Třída Anthozoa - korálnatci |
Charakteristika
Přisedlí, výlučně mořští
žahavci, v jejichž životním cyklu se objevuje pouze stadium polypa. Žijí
jednotlivě i koloniově (obr. 1). Polyp vytváří pohlavní buňky. Z oplozeného
vajíčka vzniklá larva (planula), která po určité době přisedá a vytváří
polypa. Vzniklý polyp se dále rozmnožuje pučením.
Nepohlavní rozmnožování je charakteristické pro koloniové zástupce. Polyp si
vytváří pevný vnější vápenitý skelet (koralit), nebo má vnitřní oporu těla z volných, ve tkáních
uložených jehlic - spikul. Jehlice bývají někdy stmelené do pevné kostry.
Exoskelet je tvořen uhličitanem vápenatým (aragonitem, vzácněji i kalcitem)
nebo rohovitou hmotou. Po přisednutí larvy polyp začíná vylučovat bazální
vápnitou destičku (obr. 2). V průběhu dalšího růstu se ve spodní části polypa
vytváří protosepta a současně po
obvodu polypa vzniká téka. V průběhu
dalšího růstu vznikají nová septa, vytváří se i horizontální přepážky (dna) a stěna téky se zesiluje. Dochází ke vzniku
kornoutovitého nebo válcovitého koralitu. Korality
mohou být solitérní, volné nebo mohou srůstat a vytvářet korálový trs. Mezi
jednotlivými korality v trsu se pak vytváří coenenchym.. V závislosti na způsobu tvorby
koralitu, uspořádán, počtu sept a vodorovných přepážek se rozlišuje 5 podtříd
korálnatců, z části dnes již vymřelých.
|
|
Obr. 2: 1 –řez polypem korálnatce: a – septum, b – bazální epiderm, c –
mezenterium, d – ústní otvor a hltan, e – chapadla, f – stěna polypa, g –
bazální terč; 2 – kolonie korálnatců (Špinar, |
EKOLOGIE
Korálnatci
jsou výlučně mořští láčkovci. Mohou žít solitérně i koloniálně.
Koloniální korálnatci vyžadují stálou salinitu (27-38 ‰), teplotu vody okolo 20oC
a dostatek světla. Solitérní korálnatci mohou žit i ve velkých hloubkách (pod
5000m) jako zcela heterotrofní organizmy. V závislosti na dynamice mořského
prostředí se vytváří trsy (obr. 1) bohatě větvené (v klidné vodě) až po masivní
plátovité a bochníkové trsy (v neklidné vodě na okrajích útesu). Vnější tvar
korálového trsu je silně proměnlivý a může se měnit v průběhu růstu.
Stratigrafie
Nejstarší korálnatci (tabulátní koráli) se objevuji v kambriu. V průběhu siluru dochází k rozmachu
útesotvorných zástupců a jejich rozvoj pokračuje do středního devonu. K dalšímu
rozvoji útesotvorných korálnatců dochází v juře a křídě. Po krizi útesotvorných
organizmů na konci křídy se korálové útesy v podstatě již se současnými taxony
znovu objevují ve větší míře v oligocénu a miocénu a jejich tvorba pokračuje do
současnosti.
ZPĚT NA systém ZPĚT NA ÚVODNÍ STRANU