Kmen Porifera – živočišné houby

Charakteristika

Houby (Porifera: název je odvozen z latiny, porus = otvor, ferre = nésti) jsou skupinou výlučně vodních živočichů s velikostí od několika mm do 2 metrů (obr. 1). Průměrná velikost je v cm až dm řádu. Houby jsou tvořeny průtočnými systémy bez symetrie nebo s náznaky radiální symetrie z buněk odvozených z ektodermu a entodermu. Mezi těmito vrstvami leží rosolovitá mezenchymatická hmota. Nevytvářejí žádné tkáně ani orgány.

Houby jsou tvořeny z několika do značné míry nezávislých buněčných typů (obr. 2). Ploché pinakocyty kryjí povrch těla; pórocyty mají vnitrobuněčný kanálek k nasávání vody a jsou umístěné napříč tělní stěnou; archeocyty jsou buňky zárodečné, koncentrované především v mesohylu; amébocyty mají schopnost pohybu a rozvádí živiny po těle; oporu těla zajišťují buňky zvané sklerocyty, které vytváří jehlice z anorganického materiálu (uhličitanu vápenatého nebo opálu) a spongocyty, produkující pružnou opornou látku spongin. Entodermálního původu je vnitřní výstelka (choanoderm) a současně trávicí povrch; tvoří jej choanocyty, které mají bičík a plazmatický límeček k filtraci potravy z vody.

Obr. 1: Haliclona sp., recent (www.fossilgallery.com).

Obr. 2: Schématizovaný řez jedincem houby (upraveno podle www.fossilgallery.com).

Na těle hub je patrný otvor na horním konci těla – oskulum, která je otvorem vyvrhovacím. Po těle jsou rozesety drobné póry – ostia, na které jsou vázány pórocysty. Přes ně je nasávána voda s potravou do tělní dutiny – spongocoel. Ta je vystlána choanocystami.

Z morfologické hlediska se rozeznávají tři skupiny hub (obr. 3). Nejjednodušší je askonový typ, s velkou dutinou uvnitř těla houby (spongocoel). Do spongocoelu je voda nasávána malými otvory na povrchu těla (ostie) a opouští jej velkým společným vyvrhovacím otvorem (oskulum). Složitější sykonový typ má tělní stěnu se záhyby, jehož výsledkem je zvětšený trávicí povrch. Nejdokonalejší leukonový typ má redukovaný spongocoel, má řadu komor vystlaných choanocyty a soustavu kanálků, kterými proudí voda. Houby nemají trávicí, vylučovací, dýchací, oběhovou ani nervovou soustavu.

Obr. 3: Tělní typy živočišných hub (Mergl, 2002).

Tělo hub je podepíráno vnitřní kostrou tvořenou pružnými sponginovými vlákny nebo jehlicemi (obr. 4). Jehlice jsou buď opálové nebo kalcitové, vzácněji je využíván i aragonit. Jehlice jsou tvořeny paprsky, uvnitř každého probíhá kanálek. Podle velikosti se jehlice dělí na makrosklery (tvoří oporu těla) a mikrosklery (mají spíše výplňovou funkci). Podle počtu os se rozlišují monoaxonní, triaxonní, tetraxonní a polyaxonní jehlice, a bezosé sféry. Některé jehlice mohou mít i nepravidelný tvar (lithistidní jehlice). Počet paprsků je vyjádřen příponou -aktin (monaktin, triaktin, tetraktin, hexaktin apod.) Jehlice jsou někdy nepravidelně rozmístěny v těle houby, mohou vytvářet i pravidelnou a poměrně pevnou vnitřní kostru. Jehlice někdy vybíhají z těla a slouží k ukotvení na měkkém dně.

Houbu jsou hermafroditi. Ze zygoty uložené v mezohylu vzniká volně plovoucí bičíkatá larva (parenchymela, amfiblastula), po jejímž přisednutí se rozrůstá nová houba. Rozmnožování nepohlavní je zajišťováno fragmentací, oddělením skupiny tělních buněk nebo pomocí archeocytů, které v ochranném obalu (gemule) opustí tělo houby. Po uvolnění z gemule dají vznik nové kolonii.

Klasifikace hub je založena na chemickém složení a tvaru jehlic. Obvykle se rozlišují tři třídy.

Obr. 4: Typy jehlic hub (Boardman et al., 1987).

Ekologie

Houby jsou výlučně vodní, převážně mořští živočichové. Sladkovodních druhů je velmi omezený počet. Jsou mikrofágní filtrátoři, kteří se významně podílejí na samočisticí schopnosti vod. Často vytváří rozsáhlé koberce na mořském dně, zejména v hloubkách několika desítek až stovek metrů (na okrajích šelfů), běžné jsou i v mělkém litorálním prostředí. V příznivých podmínkách se některý formy podílely na stavbě útesů (obr. 5). Velmi rozšířené jsou v současnosti s boreálních oblastech.

Obr. 5: Útes tvořený převážně živočišnými houbami, střední jura, Zalas, Polsko (foto P. Skupien).

Obr. 6: Zástupci střední jury, a – Verticulites sp., b – Cnemidiaster sp. , Zalas, Polsko (foto P. Skupien)

Obr. 7: Zástupci svrchní jury, Štramberk (foto P. Skupien)

Stratigrafie

Houby jsou známy od spodního kambria a vyskytují se ve všech geologických obdobích. Od třetihor začíná jejich úpadek, který trvá dodnes. Za příznivých podmínek se spolupodílely na tvorbě nebo i samostatně vytvářely poriferové útesy (např. v období jury). Jehlice hub mají při větším nahromadění horninotvorný význam, vznikají křemité horniny - spongolity.

ZPĚT NA systém ZPĚT NA ÚVODNÍ STRANU