Kmen Archeocyatha - archeocyáti

CHARAKTERISTIKA

Archeocyáti (jméno odvozeno od achaios = starobylý a kyathos = pohár, číše) jsou vyhynulou skupinou výlučně mořských, přisedle žijících organizmů, které si vytvářely solitérní nebo koloniální vápnité kostry kuželovitého až pohárkovitého tvaru. Průměr kostry dosahuje 10-25 mm (největší až 500 mm), výška se pohybuje od 6 do 150 mm. Kostra archeocyátů je složená z uhličitanu vápenatého (kalcitu). Připomíná dva do sebe zasunuté kalichy spojené radiálními septy (obr. 1). Prostor mezi vnitřní a vnější stěnou se nazývá intervalum (mezera). Centrální dutina vnitřního kalicha je spojena s okolím póry ve stěně obou kuželů. Oba kalichy jsou spojeny vertikálními septy a horizontálními dny, pouze některé typy mají intervalum prázdné. Septa tvoří přepážky, sloupečky, puchýřky apod. Septa i dna mohou nést póry. Ke dnu byl jedinec připevněn stopkou a příchytným terčem vybíhajícím z báze vnějšího kalicha. Radiální symetrie je někdy silně potlačena. Uspořádání měkkých částí není známo.

Obr. 1: Skelet solitérního archeocyáta (Moor in Clarkson, 1998).

Obr. 2: Vápenec tvořený zástupci rodu Archaeocyathus, spodní kambrium, Sibiř (foto P. Skupien).

EKOLOGIE

Archeocyáti byli podobně jako živočišné houby bentickými filtrátory. Známy jsou formy solitérní i koloniální. Rozšířeni byli zejména v teplých mořích, kde byli útesotvornými organizmy (obr. 2).

Stratigrafie

První se objevují na počátku spodního kambria a rychle dosáhli mimořádného rozvoje s vysokým počtem druhů. V tropických oblastech spodního kambria vytvářeli i menší útesy. Většina vymřela koncem spodního kambria a úplně mizí na počátku kambria středního. Z našeho území známi nejsou. Patří k vůdčím zkamenělinám spodního kambria.

sYSTÉM

Taxonomicky se dělí na dvě třídy: Regulares (pravidelní archeacyáti, obr. 3) a Irregulares (nepravidelní archeocyáti).

Obr. 3: Pravidelný archeocyát rodu Ajacicyathus (1), nepravidelní archeocyáti rodů Kotuicyathus (2) a Orbicyathus (3).

ZPĚT NA systém ZPĚT NA ÚVODNÍ STRANU