Skupinové foto, lom Podwiśniówka.
lokality:
popis:
Vesnice 14 km jižně od Busko-Zdrój. Osada existující nejméně od 9. století, ležící na obchodní stezce z Prahy a Krakowa směrem na Kyjevskou Rus. Zmiňuje se o ní tzv. panonská legenda, čili Život Metodějův. Podle ní se zde měl odehrát křest pohanského knížete Wiślana. V 10. a 11. století byla jedním z nejdůležitějších správních center země. Nebývalý rozkvět zažila za panování knížete Henryka Sandoměřského (1146-1166). V roce 1241 byla zničena při nájezdu Mongolů, ale byla obnovena v plném rozsahu. V roce 1869 přišla o statut města.
Dnes k vidění zejména vykopávky rotundy s křtitelnicí pravděpodobně z roku 880, kostela sv. Mikuláše z 10. století a dvou románských kostelů z 12.a 13. století, včetně unikání sádrové podlahy s románskou rytinou "płyta wiślicka" (též "płyta orantów") z let 1175-1177. To vše pod základy stojící baziliky Narození Panny Marie z roku 1350.
fotografie:
Chotel Czerwony
popis:
Pánev řeky Nidy tvoří sníženinu mezi krakovsko-czenstochowskou monoklinou a Svatokřížskými horami. Jde o široké synklinorium s osou SZ-JV směru, které se uklání směrem k JV. Jeho horninová výplň vznikala v několika etapách. První z nich byla sedimentace opuk křídového stáří. V nadloží opuk se nachází horniny miocénu svědčící o několikerém zalití území mořem.
Doklady zalití kontinentálního okraje mělkým mořem jsou zde z období spodnotortonské transgrese (nástupu moře). Nejdříve vznikaly jílovité vrstvy, později se usazovaly pískovce, slepence a vápence. Už tehdy začalo zahušťování mořské vody vlivem teplého a suchého klimatu a započal se cyklus chemogenní sedimentace. Na okrajích mořské pánve vznikaly vrstvy sádrovce a sádrovcových jílů, jejichž sedimentace byla přerušována přílivy čerstvé vody, nejspíš způsobenými tektonickými pohyby. Tento vývoj usazenin je znám prakticky celého okraje Paratethys, včetně našich usazenin se sádrovcem v opavské pánvi. Po ústupu moře následovaly další dvě transgrese, které zcela pokryly sádrovcové vrstvy písky, slabě zpevněnými pískovci a jíly. Tyto horniny byly velmi dobře propustné pro vodu, která pod pokryvem začala rozpouštět sádrovcové vrstvy za vzniku zakrytého krasu. Doby ledové s nástupy několika etap kontinentálního zalednění dočasně zastavily krasové procesy a v době po ústupu ledovců (krakovského = elsterského zalednění) nastoupila eolická sedimentace a vznik sprašového pokryvu na sádrovcových vrstvách. Tyto komplikované podmínky se odrazily v zajímavém vícefázovém vzniku sádrovcového krasu, který se stále ještě vyvíjí.
Dominantou vesnice je krásný gotický kostelík, založený v roce 1440 Janem Długoszem na výrazné vyvýšenině tvořené sádrovcovým pahorkem. Pod kostelíkem se nachází jeden z největších a nejkrásnějších výchozů velkokrystalických sádrovců v okolí. Kostelík sám je postaven z pińczowských vápenců. Výchoz nad silnicí na západní straně kostelíka je asi 40 m dlouhý a 3 m vysoký. Sádrovec zde tvoří srostlice, tzv. vlaštovčí ocasy, až 3 m velké. Místy jsou patrné projevy krasovatění.
O několik metrů výše směrem k JV jsou u schodů ke kostelíku dva eratické balvany dokládající dosah jihopolského ledovcového zalednění.
literatura:
Jirásek, J.: Sádrovcový kras v údolí řeky Nidy (Polsko). Minerál, 2006, roč. 14, č. 4, s. 276-279.
fotografie:
popis:
Výchozy miocenních sádrovců - viz předchozí lokalita.
fotografie:
popis:
První práce o zdejších sádrovcích se datují do let 1862, 1881 a 1882. Poznání geologické stavby území krasu komplikovalo jeho nedokonalé odkrytí a komplikovaná tektonická situace. Tektonika miocénních vrstev se sádrovcem se liší od starší tektoniky křídových a jurských vrstev v podloží. Pánev řeky Nidy je od severovýchodu ohraničená sérií poklesů, v prostoru vlastního synklinoria jsou tři větší deprese oddělené dvěma liniemi vyvýšenin a celé území je postiženo i mladším vrásněním a tektonikou nižšího řádu. Dnes kvůli erozi netvoří sádrovcové vrstvy souvislou plochu, ale vyskytují se ve formě menších těles. Většina sádrovcového horizontu tvoří kuestu s malým úklonem (do 15º), v některých místech se vyskytují i jednotlivé kopulovité vyvýšeniny o výšce několika metrů.
V sádrovcích vyskytujících se na povrchu nebo nehluboko pod ním je na většině plochy jejich výskytu možné setkat se s krasovými jevy. Nejzajímavější je okolí vesnic Aleksandrov, Skorocice, Szaniec a Galów. Západně od Aleksandrova se nachází „aleksandrovská dolina“, na severním okraji Skorocic pak „Skorocická dolina“ – terénní deprese, které nevznikly zahlubováním říčních toků, ale podzemním krasovým rozpouštěním vrstev sádrovce a následným zavalením dutin. Skorocická dolina hluboká až 12 metrů byla roku 1960 prohlášena za maloplošné chráněné území díky pozoruhodné morfologii i výskytu vzácných stepních rostlin. Je možné spatřit tu slepá údolí s ponory, závrty, krasovými jezírky a jeskynním systémem (obr. 3). Podobné, ale menší doliny se nachází severně od vsi Uników a u Siesławic. V severní části vystupování sádrovce obcemi Szaniec a Galów jsou také hojné závrty. U Szarbkówa a Borkówa jsou dokladem zakrytého krasu jen bezodtoké prohlubně. Na jiných místech (Chotel Czerwony, Górki) v osních částech vrás vystupují nad okolní krajinu díky inverzi reliéfu sádrovcové pahorky. Celé území s výskytem sádrovce tak tvoří dokonalý průřez různými etapami vzniku sádrovcového krasu.
Sádrovcový kras má některé odlišnosti od dobře známých krasů vyvinutých v karbonátových horninách. Nebyly zde nalezeny škrapy, charakteristická forma povrchu zkrasovatělých vápencových hornin na zemském povrchu, ale jen drobné krasové jamky na výchozech sádrovce. Dále jsou odsud známy hojné závrty a závrtová pole (např. Łatanice, Krzyżanowice a Szaniec), ale i jeskyně a krasové doliny a kotliny popsané výše.
literatura:
Flis, J.: Kras gipsowy Niecki Nidziańskiej. Prace geograficzne Instytutu Geografii PAN, 1954, nr. 1, 73 s.
Chwalik, A.: Strefowość rzeźby krasu gipsowego Niecki Nidziańskiej w nawiązaniu do stref Ukrainy Zachodniej. Materiały XXIII i XXIV szkoły speleologicznej, Morawski Kras, 5-12.02.2005, s. 7 – 8.
Jirásek, J.: Sádrovcový kras v údolí řeky Nidy (Polsko). Minerál, 2006, roč. 14, č. 4, s. 276-279.
fotografie:
popis:
Výchoz spodnokambrických břidlic. Jsou to šedohnědé jílovito-prachovité břidlice se střípkovitým rozpadem bez nálezů makrofauny. Jde o nejjižnější výchoz kambrických hornin ve Svatokřížských horách. Na provrásněných a silně tektonicky porušených břidlicích leží přímo mělkovodní lithotamniové vápence třetihorního stáří (miocén), celý sled paleozoických a mesozoických hornin mezi nimi z důvodu silné eroze chybí.
literatura:
Stupnicka, E., Stempień-Sałek, M.: Poznajemy Góry Świętokrzyskie: Wycieczki geologiczne. Wydawnictwo naukowe PWN, Warszawa, 2001.
fotografie:
popis:
Výskyt páskovaných rohovců ("krzemień pasiasty") v jurských sedimentech - viz následující lokalita.
fotografie:
Krzemionky Opatowskie
popis:
Největší těžba křemenné suroviny v neolitu (mladší době kamenné) na území dnešního Polska.
Pazourkové doly byly objeveny v roce 1922 geologem Janem Samsonowiczem. Tvorba archeologické rezervace započala výkupem pozemků od roku 1926 a skončila v 60. letech 20. století. V roce 1994 byly uznány za archeologickou rezervaci „Krzemionki – kopalnie neolityczne“, v roce 1995 se staly součástí přírodní rezervace „Krzemionki Opatowskie.“
Těžební pole „Krzemionki“ se nachází na severovýchodní části lemu Svatokřížských hor. Páskované rohovce (pazourky), které byly dobývány v neolitu, se nachází ve vrstvě svrchnooxforských vápenců (svrchní jura). Páskované pazourky se nachází ve dvou lavicích v různé hloubce a úklonu (od 3º do 20º). pazourky tvoří konkrece od velikosti holubího vejce do několikametrové velikosti, tvary mají od plochých placek do kulovitých bochníků. Značná část z nich je porušená trhlinami vzniklými při tektonických procesech.
V nadloží pazourků se od povrchu nachází vrstva humusu, písek, zvětralinová hlína, pelitický vápenec, vápenec se stopami požíračů kalů („mušlový“), oolitový vápenec a opět pelitický vápenec. Díky tektonickým pochodům, mrazovému zvětrávání a migraci vod vznikaly poruchy, které horníkům ulehčovaly hloubení jam. Stupeň obtížnosti hornických prací vzrůstal s úklonem pazourkonosné lavice směrem do středu pánve.
Těžební pole „Krzemionki“ má tvar paraboly s delší osou jihovýchodního směru. Sledy pinek po bývalých jamách se nacházejí v pásmu dlouhém 4,5 km a šířce od 20 do 200 m. Celkově se na ploše 78500 km2 nachází asi 3500 – 4000 jam. V oblasti se též nachází zpracovatelské dílny a sídliště.
Po dlouhodobých výzkumech panuje shoda, že v těžebním poli existují čtyři druhy dolů – jámové, výklenkové, pilíř-komorové a komorové. Jejich hloubka od 9 do 12 m závisí na hloubce uložení vrstvě pazourkonosné vrstvy a inženýrsko-geologických podmínkách ložiska.
V době kultury nálevkových pohárů – 4000 až 3000 př.n.l. - a velké zpracovatelské osady v Ćmielowu se sekyrky z páskovaného pazourku dostaly až do míst vzdálených do Krzemionek 330 km. Pazourkové sekery sloužily univerzálně, zejména na kácení stromů a zpracování dřeva, ale i jako rituální předměty. V období největší prosperity dolů, v časech kultury „amfor kulistych“ – 3000 až 2400 př.n.l. - sekyry překračovaly i hranice dnešního Polska a byly transportovány až 660 km daleko, což svědčí o jejich popularitě mezi tehdejšími lidmi. Na počátku doby bronzové – 2200 až 1600 př.n.l. už byla produkce z místní suroviny jen lokální záležitostí a nástroje se nachází do vzdálenosti 85 km od dolů. Na přelomu 3. a 2. tisíciletí nastoupily ve Střední Evropě a na Balkáně změny, které přinesly postupný zánik dobývání pazourku. Byla objevena konkurenční surovina – bronz – slitina mědi a cínu. Zpočátku se z bronzu vyráběly jen ozdoby a zbraně, postupně však dostatek suroviny umožnil i výrobu nářadí. V době bronzové i železné bývala ještě křemenná surovina používaná na výrobu drobného nářadí, nešlo už ale o masovou produkci.
literatura:
Bąbel, J. T.: Krzemionki. Prehistoryczne kopalnie krzemienia pasiastego. Muzeum Historyczno-Archeologiczne, Ostrowiec Świętokrzyski: 2003. 32 s.
Łodziński, M.: Proužkované rohovce z Gór Świętokrzyskich, střední Polsko. Minerál, 2003, roč. 11, č. 5, s. 379 - 383.
fotografie:
Grzegorzowice - Skały
popis:
V kamenolomu pod slabou vrstvou spraše šedé a tmavě šedé vápence a dolomity středního devonu. Jsou hrubě až středně lavicovité a bohaté na zkameněliny. Nejběžnější jsou korálnatci Amphipora rugosa, hojní ramenonožci, např. rody Emanuella a Bornhardtina. Oba jsou vůdčími zkamenělinami stupně eifel (střední devon). Dále se zde nacházejí plži a mlži.
Směrem k severu od kamenolomu v zarostlé stráni byly v minulosti provedeny výkopy odkrývající zdejší geologickou stavbu. V délce asi 400 m se nacházejí hlavně břidlice s vložkami tmavých vápenců a slínovců stupně givet, místy s hojnou faunou. Nachází se zde např. korál Calceola sandalina a schránky četných ramenonožců, např. Schelwienella umbraculum, Chonetes, Productella, Uncinulus, Aulacella, Spirifer, Stringocefalus a Leptaena. Ve vápencích se nacházejí také články lilijic.
Nejmladší devonské horniny v profilu Grzegorzowice-Skały jsou písčité břidlice s faunou a zbytky rostlin řazené do givetu. Písčitá příměs v nich dokazuje, že do pánve se začal dostávat terigenní materiál z míst vyzdvižených nad hladinu tektonickými pohyby.
literatura:
Stupnicka, E., Stempień-Sałek, M.: Poznajemy Góry Świętokrzyskie: Wycieczki geologiczne. Wydawnictwo naukowe PWN, Warszawa, 2001.
fotografie:
Czyżów - Bardo
popis:
V soutěsce Prągowiec jsou potokem odkryté silurské břidlice proniknuté žilami šedých diabasů do 60 cm. V břidlicích se hojně vyskytují graptoliti Cyrtograptus, Monograptus, Seatograptus a Gothograptus. Spolu s nimi se zde vyskytují méně hojní trilobiti, např. Raphiophorus a Odontopleura, a mlži, např. Cardiola interrupta.
literatura:
Stupnicka, E., Stempień-Sałek, M.: Poznajemy Góry Świętokrzyskie: Wycieczki geologiczne. Wydawnictwo naukowe PWN, Warszawa, 2001.
fotografie:
popis:
Svrchní kambrium ve Svatokřížských horách bylo objeveno roku 1896 profesorem Georgem Gürlichem. Ten ve skalách odkrytých průlomem řeky Lubrzanki přes Łysogórskou antiklinu nalezl trilobity Olenus sp.
V současnosti se ve zdejším svrchním kambriu podle litologie rozlišují dvě formace:
-
Formace pískovců z Wiśniówki – hrubě lavicovité křemenné pískovce provázené jílovými břidlicemi. Z pískovců jsou známé anorganické sedimentační struktury i bohatá trilobitová ichnocenóza. Tyto horniny jsou dobře patrné v morfologii Svatokřížských hor a tvoří Główne, Masłowskie a Jeleniowskie pásma.
-
Formace břidlic z Klonówki – skládá se z břidlic a jílovců s vložkami pískovců. Bohatá je v ní brachiopodová a trilobitová fauna, která se vyskytuje v hnízdech. Výchozy se nachází na severním úbočí Łysogór.
Łysogorské kvarcity, které těží lomy Wiśniówka Mała a Duża se skládají z křemene, akcesoricky jsou přítomné zejména zirkon a turmalín. Byly odlišeny jemno až střednozrnné pískovce vzniklé rytmickým transportem, hrubě lavicové pískovce bez vnitřní struktury a vzácné pískovce se skluzovou strukturou (Menducki, Otoczak roč. 24).
V lomu se těží kvarcity svrchně kambrického stáří. Tvoří vrstvy o mocnosti několika desítek centimetrů do dvou metrů. Obsahují vložky břidlic do 0,5 m. V kvarcitech se vyskytují četné dutiny tektonického původu vyplněné křemenem a fosforečnany (variscitem, wavellitem).
Fosforečnany z Wiśniowky tvoří sférické agregáty do 3,5 cm s proměnlivou vnitřní stavbou. V dutinách jsou to polokulovité agregáty, na úzkých puklinách se vyskytují ve formě plochých sférolitů s radiálně paprsčitou stavbou. Často jsou zonálně barevné s přechody od bílé, žluté po tmavě zelenou a hnědou. V případě variscitu zde byly objeveny všechny tři jeho polymorfní modifikace. Jejich geneze je spojena s krystalizací z roztoků obsahujících ionty (PO4)3+. Ty se do roztoku dostaly buď v důsledku rozpouštění apatitu, který je akcesorickým minerálem původních pískovců, nebo díky rozpouštění schránek kambrických organismů obsahujících fosfor.
Vzácně se v lomu dají najít i zkameněliny kambrických trilobitů, běžnější jsou stopy po jejich životní činnosti.
literatura:
Łodziński, M.: Variscit Al(PO4) · 2 H2O a wavellit Al3(PO4)2(OH,F)3 · 5 H2O z Wiśniowky Dužej u Kielc, Góry Świtokrzyskie, střední Polsko. Minerál, 2004, roč. 12, č. 1, s. 37-40.
Menducki, P.: Wskaźniki warunków i sposobu sedymentacji piaskowców kambryjskich z Wiśniówki i okolic Opatowa (G. Świętokrzyskie) – część I. Otoczak, 19??, roč. 24, s. 22-24.
fotografie:
popis:
Sedimenty na rozhraní stupňů oxford a kimmeridg (svrchní jura).
fotografie:
