Trilobit: Pagetia bootes

Rytíř: Ing. Marian Marschalko

Pořádající ročník: Honza Duroň, Michal Grézl, Pavel Opěla, Filip Sedláček, Renda Schlinger, Lukáš Svozil

Erb:

Program:

Nalezení trilobita

/osoby: vypravěč, 4 kapucíni, král trilobit/

/Na scéně je hrobka krále trilobita. Tu představují necky, pod kterými leží onen král trilobit. Zpod necek mu čouhají nohy. Za neckami je pomník s nějakým nápisem. Na scénu přichází vypravěč./

Vypravěč: Drazí přátelé. Sešli jsme se zde, abychom byli svědky nového zrodu krále trilobita. A já se vás ptám. Proč nového krále? Dovolte mi, abych sám na tuto otázku odpověděl. Proto. Starý král, a dej mu věčnou slávu, byl již sklerotický, ošumělý, nosil furt stejné spodní prádlo, volil liberály, neplatil alimenty na ty ubohé trilobiťátka trilobitici, a to nejhorší a neodpustitelné je, že se každý večer sprchoval. To prase. A proto jsme se rozhodli dnes na tomto místě a v tuto chvíli najít nového krále, nového vůdce.

My svrhli jsme starého krále,

a to je nám vhod,

avšak orodoval za něj,

i sám Karel Gott.

Přátelé, v tuto chvíli budete svědky nalezení a zrodu krále trilobita.

/Poté se zhasne v sále. Reflektor svítí pouze na hrobku. Za zvuku skřípotu dveří přichází kapucíni směrem od bufetu. První kapucín má v ruce svíčku, druhý demižon, třetí krompáč, poslední má na nohou běžky a na zádech batoh. Kapucíni procházejí mezi stoly. Poslední s sebou během chůze flákne o zem. V době, kdy probíhá jejich promenáda, se ozývá z reprobeden historická hudba. Na zlomek sekundy je tato hudba nahrazena dechovkou. Kapucíni se v tuto chvíli zastaví, nechápavě na sebe kouknou a pokračují dále ve své krasojízdě. Milí hoši přicházejí ke hrobce a první se zastaví. Poslední kapucín, který se zdržel na schodech, si ve snaze dohnat své kolegy nevšimne toho, že se zastavili a narazí do nich. Poté se všichni rozestoupí okolo hrobky. Kapucín s běžkami má problém a párkrát šlápne na hrobku. V tu chvíli je napomenut svými kolegy./

Kapucíni 1, 2, 3, 4:

1: A tady to je.

2: Jsme tu správně?

1: (čte z náhrobku) Na tomto místě, před XX lety a možná ještě o kousíček dříve, v období Vašíčkoid, zdechl všemi oplakáván otec, syn, vnuk, strejda…

4: Tipuji, že i teta.

1: … zeť, tchán, bratranec.

4: Se nedivím, že vymřeli. Vždyť jen na tomto místě jim vyzdechala celá rodina.

2: Jak ho vzkřísíme?

3: Ten musí být, ale rozbitý.

4: Babička mi říkala, že kdysi se léčilo panenskou močí!

3: To by mě zajímalo, kde ji chceš vzít.

4: Tak se někoho zeptáme. (otočí se k publiku) Prosím vás, čirou náhodou, nemá tu někdo…

1: (skočí mu do řeči) Nemá! Tady nikdo nic nemá! Vždyť tu nikdo není.

2: Prosim tě, jsme tu sami. Všechno si musíme udělat sami.

4: (jako blbeček) Jako, že bychom ho počůrali sami?

1: no pánové, tady nám pšenka nepokvete.

4: Jaká pšenka?

3: No, akorát tak na něm kvetou kytky.

2: Řekl bych, že mu již rozkvetly nohy. To je ale smrad.

1: To se jenom tak říká „tady nám pšenka nepokvete.“ To je, jako že bychom měli zvolit jinou metodu.

2: Třeba zaříkávání.

1: (důrazně) Ano! To je ono. Zaříkávání. (otočí se k 4-ce) Podej mi knihu zaříkávání. (4-ka mu podává z batůžku erotický časopis)

1: (koukne na časopis a přečte) LEO. (nevěřícně) Co to je?

4: No mě to vždycky postaví… na nohy. (uhýbavě) To je časopis o českých skladatelích LEOš Janáček.

1: A co ty ženy?

4: No to je zrovna část z jeho soukromého života.

1: No a co ta černoška?

4: O… on byl takový světoběžník.

(1-čka si schová pod kápi onen časopis a poprosí 2-ku o knihu zaříkávání. Otevře knihu na dané stránce a začne zaříkávat.)

1: Duchu krále trilobita, jsi-li mezi námi, ozvi se. Ať vejde tvé flujdum mezi nás. (v tu chvíli se ozve prdnutí. Všichni se prudce otočí ke 4-ce)

4: Já… já to nebyl. To on. (ukazuje na hrobku)

2: Ježiš to je smrad.

3: To nejsou kytičky?

1: Tak takhle by to nešlo, duchu, takhle ne. (po neblahé zkušenosti se postaví před dalším zaříkáváním všichni kapucíni o 2 kroky dále od hrobu. 1-ka zaříkává.)

Orogénio,

Orogénio Rádio,

Orogénio Rádio Grygário,

žádáme tě,

obrať směr transgrese, směr turbiditních proudů, tvar akrečního klínu,

Božský orogénio,

Ty jediný spravedlivý,

vdechni tomuto velkému králi život,

umožni, aby se náš milostivý pán ujal své vlády.

Posvěť jeho život.

1: Jsi-li mezi námi, duchu trilobita, tak zvedni pravou nohu. (zdechlina zvedne levou nohu) Krásně si zvedl nohu, jen co je pravda, ale já říkal pravou a né levou. (zdechlina zvedne druhou nohu)

4: (k 1-čce) Mohu si už sundat ty lyže?

2: Neotravuj.

1: Demižon. (nastaví ruku a čeká, že mu ho někdo podá, no ale ničeho se nedočká. Otočí se a vidí, že třetí kapucín tajně upíjí.) Hovado! (důrazně) Mi tu zaříkáváme a on chlastá! Dej to sem, ty kříženče čolka se slonem.

4: (ke 2-ce) Proč zrovna se slonem?

2: Protože slon je největší savec na světe.

1: To máme na vzkříšení a ne na ukojení tvého notorického mozku. (vezme láhev a nalije do skleničky. Onu skleničku strčí pod necky. V tu chvíli ožívá král trilobit a chopí se své vlády úvodní řečí.)

Představení rytířů a erbů

   Dobrý večer, dámy a pánové. Dovolte, abych Vás přivítal na dnešní slavnosti, zvláště pak bych chtěl pozdravit slavné dámy rytířky a slavné pany rytíře. Je mojí milou povinností a ctí, abych představil erby přítomných slovutných rytířů.

   A nyní povstaňte a uctěme společně minutou ticha památku rytířů, kteří se již nemohou dostaviti.

   Děkuji.

Strážci pečeti

   Z důvodu špatné vlády XLI. panovníka Griffithida seminifera, která vůbec neodpovídala tradicím, a z důvodu nesplnění si svých vladařských povinností musíme My, J.M. Pagetia bootes napravit toto neomluvitelné pochybení, jenž se stalo, ač nemělo. A tak jsme My, J.M. Pagetia bootes, nuceni doplnit stavy strážců pečeti a přehodnotit jejich připravenost pro následující rok vlády své. A proto žádám stávající – slovy dva – strážce pečeti, aby předstoupili před Mou Milost. Pro případ, že by pozapomněli, tak prosím tebe, Jirko, a tebe, Mariane.

/po nástupu na pódium/

   Žádám vás o podání raportu, jak jste plnili své povinnosti strážců, dále o předvedení svých pečetí a jsem nucen vás vyzkoušet z povinností strážců pečeti z důvodu úplného selhání, jak je vám jistě známo, za což musíte být dle mého soudu odměněni. Tak se ukažte.

/následuje jejich obhajoba a trest!, při pasování nových strážců pečeti přečíst jejich povinnosti/

Scénka kosů

Lídr: Drazí přátelé, mám to potěšení Vás přivítat mezi námi. Jestli to někdo nevíte, nacházíte se v našem úspěšném léčebném programu pro chorobomyslné. Tak kdo začne?

Radek: Jmenuji se Radek a jsem učitel.

Lídr: To je zlý.

Radek: Jsem taky geolog.

Všichni: Mámě tě rádi, Radku, svěř se nám, uleví se ti.

Arnošt: Nedáte si někdo kafe nebo čaj? Dám vařit vodu.  

Lídr: Arnošte, neruš.

Radek: Můj problém spočívá v tom, že jsem na svém povolání zcela závislý. Než ráno vstanu, v posteli si vyinterpretuji dva tři geologické řezy a teprve potom jsem schopný jakž takž fungovat. Jistě chápete, že manželce se to nelíbí.  

Všichni: Mámě tě rádi, Radku, pokračuj, svěř se nám, uleví se ti.

Radek: Ve škole mě pak zcela vytáčí někteří studenti. Představte si, oni nerozeznají vrásu od flexury. Antiklinálou od synklinály. Akreční klín od ženského. A tak je to den co den. Ale tady se hned cítím líp. Myslím, že mě máte rádi.

Lídr: Děkujeme Radkovi za jeho odvahu a zatleskáme mu.

Všichni: Potlesk. Mámě tě rádi, Radku.

Lídr: Kdo chce hovořit jako další?

Vláďa: Třeba já. Jmenuji se Vladimír, ale můžete mi říkat Vláďa a jsem mineralog. Jsem stejně jako Radek učitel, takže jistě chápete, proč jsem tady.

Všichni: Mámě tě rádi, Vláďo, svěř se nám, uleví se ti.

Vláďa: Má závislost spočívá v tom, že miluju formáty. Na velikosti nezáleží. 90 – 60 – 90, 120 – 60 – 100. Je mi to prostě jedno. Každý den si musím alespoň jeden takový formát pořádně proklepnout a až tehdy se cítím dokonale uvolněný a mohu začít pracovat.

Lídr: Je to všechno, Vláďo, nebo nám chceš ještě něco říct?

Vláďa: A můžu?

Lídr: Samozřejmě, Vladimíre, pokračuj.

Vláďa: Další můj fetiš je mikroskop. Můžu se do něho a na něho koukat celý den a nikdy mě to neomrzí. Mikroskop prostě miluju. Celá ta úžasná soustava čoček. No prostě nádhera. Přál bych si, abyste tu krásu mohli spatřit.

Lídr: To je od tebe hezké, Vladimíre. Je snad ještě něco, s čím by ses nám chtěl svěřit?

Vláďa: Velryby.

Lídr: Prosím.

Arnošt: Nedáte si někdo kafe nebo čaj? Dám vařit vodu.  

Vláďa: Trápí mě velryby. Ještě jsem totiž nechytil svou bílou velrybu. Ale snad se mi to v blízké době podaří. Prakticky tu teď ani nesedím. Tělem i duší jsem u australských velryb. Rozumíte mi?   

Lídr: Snažíme se, Vláďo. Všichni poděkujeme Vladimírovi za to, že nám dovolil seznámit se s jeho problémem. Zatleskejme mu, prosím.

Všichni: Potlesk. Mámě tě rádi, Vláďo.

Lídr: Chce nám ještě někdo něco svěřit, drazí přátelé?

/Ťuk ťuk/

Lídr: A nový člen naší skupiny. Nuže, představ se nám.

Zdeněk: Jmenuji se Zdeněk. Máte tady nějak horko.  

Všichni: Horko?

Zdeněk: To víte, jsem boreální typ.  

Radek: Sluníčko svítí, transgrese transgreduje, pecteni se lumachelují…

Lídr: Co je to lumachelovat se?

Radek: Vy nevíte, co je to lumachelovat se?  

Lídr: Já ani nevím, co je to ten pecten.

Radek: V tom případě vám doporučuji přednášky tady od kolegy.  

Zdeněk: Nevím, jestli to víte, ale jsem učitel paleontologie. Vlastně ani nevím, jestli víte, co je to palontologie. Je to prostě taková šílená věda a to je celý můj problém.  

Všichni: Svěř se ná, Zdeňku. Máme tě rádi.

Zdeněk: Má někdo rád mrtvoly?  

Radek: Zdeňku, na tom ale není nic divného, nebo snad ano?

Zdeněk: Tak si představte, že já je mám taky rád, ale ty mrtvoly jsou kamenný. Jsou to vlastně fosilie. Mám je všude. Spím s nima v posteli. Mám je vystavené na poličce a jednu mám dokonce i s sebou. Neudělám bez nich ani půl kroku. Potřebuju cítit jejich blízkost. Je to asi divné, co?

Všichni: Mámě tě rádi.

Arnošt: Nezapomněli jste na mě?  

Lídr: Co si přeješ?

Arnošt: Nedáte si někdo kafe nebo čaj? Dám vařit vodu.  

Lídr: Děkujeme, Arnošte, už ses nás ptal.

Arnošt: Inu dobrá. Jmenuji se Arnošt. Jsem geodet, hydrogeolog a učitel v jedné osobě.  

Lídr: Ale tady už nemáte co dělat. Jste na špatné adrese.

Arnošt: Ale já mám celou řadu závislostí.  

Lídr: Nuže, spusť.

Arnošt: Miluju vodu.

Pepa: Já zas vodku!

Všichni: To my ale taky. Ale i přesto tě máme rádi, Arnošte. Svěř se nám, uleví se ti. 

Arnošt: Nosí ale někdo z vás doma šnorchl, ploutve a potápěčské brýle? A kolika z vás už narostly blány mezi prsty?  

Všichni: Nikomu, ale přesto tě máme rádi..

Arnošt: A úplně nejhorší je, že se díky nivelační lati pod paží nemohu pořádně potápět… To dřevo mě furt drží nad vodou. tak co s tím?  

Všichni: Nevíme, ale máme tě rádi.

Lídr: Arnošte, děkujeme. Á, ještě nám tu někdo zbyl. Neschovávej se. Jsi sice malý, ale my tě vidíme. Nuže, představ se nám.

Pepa: Jmenuji se Josef, ale když mi budete říkat Pepo, budu moc rád.  

Lídr: Copak tě trápí, Pepíku? Pomůžeme ti.

Všichni: Svěř se nám, Pepo. Máme tě rádi.

Pepa: Jsem učitel a geolog. 

Lídr: No, myslím si, že to už jsme tu dnes několikrát měli. Nemusíš se opičit, abys zapadl. Teď nám hezky pověz pravdu, Pepíčku. Poslouchám tě.

Pepa: Ale já jsem opravdu učitel geologických disciplín.

Lídr: Já se z toho asi zblázním.

Pepa: Ale to si tak neber. Jsem na tom určitě hůř. Jsem vrták.

Lídr: To máš tedy pravdu.

Pepa: Ale já jsem opravdu vrták. I žena mi to říká. Dům už mám jak řešeto. Samá díra. Snažím se provrtat do Japonska, ale nějak se mi to nedaří.

Lídr: No to je od tebe hezké.

Arnošt: Dáte si někdo kávu nebo čaj?

Radek: Rdši bych si dal slivovicu, su totiž z Valašska.

Pepa: Já sice z Valašska nésu, ale slivku si s sebou vždycky nesu.

Lídr: A co nám ještě povíš?

Pepa: Víte, jaká je moje nejoblíbenější písnička?

Lídr: A co to má společného s naším sezením?

Pepa: Hned se nerozčilujte. Uvidíte. Pořád dokola si pouštím Metro pro krtky od Jaromíra Nohavici. Znáte tu písničku, nebo ne? Tak já vám ji zarecituji. Poslouchejte.

Prvá, druhá, třetí, čtvrtá, na zahradě krtek vrtá. Drápy má jak vývrtky, vrtá metro pro krtky. Každý kdo si zaplatí, smí se projet po trati. Od okurek po macešky, dál už musí každý pěšky.  

Arnošt: Pokračuj, Pepo. Mámě tě rádi.  

Pepa: A teď všichni. Pustíme písničku. ….

Pustíme písničku.

Lídr: Děkujeme Pepovi za jeho kulturní vložku. Zatleskáme mu.

Všichni: Potlesk. Děkujeme, Pepo. Máme tě rádi.

Lídr: Když Vás tak poslouchám, myslím, že jste všichni do jednoho beznadějné případy. Kdybyste přišli dřív bylo Vám pomoci, ale teď…Bohužel už je pro Vás pozdě, po celý zbytek života budete muset žít se svou deformací. Za svou dosavadní praxi jsem se setkal pouze s jediným případem úspěšné léčby, což se stává jednou maximálně dvakrát za deset let. Tím pacientem byl pan Martin, shodou okolností také učitel a geolog. Včas jsme diagnostikovali jeho chorobu a zabránili tak celkové erozi jeho osobnosti.

Lídr: Děkuji za Vaši pozornost.a nashledanou. V případě, že se u Vás vyskytli podobné symptomy, neváhejte a navštivte náš český diagnostický ústav.

Volba rytíře

   A nyní dovolte, Vaše Milosti, abychom přistoupili k volbě rytíře.

   Na úvod si položme otázku, kdo je to rytíř? Jaké morální zásady a jaké charakterové rysy by rytíř měl mít?

   Rytíř musí být:

         - čestný, přímý, zásadový, pravdomluvný, měl by držet slovo

         -  lidský, měl by hájit zájmy slabších a bránit právo

         -  klidný, vyrovnaný, rozvážný, důsledný, dochvilný, abstinent, sexuálně zdrženlivý, vzdělaný a měl by mít opravdový zájem o vědu a šíření vzdělání

   Takový by měl být rytíř.

   Po dlouhém a pečlivém zkoumání všech vhodných kandidátů dospěla odborná komise, vedená J.M. Trilobitem XLII., k rozhodnutí. Nejvhodnějším kandidátem na rytíře je

Ing. Marian Marschalko, Ph.D.

   Žádám o jeho předstoupení před Naši Milost a o uvedení jeho dosavadních skutků.

/je přečten životopis/

   My, Trilobit XLII., pasujeme tě tímto na rytíře Mária, plodného pána jablečných sadů, mobilního euromaršálka horno-slezského, s právem používat přídomku Rútivý.

   Podle tradic obhajte nyní se svou rytířskou ctí symboly, které nese váš erb.

/obhajoba/

   Má někdo z národa geologů připomínky k obhajobě? Nemá? V tom případě si nastupte do svého povozu a všichni poddaní Naší Milosti vzdají podle dobrého mravu hold vašemu povýšení. Zejména dámy budou dle mého soudu potěšeny, protože je vyzývám k políbení nového rytíře Mária.

/za zpěvu Ať žije rytíř náš je rytíř nesen kolem sálu a rozhazuje drobné/

   Sbohem, má geolologická elito – odcházím. Mějte na své alkoholem opojené paměti, že až do příštího setkání vládnu nad vámi všemi, nad celým cechem geologickým, a proto buďte hrdi, že jste členy naší společnosti vyvolené a pamatujte na zachování tradice.

Fotografie:

zvaní na Trilobita

Trilobit