|
Kmen Echinodermata – ostnokožci
|
Charakteristika
Tělo
téměř všech ostnokožců je
charakterizováno pětičetnou
souměrností (obr. 1). Tato souměrnost je druhotná,
neboť původně byli
ostnokožci souměrní
dvoustranně, což lze dokladovat jak na některých fosilních
zástupcích, tak na larválních stadiích
recentních druhů. Tělo dospělých jedinců
není článkováno a pětičetnou
souměrnost je možné sledovat jak na
uspořádání pevných částí
kostry (skeletu), tak i na
měkkých tkáních. Pevná podkožní
kostra je vylučována vnější tkání a
je tvořena morfologicky různě utvářenými,
navzájem pevně nebo kloubně spojenými destičkami (sklerity) z uhličitanu
vápenatého. Na povrchu je kostra kryta tenkou,
částečně mineralizovanou pokožkou. Kostra, a tím i celé tělo
ostnokožce, může mít nejrůznější
tvar.
Mají
vyvinutou tzv. „vodní“
neboli ambulakrální soustavu, sloužící
jak pohybu a dýchání, tak i
k získávání potravy. Na povrchu
začíná otvorem – hydropórem
nebo proděravělou destičkou – mandreporitem, kterou vniká do soustavy voda. Ke
spodní straně této destičky přirůstá čerpací kanálek.
Z něho vede voda do kanálku
okružního, ze kterého vybíhá do
každého tělního paprsku kanálek radiální. Po stranách
každého axiálního kanálku
vyrůstají jemné tykadlové
výběžky, které pronikají drobnými
otvůrky v kostře na povrch těla.
Vnitřní
vápenitá kostra (téka)
je tvořena kalcitovými deskami. Tělní pásma, ve
kterých se nacházejí radiální
ambulakrální kanálky se označují jako ambulakrální pole, mezi
nimi jsou pole
interambulakrální.
Ostnokožci
jsou obvykle odděleného pohlaví.
Z oplodněných vajíček se vyvíjejí
obrvené larvy, které jeví jistou podobnost
s trochoforovou larvou. Larvy žijí po určitou dobu
planktonickým životem, pak se spouštějí ke dnu a
mění se v paprsčitě uspořádaného
živočicha.
|
|
Obr. 1:
Možné fylogenetické schéma raných
echinodermát. (Clarkson,
1998) |
Ekologie
Jsou
výhradně mořskými živočichy.
Statigrafie
Jsou
statigraficky významnými fosiliemi od kambria do recentu.