4.5. Jezerní sedimenty

Jezera patří v krajině k tzv. vodnímu režimu se zpomaleným oběhem. Jsou to přirozené vodní nádrže ve sníženinách reliéfu pevnin, které nejsou přímo spojeny se světovým oceánem. Zaujímají 1,8% povrchu souše. Jezera jsou většinou součásti krajiny, které v geografickém smyslu nemají dlouhé trvání.

Rozlišuje se řada typů jezer:

a) tektonická jezera, která náleží mezi nejhlubší typy jezer,

b) vulkanická jezera,

c) ledovcová jezera,

d) sesuvová jezera, která jsou hrazena sesuvem,

e) termokrasová jezera,

f) jezera vzniklá rozpouštěním,

g) fluviální jezera,

h) limanová jezera (na pobřežích),

i) jezera vzniklá působením větru (eolickou činností),

j) jezera vzniklá činností organismů, u nichž můžeme dále rozlišit

k) meteoritická jezera v astroblémech (depresích georeliéfu vzniklých dopadem meteoritů).

Jezerní sedimenty zaujímají objemově nepatrnou část sedimentárních sledů. Ve srovnání s mořskou sedimentací patří do kategorie občasných jevů s krátkým trváním. Dlouhodobá jezera (přetrvávající milion let) jsou ojedinělá. Přesto v některých geologických obdobích hrají jezera významnou roli.

Jezera existují ve všech zeměpisných šířkách, nejčastěji jsou zastoupená jezera tektonická, dále hrazená a kráterová. Pro sedimentární výplň jezera mají zásadní význam intenzita přínosu terigenního materiálu a klima. Rychlost jezerní sedimentace je vysoká: 50 až 100 cm / 1 000 let. Každé jezero je dříve nebo později zaplněno sedimenty a změlčuje. Nejčastější cyklus zaplňování jezer: začíná laminovanými hlubokovodnějšími jíly a končí deltovými a říčními písky a štěrky – regresní vývoj (obr. 1).

Grafika1

nový-1

Obr. 1a. Schematizovaný průřez jezerními sedimenty (šipky naznačují směr vyplňování jezera - A a do nadloží hrubnoucí vertikální sekvence v důsledku progradace příbřežních sedimentů - B).

Obr. 1b. Postupné zaplňování jezera (podle Kettnera in Kumpera et al., 1983).

Není-li dostatek klastik, jezero zarůstá vegetací a mění se v močál nebo rašeliniště (obr. 2). V aridních podmínkách se zaplňuje evapority. Jezera jsou vzhledem k malé rozloze velmi citlivá na změny klimatu, též reliéfu zdrojové oblasti.


Obr. 2a. Fosilní rašeliniště pohřbené sedimenty při zvýšení hladiny jezera, karbon, Žacléř (foto P. Skupien).	Obr. 2b. Kmen plavuně postupně pohřbívaný přinášenými klastiky, Žacléř (foto P. Skupien).

Kritéria pro rozpoznání fosilních jezerních sedimentů:

1. paleontologická: bez mořských fosilií; nízká diverzita fauny,

2. kontinentální vývoj v podloží i nadloží,

3. přítomnost specifických minerálů (např. v aridním klimatu trona, thenardit, magadiit),

4. roční nebo sezónní laminace typu organické látky/ jíl nebo jílovité organické látky/ karbonát,

5. nepřítomnost šikmého protisměrného zvrstvení a mázdřitého zvrstvení (chybí příliv a odliv),

6. dobře zachované delty s třístupňovou stavbou – spodní, výběhová a svrchní část,

7. stopy obnažování a vysýchání dna (bahenní praskliny, dešťové kapky),

8. v jezerech s větším přínosem klastického materiálu dobře zachované, několik cm mocné polohy jemnozrnného písku mezi jíly (malé a zředěné turbiditní proudy),

9. časté přechody jílů do uhelných a bituminózních sedimentů,

10. laminované bituminózní vápence se sladkovodní faunou nebo typická jezerní křída.

Nejpoužitelnější jsou kritéria paleontologická a paleogeografická – obklopující pevnina.

Jezera stálá a občasná. Podle složení vod sladká a slaná (hraniční obsah solí 0,5 %).

Jezerní sedimentační prostředí: písková plošina, bahnitá plošina, občasná jezera, stálá jezera, bažiny a močály, pobřežní část, centrální část jezera, suchá bahnitá plošina, slaná bahnitá plošina.

Jezerními sedimenty jsou zřejmě i tonsteiny (argilitizované tufy a tufity). Primární materiál musel sedimentovat v naprosto klidném prostředí, aby nebyl odplaven.

Slaná jezera a jezera aridních oblastí (obr. 3)

Primární karbonáty – kalcit, Mg-kalcit, aragonit. V jezerech s vysokým pH a poměrem Mg/Ca iontů kolem 7 sedimentuje Mg-kalcit, resp. aragonit; v jezerech s pH 7,5 až 9 a s Mg jako hlavním kationtem sedimentuje dolomit. Důležitými minerály slaných jezer jsou též zeolity. Ooidy – jak ve slaných, tak sladkých jezerech. V kontinentálních sériích aridního a semiaridního typu laterální sukcese: aluviální kužel – písečná plošina – jílová (zasolená) plošina – jezero typu playa (ploché deprese periodicky zaplavované vodou v aridních a semiaridních oblastech).


Obr. 3a. Jezerní karbonáty, Mono Lake (http://www.pashnit.com/roads/cal/Hwy120east.htm).	Obr. 3b. Slané jezero, Death Valley National Park, USA (http://eesc.columbia.edu/courses/v1010/).

Cykly a rytmy v jezerních sedimentech jsou nejrůznějších řádů:

· střídání karbonátů s jíly,

· střídání vápenců a dolomitů s evapority,

· varvy a varvity (světlé polohy – letní, písčité = tání, tmavé – jílovité s organickou příměsí = zimní). Dvojice lamin usazených v jednom roce patrně platí jen pro glaciální jezera. Pravidelnost varv narušují letní povodně a opakovaná zamrznutí – rozmrznutí v zimě.

· proudy turbiditní povahy (obvykle spjato s velkými povodněmi).

Fosilní jezerní sedimenty mohou být snadno zaměněny s jemnozrnnými sedimenty říčního cyklu. U evaporitů je obtížné rozeznat, zda se jedná o mořské laguny, sebchy nebo slaná jezera.

Fotogalerie