sulfidů jsou v permské pánvi obklopující Krkonoše relativně běžné. Většinou jde o mineralizaci v šedých jílovcích stáří spodní autun, které představují silně redukční prostředí bohaté organickou hmotou. Sepjetí mineralizace s uhelnou hmotou je dobře známé.

Malá ložiska sulfidických rud mědi tohoto typu jsou známá i z okolí Horní Kalné. Sled mineralizovaných sedimentů je charakteristický častými vložkami tholeiitických lávových proudů, které jsou schopné vytvořit hydrotermální systémy transportující měď. Přestože jsou malá sulfidická ložiska mědi relativně běžná, výskyt mědi je v červených sedimentech, vzniklých v aridním prostředí, v permské pánvi výjimečný a poprvé byl zaznamenán právě na této lokalitě. V případě lokality Horní Kalná je vanado-měděná mineralizace vázaná na prostředí se zjevně vysokými hodnotami Eh a projevuje se výskytem oxidů mědi a Cu-Ba vanadáty.

Vanado-mědinosná mineralizace se vyskytuje v eliptických světle šedých dolomitických konkrecích velikosti okolo 10×7×5 cm, které tvoří ostře oddělené horizonty v ploše uložených hnědočervených jílovcích spodnoautunského stáří. V malém lomu ve vesnici vystupují tři horizonty s konkrecemi, ale jen spodní dva obsahují Cu-V mineralizaci. Velikost konkrecí postupně roste ve vrstevním sledu od spodu nahoru a horizonty s konkrecemi jsou poté nahrazeny masivními lavicemi dolomitu. To naznačuje postupnou převahu sedimentace chemogenní nad detritickou.

Měděná mineralizace přítomna ve formě jemnozrnného kupritu, který místy zatlačuje zrna ryzí mědi. Kuprit často tvoří nepravidelné žilky a zrna ve společnosti tenoritu. Vanad je přítomen ve formě roscoelitu (vanadonosného muskovitu až illitu), který se vyskytuje společně s oxidy mědi. Ve slídě byly nalezeny obsahy až 23,6 hm. % V. Z Cu-Ba vanadátů byly popsány vésigniéit a volborthit (jasně žlutozelený práškovitý), které s vyskytují okolo kupritu a roscoelitu. Vésigniéit pravděpodobně vznikl z volborthitu působením roztoků bohatých Ba při teplotě nad 180 ºC. Přítomnost analcimu může být spojená s hydrotermální aktivitou při výlevech tholeiitických láv, případně může mít diagenetický původ v sedimentech s hojným pyroklastickým materiálem. Celá rudní parageneze je složená z minerálů bez obsahu síry. To dokládá, že vznik barytu vyplňujícícho pukliny konkrecí byl pozdější než redukce Cu a V. Nejpozdnější mineralizací puklin v konkrecích je nemineralizovaný kalcit.

Přítomnost mineralizace je vysvětlována redukčními procesy, které nastaly před vytvořením vnější zóny konkrecí (ne až při diagenezi). Vanad byl redukován do formy V³⁺ z výše valentních iontů, které tvoří dobře rozpustné komplexní sloučeniny. To je částečně potvrzeno i zvýšenou přítomností uranu v mineralizovaných zónách. Zdroj mědi a vanadu je pravděpodobně spjatý s permokarbonskými bazalty (melafyry) v podkrkonošné pánvi (Johan, Povondra 1987).

literatura:

Johan, Z, Povondra, P.: Vanadium- and copper-bearing dolomite nodules from Permian sediments near Horní kalná, Czechoslovakia. Neues Jahrbuch für Mineralogie – Abhandlungen, 1987, Vol. 157, Number 3, s. 245-266.

fotografie:

Stupná

lokalizace:

Stupná, 5 km v. od Nové Paky. Oblast 2 km s. od Stupné, mezi Vidochovem a Borovnicí se zbytky starých důlních prácí na ploše 600 × 250 m v lese v okolí potoka Zlatnice u poutní kaple

geologie:

„Jedinou významnější lokalitou endogenní zlatonosné mineralizace v Podkrkonoší je malé historické ložisko u Stupné. Staré důlní práce (důlní dílo malého rozsahu a povrchové jámy) jsou situovány na bázi tektonicky omezeného jv. okraje výběžku rozsáhlého melafyrového výlevu autunského stáří. Melafyrový příkrov zde upadá mírně k JV a jeho mocnost je přibližně 20 m. V jeho podloží jsou arkózové pískovce s vložkami slepenců, prachovců a jílovců náležící spodnímu autunu. Zlatonosné zrudnění je vázáno na strmé pukliny a tenké karbonátové žilky (od několika mm do několika cm) různých směrů (převážně SZ - JV) v alterovaném melafyru. Vyskytuje se i na drobných zpeřených trhlinkách bez žilné výplně i v jejich bezprostředním okolí. Nejvyšší zjištěné obsahy Au převyšují 100 g/t, alterované melafyry obsahují 0,0X – 0,X g/t Au. Ložisko bylo prakticky vytěženo v minulosti, množství získaného zlata lze odhadnout nejvýše na několik desítek kilogramů. Do vzdálenosti asi 1 km pod ložiskem se táhnou zbytky rýžovnických prací.

Zlato zde tvoří velmi drobné izometrické krystalky, skládající často i větší agregáty. Vyznačuje se vysokou ryzostí (v průměru 930/1000), relativně vysokou příměsí Cu (průměrně 3 %) a často i výrazně zonální strukturou. Zonálnost je způsobena značným kolísáním složení: Au 89,4-99,0 %, Ag 0,1-9,2 %, Cu 0,3-9,5 %. Zlato je na žilkách nejstarším nerostem. Následují dolomit, Mn-dolomit, seladonit, amorfní vodnaté oxidy Fe a Mn, chalcedon Mn-kalcit a kalcit, které zlatinky často jemně korodují a které zároveň také tvoří výplně mandlí v nezrudněném melafyru v okolí ložiska. Sulfidy nejsou vůbec přítomny. Pokračování zrudnění do sedimentů v podloží není známo, v okolních hrubozrnných pískovcích je přítomno stopové množství zlatinek (1,5 – 4,8 mg/t) stejného morfologického a chemického typu jako v melafyru. Tyto indicie se vyskytují jen v úzkém, několik km dlouhém pásu podél linie SZ – JV zvičinského zlomu. Permokarbonské sedimenty širšího okolí obsahují pouze fónová množství typických klastických zlatinek.

Zlatonosná mineralizace v melafyru i v pískovcích podél zvičinského zlomu je shodné geneze. Vznikla zřejmě z hydrotermálních roztoků provázejících melafyrový vulkanizmus, které pronikaly po dislokacích na zmíněné tektonické linii a mobilizovaly klastické zlato z podložních permkarbonských sedimentů. Charakteristická příměs Cu byla zřejmě vyloužena z permských mědinosných obzorů (rudnického či kalenského). Jedná se o samostatný a v českém masívu ojedinělý typ zlatonosného zrudnění s vysokou přítomností Cu a s naprostou nepřítomností sulfidů“ (Klomínský et al. 1983, Malec 1992).

historie:

Peckovkský manuál psaný purkmistrem Fr. Moorem (1761-1776) obsahuje paměti, které pisatel „slýchával na zámku na Pecce od vysokých oficírů, což i tam psáno vídal. Podle něj počali ve Zlatnici c. 1101 v kopci pod Vidochovem a Stupnou lámati mramor a hned následujícího roku počalo se tu dobývati zlata, stříbra, mědi a jiných kovů“.

Stupenští kovkopové vozili zlatonosný materiál pod těžké kladiva stoup (odtud odvozuje se název osady Stupná) a rozbíjeli jej. Padrť plavili v dlouhých dřevěných korytech, aby se oddělilo kamení a hlína od drahého kovu. Vodu dodával „Zlatý potok“ (nebo „Stříbrnice“), dnešní Zlatnice. První záznam o výměně zlata za Stupné v pražském mincovním archívu je z roku 1562, zkoušené zlato vážilo 1609 hřivny bez udání ryzosti.

Roku 1565 vyplatilo se za čtyři valounky horního zlata z Vrchlabí a Stupné dohromady 356 kop, 8 grošů, 5,5 denáru. Ještě roku 1593 vyměnil Hans Kapoun ze Svojku zlatý valounek ze Stupné 0,937 (0,954). Ve zprávě, kterou si vyžádal Valdštejn, stojí, „že před časy na zlatém dolu ve Stupné čtyři tlukárny stávaly, dvě o osmi a dvě o čtyřech stoupách, na tom místě na povrchu nalézá se skoro ve všech kamenech zlato, jest vysokého stupně a jasné žlutosti.“

V 18. stol. jest zapsán Jan Mikuláš Schuster ze Stupné jako majitel dolu, dvě šachty byly připsány kostelu a škole na Pecce. Všech šachet či kutišť bylo 128. Roku 1872 měla tu své kutiště i společnost rakousko-uherských státních drah. Ještě v letech druhé světové války zde Němci uskutečnili geologický průzkum, údajně objevili slabé ložisko mědi. Když dolování přestávalo, zaměstnávali se prý horníci broušením polodrahokamů, achátů a místních granátů (Semík 1924).

literatura:

Klomínský, J. et al.: Zlatonosnost kontinentálního permokarbonu Českého masívu. Sborník geologických věd, řada ložisková geologie, mineralogie, 1983, sv. 25, s. 111-186.

Malec, J.: Podkrkonošská oblast. In: Morávek, P. et al. Zlato v Českém masívu. Praha: Vydavatelství Českéhogeologického ústavu, 1992, s. 122-123.

Semík, M.: Zlaté doly u Stupné. In Novopacko I., 1924. s. 88-98.

fotografie: