Třída Gastropoda – plži (břichonožci)

Charakteristika

Měkkýši u nichž má tělo zřetelně odlišenou hlavu, útrobní vak a nohu. Na hlavě je jeden či dva páry tykadel a oči umístěné na bázi nebo na konci tykadel. Na spodní straně se nacházejí ústa s jazykem opatřeným radulou. Útrobní vak je spirálně stočený, čehož důsledkem je ztráta bilaterální symetrie. Útrobní vak obsahuje trávicí soustavu, nervová vlákna, srdce, vylučovací a pohlavní orgány. Vak je kryt kožovitým pláštěm. K dýchání u suchozemských plžů slouží plíce tvořené prokrvenou stěnou plášťové dutiny, u vodních jsou vyvinuta žábra. Voda je do plášťové dutiny nasávána inhalantním otvorem, který je často dlouze vytažen do trubicovitého inhalantního sifonu. Z dutiny je voda odváděna exhalantním otvorem (sifonem), jímž proudící voda vynáší odpadní látky s plášťové dutiny. Průběh sifonů je dobře patrný na ulitách jako zářezy a sifonální kanály. Plášť vylučuje spirálně vinutou ulitu. Noha je plochá, svalnatá, silně žláznatá a slouží k lezení po podkladu. U některých břichonožců se v zadní části nohy nachází žláza vylučující vápenité nebo rohovité víčko (operculum).

Ulity (obr. 1, 2) jsou nejčastěji aragonitové. Nejprimitivnější jsou nesvinuté, nízce kuželovité. Nejvyšší část se označuje jako vrchol. Protilehlá báze je ústí. Mnohem častěji jsou spirálně vinuté. Podle způsobu vinutí se rozlišují planispirální, pseudospirální a helikoidní ulity. Ulity plžů jsou podle způsobu vinutí rozlišovány pravotočivé a levotočivé. Aby bylo možno odlišit typ vinutí orientuje se ulita vrcholem nahoru a ústím k pozorovateli. Jestliže se ústí nachází po pravé ruce, jedná se o ulitu pravotočivou.

Obr. 1: Ulity recentních břichonožců (foto P. Skupien).

Obr. 2: Morfologie ulity břichonožců (Shrock, Twenhofel, 1953 in Kvaček et al., 2000).

Na ulitě se rozeznává počáteční komůrka (protoconcha), ze které vybíhají závity oddělené švy (suturami). Jedno stočení schránky o 360 se označuje jako závit. Poslední závit, ve kterém bylo umístěno tělo břichonožce je závit tělesný. Všechny ostatní závity dohromady tvoří spiru neboli kotouč. V ose vinutí leží sloupek (kolumela) nebo, pokud zůstává zachována v ose vinutí štěrbina, vzniká píštěl (umbilicus).

Ústí ulity nese na vnější straně vnější pysk, na straně vnitřní se vytváří pysk vnitřní. Pysky bývají obvykle zesíleny nánosem hmoty schránky (kalus), bývají zde zuby a lišty. Na spodním konci ústí bývá hluboký zářez vytažený často do dlouhého kanálu. Je to zářez pro inhalantní sifon. Exhalantní sifon nebývá tak nápadný a přiléhá ke švu při horním okraji ústí nebo vytváří zářez na vnější straně ústí. Jestliže oba pysky do sebe přecházejí plynule ústí se označuje jako holostomní (obr. 3). Pokud jsou pysky odděleny sifonálním kanálem vzniká ústi sifonostomní.

Obr. 3: Typy ústí: a – sifonostomní, Cerithium, b - holostomní, Turritella (Pek et al., 1996).

Povrch ulit může být hladký a lesklý, častěji nesou ozdobu ve spirálním směru (podélné linie) nebo ve směru přírůstkovém (příčném). Kombinaci obou směrů vznikají hrbolky, trny a ostny. Ostny vznikají i z dlouhých trubicovitě stočených výběžků pláště (tzv. varix), které vznikají periodicky při zpomalení růstu schránky.

Klasifikace plžů je založena na anatomické stavbě.

EKOLOGIE

Převážná většina břichonožců žije v mořích od litorálu až do abysálních hloubek. Dospělí jedinci lezou po dně nebo po rostlinách, případně se zahrabávají do bahna. Nepatrná část žije planktonicky. Formy které se zahrabávají mají dlouhé sifony. Do hloubky ubývá býložravých forem a přibývá forem dravých. Hloubky kolem 200-300 m obývají dravé formy nebo požírači mršin. Na kontinentech žijí jak vodní břichonožci tak suchozemští představitelé. Téměř všechny sladkovodní a suchozemské formy jsou býložravé. Jsou nejpočetnější skupinou měkkýšů, s asi 50 - 100 tis. druhy, počet fosilních se odhaduje přibližně stejný.

Stratigrafie
Břichonožci se objevují ve spodním kambriu. V průběhu kambria a na počátku ordoviku dochází k prvnímu rozvoji. Významnou skupinou té doby byli bellerofontidní plži (nemají zcela jasné systematické postavení), kteří mají zachovánu bilaterální symetrii a na okraji ústí mají hluboký zářez. První asymetričtí plži jsou známi ze svrchního kambria. V průběhu ordoviku až karbonu dochází k bohatému rozvoji břichonožců. První suchozemští se objevili v karbonu, plicnatí plži se vznikají v triasu (?) a dosáhli prvního většího rozvoje v juře a křídě. V průběhu mesozoika došlo k rozvoji nových skupin a tento proces probíhá do současnosti. Vrchol rozvoje dosáhli v terciéru a v současnosti. Většina fosilních břichonožců náleží podtřídě Prosobranchia (předožabří). Mezi nejvýznamnější náleží Euomphalus, Bellerophon, Turritella, Conus (obr. 5), Murex, Nerinea, Aporrhais, Melanopsis (obr. 6).

Obr. 4: Praenatica gregoria, devon, Koňeprusy (foto P. Skupien).

Obr. 5: Conus sp., Mikulov, miocén (foto P. Skupien).

Obr. 6: Melanopsis sp., Čejč, neogén (foto P. Skupien).

ZPĚT NA systém ZPĚT NA ÚVODNÍ STRANU