Třída Anthozoa - korálnatci

 

Charakteristika

Přisedlí, výlučně mořští žahavci, v jejichž životním cyklu se objevuje pouze stadium polypa. Žijí jednotlivě i koloniově (obr. 1). Polyp vytváří pohlavní buňky. Z oplozeného vajíčka vzniklá larva (planula), která po určité době přisedá a vytváří polypa. Vzniklý polyp se dále rozmnožuje pučením. Nepohlavní rozmnožování je charakteristické pro koloniové zástupce. Polyp si vytváří pevný vnější vápenitý skelet (koralit), nebo má vnitřní oporu těla z volných, ve tkáních uložených jehlic - spikul. Jehlice bývají někdy stmelené do pevné kostry. Exoskelet je tvořen uhličitanem vápenatým (aragonitem, vzácněji i kalcitem) nebo rohovitou hmotou. Po přisednutí larvy polyp začíná vylučovat bazální vápnitou destičku (obr. 2). V průběhu dalšího růstu se ve spodní části polypa vytváří protosepta a současně po obvodu polypa vzniká téka. V průběhu dalšího růstu vznikají nová septa, vytváří se i horizontální přepážky (dna) a stěna téky se zesiluje. Dochází ke vzniku kornoutovitého nebo válcovitého koralitu. Korality mohou být solitérní, volné nebo mohou srůstat a vytvářet korálový trs. Mezi jednotlivými korality v trsu se pak vytváří coenenchym.. V závislosti na způsobu tvorby koralitu, uspořádán, počtu sept a vodorovných přepážek se rozlišuje 5 podtříd korálnatců, z části dnes již vymřelých.

 

a

b

c

Obr. 1: Zástupci recentních korálnatců. a - Diploria sp., 2 - Actinodiscus sp., 3 - Antipathes sp. (en.wikipedia.org/wiki/Corals).

 

 

Obr. 2: 1 –řez polypem korálnatce: a – septum, b – bazální epiderm, c – mezenterium, d – ústní otvor a hltan, e – chapadla, f – stěna polypa, g – bazální terč; 2 – kolonie korálnatců (Špinar, 1964 in Kvaček et al., 2000).

 

 

EKOLOGIE
         Korálnatci jsou výlučně mořští láčkovci. Mohou žít solitérně i koloniálně. Koloniální korálnatci vyžadují stálou salinitu (27-38 ‰), teplotu vody okolo 20oC a dostatek světla. Solitérní korálnatci mohou žit i ve velkých hloubkách (pod 5000m) jako zcela heterotrofní organizmy. V závislosti na dynamice mořského prostředí se vytváří trsy (obr. 1) bohatě větvené (v klidné vodě) až po masivní plátovité a bochníkové trsy (v neklidné vodě na okrajích útesu). Vnější tvar korálového trsu je silně proměnlivý a může se měnit v průběhu růstu.


Stratigrafie

Nejstarší korálnatci (tabulátní koráli) se objevuji v kambriu. V průběhu siluru dochází k rozmachu útesotvorných zástupců a jejich rozvoj pokračuje do středního devonu. K dalšímu rozvoji útesotvorných korálnatců dochází v juře a křídě. Po krizi útesotvorných organizmů na konci křídy se korálové útesy v podstatě již se současnými taxony znovu objevují ve větší míře v oligocénu a miocénu a jejich tvorba pokračuje do současnosti.

 

 

ZPĚT NA systém           ZPĚT NA ÚVODNÍ STRANU