Trilobit: Griffithides seminiferus

Rytíř: Ing. Miloš Duraj

Pořádající ročník: Petr Čajánek, Marek Čáslavský,  Stanislav Holub, Magdaléna Horáková, František Indra,Marek Paliza, Rudolf Parobek, Dana Pavlosková, Radim Schlinger, Kamila Toporská, Robert Tureček

Erb:

Nové písně:

Program:

Úvodní řeč Trilobita XLI.

 Můj život byl od samého začátku nelehký. Žil jsem ve spodním carbonu, kde právě vrcholila asturská fáze varijského vrásnění. Díky svému vzhledu jsem byl soukmenovci často opovrhován a zatracovám. Můj hlavový štít bez lícních trnů každého popouzel a snad proto jsem dostával pravidelně od svých kamarádů políček na pamětnou, aniž bych tušil za co. Však díky tomuto zlozvyku svých druhů se mi glabela  pěkně rozšířila a později v dospělosti mi to přineslo respekt od ostatních. Jenže to bylo jediné čím jsem vynikal. Ono i takové moje pigidium má méně žeber než rod Philipsia. Mé nevýrazné oči a jen devět chitinózních článků u mého objevitele, kterým byl pan Phillips, radosti moc nevyvolal, přesto pojmenoval mě honosným jménem Griffithides seminiferus, které často vtipálci zaměňují za Griffithides semenoferus. I přesto všechno jsem hrdý, že o sobě mohu prohlásit, že patřím ke konzervativní větvi trilobitů.

Jednoho dne, když jsem měl za sebou přeci jenom nejedno to vysvléknutí z krunýře, dočetl jsem se v jednom odborném článku o přibližování kontinentů Gondvany a Laurusie. Domlivil jsem se  se svými přáteli a vydal se tuto zajímavost blíže prozkoumat. Během cesty kdy jsme proplavávali Paleotethysem, mohly jsme pozorovat změnu fauny a flóry od dob našich dědů. Ve srovnání s našemi předky mnohonásobně nás ubylo a naopak přibývalo jiných druhů jako byly dírkovci, mlži a dosti hojný počet korálů a ramenonožců. Během cesty nás ohrožovali žraloci, před kterými jsme se měli  na pozoru. Po pár letech jsem se již jako jediný vrátil zpět domů do Uralského oceánu, kde jsem na místní univerzitě VŠB-TU (Vysoká škola v batyálu - trilobití univerzita) přednášel studentům o problémech a budoucnosti Gondvany, Laurusie a Siberie. Při jedné ze svých vědeckých cest do oblasti Paleotethisu, jsem byl zasypán přívalem flyše. Tak skončil můj tehdejší život ve spodním karbonu, abych byl pomocí pana Phillipse přiveden zpět na svět.  

Proto dnes já, Griffithides seminiferus, jako jeden z posledních mocných trilobitů se dnešního večera ujímám vlády nad vámi všemi. Tak budiž!

Úvodní hra

Moderátor přivítá publikum a seznámí je s tím co je čeká. Po té pozve na jeviště Uhlobarona, který přednese řeč o vzkříšení trilobita.

Příchod Uhlobarona :

-         na pódiu se objeví hornický vozík s hornickým znakem na boku. V něm sedí Uhlobaron a čte noviny. Vozík tlačí horník František. Když se vozík zastaví, tak František poslušně otevírá přední vrátka vozíku. Po té vozík opouští Uhlobaron a horník František něco dělá ve vozíku. Přitom se ozývá zvuk splachování. František otáčí vozík a publiku tím odhaluje  záchodovou mísu s hornickým emblémem (druhá strana vozíku totiž nemá bok). Uhlobaron přistupuje k mikrofonu za zvuku písně „Svatá Barborka“ (z pohádky o Pandrholovi, část ve které opilí horník nabízí jitrničku soše sv. Barborky a ta ho zato kopne). Tato píseň vychází z reproduktoru a Uhlobaron si ji vyslechne s zamračením Doc. Slivky.  Ve chvíli, kdy se začnou ozývat opilé řeči onoho horníka, mávne naštvaně rukou na znamení ukončení oné znělky.

Uhlobaron : (ostravským nářečím)(u mikrofonu požádá o hornické symboly. Dostane kladivo a srp)

                 No, co to je? Kladivo, srp a moja hvězda mezi tym. To už tu dluho nebylo. (po té dostane správné symboly)  Tož zdravym Vas tu všeckych. Ja. Jak Vas šinci, tak i Vas děvuchy, i Vas chlopi, no i Vaše robky. Nu, tož proč jsme se tu sešli. Nedavno jsme rubali uhle. Ja.  Ja vam povim přesně, jak jsme makali. (důrazně) My jsme makali na 120 až 130%. No my jsme vam vyrubali taky šutr. No ten byl taky velky. Ja. Tož ten byl…, ten vam byl taky… . (názorně ukazuje rukama)(koukne na dívčinu, která sedí v publiku) Tož vy mi nevěřite. Tož co Vam tu budu vykladat. Zavolame Františka. Ja. No a ten vam povi, jaky byl. Františku? (hovoří k publiku) Uslyšite, František on povi, jak je velky.Franta on taky udernik.  No on toho moc nenaviklada, my mu řikame Franta němi. No tož, když se na něho hukne. Dycky z něho něco vypadne. Františku? (zařve na publikum) No on je snad i hluchý? (na scénu vchází František)

Uhlob.: Nu, Františku řekni, jak je velký.(František na něho vytřeští oči. Nechápe oč jde. Po chvíli mu to dojde, ale špatně. Domnívá se,že se jedná o pohlavní orgán Uhlobarona. Z hrůzou se podívá na ono místo a pak do hlediště.). No tož neboj se, řekni nám to.

Frant.: Před všemi?

Uhlob.: No jistě?

Frant.: Ale vy se budete zlobit.

Uhlob.: Tož proč bych se zlobil. Neboj se, řekni to všem. Řekni jim, jak je velký.

Frant.: (chvíli kroutí hlavou a pak se osmělí) No, jak kdy. (ukazuje) Někdy pár centimetrů a jindy o něco víc.

Uhlob.: (uvažuje nad tím, co Fran. řekl) Co to řikaš … . Jó, už vim o čem mluviš. Ty mluviš o těch našich ulovenych rybach? (František už je úplně zmaten) To seš na omylu. My tu hovořime o tym šutru, co jsme vydobyli.

Frant.: Jó, ten byl.

Uhlob.: Ten byl, je a bude. (otočí se k nevěřící posluchačce v hledišti) No vidite. A vy jste mi nevěřila. Ja Vam ukažu, jak byl velky. (sám ukazuje) Ten byl tak … Co, tak? (roztáhne ruce co nejvíc to jde) Ten byl ještě větší. (koukne na Frantu a zavolá ho k sobě) Pojď sem a chytˇ mi tu hranicu teho šutru.(pokračuje s ukázkou velikosti oné horniny – odstupuje od Franty – tím ukazuje velikost horniny)(koukne na Frantu – zařve) Tak se drží šutr?(Franta změní chmat) No proto. Ten vam byl až tak, … Co? Až sem. Ne. Poslouchej Frantiku, jdi kusek na moju levu. No hezky jdeš, ale leva je na druhu stranu. Eště kusek. (Franta už se natahuje nad publikum) (Uhlobaron je spokojen) Tož tak byl velky. (spokojeně odchází k mikrofonu) Ja, ja. Tož pod tym šutrem jsme objevili něco co jsme nečekali.(najednou si všimne, že Franta ještě nad publikem drží onu horninu) A ty tu co robiš. Věštíš Prahu? (po té si spomene a dá pokyn, aby horninu položil)(František svěsí prudce ruce) No to se mi snad zda. Tys na ně tu horninu pustil. Tady slečna se zlekla, až hlasitě hekla. Prosim tě di už. (Franta odchází) Tož kde sem skončil … jo už vim. Tož pod tym šutrem jsme našli něco velkeho, hnědeho a tak smradlaveho, že se některym udělalo zle a smykli sebum o zem. Tož ani fusakle našeho kolegy Emila, tak nesmrdi. Taky to byl smrad. No přatele, my nevěděli co to je. Eště, že naša kolegyně udernice Magda, je taka sečtěla děvucha. Hned nam sdělila, že je to akýsi trilobit. No my nevěděli co snim. Zakopat ho? Tož k jidlu už taky nebyl? Co s nim? No udernice Magda, sečtěla děvucha rozhodla. Ona totiž, pry někde čitala, ja, že trilobit pry žil v mořu. No ona usoudila, že se moch utopiť. No i nasadila uměle dychani z jejiho gzichtu do tej jeho tlamy. No, fukala. Ta vam tedy fukala, až ho rozfukala. Tož taka věc se nam stala. Tož ten trilobit naras vyskočil a začal kecat také nesmysli, no on musel byt kdysi politik, nebo co, no abych nezapoměl. On tak kecal, že jsme se rozhodli, ho sem pozvat. Tak si ho užite.(zavolá trilobita)

Trilob.: (přichází někdo v kostýmu za trilobita a na hlavě má parohy) Dobrý večer.

Uhlob.: No nazdar. Tak to je on v plne sve krase. (všimne si parohů a strhne mu je)(k obecenstvu) Omluvam se. Tož to vite, ten kostym mu šila jeho přitelkině Ola, která je zrovna v lázních. (trilobitovi předává parohy) To ti posílá tvoje přítelkyně.

Trilob.: (jak debil – s ůsměvem pronese) Olinko. Děkuji .

Uhlob.: No nemaš zač. (Po té požádá trilobita,aby se ujal slova. Přitom mu potřese jednou z přišitých rukou, a ta mu zůstane v ruce. Mezitím se trilobit, který si ničeho nevšiml  ujme svého proslovu. Uhlobaronovi je to trapné a snaží se nejprve přilepit onu ruku žvýkačkou a po té se rozhodne ruku vyhodit. Předá si ji za zády do druhé ruky a mrskne ji z pódia. Na potvoru ruka nedoletí až tam, kam by měla a Uhlobaron se ji, proto rozhodne z pódia skopnout. Když se  k ní přibližuje , tak se na něj trilobit koukne a Uhlobaron mu naznačí, že vše je OK. Po tom všem si vyslechne trilobitův proslov a společně odcházejí.

KONEC

Spartakiáda

Moderátor: Tetˇ se vám představí naše kolegyně ve známé geologické spartakiádní skladbě. Nejedná se o skladbu žen z kužely, ale o skladbu žen z geologickými kladivy. Protože máme akutní nedostatek žen, museli jsme zvolit jednoho muže, který je doplní. Nechtěl, nechtěl, ale mi jsme mu inteligentně domluvili. (pěstí naznačí, jak inteligentně)

Tančí se na píseň M. Davida – „Poupata“.

Za jednu z žen je převlečen muž. Všichni mají stejný dres. Muž má na hlavě paruku s pěti natáčkami v afině. Hned na začátku si je sundá a vlasy zpevněné drátem mu zůstanou trčet jako Soše Svobody. Muž je nervózní a snaží se napodobit své kolegyně.

 V jedné fázi jdou ženy postupně do šňůry. Muž s hrůzou v očích a se zoufalým pohledem snaží oddálit chvíli, kdy bude muset jít do šňůry. Jak přijde na něj řada, tak se rozkročí a s bolestmi odtančí zbytek.  

V další fázi všichni postupně vytahují kladiva z batohů a ty švihem ruky dostávají nad sebe. Muž, který jako poslední toto předvádí, nechtěně během švihu pouští kladivo. Po té co to zjistí se z Beanovou rozvahou, pro chladnou hlavu (nervozitou po tom, aby na to nikdo nepřišel) snaží prsty na oné vztyčené ruce udělat kladivo. Nápad je dobrý do doby, kdy dívky do druhé ruky uchopí horninu a začnou ji kladivem formátovat. Jejich kolega z hrůzou zjistí oč jde a v duchu se přemlouvá, aby daným prstem se jal formátování. Prvním úderem o horninu však s bolestivou grimasou rozevírá batoh a ovazuje si prst šátkem. Při zavírání batohu si všimne dalšího kladívka,který v batohu je a s Beanovskou grimasou jej vytahuje. Všichni vytahují deníky a kladiva schovávají, až na muže, tomu v rukou zůstává kladivo a otevřený deník. Dívky se kolem něj seběhnou a začnou z něj kompasy, které si vytáhly snímat hodnoty. Muž je natolik v šoku, že zaujme pózu Sochy svobody (ruka s kladivem zvednutá , ta druhá ruka s knihou u pasu). Časem si všimne, že mu dívky koukají pod sukni. Kladívko si dá do druhé ruky a sukni si zastrčí mezi nohy. Ruku po té zvedá do původní polohy bez kladiva. Hned svůj omyl zjistí a s úsměvem na rtu si kladivo přebírá do správné ruky.

Na konci skladby všichni udělají hvězdu, ale muži se při nákroku podaří podrazit stojnou nohu a padá přímo na ústa. Dívky ho chytnou za nohy a odtáhnou z jeviště.

Písně pro dva

Zvonky štěstí                                                            Mama mia

(K. Gott, Rolincová)                                                (ABBA)

-         Já jím rád,                                                             - Máma myje,

a je to na mně doufám znát.                                     umyla nádobí,

Já jím rád,                                                                  a teď,

že bych vyjed celý sad,                                             chystá se hnedka na schody,

po každé,                                                                   mama myje,

když chodím najezen spát,                                       až schody umyje,

řízky štěstí ,                                                              tak se,

jen o těch si nechám zdát.                                         vrhne hnedka na záchody.

-         Jezenie, je to čo máme společné.                         – Nevím co ji to napadlo,

Jezenie, sů naše chvíle fajné.                                    je to teda pořádné divadlo,

Jezenie, som jako v rosprávkovom snie.                  fakt nevím,

Rjezky štastja,                                                           teď už myje zas zrcadlo.

sů ozaj báječné.                                                        – Máma myje,

-Kuřátko,                                                                   …

grilované.                                                                – Nevím co si sní počneme,

-vepřové,                                                                    zajdem radši na pivo točené,

pečené.                                                                      já nevím,

OBA – Nejlepší je, stejně uzené.                              pořád tady všechno myje.

-         Poslouchám                                                         - Máma myje,

 a chvěje se mi chutí hlas.                                         …

-         Riezky štastja,                                                     - V hospodě si šťouchnem

ty zblajzl bych všetky na raz.                                   do koulí

         a hospodský bečku vyboulí,

                                                                                 a teď,

                                                                                 klidně ať si máma myje.

Mám v kapse jeden Frank                                          Čmeláčci

(P. Muk)                                                                       (večerníček)

 - Mám v kapse jeden rubl,                                           Na poličku v jetelíčku,

asi jsem kapku zchudl,                                                tam, kde potok pramení.

nad Volhou.                                                                  Teplo je nám po tělíčku,

- Mám míň než premiér,                                              zákonem jsme chráněni.

když jsem s hospody šel,                                              Sosáčkama sosáme,

s Kosťou.                                                                        bez přestání to samé,

OBA – Vodka je ,                                                          do pěti, do pěti.

úděl můj.                                                                       Musíme být u maminky

Pán bůh nás opatruj,                                                      v doupěti.

Nu zdravstvuj malčik Stalingrad.                                  Musíme … .

Nu … .

Tuto písničku zpívají čtyři tenoristi. Moderátor je uvede:“Přátelé, protože vím, že někteří z vás mají rádi vážnou hudbu. Vystoupí zde čtyři slavní tenoristi.“ Přivítá je „To, že mají ke geologii kladný vztah svědčí i to, že zpívali v nějaké skále““- La skále“dodá jeden s mistrů.“Přátelé, až mistři dospívají, tak jim zatleskejte. Oni jsou zvyklí na pořádné ovace.“Jedem mistr“ Nepohrdneme ani ovocem“ Další mistr“ Dokonce ani masem“.

Moderátor: Při návštěvě jednoho rockového klubu: "U  Nevyražené štoly" se        

nám tam podařilo fotoaparátem pořídit pár snímků, na kterých byly zachyceni permoníci, kteří tam měli dost nevázanou pařbu.  Chovali se na náš vkus prapodivně a proto jsem si jich po pár sklenkách již nevšímali, ale zvědavost nám přeci jenom nedala, protože nám někoho připomínali.

Jeden z nich, ten z nejurostlejších s vlasy jak kudrliny,   byl nejprapodivnější, neustále mu cosi pípalo v kapse a on pak vždy vyběhl z davu  za nejbližší stěnu, odkud se potom už jen ozývalo: "Slivka! Slyším a poslouchám!" 

Všechno jsme však vyfotografovali, takže si můžete nyní ty jednotlivé permoníky prohlédnout. 

Mrzí nás však, že náš oblíbený urostlý permoník s kudrlinami se kamsi vytratil se slovy: " Musím ložiskářům čtvrtého ročníku přichystat na pátek, když mají toho Trilobita, exkursi." Do toho mu takový mladý permoník nadšeně přitakával, že je to jako výborný nápad a že sám osobně tu exkursi povede. 

Tenkrát jsme nehápali ještě význam jejich slov. Po dnešním dopoledni je nám však všechno jasné.

Přistupme nyní tedy k jednotlivým fotografiím. Ovšem, aby to nebylo jen tak, mohli bychom toho využít k prozkoušení našich kolegů ze třetího ročníku. Takže je prosím, aby přišli za námi sem na pódium.

(vyčkání až přijdou na pódium)

Tak tedy začneme. Vašim úkolem bude, poznat o koho se jedná na následujících fotografiích.

1) Na této fotografii je zachycen:

a) mexický hudebník Padre Mía, který si sem zajel na dovolenou a na pravý tuzemský rum

b) italský "džigolo" zachycen jak zpívá v Ostravě Porubě v Manonu

c) Doc. Mazáč jak bude vypadat v 70 letech

2)     Na horní z těchto dvou fotografií můžeme poznat:

a) Jeníčka a Mařenku, kteří spolu kvůli nepovedenému lupu perníku, již sto padesát let nemluví

b)  Jeníčka a Mařenku, kdy Mařenka si musela po nervovém šoku z ježibaby dát pořádného šluka

c) Prof. Vašíček s doc. Múlerovou, která právě přemýšlí nad sesuvem svahu za svým domem.

                   Na spodní fotografii máme:

a) otesánka, kterak se právě snaží zbaštit matku se sestrou

b) Doc. Grmelu zachyceného na hlavní třídě při jedné z jeho večerní cest za potravou, kterak se snaží uzmout poslední zbytky pizzy dvou nebohým studentkám

c) místního bezdomovce Pepa, který obdarovává dvě studentky chodským koláčem.

3)     Na dalším snímku vidíme:

a) mladou uklízečku Božku z vlakového nádraží na Svinově

b)  lesní pana, ženoucí se vstříc další objeti

c) Ing. Rapantová za svých mladých let. 

4)     Na horní fotce, se za tajnou tváří skrývá:

a) Prof. Palas

                         b) bystrozraký před zánětem spojivek

d) "Džejms Bond" u Grmelů na návštěvě

5)     Níže pak můžeme poznat:

a) zleva: Tomáše, Radku a Pavla

b) Doc. Grygar na jednom z minulých trilobitů

c) neznámého geologa při jednom ze svých mapování  

Fotografie: