Trilobit: Asteropyge arachnoides

Rytíř: Doc. Dr. Ing. Hynek Lahuta

Pořádající ročník: 

Erb:

Nové písně: 0

Program:

Scénka – hledání J. M. Trilobita 48.

Proslov, přípitek, sponzoři, hymny

Představování erbů již pasovaných rytířů

Pietní minuta ticha

Scénka  – geostatistický guláš

O+T: „Ahoj, ahoj ahoj“ (úsměv)

T: „Ahoj Ondro“

O: „Ahoj Tomáši“

T: „Tak co si dneska uvaříme Ondřeji?“

O: „Dneska jsem si pro tebe, ale také pro Vás připravil opravdovou lahůdku, ale pozor ne Lahutu.“

T: „Hohoho Ondro, a co pak to bude?“

O: „Mám zde recept na geostatistický guláš od svého dědy Františka, zvaného též dobrota, neboť vaří samé dobroty.“

T: „Tak to jsem zvědav, pojďme na to, už mám hlad. Jaké si připravíme ingredience?“

O: Ano, takže na 2 porce této skvělé pochutiny si připravíme:

-         jeden středně velký statistický soubor

-         charakteristiky polohy, variability, šikmosti a špičatosti

-         relativní, kumulativní a relativně kumulativní četnosti

-         pár integrálů

-         regresi a korelaci

-         kriteriální fci

-         náhodnou složku

-         řídké jevy

O: „Příprava:“

Statistický soubor nakrájíme na třídy, přičemž obvykle volíme jejich konstantní délku a osmažíme zprudka na charakteristikách. Mezitím si správně naladíme mozek a ve druhém kastrolu připravíme relativní, kumulativní a relativně kumulativní četnosti tak až dostanou grafickou podobu.

Kastrol s četnostmi sejmeme z mozku, přidáme pár integrálů a zalijeme trochou myšlenek. Poté do něj vložíme na co možná nejmenší kostičky nakrájenou kriteriální fci, dále regresi, korelaci a již připravený statistický soubor. Dochutíme podle potřeby náhodnou složkou.

Následně směs dusíme na mírně zmateném mozku. Během dušení můžeme přilít trochu vývaru z řídkých jevů, ale pozor, nesmíme to zase moc přehnat, jinač bychom posléze dostali jiné řídké jevy a to by vůbec nebylo dobré. Dodusíme pak už na hodně zmateném mozku, dokud statistický soubor nezměkne.

Tento pokrm již dále nezahušťujeme; chceme-li mít hustší šťávu, vložíme během vaření do guláše lognormální rozdělní, jehož medián je antilogaritmem průměru zlogaritmovaných hodnot.

Jako přílohu můžeme zvolit Excel případně Surfer.

O: „Tak a tohle je výsledný produkt“ (vytáhne z kastrolu jablko a ukáže směrem k Havelkovi).

T: „Hmmm, guláš“ ( pohled směřuje k Havelkovi) „a vypadá pěkně“. (Tomáš začne celé jablko jíst, po té co ho sní se začne klátit a omdlévat. Přitom ho Ondra zachytí a posadí židli opodál. Ovane ho několikrát útěrkou a řekne:)

O: „Tak co, dobrý guláš?“

T: „Jo lepší guláš jsem v hlavě ještě neměl. Dám si ještě jednu porci abych se zanalyzoval a pujdem se klouzat po hladkých plochách.“ (Po té sní Tomáš druhé jablko).

O: „Počkat,a co já? Já jsem přece ještě nejedl.“

T: „Jakto že né? Vždyť z pohledu statistiky, když já jsem měl dvě porce, tak v průměru jsme každý měli jednu porci.“

O: „Aha, tak jo, jdem se klouzat.“

(uklonit se a konec)

Večeře – bramborový salát + kuřecí řízek

Vystoupení řeckého Mistra

Soutěž – skládání puzzle

Scénka – Sněhurka

Uprostřed lesa na paloučku,

Sněhurka a sedm kloučků,

velkých jako pípa štěně,

žijou si tam spokojeně.

Když jednou těch sedm zmetků

šlo zas plnit pětiletku,

na chaloupku kdosi buší,

Sněhurka však nic netuší.

Před chaloupkou stojí babka,

v ruce hůl a v krosně jabka,

a na hlavě z pod čepice,

vykukuje bradavice.

"Kúp ceruško jabko rudé,

když zaváháš, už nebude.

Ber to jabko!", řekla můra,

"A naval mi za něj bůra!"

Jabko přímo láká k snědku,

Sněhurka jí dává pětku,

"Tady máte" špitla tížko,

"zbytek máte jako dýško."

Zakousla se, vše se točí,

vše se chvěje,

"To je vražda!", tiše hlesla,

na kovral v předsíni klesla.

Trpajzlíci už jsou tady,

Sněhurčiny bujné vnady,

ztratily svůj žár a teplo.

"Vožrala se zas pometlo!"

"Kdepak špitám, už je po ní!"

Brumla, předák, slzy roní.

"Do Zlína hned zajedu,

a vyjednám to na středu."

"Kremaci ne! Nech ji tady,

pojď se najíst, šilhám hlady.

Načpak asi máme vědu,

necháme ji u nás, v ledu."

Otrávená prudkým jedem,

obložená suchým ledem,

k smrti krásnější než kdysi,

bledost zvýraznila rysy.

Přešly roky, sedm zmetků

plní další pětiletku.

Na chaloupku kdosi buší.

Fešák, hrozně mu to sluší.

"Otevřete, hola, hola!"

marně do okénka volá.

"Nikde ani živá duše,

jsou snad hluchý?!" praví suše.

Klika cvakla, dvéře letí,

jinoch vchází do dveří,

na kovralu dívka krásná,

vlastním očím nevěří.

"Vzbuď se panno!", jinoch šeptá,

políbil ji bílou líc,

vzdychla, špitla:

"Dál mě líbej, a přitul se ke mě víc!"

Polibků je víc a více,

sladkých jako s včelím medem,

pak se spolu milovali,

obloženi suchým ledem.

Schváceni tou denní prací,

trpajzlíci se zas vrací.

"Eh, co v chaloupce se děje,

že se od základů chvěje?"

Šmudlu pošlou coby zvěda,

"Vetřelcovi budiš běda!"

Zvěd už spátky rychle běží,

druhý dech popadá stěží.

"Chlapci, Sněhurka zas žije,

avšak kdosi nám ji bije!

Divné na ní zkouší chvaty,

rozerval už na ní šaty!"

"Chlapi, za mnou!", Brumla velí,

hned z chaloupky princ nahý letí,

Sněhurka však vzteky prská:

"Táhněte vy cházko mrzská!"

Místo díků, lásky vřelé,

nakopla je do prdele.

Přešly roky, na paloučku,

dívka chová sedm kloučků

a šeptá jim slova sladká

Sněhurka, svobodná matka!

Báseň o vládcích počátku druhohor

Je těžké brát věci tak jaké jsou, škoda že už tu nejsme

Je těžké smířit se s tím že už dál ani zpět není kam

Že naše chvíle jsou ty tam.

Když jsme vládli téhle zemi nevinné

Začal se oddělovat superkontitent

Byla to éra spousta náhlých změn

A byl to sen , když probíhal varijský orogen

Naše smečka byla dost rozmanitá

Jako maso tak i býlo žravitá

A ten kdo měl čest nás poznati

Ten rychle naučil se prchati

Byl moc krásný ten náš život tehdejší

Příroda však byla mnohem silnější

Proto končí jeden eratém

Co bylo v něm pohltila naše krááásnááá zeem

A kdo tomu snad ještě nevěří

Ten ať vstoupí do geologických dveří

Tam na něj čeká odpověd

Na otázky jak vznikl svět

Je těžké brát věci tak jaké jsou škoda že už tu nejsme

Je těžké smířit se stím že už dál ani zpět není kam

Že naše chvíle jsou ty tam.

Pasování kosů

Předávání řádů neřádů

František Staněk

za nejvyšší počet koupených trilobitích triček pod vánoční stromeček. 

Marian Marschalko

za nejvyšší počet vedených diplomantů a zároveň za největší pracovní vytížení doktorandů na Institutu geologického inženýrství.

Josef Mazáč

za nejlepší kytarové výkony a nejupřímnější pohled na ženy na Institutu geologického inženýrství.

Prezentace na téma „Jak správně upéct perníkového Trilobitka“

Prezentace kandidáta na rytíře

Obhajoba rytířova erbu

Pasování

Pohádkové ohlédnutí

Volná zábava

Fotografie:

   další fotografie jsou k dispozici u Strážců pečeti

VIdea:

video 1 (225 MB), video 2 (216 MB)