|
Kmen Bryozoa – mechovky |
Charakteristika
Mechovky jsou drobní, vodní, kolonioví,
přisedle žijící živočichové (obr. 1).
Kolonie sestávají z jedinců – zooidů,
kteří vytvářejí pevný obal– zoecium
(obr. 2).
Tělo zooida (obr. 3) je děleno na přední
část označovanou jako polypid (s nervovou uzlinou
a lofofórem) a zadní
část těla, tzv. cystid (s trávicími a pohlavními
orgány). Tělní stěna (cystid) je pevně přichycena k zoeciu. Polypid
má v přední části vířivý
aparát kruhového nebo podkovovitého vzhledu, tzv. lofofór, jehož jednotlivá chapadla jsou kryta
obrveným epitelem. Uprostřed chapadel je ústní otvor,
kterým začíná zažívací trubice.
Při podráždění může být
lofofór zatažen do cystidu. Vně lofofóru
ústí řitní otvor. Na polypidu se rovněž
nachází nervová uzlina.
|
a |
b |
Obr. 1: Představitelé recentních
mechovek. a – Porella compressa, b – Securiflustra
securifrons (www.marinbi.com/bryozoa/).
|
|
Obr. 2: Hlavní
morfologické znaky mechovek rodu Plumatella (Lang et al., |
|
|
Obr. 3:
Schématický řez zooidem (Clarkson, |
Zooidi stejného vzhledu, v koloniích
většinou převažující, se
nazývají autozoidi. Zooidi
s jinou morfologií a odlišnou funkcí jsou heterozoidi, např. avikularia tvaru ptačí
hlavy mající obrannou funkci, vibrakuly
s dlouhým pohyblivým vláknem, ovicely
sloužící k ochraně zárodků. U některých mechovek je
vytvářeno víčko zvané operkulum.
Schránka zooidů - zoecium může
být želatinózní nebo chitinózní, u
mořských mechovek je často využíván
uhličitan vápenatý. Zoecia bývají
rourkovitá, vakovitá, krabicovitá apod. Jednotlivá
zoecia se vzájemně spojují do kolonie (trsu) – zoaria.
Až na výjimky jsou zoaria pevně přichycena k podkladu.
Jednovrstevná zoaria často pouze povlékají
pevný podklad a nazývají se zoaria terčovitá
nebo povlékavá. Mírně nad podklad se zdvihají
zoaria masivní, homolovitá nebo hrubě větevnatá.
Výše nad podkladem vyčnívají zoaria
přichycená jen zesílenou stopkatou bází a
mající nálevkovitý,
vějířovitý nebo spirálovitý vzhled.
Velikost zoarií se pohybuje od několika mm do asi
Mechovky jsou hermafroditi a rozmnožují
se pohlavně i nepohlavně. Ze zygoty vzniká volně
plovoucí larva trochoforového typu. Po jejím přisednutí z
prvotního zooida se pučením rozvíjí kolonie.
Ekologie
Mechovky jsou převážně mořské.
Některé taxony se přizpůsobily životu v brakických i sladkých vodách.
Mechovky jsou rozšířeny zejména v mělkých
litorálních vodách s dostatkem kyslíku a potravy.
Některé typy jsou však běžné i v
hloubkách okolo tis. m, a zástupci skupiny jsou
známé až z hloubek okolo
Stratigrafie
První mechovky se objevují na
počátku ordoviku.
V paleozoiku mají silné zastoupení mechovky
trepostomátní a kryptostomátní a již od tohoto
období mají význam při tvorbě
menších útesů. Koncem permu nastává
celkový úpadek mechovek. Mechovky cyklostomátní
nikdy nebyly dominantní skupinou, měly maximum rozvoje v
křídě a záhy, od počátku terciéru,
jejich význam klesá. Moderní skupinou mořských
mechovek jsou mechovky cheilostomátní, které se sice
objevují až v juře, avšak již od konce
křídy jsou dominantní skupinou mezi mořskými
mechovkami. Sladkovodní mechovky jsou s pochybnostmi
známé od křídy.
Mechovky měly v geologické historii několikrát útesotvorný význam.