4.1. Glacigenní sedimenty

Čeština rozlišuje uloženiny glacigenní a glaciální. V prvém případě se myslí sedimenty ledovcové a příbuzné, v druhém případě uloženiny glaciálů, tj. dob ledových. Cizí jazyky obvykle tento rozdíl nevyjadřují.

Glacigenní sedimenty jsou směsí všech frakcí – od nejhrubší až po nejjemnější. Odborně se označují jako diamiktity nebo mixtity (mixtony). Glacigenní klasty transportované ledem označuje česká literatura jako souvky (z německého Geschiebe, obr. 4). Ve starší literatuře se též užíval termín morénový sediment, v současnosti moréna představuje morfologický útvar (obr. 1). Sedimentem morény je till (tillit, obr. 2). Cizorodé horniny v tillu se označují jako eratika (bludné balvany, obr. 3).


Obr. 1. Čelní moréna horského ledovce, Itálie (foto P. Skupien).	Obr. 2. Till, nevytříděný sediment morény (www.winona.edu/.../Till_NorthShoreSuperior.JPG).


Obr. 3. Eratika – bludné balvany, Vratimov (foto P. Skupien).

Obr. 4. Souvky, Šenov (foto P. Skupien).

Rozlišujeme několik typů morén podle pozice v ledovci (obr. 5):

- čelní morény, které vznikají jako valy před čelem ledovce, zejména v období stabilizace,

- boční morény po bocích ledovce,

- vnitřní morény v ledovci,

- střední morény při styku dvou ledovců,

- spodní morény pod ledovcem,

- svrchní morény na ledovci, zejména tzv. ablační morény na ledovci v zóně ablace.

Ledovec

Obr. 5. Model vysokohorského ledovce a základní terminologie glacigenních jevů (Acker a kol., 1976).

Současné ledovce zabírají plochu zhruba 14,9 miliónů km² (asi 10% plochy pevnin). Z této plochy připadá zhruba 12,5 miliónů km² na antarktický ledovcový štít a 1,7 miliónů km² na grónský ledovcový štít. Zbytek tvoří horské ledovce. V minulosti (zejména v chladných obdobích pleistocénu) zabíraly ledovce značně větší plochy (až 30%). Ledovce v Antarktidě existovaly již před 20 milióny let a i grónský ledovcový štít vznikal již v pliocénu. V mindelu a rissu zasáhl pevninský ledovec ze Skandinávie až na naše státní území.

V souvislosti s přítomností ledovců se rozlišuje:

- glacigenní prostředí jako oblast, která je v přímém kontaktu s ledovcem. V detailu se dělí na zónu subglaciální nebo bazální (spodní zóna ledovce na kontaktu s podložím), na zónu englaciální (vnitřní část ledovce) a zónu supraglaciální (svrchní část ledovce)

- proglaciální prostředí jako oblast těsně kolem ledovce (součástí je glacifluviální a glacilakustrinní prostředí)

- periglaciální prostředí jako oblast vzdálenější od ledovce, ovlivněná ledovcem klimaticky.

Subglaciální zónu (obr. 6, 7) dokládá bazální či subglaciální poškrábaný till mocný několik metrů až několik desítek metrů. Materiál nevytříděný a nezvrstvený; nasedá ostře a erozivně na podloží. Do typů subglaciálních patří lodgement till, melt-out till a till deformační.

Deformační till – pohybem ledovce odloučené a přemístěné bloky podložních hornin. Tento proces probíhal nejčastěji na čele postupujícího ledovce případně při jeho bázi. Nejčastěji jsou přítomny bloky ledovcových sedimentů starších zalednění, méně často starších podložních hornin.

Lodgement till – till ukládaný u báze ledovce sedimentací klastických částic při odtávání ledu následkem tlaku.

Subglaciální melt-out till vzniká při bázi stagnujícího ledovce postupným odtáváním. Jeho tělesa mívají čočkovitý tvar.



Obr. 6. Schéma vzniku různých typů tillu v závislosti na pozici vzhledem k tělu ledovce. A – podloží ledovce deformované jeho tlakem a pohybem, B – deformační till (typu lodgement i melt-out), C- subglaciální melt-out till, E – flow till, F – subakvatický melt-out till (Růžičková et al., 2003).

Ground morein

Obrázek2

Obr. 7a. Bazální moréna. Podle Presse & Sievera, 1998.

Obr. 7b. Ledovcové ohlazy s rýhováním jsou stopou po sunutí ledovce na pevném skalním podloží. Podle Presse & Sievera, 1998.

Supraglaciální zónu a proglaciální prostředí dokládají zvrstvené, špatně tříděné štěrky a písky. Do typů supraglaciálních patří melt-out till a flow till. Vlivem tavných vod přecházejí do uloženin těžko odlišitelných od sedimentů divočících řek (obr. 8). Supraglaciální melt-out till vzniká na povrchu ledu odtáváním. Flow-till – jeho sedimentace je ovlivňována gravitací. Vzniká redepozicí (skluzem, sesutím) sedimentu uloženého z ledovce.

obr2

Obr. 8. Schéma horského ledovce a morfologických tvarů jeho uloženin (Růžičková et al., 2003).

Dále se rozlišují prostředí glacimarinní (typické „dropstony“ – klasty uvolněné z plovoucích ker, obr. 9), glacilakustrinní a glacifluviální. Prvé dokládají masivní nezvrstvené tilly a různé zvrstvené a laminované variety. Důležitým znakem je výskyt mořských fosilií. Znakem obou prostředí jsou laminity s rozesetými valouny (diamiktity). U glacilakustrinních je význačná hojnost laminitů (varv, obr. 10).

sejmout0013

Obr. 10. Glacigenní mořská sedimentace (Nichols, 1999).


Obr. 9a. Varvy, písčitý prach (světlé laminy), jíl (tmavé laminy), Palhanec (Růžičková et al., 2003)	Obr. 9b. Glacilakustrinní sedimenty, elsterské zalednění, Řepiště (foto P. Skupien).

Glacifluviální sedimenty vznikaly v proudícím vodním prostředí v přímém kontaktu s ledovcem. Rozhodující pro jejich označení je paleogeografická souvislost s ledovcovým systémem. U glacifluviálních sedimentů se rozlišují sedimenty vznikající v kontaktu s ledovcem – sedimenty eskerů, kamů a kamových teras. V předpolí ledovce vznikají sedimenty výplavových plošin (sandrů), glacifluviálních delt a glacifluviálních teras. Eskery jsou valy tvořené sedimenty uloženými proudící vodou v podledovcových tunelech nebo v trhlinách ledovce. Kamy jsou elevace tvořené pískem a štěrkem, uložené původně na povrchu ledovce. Sandry sedimentovaly na mírně ukloněné ploše v předpolí ledovce a svými strukturními i texturními znaky dokumentují ukládání v korytech divočících tavných vod.

Identifikační kritéria pro fosilní glacigenní sedimenty

- zrnitostní složení tillů – přibližně rovnovážné množství (1 : 1 : 1) písku, prachu a jílu, vždy s psefitickou příměsí,

- laminity s rozesetými valouny,

- nedostatek jílových minerálů v tillové matrix (omezená platnost),

- nálezy rýhovaných valounů,

- pentagonální tvar valounů,

- povrch křemenných pískových zrn – glacigenní abraze (v mladých tillech jednoznačný znak),

- ohlazení a rýhování podložních hornin (saharský ordovik, skandinávské prekambrium).

Fotogalerie