vulkanické horniny v Podbeskydí:
Pikrit
Pikrit je hypabysální ultrabazická vyvřelá hornina, která je tvořena hlavně olivínem. Dále je zastoupen titanaugit, amfibol a akcesoricky se vyskytuje biotit, ilmenit, magnetit, kosočtverečný pyroxen a apatit. Tyto horniny jsou spjaty s výskytem těšínitů nebo diabasů. V systému jsou tedy někdy řazeny k alkalickým horninám, jindy k diabasům (Svoboda et al., 1983).
Těšínit
Jedná se o soubor vyvřelých hornin křídového stáří, které se vyskytují na sz. úpatí Beskyd. Přestavují alkalické, hypabysální, magmatické diferenciáty a často tvoří asociaci s jinými alkalickými horninami, s pikrity, diabasy, monchiquity a dalšími. Vytváří malé pně, žíly ložní i pravé. Na úpatí Beskyd jsou to převážně až 10 m mocné čočky.
Těšínit nese označení podle Těšína ve Slezsku a základní složky tvoří živce (z nichž hlavně bazické plagioklasy), analcim, pyroxen (Ti-augit). Často bývá obsažen amfibol, v proměnlivém množství i alkalické živce a přítomen bývá i nefelín. Menší zastoupení mají minerály biotit, apatit, ilmenit, magnetit, titanit, zeolity, chlorit, prehnit, aj. Mezery mezi minerály vyplňuje analcim, který často zatlačuje alkalické živce a někdy i plagioklasy. Díky proměnlivosti minerálního složení je obtížné těšínity definovat a zařadit je do systému (Svoboda et al., 1983).
Monchiquit
Tento alkalický lymprofyr nese název podle pohoří Monchique v Portugalsku. Má porfyrickou strukturu a sklovitou základní hmotu. Vyrostlice jsou tvořeny titanaugitem, barkevikitem,magnetitem, olivínem. Mikrolity stejných minerálů jsou obsaženy i v základní hmotě, navíc je zde potenciální labradorit a nefelín. V některých monchiquitech nejsou foidy obsaženy (Svoboda et al., 1983).
Diabas
V České republice se pod pojmem diabas rozumí bazická efuzívní a subefuzívní hornina, která vznikla ve starších prvohorách. Makroskopicky je diabas jemně až středně zrnitý, barvy šedozelené. Struktura je ofitická, textura masivní, někdy mandlovcovitá a větrání často způsobuje typickou kulovitou až cibulovitou odlučnost.
Skládá se z augitu a bazického plagioklasu, výjimečně je obsažen i olivín. Akcesoricky je zastoupen magnetit, ilmenit, titanit, amfibol, biotit, pyrit, apatit. U nás bývají diabasy většinou autometamorfně přeměněny. Jako druhotné minerály obsahují chlorit, kalcit, serpentin, uralit, epifor, zoisit, zeolity, křemen (Svoboda et al., 1983).
Těšínitový vulkanismus slezské jednotky
Horniny těšínitové asociace vytvářejí vulkanogenní komplex v sedimentech těšínsko-hradišťského souvrství. Tento komplex se skládá z hypoabysálních ložních žil, výlevných hornin i jejich pyroklastik.
Hypoabysální ložní žíly jsou nejčastější formou výskytu těchto hornin. Jejich mocnost se pohybuje v rozmezí od několika decimetrů až do 10 m a sedimenty v podloží i nadloží žil podléhají kontaktní metamorfóze. Vůči podloží je tato přeměna méně výrazná. Na jílovcích vyvolává dekarbonatizaci a koncentraci uhelného pigmentu ve formě černošedých nevápnitých kontaktních rohovců o mocnosti pouhých několika decimetrů. Směrem do nadloží je kaustická přeměna přímo úměrná mocnosti ložních žil. Na skladbě kontaktního dvora, mocného až několik metrů, se podílejí bělavé porcelanity s proužky různých barev, vybělené nevápnité kontaktní rohovce a černošedé nevápnité rohovce.
Na mocnosti ložních žil je většinou závislá zrnitost vyvřelin těšínitové asociace. Kontakt s okolím charakterizují mikrokrystaly a směrem ke středu se zrnitost zvětšuje. Ložní žíly o větší mocnosti se vyznačují vnitřní magmatickou diferenciací do několika horninových typů, jenž tvoří ohraničené polohy, nepravidelné šmouhy nebo jen skvrny. Drobné žíly jsou zpravidla tvořeny jen jedním typem horniny, avšak ve větších komplexech se vyskytuje několik žil o menší mocnosti nad sebou.
Výlevné horniny náleží podmořským příkrovům. Patří zde buď polohy celistvých hornin, které se střídají s pyroklastiky, nebo horniny polštářových láv, aglomerátových láv, granulových láv, mandlovců, granulovaných láv i hornin s variolitovými texturami. Obsahují také xenolity z okolních jílovců a vápenců. Jejich výskyt je vázán převážně na čelo godulského příkrovu mezi Novým Jičínem a Jesenicí (Menčík et al., 1983).
lokality:
Skotnice - Hončova hůrka
lokalizace:
Obec Skotnice se nachází 2 km severně od Příbora. Na východní straně obce se nachází významná mineralogická lokalita Hončova hůrka s nadmořskou výškou 336 m.
geologie:
První písemná zmínka o této lokalitě pochází z roku 1859. Odkryta byla malým lomem na pikrit již před první světovou válkou. Ten byl však v letech 1966-1967 rozšířen za účelem těžby štěrku při budování komunikace Příbor-Mošnov-Ostrava. Rokem 1967 těžba skončila a lokalita začala zarůstat vegetací (Pelzl, 1995).
Makroskopicky se jedná o páskovanou, laminovanou horninu šedé až šedočerné barvy. Jde o pikrit s kontaktní zónou mocnou 0,3-0,5 m. Kontaktní hornina má charakter karbonatického rohovce. Ze sedimentů má zde zastoupení jílovec a prachovec (Matýsek, 1988).
Mineralogicky je tato lokality velmi pestrá. Celkem zde bylo objeveno asi 30 minerálů (Břečková, Pelzl, 1995). V geodách se nachází obecný křemen, křišťál, vzácněji také ametyst a velmi vzácně záhnědu. Ve větších geodách na křemen často nasedá kalcit, tvořící klence dosahující až 3 mm, nebo zcela vyplňuje zbytek dutiny. Typický minerál pro tuto lokalitu je vláknitý dolomit, jenž vytváří až 8 mm mocnou vystýlku dutin v šedožluté až špinavě zelenožluté barvě (Smutný, 1998). V severních partiích lokality se také vyskytují zeolitové minerály heulandit a ferrierit, které jsou vázány na kalciové žilky do velikosti 1 cm, vyhojující pukliny.
Nepochybně nejhojnějším minerálem je zde chalcedon. Bývá různých tvarů dle charakteru dutiny ve které vznikl. Obvykle se nachází v geodách, jenž mají 3 až 8 cm v průměru. Našel se zde však i například úlomek, jehož průměr byl přibližně 20 cm. Tyto koule jsou převážně barvy světle až tmavě šedé, někdy bývají i šedomodré. Vytváří strukturu velmi výrazných achátů s jemnou vrstevnatostí.
Zajímavostí okolí Hončovy hůrky byly takzvané Příborské ohníčky, známé již v období mezi první a druhou světovou válkou. Přímo pod hůrkou se vyskytovaly malé plaménky různé velikosti, a to od 2 do 30 cm. Z větší vzdálenosti se plaménky, které vytvářely kruhy, jevily jako stálý požár. Příčinou byl unikající metan, který je v dnešní době jímán speciálním potrubím a průmyslově využíván.
fotografie:
Kojetín
lokalizace:
Obec Kojetín se nachází asi 5 km jihovýchodně od Nového Jičína. V jižní části obce, se na levé i pravé straně cesty, která vede do Straníka, nachází odkryv pikritových mandlovců. Jedná se o přírodní památku Pikritové mandlovce u Kojetína.
geologie:
Oblast je chráněna jako významná geologická lokalita. Jedná se o odkryv pikritových mandlovců z období spodní křídy, konkrétně stratotyp jedné z forem podmořské sopečné činnosti.
Tato málo kompaktní hornina zahrnuje útržky láv trachytického složení, tepelně přeměněné a zrohovatělé úlomky sedimentovaných hornin z okolí, spolu s drobným materiálem sopečného původu a s mandlemi minerálů, jako je kalcit aj. Hornina vznikla usazením ještě žhavých sopečných bomb, jenž se uvolnily během sopečných podmořských výbuchů, dále sopečným pískem a prachem, a porušenými usazenými horninami z okolí. Po usazení byla hornina přeměněna jednak samotným působením mořské vody a jednak při prosakování roztoků sopečného původu.
K odkryvu došlo v minulosti úmyslnou lidskou činností. Těžil se zde kámen a štěrk pro potřeby místních obyvatel. Ve 20. letech 20. století těžba skončila a lomem byla vybudována komunikace spojující Kojetín se Straníkem.
V hornině lze nalézt 2 cm mocné kalcitové žilky, ve kterých se na styku s horninou vyskytují polokulovité agregáty zeolitu červené barvy, jenž mají až 4 mm v průměru.
Památka byla vyhlášena 23.4. 1997 a cílem ochrany lokality je zachování odkryvu a jeho okolí v současné podobě pro účely studijní, vědecké a kulturně-společenské (Tomanová, 2000).
fotografie:
Petřkovická hůrka
lokalizace:
Východně od obce Petřkovice, které se nachází přibližně 8 km jihozápadně od Nového Jičína, se zvedá hřeben Petřkovické hůrky, vysoké 608 m.n.m. Ta je dostupná po žluté turistické značce z Jesenice a v opačném směru ze Strážnice. V předminulém století byl asi 100 m severovýchodně od vrcholu hůrky otevřen kamenolom, v němž těžba začátkem 20. století ustala (Smutný, 1998).
geologie:
Asi třetina Petřkovické hůrky je tvořena efuzivním tělesem pikriticko-peridotitického typu, jenž patří k jižní části pásma podbeskydských vyvřelin.
Stěnový lom u vrcholu hůrky je typický výskytem žil kalcitových a křemenných a také pikritem s mandlovcovou strukturou. Výrazné, zonálně uspořádané křemenné a kalcitové žíly až 60 cm mocné, dosahují délky 150-200 cm a následně vykliňují, nebo přecházejí v pikrit obohacený křemennou hmotou. Na kontaktu s horninou je vytvořená 2 mm široká vrstvička průsvitného, tmavě šedého chalcedonu. Následuje stejně silná vrstvička bílého kašolongu, který přechází v chalcedon šedé až modrošedé barvy s achátovou kresbou, ledvinitým povrchem a o mocnosti do 2,5 cm. Na ostré rozhraní vytvořené chalcedonem nasedá až 40 cm silná vrstva hrubě zrnitého obecného křemene, v níž některé drúzy krystalů dosahují velikosti 7 mm (Smutný, 1997).
fotografie:
Straník
lokalizace:
U severozápadního okraje obce Straník, která se nachází asi 6 km jižně od Nového Jičína, se rozkládá po pravé straně cesty do Kojetína přírodní památka Polštářové lávy ve Straníku.
geologie:
Přírodní památka je tvořena odkrytými vulkanickými horninami těšínitové struktury, které zde tvoří polštářové lávy, které zde vznikly ve spodní křídě při podmořském výlevu lávy z vulkánu.
Polštáře jsou tvořeny paralelními bochníkovými bloky a jsou protkány sítí radiálně orientovaných trhlin. Jádra bloku pocházejí ze staršího výlevu vulkánu. Olivinický diabas, z něhož jsou jádra bloků, přechází až k diabasu pikritovému (Turistika, 2006).
Okraje bloků jsou tvořené limburgity a hráškově se rozpadají. Jednotlivé bloky jsou tmeleny mladší, méně odolnou vyvřelinou a sopečným prachem nebo pískem. Láva je značně prosycena uhličitanem vápenatým a často rozložená druhotnými pochody (Náplava, 2003b).
Lokalita byla vyhlášená přírodní památkou 1.10.1997. Cílem ochrany je zachování odkryvu v současné podobě pro vědecké, studijní a kulturně-společenské využití (Tomanová, 2000).
fotografie:
Žilina u Nového Jičína
lokalizace:
Obec Žilina u Nového Jičína navazuje jižně na Nový Jičín. V místě, kde z Žiliny odbočuje zelená turistická značka doleva ve směru na Štramberk, je na druhé straně cesta, která vede do zalesněného kopce. Lokalita s vynosenými kameny z bývalého pole je na hranici lesa a louky u vrcholu kopce a ve strži vyschlého potoka.
geologie:
Z makropetrografického pohledu se jedná o horninu zelenou, šedou a zelenomodrou, která je celistvá a skelně lesklá. Tyto horniny jsou sběrateli označované jako plazmy. Jejich struktura je porfyroblastická se zubovitě granoblastickou základní hmotou tvořenou jemně krystalickým křemenem. V základní hmotě jsou rozptýleny radiálně paprsčité útvary chalcedonu.
Dále se zde nachází krystalické vápence a kvarcity a ze sedimentů prachovce a jílovce. Kontaktní hornina je složená z křemene, kalcitu, dolomitu, pyritu, chloritu, illitu a chalcedonu (Matýsek, 1988).
Štramberk
Pozdní oběd, prohlídka pamětihodností.
literatura:
BŘEČKOVÁ, J., PELZL, J.: Hončova hůrka u Příbora - zajímavé naleziště chalcedonů-achátů. Minerál, 1995, roč. 3, č. 4, s. 247-249
MATÝSEK, D.: Kontaktní metamorfismus hornin těšínitové asociace. Časopis Slezského muzea v Opavě, řada A, 1988, roč. 37, s. 77 – 86.
MENČÍK, E., et al. (1983): Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny. Ústřední ústav geologický, Praha. 307 s.
NÁPLAVA, Pavel (říjen 2003): Přírodní památka Polštářové lávy u Straníku. Dostupné z URL <http://www.kunin.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=70100>
PACÁK, O. (1926): Sopečné horniny na severním úpatí Bezkyd moravských. Česká akademie věd a umění, Praha. 232 s.
PELZL, J., BŘEČKOVÁ, J.: Zeolity – význačné minerály podbeskydských vyvřelin. Minerál, 1996, roč. 4, č. 2, s. 128-130.
SMUTNÝ, Z.: Hončova hůrka – stav lokality a nálezy minerálů v letech 1995 – 1996. Časopis Slezského musea, series A: vědy přírodní, 1997, roč. 46, č. 2. s. 188 – 189
SMUTNÝ, Z.: Aragonit z Petřkovické hůrky. Minerál, 1998, roč. 6, č. 4, s. 290.
SMUTNÝ, Z.: Chalcedony z Petřkovické hůrky. Minerál, 1998, roč. 6, č. 2, s. 119-121.
SMUTNÝ, Z.: Minerály pikritu z Petřkovické hůrky. Časopis Slezského musea, series A: vědy přírodní, 1997, roč. 46, č. 2. s. 189-190.
SVOBODA, J., et al. (1983): Encyklopedický slovník geologických věd. Academia – nakladatelství Československé akademie věd. 2 sv. ( 920, 852)
TOMANOVÁ, D. (2000): Zvláště chráněná území okresu Nový Jičín. Okresní úřad Nový Jičín, 2000, 48 s.
TURISTIKA s.r.o. (2006): Polštářové lávy ve Straníku. Dostupné z URL <http://www.moravskoslezsko.cz/cz/lokality/ lokality_detail.php?cl=8268>