|
Kmen Annelida – kroužkovci |
Charakteristika
Kroužkovci nebo také červi
kroužkovití (Annelida: jméno je odvozeno zlatinského annulus
= malý kroužek) jsou nejvýznamnějším kmenem
tzv. vyšších červů. Jejich tělo je protáhlé
a článkované. Tělo
je dlouhé několik mm až cm, válcovité,
bilaterálně symetrické. Obvykle je členěno do
vysokého počtu segmentů. Před ústy
leží článek zvaný prostomium, na konci
těla leží pygidium. Vnější segmentaci
odpovídá segmentace uvnitř těla,
s přepážkami (septy). V hlavové
části jsou nervové uzliny a smyslové orgány.
Povrch těla nese tenkou kutikulu, chitinózní krycí
destičky nebo štětiny. Epidermis může vylučovat
pevnou schránku (rourku). U aktivně se pohybujících
mořských forem po stranách těla leží parapodia
(svalnaté výběžky opatřené
štětinami, obr. 1).
|
|
Obr. 1: Otisk těla kroužkovce Canadia, střední kambrium, Britská Kolumbie. (Boardman et al., 1987) |
Ekologie
Kroužkovci
jsou vždy solitérní,
volně i přisedle žijící živočichové. Využívají
nejrůznější
potravní strategie: jsou dravci, filtrátoři,
požírají organický detrit, parazitují jako
ektoparaziti na bezobratlých
i obratlovcích. Většinou žijí benticky na
dně, po kterém popolézají pomocí
parapodií, nebo jsou rourkou přicementováni k podkladu.
Řada forem žije zahrabána do dna nebo si ve dně
vytváří obytné rourky. Jen menší
část kroužkovců je součástí planktonu
a dokáže pomocí ploutvovitých parapodií i
aktivně plavat. Suchozemští kroužkovci (opaskovci)
žijí v půdě, v trouchu starých stromů
nebo pod kůrou stromů. Někteří kroužkovci
produkuji toxické látky k ochraně. K té
slouží i křehké chitonózní
štětiny vyčnívající z pokožky a
někdy i hustě
kryjící tělo.
Stratigrafie
Měkká
těla kroužkovců se zachovávají jen za
mimořádně příznivých podmínek.
Z těl dravých forem mnohoštětinatců
zůstávají chitinózní čelisti,
které bývají v průběhu fosilizace
karbonizované. Rourky přisedlých kroužkovců se
zachovávají dokonale.
Nejstarší kroužkovci jsou známi ze spodního kambria. Na
hojný výskyt dravých kroužkovců od
ordovického útvaru lze soudit podle hojného výskytu
izolovaných části čelistí (tzv. skolekodontů).
Vápenaté rourky přisedlých rournatců jsou
známé od ordoviku a od mesozoika jsou velmi hojné na
schránkách nejrůznějších skupin
živočichů. Za příznivých podmínek
vznikají činností rournatců v mělkých
vodách i menší útesy (serpulové útesy, obr. 2).
|
|
Obr. 2: Serpula sp., svrchní
křída, Anglie. |
