GAUDEAMUS IGITUR

[:Gaudeamus igitur, Juvenes
  dum sumus!:]
Post jucundam juventutem,
Post molestam senestutem,
[:Nos habebit humus.:]

[:Vivat academia!, Vivat
  profesores!:]
Vivat membrum quodlibet!
Vivant membra quaelibent!
[:Semper sint in flore!:]

PÍSEŇ O RYTÍŘI RÁĎOVI
(Pec nám spadla)

Střižné zóny,
střižné zóny,
kdopak tomu rozumí,
Kumpera tu zrovna není
a jiný to neumí.

Radka na věc zavoláme,
ten je vždycky perfektní,
když mu flašku rumu dáme,
tak nám hned vše vysvětlí.


KREDITNÍ
(Hej hou, trpaslíci jdou, 1999)

Kde jsou, kde jsou,
mé kredity kde jsou,
počítám jak strhaný,
nejsou, nejsou.

Zlý jsou, zlý jsou,
na studijním zlý jsou,
tam říkaj, že na postup můj
víc chcou, víc chcou.

Nejdou, nejdou,
sehnat víc mi nejdou,
tak proto musím opustit
školu, báňskou.


ZVACÍ PÍSEŇ TRILOBITA XL.
(Prší prší, 1999)

Desátého decembera
bude v menze velká mela
Trilobita slavíme
vstupenky nabízíme

Opovažte se však šetřit
Trilobitu se tím vzepřít
stihne Vás pak krutý trest
toť Milosti vůle jest

Až ten obchod uzavřeme
slivovicí připijeme
na štěstí a na zdraví
ať se slavnost vydaří

KDYŽ JSEM ŠEL V ÚTERÝ

 Z MAPOVÁNÍ
(Když jsem šel z Hradišťa, 1994)

Když jsem šel v úterý z mapování,
zakop jsem o kvarcit znenadání.
Zakop jsem, upad jsem
a nosem prokypřil provlhlou zem.

Země je studená, ale hlava pálí,
se zlosti ukrutnou bitvu svádí.
Ty šutráku bez výchovy,
proč se jen pleteš pod moje nohy.

Vzal jsem ho, odhodil do daleka,
v tom na mě ze křoví psisko štěká.
K tomu ještě někdo křičí,
že mu v okně výplň čímsi ničím.

Utíkám co můžu, pes je v patách,
dohnal mě, když jsem se v trní natáh.
Trhá oděv, z mapy cáry,
sežral mi svačinu, zmizel v dáli.

A tak jdu v úterý z mapování,
hladový, naštvaný, roztrhaný.
Z toho plyne poučení,
že práce v terénu lehká není.

JAKO JEDNA VELKÁ RODINA
(Na ostravském náměstí, 1999)

[: Na tom osmém nadloží sedí parta lidí, :]
[: věnují se studentům a v tom všem
   smysl všeho vidí.:]

[: Snaží se z nás vychovat dobré geology, :]
[: tvrdí však pořád a jen,
   že na to prý nemáme vlohy. :]

[: Není to však ale tím, že se nám nedaří, :]
[: vždyť tu musí bojovat
   mladý duch s rozvážností stáří. :]
[: Pak nakonec s klidem svým
   geologům vlastním, :]
[: pozvedneme kalíšek, připijem,
   všichni budem šťastní. :]


KDYŽ JSEM ŠEL
NA HISTORICKOU
(Když mě brali za vojáka)

Než jsem šel na historickou,
větší strach jsem nezažil,
amonitů – trilobitů,
dosti jsem se nabažil.

Po večeři na pokoji,
mapy jsem si rozbalil,
vzpomněl jsem si na mineru,
krásně jsem se zazubil.

Když jsem tam šel po půl roce,
byl už venku pěknej hic,
bolela mě z něho hlava
a nebylo zas z toho nic.

Chodil jsem po pavilonu,
prohlížel si chcípliny,
potkal jsem tam hezkou holku,
u devonské vitríny.

Zamilovat jsem se neměl,
štěstí z toho nebylo,
učení jsem mnoho nedal,
v hlavě toho ubylo.

Láska dlouho netrvala,
kamaráda potkala,
řek jí, že má Climénie,
tak se sbalit nechala.

Co je komu do študáka,
když ho holka nechala,
nashledanou pavilone,
historika skončila la, la, la,
jaká známka přibyla la, la,
no nic moc extra nebyla.


INFORMAČNÍ
(Nesem vám noviny, 1999)

Nesem vám novinu poslouchejte.
Rejvízu v Jeseníkách se vyhýbejte.
[: Chodí tam lidi s kladívky slídí :],
   pozor si dejte.

S mapou tu chodí s kompasem bloudí,
tváří se kysele.
Kvarcit tu klepou, s rulou ho pletou,
zdárně tu mapujou.
[: kliváž tu měří, neví oč běží :],
   vrásy nepoznají.

Nad mapou sedí, nic však nevědí,
modlí se za zázrak.
Pak beránek Boží k nim rychle běží
v podobě Grygara,
[: Vše vysvětluje, mapu skicuje :],
   zpráva se rýsuje.


REPETENTSKÁ
(Lásko mně ubývá sil)

Když poprvé jsem ho spatřil,
on k profákům patřil,
já zachvěl se a zůstal stát,
jako bych už věděl,
že za pár neděl,
budu se před ním tu třást.

Řekl tři otázky pouze,
já o taháku snil dlouze
a marně po mapě prstem jezdil,
bílý jak svíce,
já neřek jsem více,
takže mě zas vyrazil.

Říkám:
Historiko mně ubývá sil,
já zdál jsem se králem,
teď chudák jsem málem
a v dáli mizí můj cíl,
historiko mně ubývá sil.

Teď sedím tu znovu,
u dlouhého stolu
a čistý papír zas mám,
trias a devon,
kde hledat mám jenom,
já už se v tom nevyznám.

Marně tu sedím,
do papíru hledím
a na moldanubikum vzpomínám,
do srdce se mi vkrádá,
ta myšlenka zrádná,
že to zas neudělám.

Říkám:
Historiko mně ubývá sil,
já cítil se čtvrťákem,
teď zůstanu třeťákem
a v chvíli mizí můj cíl,
historiko mně ubývá sil.

Rok s rokem se sešel,
já do místnosti vešel
a opět před ním jsem stál.
Dnes věděl jsem více,
i co jsou Štiavnice,
ba i karbon jsem znal.
Se známkou z jeho pera,
začala nová éra,
já přistih se jak si zpívám:

Historiko už mám zas dost sil,
jsem konečně čtvrťákem,
dobrým baňákem
a mlžný už není můj cíl.

Historiko už regionálky se bojím.

BALADA MAPOVACÍ

Ó má milá, ó má milá,

ó má milá Clementine.

Jsem v Krnově na mapáku

a vůbec mi není fajn.

Gaz mně veze do terénu

někam k polským hranicím,

mapu já mám roztrženu,

snad do Polska nezbloudím.

Z gazu mně už vyhodili

na poli teď stojím sám,

v ruce mapu a tři tužky,

mapování začínám.

Mám před sebou dlouhou tůru,

bůhví, jak to dopadne,

zrakem bloudím po skeletu

kreslím značky záhadné.

Dostal jsem se ku výchozu,

je to skalní defilé,

kdesi jsem však ztratil kompas,

překvapení nemilé.

Směr vrás určím podle slunce,

jejich sklon pak od oka,

vždyť ten proklínaný mapák

je jen jednou do roka.

Přes pole se blíží mraky,

první kapky padají,

hospodu však otevřenou, 

vůbec nikde nemají.

A tak tiše u silnice

školní gazík vyhlížím,

do zad mi však nečekaně

vpadl docent Šedivý.

Když jsme mapy porovnali,

bylo velké divení,

zřejmě v kulmu dopoledne

probíhalo vrásnění.

Docent odjel do Ostravy

studovat tektoniku

a já zatím celý večer

bifluju historiku.

V Krnově však historiku

ať se nikdo neučí,

po opavském zlatovaru

hlava se ti roztočí.

Konečně se konec blíží

našeho mapování,

a tak mi teď nervy ničí

veliké zkreslování.

Zprávu napsat to je hračka

chtěl jsem býti básníkem

sem tam ale musím z mapy

něco ubrat mizíkem.

Konečně jsem všechny přelstil

zápočet už v kapse mám

s hlavou vzhůru, s písní na rtech

z Krnova pryč pospíchám.

Ó má milá, ó má milá,

ó má milá Clementine.

Z Krnova já k tobě jedu

a už je mi zase fajn.

EL MANZA SUPA

1. Já do menzy jsem na oběd chtěl jít

    něco sníst, něco málo sníst

    REMO plátek mít, hm - hm.

2. Však stejný nápad každý hnedle měl

    ano měl, frontu stát nechtěl

    a lístek neměl, hm - hm.

R: [: Však v menze je lidí víc a více

        nezbývá nic, než supa vzít:]

        než supa vzít.

3. Teď u okýnka chvíli postávám

    hlad strašný mám, co si jenom dám,

    jé, co si jenom dám, hm - hm.

4. Ta slečna nese tučnou roštěnku,

    tu já mám rád, tak tu si dám

    a už je má, hm - hm.

R: ......

VRTÁK NEZNÁ TEN ZÁZRAK

Vrták nezná ten zázrak

a tak mu chátrá tělo

vrták nezná ten zázrak

navrtat třeba pivo.

Já hlady zesláblý se sotva táhnu

na zádech dláto, výplachovou hlavu

a jenom lafety a lafety a ve dne v noci

od ledna až do Silvestra.

Pomalu nedokážu stát už vzpříma

všude po mně jenom samá díra

a jenom chřadnu v lednu kolonu jsme pochovali

zbyl jsem jenom já a výplach

Na vlastní žádost byl jsem kdysi přijat

do školy VUMLú. co s tím mám teď dělat,

Madona mia, proč se doba změnila?

Vrták nezná ten zázrak

a tak mu chátrá tělo

vrták nezná ten zázrak

navrtat místo ropy pivo.

Mazač nezná ten zázrak

a tak mu chátrá tělo

vrták nezná ten zázrak

navrtat místo ropy pivo.

O VRTÁNÍ

Já nemám rád vrtání, haťa paťa,

to mi hrůzu nahání.

Vyvrtat, zapažit,

takhle se dnes nedá žít.

Někdo si v tom libuje, haťa paťa,

hádejte kdopak to je.

Mazáčů Josífek,

kdo by to byl do něj řek.

Když nás učil vrtání, haťa paťa,

to vám bylo chechtání.

Pak přišel zkoušek čas,

už se nesmál nikdo z nás.

BĚDA VĚDCŮM!

1. V paleo laboratoři

    jeden asák cosi kutí

    v sladkém rytmu valčíku

    [:preparuje mušličku:]

2. Do binokuláru hledí

    fosílii hnusnou vidí

    a při větším zvětšení

    [:aj co to za zjevení:]

3. Škeble na něj zuby cení

    zřetelně jsou taxodontní

    miskama pomlaskává

    [:a na Vášu promlouvá:]

4. Hippuritella schwageri

    Imperforata sessila

    Glabela vašíčeki

    [:král je Deiphon forbesi:]

5. Váša hned briskně překládá

    do paměti si ukládá

    vyháže amonity

    [:teď shání trilobity:]

6. Vy zvídaví badatelé

    zdraví si nešetříte

    až se všechno dovíte

    [:určitě zkameníte:]

7. Rozkrájí vás na desky

    s efektem dekoračním

    dotáhnete to kdo ví

    [:až na rektorátní schody:]

8. Študáci po schodech šlapou

    do výtahů se nevlezou

    docentovi na hřbetu

    [:zašlápnou cigaretu:]

???2

1. Rytíř Geiger jede přes vesnici

    Rytíř Geiger jede skrz ves,

    jede přes vesnici a nemá čepici

    Rytíř Geiger jede přes ves.

R: Stůj!

    Kdo tam?

    Geofyzika

    Co děláš?

    Měřím

    Metodou?

    1. Seismikou

[:Seismiku:] tu já mám nejraději

[:Seismiku :] tu já mám rád

Já interpoluju, ona vyjít né a né,

že je nepřesná trápí srdce mé.

    2. Terra Scout

    3. Torzikou

BÍLÁ PANÍ

Na Oravském podzámku,

řekl kdosi poznámku,

hrůzostrašnou poznámku,

že prý straší na zámku.

Každou noc prý rozboří

někdo hradní cimbuří.

R: Strašívá tady ta bílá paní,

    ta bílá paní.

Přes den má pláštík vědy,

vyhledává sesuvy,

předstírá, že mapuje,

noční plány však kuje.

V noci si však užívá,

na sesuvech jezdívá.

R: Jezdívá na nich ta bílá paní,

    ta bílá paní.

Přes den svahy sanuje,

v noci na nich lyžuje.

Když má špatnou náladu,

chodí strašit do hradu,

když se ale usmívá,

do hospody chodívá.

R: Strašívá tady...

Z alkoholu nejvíce,

chutná jí slivovice.

Ráda mlsá nikotin,

kofein, hašiš, heroin.

Když jí zuby rozbolí,

používá čikuli.

R: Andílek není ta bílá paní...

V létě během sezóny

pořádá na ni hony

skoro celá vesnice,

ujíždí jí silnice.

Chtyit ji však nemohou,

byť je stále na nohou.

R: Za všechno může ta bílá paní...

Rekreanti u vody

užívají pohody.

V noci jim však nedá spát,

když se na ně řítí svah,

rekreanti, chudáci,

z Oravy se vytrácí.

R: Všichni se bojí té bílé paní...

SPODNOKARBONSKÁ

NEPRODUKTIVNÍ BALADA

(Kde ty kytky jsou, 1977)

Kde ty kulmské droby jsou

co jsme měli mapovat

kde ty kulmské droby jsou

kde mohou být

Kumpera je během dne

přemaloval do jedné

[:kdo to kdy pochopí:]

A kde jsou ti študáci

co je měli mapovat

a kde jsou ti študáci

kde mohou být

podniky je vyhlédly

do praxe je odvedly

[to každý pochopí:]

A kde jsou ty podniky

co se s nima mohlo stát

a kde jsou ty podniky

kde mohou být

zarostly už lebedou

těch študáků zásluhou

[:to každý pochopí:]

A kde jsou ti študáci

co se s nima mohlo stát

a kde jsou ti študáci

kde mohou být

za průsery veliký

mnozí lepí pytlíky

[:to každý pochopí:]

A kde je ten Kumpera

toho taky odvál čas

a kde je ten Kumpera

kde může být

v kulmu dosti blízko

dodnes hledá ložisko

[:kdo to kdy pochopí:]

Kde ty kulmské droby jsou

kdo je bude mapovat

kde ty kulmské droby jsou

kde mohou být

jiný je zas během dne

přemaloval do jedné

[:kdo to kdy pochopí:]

Když se na kulm podívám

jenom jedno přání mám

když se na kulm podívám

to přání mám

ať ty droby zůstanou

silesika ozdobou

[:jen tak to musí být:]

UŽ MI TO NEJDE

(1994)

Už mi to nejde tak jak by to mělo

už mi to nejde tak jako dřív

mám dvě ruce, dvě nohy a tělo,

ale z ostatního vůbec nic.

Pan asistent Duraj ten mi neporadí

metodologie není jeho koníček

a já stejně nestojím o žádný rady

mám všeho po krk a sám na sebe vztek.

NÁROČNÁ

(Já husárek malý, 2002)

Já studentík malý, nervy pocuchaný,

předmětů je na tisíce, já už nechci nový.

Náš děkan to slyšel, ven ze dveří vyšel,

dal nám rozvrh předělati, já do školy musel.

Já studentka malá, mezi študákama,

nejradši bych si ten rozvrh vyrobila sama.

V pondělí chci volno, v úterý je svátek,

ve čtvrtek zajdu do školy, v pátek je den matek.

STUDENTEM BÝT

(Život je jen náhoda, 2002)

Studentem být je náhoda,

jednou jsi dole jednou nahoře,

geolog nebýt je škoda,

zkouškové je tvé hoře.

Ti, co k diplomu doplují,

někdo dříve a někdo později,

se v životě radují,

už neztrácí naději.

Ref.:

Až uvidíš ve škole profáky,

na kterých tvůj život visí,

index svůj strč jim hned do ruky,

pros o podpisy.

Léta plynou jak voda,

mládí ti tak rychle odletí,

studium, že je náhoda,

však bez něj štěstí není.

PONDĚLÍ

(Holka s citrónovou šálou, 1982)

Přihodilo se to jednou v pondělí

před zkouškou jsme na učebně seděli
děsila nás všechny stejná představa

tahle zkouška se zadarmo nedává.

Potom přišel, rozdal patnáct kamíků

pár otázek co nestojí za zmínku

Jak se chová klenec s dvěma nikoly

s tím problémem moje mysl zápolí.

Řek bohužel, i kdybych chtěl

tohkle ani za tři nebude.

Odešel jsem o opravák bohatší

Raclavský byl můj nepřítel největší

Povzdechl jsem si, když jsem zavřel dveře 

budu dělat na Armádě havíře

A když týden přeúmorných dnů přešel

mé odplaty čas konečně nadešel

nadal jsem mu sebemenší naději

že mne jako tenkrát zase rozkrájí.

VRTÁCKÁ

(Co jste hasiči, 1976)

Co jste vrtáci, co jste dělali

že jste nám to dláto

to valivé dláto

v díře nechali

V díře nechali i tu kalovku

všichni jsou sežraní

Kalus je naštvaný

drží hladovku

Sbohem dláto mé, dláto valivé

roubíky sázené

horninou hlazené

už jsi ztracené

Kdo tě vytáhne, kdo tě zaplatí

co se toho týče

Zeman koupil rýče

jal se kopati

Zeman kope dál, Bujok naříká

že ho střídat musí

a to se mu hnusí

jde do Boříka

KÁRNÁ KOMISA

(Na tu svatu Katerinu, 1976)

Na tu svatu Katerinu, katerinskú neděli,

vyhodili tři šuhajky ze školy

Kárná komisa, kárná komisa

opět zasedala,

aby šuhajky, aby šuhajky

ze školy vyhnala.

Co děláš nic neznáš, nemůžeš tu býti,

co děláš nic neznáš, nemůžeš tu být,

co děláš nic neznáš, nemůžeš tu býti,

neznáš, neznáš, neznáš, neznáš

tak ze školy ven!

Keď už stě nás vyhodili, vyhodili v nedělu,

podáme si odvolání ve stredu.

Kárná komisa, kárná komisa

opět zasedala,

aby šuhajky, aby šuhajky

do školy prijala.

Příště to, příště to, hoši, bude horší,

příště to, příště to, hoši bude zlý,

příště to, příště to, hoši bude krutý,

příště, příště, příště, příště

všichni letí ven!

PÍSEŇ O RYTÍŘI OTAKARU TEKTONU KULMSKÉM

(Zuzana, 1976)

Kumpero, chci ti jenom jednu větu,

jenom jednu prostou větu vyjevit.

Kumpero, v mém indexu tvoje jméno

pod razítkem uzavřeno chtěl bych mít.

Aby mi tvé jméno Kumpera

řeklo, že nejsem žádný posera

Až se večer bude stmívat Kumpero

píseň o tobě budu zpívat, Kumpero

budu šťasten, že tvou vinou

nemusím jít na školu jinou,

a tak díky za tvůj podpis Kumpero...

Pokud mne již nebudeš mučit, Kumpero

budu já se s láskou učit, Kumpero,

dej mi předem průbu

vzhledem k tomu, že se učit budu

tvůj předmět, Kumpero. 

THERMÁLNÍ BALADA

(Pramínek vlasů, 1976)

Až měsíc rozlije světlo své po kraji

Homola řekne si, že je čas již vstát,

limnograf otevře v Teplicích potají,

s plovákem ve vrtu bude si hrát.

Na grafu zfalšuje příslušné hodnoty,

stijí tu jako duch v očích má strach,

zas budou prémie, to mu jde do noty,

jestli ho přistihnou, bude to krach.

O sny ho připraví teprve svítání,

hrubý řev opilců a modré nebe,

od grafu jehož se dotýkal potají,

něžně ho odtrhne příslušník VéBé.

Na lůžku prkenném, do kroužku stočený,

leží těď Homola a drží basu,

nebude vstávat, dál leží zasněný,

je totiž v žaláři a má dost času.

VČERA JSEM BYL

PROFILOVAT

(Včera jsem byl u muziky, 1976)

Včera jsem byl profilovat,

profilovat na stráni,

nikde jsem tam nenaměřil

vůbec žádný rozharní.

S tím však Müller nepočítal,

protože ho tam chtěl mít,

překous v zubech cigaretu

a pak začal hrubě klít.

Pak mi řekl, můj ty smutku,

že jsem brzda provozu,

dal mi ránu do žaludku,

začal střádat na kozu.

A od těch dob na té stráni

docent Müller kozu pás,

do bedýnek od přístrojů

zasadil si ananas.

Když nám ale neporadí

tým docenta Müllera,

poradí nám, poslouží nám

známý docent Kumpera.

CARBON

(Beskyde, beskyde, 1976)

Carbone, carbone, carbone zelený,

řekni mi carbone, kde je v tobě uhlí,

já jsem carbon černý ale ne zelený,

já uhlí nevedu, já jsem kulm neplodný.

Ach kulme, kulme, pustino jalová,

za všechno můžeš ty, molaso flyšová.

Já jsem jen molasa, kdo by mne studoval,

jen docent Kumpera, ten do mne fušoval.

KAMENNÝ CESŤÁK

(Tisíc mil)

V nohách má už tisíc mil

mládí déšť a vítr smyl

jeho sen však ještě není splněný

Celou zemi hladkou mít

u báňské však vztyčit štít

ze všech různých možných druhů kamení

Ref.:

Těch tisíc mil, těch tisíc mil

on prošel sám a v zemi ryl

v zemi ryl, jak starej známej krtek Bill

Jó v zemi ryl a všední den

nestačil mu splnit sen

nestačil mu splnit sen vysněný

Proto pojďme všichni hned

pomoci mu v akci zet

pomoci mu v akci zet jej postavit

Ref.:

Za subotnik jediný

stvoříme i čeřiny

který dopravíme z kulmský dědiny

Ref.:

FOLDYNASONG

(Fotbal to je hra, 1994)

Zvrásněný je výchoz, samá puklina,

kompas v ruce naší, věc je záludná.

Jen tu s ním hochu, tady nezmatkuj,

vezmi tužku, výchoz namaluj.

VŠECHNO UŽ JE JEDNO

Když jsem chodil na zet eš,

učil jsem se jako veš.

Do školy mě vodila

má maminka.

Dostal jsem se na střední,

chtěl býti samostaný.

Brousil jsem za holkama,

pil s klukama.

Teď studuji na VŠB,

dívám se tu na sebe,

jak jsem hrozně vzdělaný

a všemocný.

Matikou jsem prolezl,

fyziku tak tak zvládl,

numeriku udělal,

už se chytsám…

Ref.:

… na to naše štěstí

jediný pro nás cenu má.

Geologii už se drtím,

na GéPéčku drtím a nespávám.

Poznám všechny horniny,

díky za to Vláďovi.

Jak ho ale přesvědčím,

jóóó ty zkoušky.

Jestli mě zas vyrazí,

že nepoznám markazit,

budu mazat ke Zdendovi

na chcípliny.

???3

Ref.:

A svět se kulí

k slunci se tulí,

je na něm šutrů jako much

kolem nich ruch.

Copak asi právě dělá

Zdenda Vašíček,

s Melanopsis dal si v spraši

vína kalíšek.

Copak asi právě dělá

Otouš Kumpera,

z kulmu tekton utekl mu

daleko do zechsteina.

Copak asi právě dělá

Honza Foldyna,

Petřkovickou vrstvu tlačí,

bude z ní prý flexura.

Ref..:

Copak asi právě dělá

Radek Grygar,

našel v síti u Lamberta,

že zlom je boží dar.

Copak asi právě dělá

petroložka Miluška,

diabás má pod polštářem

něžně jí vrní do ouška.

Copak asi právě dělá

Jarda Jiránek,

na vánoce koupil šutrům

z mahagonu altánek.

Ref.:

Copak asi právě dělá

Víťa Zamarský,

třeba možná právě teď nic

stejně bacha ženský.

Copak asi právě dělá

Miloško Duraj,

mrkla na něj trilobitka,

ale to vraj naozaj.

Ref.:

ALENKA Z ŘÍŠE DIVŮ

(Ta slepička kropenatá, 1982)

Ta Alenka na Hladnově

je mých snů víla,

¨ta mé srdce geologa

zcela zmámila.

Její sbírky musím mít,

jenom nevím, zda-li loupit,

či vyvolat cit.

Minerály, přírodniny,

to já mám moc rád,

v očích jí čtu, že

se nechá ráda přemlouvat.

Oči jako skoryly,

a postava kolouška,

moc rád bych jí četl

systém minerálů do ouška.

Ta Alenka z říše divů,

je jak krásný sen,

když supluje na cvičení

je to šťastný den.

Jenom jednu vadu má,

že je tuze poctivá.

Vidina těch krásných sbírek

přede mnou se rozplývá.

JÁ JSEM TEN ...

(Já jsem ten zajíček nešťastný, 1982)

/: Já jsem ten Vašíček nešťastný, :/

vědecký úkol mám nejasný,

škeblovky, mlži, ke mne se druží,

nejraděj mám amoniy

nedám na žádný módní hity.

/:Co já si nešťastný počít mám, :/

vědecký tým příliš slabý mám,

je mi na kočku, nevyhrál Svočku,

to díra do světa nebude,

proč jsi tak na mne zlý osude.

/:Měkkýši, červi i koráli, :/

se mi už mnohokrát vymáli,

že jen já s Petem, nejsem docentem,

poslední šance jak na to jít,

kádrový profil si opravím.

DIVOKEJ PEPÍK

(Talinskej rybník)

/: Už se ten divokej Pepík nahání,

obíhá kanclíky po celý Bání. :/

/: Pobíhá poskakuje, do dveří nakukuje. :/

Každý den sešlape dva botů páry,

snad hledá na Báni žen plný báry.

Pobíhá…

Přestávky v znaku jsou ohnivý čáry,

prolítne hajzlík a ten je pln páry.

Pobíhá…

K svátku mu koupíme divokou Máňu,

možná pak lítat zas bude nám za ňů.

Lítat a pohvizdovat, fousy si olizovat.

Tím větrů na Báni ubude rázem,

mnozí Pak z výšin k nám snesou se rázem.

Vítejte mezi náma, zazpívejte si s náma.

BLUES VZOR 23

Zas se budík rozeřval

a znavu přišlo kalný ráno páteční

hlava mě bolí jako střep

déšť na sklo ťuká rytmus smuteční.

Proč jenom jsem zas včera pil

proč jsem se nevoholil

a mý kanady jsou od bahna šedivý

pak vševojskové spodky hledám, 

opasek zas nemám
začínám mít obličej truchlivý.

Když upadnul mi knoflík

tak řekl jsem si dneska budu smůlu mít

na snídani jsem jít nestačil

a to jsem už chtěl znovu začít klít.

Pak pro masku jsem se vrátil

a autobus mi ujel

a k nástupu jsem se pozdě dostavil

a pro tu moji smůlu a pro špinavý boty

mi Kramář tuhle vojnu osladil.

Při taktice jsem usnul

víc než budík se na mě Levec rozeřval

pak jsem se špatně plížil bahnem

a tak jsem schytal zase další trest.

U denního hlášení jsem byl

v tom šedivým voprejskaným domě vojenským

A když jsem pak šel domů

déšť mi na tváře padal

a já si zas zpíval svý zelený blues.

ZDAŘ BŮH

(Zvací píseň, 1973)

Přišli jsme z Jeho milosti

řeč slavnou k Vám pronésti

byste měšec svůj obrátili

a roční daň zaplatili.

Budem bráti po tolaru

po půl zlatým po krejcaru.

Kdo poslouchá ať nám platí,

ať je chudý neb bohatý.

A vy taky pane dejte,

na korunu nekoukejte,

ať je mnoho nebo málo

jen když bude s chutí dáno.

INTERPRETACE

(1973)

Řeknu Vám dnes příběh malý

jak jsme kdysi interpretovali.

Výsledek žádný, prachů moc

volali Geigra na pomoc.

Geigr jak velký manager

zakoupil nový trenažér.

Travajze hnedka potichu

postavil k němu za kliku.

Když však tou klikou zatočí

hlava se mu hned otočí.

V tu chvíli ztuhne jako sloup,

tělem mu víří bludný proud.

Tu lepá dívka přiskočí

Ludvíka hned má v náručí.

Ludvíkem cloumá bludný proud

nemůže dívku obejmout.

Müller si šíbnul kravatu

tahaje přitom za páku.

Tu třeskne rána - bohužel

chybí nám tu jen manager.

Tu končí příběh malý náš

odnes to velký mecenáš.

Za prachy prodal, za prachy prodal,

za prachy prodal hlavu svou.

VZPOMÍNKA

(1978)

Na jéčku ve čtvrtým patře

bejval kdysi chlapík, bratře.

Hlavu těžkou přes dva centy,

nejstarší mezi asistenty

P é ť a.

Mnohým do smíchu není,

při pouhopouhým pomyšlení,

že by měl jít k přezkoušení,

kde přes stůl na něj zuby cení

P e ť a.

Druhým chlebem, jak se říká,

je mu také turistika.

Do běžek když nohu zazdí,

Rychleby jak koráb brázdí

P e ť a.

S vlastním jenom jemu šarmem

zkoumal kdysi s jistým Scharmem

v Benešově silicity

(oba jsou již v jiném city)

P é ť a.

Nelepí se na něj slečny,

bodejť, je to asák věčný.

Přesto ale nemá stání,

nad mikroskop hlavu sklání

P é ť a.

Byl tady s námi a už není,

byl tady s námi a už není,

byl tady s námi a už není,

na světě se všechno mění!

P é ťo!

ZELENÁ

(1978)

Na můj povel POZOR, dím

ať vás něčím nepraštím,

podplukovník nadává.

S vojenskou katedrou

se za hranici všedných dnôv

třetí ročník dostává.

Nemysli a nemudruj,

v řádech všechno nalistuj;

hoch se vzteky zajíká.

Příště každé úterý

doma rozum veškerý

pod pokličku zamyká.

Vojákuješ s obavou,

než dva roky uplavou

budem všichni zelení.

Ale než bys řekl švec -

- to nejlepší na konec.

S vojenskou katedrou

se za hranici všedných dnôv

třetí ročník dostává.

REVIZOR

(Jesse James, 1978)

Docent C chlapík byl

ten študákům zavařil,

kolej přepadával rád.

Uměleckým pohledem

ohodnotil vše kolem+

myslí za nás, co víc si můžem přát.

  Jó tohle musí pryč,

  vždyť ta ženská je kýč.

  Co má tohle znamenat?

  A pak zmizí jako duch

  a hned vedle buchy, buch.

  Jdu se na vás hoši podívat.

Jednou k nám taky vpad,

z jeho očí čiší chlad.

Už od dveří láteří.

Jeho tělem cloumá vztek,

to, co vždycky za nám řek

a pak pěstí do stolu udeří.

  Jó tohle musí pryč,

  vždyť ta ženská je kýč.

  Co má tohle znamenat?

  A pak zmizí jako duch

  a hned vedle buchy, buch.

  Jdu se na vás hoši podívat.

Takhle k nám chodíval dvakrát týdně,

nejlepší z docentů na báňský.

Docent C študáky oblíben,

tříbí vkus, hodnotí obrázky.

  Jó tohle musí pryč,

  vždyť ta ženská je kýč.

  Co má tohle znamenat?

  A pak zmizí jako duch

  a hned vedle buchy, buch.

  Jdu se na vás hoši podívat.

SEN

(1978)

Soumrak když padá,

noc se potichu vkrádá,

obzor v červáncích plá,

z pruby vracím se sám.

  O prázdninách zpívám,

  ve snech krásných je vídám.

  Snad také jednou poznám,

  září bez učení.

Noc již končí, s rozedněním

mizí v dálce můj krásný sen.

Ještě chvíli než odejde

a zůstane touha má jen.

  O prázdninách zpívám,

  ve snech krásných je vídám.

  zničen domů se vracím,

  abych moh zase snít.

MENZA

(1978)

Copak menzo má, dnes nám připravíš.

Já se tě bojím, že nás otrávíš.

  Neboj se, neboj, nerozumuj víc.

  Vem si tác nebo nedostaneš nic.

Jak si mám tác vzít, není tu žádnej.

Aspoň do foroty chleba pořádnej.

  Nech ten chleba bejt, to je k zbláznění,

  chleba je jen k čočce a ta dnes není.

To se budu mít dnes jak ve svátek.

Opět na mě zbyl jen Remo-plátek.

  Nech kritiky své, vždyť ty naše spé-

  ciality tvoří ženy z BSP!

KÁRNÁ

(1978)

Krásnej život mám a práci svou.

Pivo, děvy, slunce nad hlavou,

ale nejčko zazněl příkrej povel stůj -

to osud zlej chce změnit život můj.

Teď za mraky se slunce schovává,

vrátná do rukou mi dopis podává.

Náhle zatočí se se mnou celá zem,

zvolna lístek beru, silně roztřesen.

Přistup blíž a vezmi tento list,

setři slzu, až ho budeš číst.

Že prej zejtra Palas kárnou svolává,

tak pro tebe si taky posílá.

Nad duší mou se rozestřela noc,

vždyť čtyři průby není snad tak moc,

ale před kárnou nenajdeš zastání;

žádost k opakování už si sháním.

PROFLUKTUANT

(Za chvíli už budu v dáli, 1978)

  Hlásil jsem se na medinu,

  hlásil jsem se na AMU.

  Nevyšlo to, aspoň báňským

  inženýrem se stanu.

Hoch jsem byl jak každej jinej,

co na gymplu studoval,

čtyři roky pilně makal,

s klikou odmaturoval.

Nebylo mi to dost dobrý,

větší hlava chtěl jsem být,

od té doby začalo to,

rychle s kopce se mnou jít.

  Hlásil jsem se na medinu,

  hlásil jsem se na AMU.

  Nevyšlo to, aspoň báňským

  inženýrem se stanu.

Je mi dáno stát se vědcem?

Vždyť jsem všechnu moudrost sněd.

Neb za slávou na prkna,

která znamenají svět.

Nějak divně se to zvrtlo,

do zadku mě kopnuli,

naštěstí mě někdy v září

na VŠB přijmuli.

  Hlásil jsem se na medinu,

  hlásil jsem se na AMU.

  Nevyšlo to, aspoň báňským

  inženýrem se stanu.

Držel jsem se silou mocí,

v létě, v zimě stále štván.

V knihách ležím dnem i nocí,

řádnej termín v patách mám.

Já vím, kdy má cesta skončí,

teď vím, kdy najdu svůj klid,

až ten diplom inženýrskej,

aspoň v modrým budu mít.

MŮJ IDEÁL

(Hrobař, 2004)

V mládí jsem se učil „horníkem“,

kreslit mapy, mávat kladívkem,

hledat šutry byl můj ideál.

Na exkurze jezdit minibusíkem,

kampas byl mým denním chlebíkem,

Radek Grygar byl můj ideál.

Pak na řadu přišla státnice,

chtěli po mě pojmů tisíce,

toho bych se nikdy nenadál.

Sbohem moje město,

čeká mě teplé křeslo,

vzpomínat budu rád,

jak jsem býval mlád.

GEOLOGICKÁ HYMNA

Snad je to přece jen možná věc,
že já něčím budu,
[: do Afriky se vypravím,
   dobývat zlatou rudu.:]

Když ze mne nebude přece nic,
než tulák bez profese,
[: s šelmama budu se prohánět
   divokém po pralese.:]

Za ženu vezmu si gorilu,
snad nějak shodneme se,
[: srdce má divoké tak jako já,
   je také bez konfese.:]

HYMNA J.M. TRILOBITA XL.

(Gaudeamus igitur, 1999)

[: Jeho Výsost přichází,

trilobit čtyřicátý:],

povstaňme poddanní Jeho, 

popřejme mu hojnost všeho,

ať vládne spravedlivým okem,

na to připíjíme vinným mokem.

SEN STUDENTA
(Už se ten tálinskej rybník …)

Když jsem šel z hostince dosti unaven,
měl jsem já tenhleten strašidelnej sen,
[:zdálo se, zdálo se mi, o alpinském vrásnění.:]

Už se tethydní oblast naklání,
dosahá voděnka k samému kraji,
[:dosahá, dosahuje, kratony zaplavuje.:]

Copak to vyčuhuje na severu,
zbadal som z vody čnieť kordilieru,
[:mám z toho tak trochu strach,
je-li to podmořský práh.:]

Už se to bradlové pásmo vyvíjí,
mlži amoniti na něm žijí,
[:mají tam těžké žití, je jim z toho na blití.:]

Už se to bradlové pásmo protlačuje,
jak nás o tom pedagog poučuje.
[:Vašíček s amonity, zalézá do ulity.:]

Už se križňanský příkrov nasunuje,
Velká i Malá Fatra se rýsuje.
[:Kratony se tu příčí, Slováci strachem křičí.:]


O JEDNOM JMENOVANÉM MINERALOGOVI
(Partyzán, 1999)

Když jde student na zkoušku z "Petery",
vybaven tužkou a tahákem,
[: Slivka vyndá vzorky z truhly,
   pak otázky zadá hned. :]

Je tak těžké určit vše dobře,
když tě sjíždí svým pohledem,
[: který říká víc než jasně:
   "Neuspěješ, půjdeš ven". :]

Arkóza nebo granodiorit,
minerály v tom nepoznám,
[: už se zvedám ze své židle
   a opět se omlouvám. :]

Berte to jako konzultaci,
přijďte příště líp připraven,
[: neztrácejte motivaci,
   přátelé, všem Dobrý den. :]


HYDROGEOLOGICKO-HYDRAULICKÁ
(Želva, 1999)

Né moc snadno se zkouška z "Hydry" honí,
velmi radno je skočit hlavou po ní.
Potom až se Arnošt zeptá,
na to co tě v mozku lechtá,
nic se neboj a začni u povodí.

Abys zabil dvě mouchy jednou ranou,
domluv si hydru s hydraulikou.
Přijď až po půl osmé ranní,
to už bude po snídani,
nic se neboj, už skoro jsi za vodou.

Ref. Když si někdo pozor nedá,
     Arnoštek mu zkoušku nedá,
     on ho na něco vždy nachytá,
     i když si to pozděj vyčítá.

Né moc lehce se otázka zodpoví,
tahák v kapse ti vždycky včas napoví,
Jeho úsměv se vytratí,
srdce padne do tvých gatí,
vždyť práce-snaha se studentu vyplatí.

Ref. Když si někdo pozor nedá,
     Arnoštek mu zkoušku nedá,
     on ho na něco vždy nachytá,
     i když si to pozděj vyčítá.

GEOFYZIKÁLNÍ
(Maryša, pusu daj, 1999)

[: Na přednášku dobrovolně povinnou,
   spěchám strávit tři hodiny s Hofinou. :]

Ta geofyzika, co nám nic neříká,
pere nám naše nervy,
saháme na rezervy.
Ta geofyzika, něco v grafech říká,
programy zpracujeme,
pak je hned vnucujeme.

[: Minimálně dva sešity popíšem
   a průpisek na tři tucty vypíšem. :]

Ta geofyzika, kdy čas neutíká,
čekáme na přestávku,
na kofeinovou dávku.
Ta geofyzika, jako bomba tiká,
chtěla by nás pokořit
a všechny sny nám zbořit.


KDYŽ JÁ JSEM ŠEL TOU 

MENZOVNÍ BRANOU
(1976)

Když jsem já šel tou menzovní branou
koukaly se tři kuchařky za mnou
a volaly holenku
máte vůbec stravenku?

Sedm let jsem tady študýroval
ani jednou jsem si nekupoval
jenom jednou jedenkrát
tu mi prožral kamarád.

Dejte mi tam honem čtyři knedle
nebo budu z toho hlady vedle
začnu vám tu hlady výt
remo nejde na odbyt.

Čtyři roky piju ten čaj patentní
sedm let jsem po něm impotentní
nemůže mi stoupnout tlak
je to smutný – je to tak.

Já už mám dost toho študování
a z polévek překotného průjmu
žaludeční vředy mám
prijdi Jano, prijdi k nám.


KTERAK SE STAL HUMANISTA GEOLOGEM
(Co jste hasiči, 1999)

Co jste studenti, co jste dělali,
[: že jste se na báňskou,
   na školu technickou,
   studovat dali :]

My jsme nechtěli, ale museli,
[: neb na práva brali,
   nás však nepřijali,
   tak jsme zůstali. :]

Geologie, tou každý žije,
[: co máme z exkurze,
   prodáme na burze
   pak to ožije. :]


KANAFASKA

Proto jsem si kanafasku koupila,
carija koupila, carija koupila,
abych se ti, můj miláčku, líbila,
carija líbila, carija líbila.
Stará, stará pumpa, pumpa stará,
stará pumpa,
stará, stará pumpa, pumpa stará,
pum, pum ,pum.

Koupila jsem na červenou na bílou,
carija na bílou, carija na bílou,
aby si mi nechodíval za jinou,
carija za jinou, carija za jinou.
Stará, stará pumpa, pumpa stará,
stará pumpa,
stará, stará pumpa, pumpa stará,
pum, pum, pum.


HRŮZOSTRAŠNÝ SEN

O MAPOVACÍM KURZU

Na kraji lesa v trávě zválený,

leželi dva studenti unavený,

nesmysly do mapy zakreslovali,

podvodu svému se pustě smáli.

R:

V tom z lesa ozval se nějaký ruch,

trnitým křovím se prodíral duch,

než se kdo nadál, na palouku stál,

ďábelský úsměv mu na tváři hrál.

Měl šedivý vlasy, na nich kulmskej prach

a pohled, ze kterýho šel strach.

Chvíli se kolem jen tak mlčky díval,

jeho tvář každej z nich moc dobře znal.

Ohýnek uhasit nestačili,

hromadu lahví včas neukryli,

jejich úděs trval však jen chviličku,

řek: Který z vás, hoši, má spartičku?

R:

A lesem šířil se zase ten ruch,

trnitým křovím se prodíral duch,

za dalšími obětmi se vydal,

vítr si ve strništích píseň hrál.

CO JE TO VRÁSA

Z jiných světů přiletěl jsem k vám,

matika je první co tu mám.

Duše má je čistá dál,

nevím co je integrál

a co je vrása.

Často sedá nad fyzikou sám,

hlava třeští, zkoušku já nemám.

Snad ji někdy udělám.

Starosti však stále mám,

co je to vrása.

R: Kde se vlastně ukrývá,

    kdo ji asi zná,

    ukryl ji snad kulm, či cenomán.

    Když se nikdo nedívá,

    zkouším o ní psát

    závěrečnou zprávu tisíckrát.

Já teď v praxi vrásky z vrásy mám,

za pomoc i půl království dám,

nový komplet džínový,

tomu kdo mi napoví.

[:Co je to vrása:]

STRAŠLIVÁ PÍSEŇ O VELIKÉM

EXPERTOVI NA TERMÁLNÍ VODU

1. Dovolte bych suše předpokládal

    Homolu že všichni znáte tu

    v Teplicích když jednou malér nastal

    spasit měl tam termální vodu

    S onou termou žádná sranda není

    chladne a chladne a furt chladne

    expert Homola však byl veliký

    stačí na ní selským rozumem

2. Homola měl přísně termu hlídat

    zahřát ji na správnou teplotu

    hluboký vrt si na ni vyvrtat

    aby Klír už měl po trampotu

3. Večer když ho vyhodili z baru

    jde jí říci jak ji ohřeje 

    najde jí však proudit do testeru

    panů Duby Muchy Jetele

    Jeho oči jmou se plakat pláčem

    žárlivost mu tiskne v ruku zbraň

    všechny tři zmlátil lepeným filtrem

    jílové jim koule nacpal v chřtán

4. Sedm měsíců a sedm neděl

    Klír ho s regimentem VB obléhal

    Homola smutně do vrtu hleděl

    chvilku plakal chvilku dopis psal

    Kumperovi svému chlebodárci

    napsal nechci dál žít s ostudou

    předpisů se celý život třímal

    až se zaplet s termou studenou

5. Když to dopsal zvolal žít mi nelze

    skočil do vrtu řka adié

    o zániku jeho jsou dvě verze

    ze kterých uvádím jeho dvě

    Podle první čerpadlo ho vcuclo

    hydraulický ráz ho rozrazil

    podle druhé vůbec tam neskočil

    k nám na Trilobita přikvačil 

EXKURZE

Dva autobusy cestou uhánějí

stačí jen mávnout a oba zastaví

všichni vystoupí a kladiva si brousí

jiskry lítají jak hoňům chocholy.

Ze skal se valí rachot zvonivý

geolog je tu ví každé dítě.

Všechno zas zničí a v prachu zmizí hbitě

k jiné lokalitě je touha dopraví.

Celý den na cestě každý je unavený,

ale přijde večer a všichni jsou hned fit,

nálada stoupá a pak už pivo není,

zítra budem zase na všechno možná klít.

Skončila exkurze, vracíme se domů,

zase všední život nám dveře otvírá.

Dneska vzpomínáme, jak dávno bylo tomu,

jak nám bylo dobře tam v Čechách u piva.

R: Híjá, hijá, hou, dlouhá cesta bude,

    dlouhá jako tíseň, co mě spoutala.

    Hijá, hijá, hou, nejsem na tom nejlíp,

    přepadla mně dneska ráno divná nálada.

ROZLŮČKOVÁ PÍSEŇ

R1: No to se ví, zase se sejdem,

      za jeden rok či příští tejden

      budeme hrát, budeme zpívat

      do očí se dívat - bude nám hej

1. To, co nás těďka čeká není zrovna fajnový,

    pár zkoušek, státnice a už jsme hotoví.

    Zelený sukno chystaj a tak hochu naváhej.

    Pamatuj, že za rok sejdem se - bude nám hej.

R1:

2. Do široširých krajů se zase rozběhnem

    za uhlím za zlatem - stejně nic nenajdem,

    Jen ať se někdo kasá, že o štěstí zavadil,

    Trilobit dává všem radosti stejný díl.

R1:

R2: No to se ví, zase se sejdem,

      za jeden rok či příští tejden

      natáhnem zas strakatou blůzu

      zapijem hrůzu - bude nám hej.

TAM V POVODÍ ŘEKY DYJE

(1964)

Tam v povodí řeky dyje, ajajaj

tam sde někdo v zemi ryje, ajajaj

v zemi ryje šutry bije nikdy ho to nezdolá

kdo jiný to může býti než profesor Homola

V Příměticích u Barborky, ajajaj

tam jsou holky jako vdolky, ajajaj

on tam s nimi vínko pije žádná mu neodolá

celé litry hrdlem lije tak si žije Homola

Jednou když tak v zemi ryl, ajajaj

na vinný sklep narazil, ajajaj

týden ho pak neviděli sháněli se co dělá

kam se ztrati a kde zmizel pan profesor Homola

Když ho v sklepě objevili, ajajaj

vlasy se jim naježily, ajajaj

ležel tam na zemi zpitý ztuhlý jako mrtvola

zpitý ale nepoblitý to umí jen Homola

Vytáhli ho párem volů, ajajaj

za nohy a hlavou dolů, ajajaj

kouká hledí ce se děje mává lidem dokola

lidé křičí zem se chvěje hurá ať žije Homola

Druhého dne za svítání, ajajaj

dal se zas do mapování, ajajaj

zas tam ryje šutry bije nikdy ho to nezdolá

ten udatný bohatýr je pan profesor Homola

BALADA O BYKU VYDOJNIKU

(1977)

Má v ramenou o trochu víc

a lokalit znal na tisíc

kde pajcr svůj do skály rval

dřív neb pozděj velkolom stál

Rezervace neuznával

vracel se z nich s hromadou skal

dekoračním efektem hnán

přicházel do nich nikým nepozván

Kdo tu stopu jsi sledoval

ty dobře víš vše zplundroval

tudíž dík veliký dík

že jsi jen jeden Byk vydojnik

Na kámen má velkej talent

zná vystihnout světovej trend

vždy s pajcrem svým připraven stál

Byk vydojnik všech lomů král

NEANDERTÁLSKÝ SOUL

(Cínový mor, 1977)

Co to tam za školou podivně trčí

plechové strašidlo všechny nás zničí

ať nikdo neříká že tohle socha je

nebo mě už brzo sanitka odveze

Chá --- --- ---

Ty kdo jdeš za noci z Poruby na kolej

honem si proboha posilu zavolej

ten kdo sem nastražil tuhletu příšeru

patřil by spolu s ní odevzdat do sběru

Chá --- --- ---

Příteli estéte rozum si zachovej

tuhletu perverznost stráví mor cínovej

nohy si oholím rezavou žiletkou

chci být též umělcem tak tedy baletkou

Chá --- --- ---

???1

1. Tam v povodí Ostravice, ajajaj,

    žije expert přes kondice, ajajajajajaj,

    zásoby on transformuje, nikdy ho to nezdolá,

    kdo jiný to může býti než náš milý Jan Polan.

R: A slávu mu, on je pašák

    a náčelník přes zásoby

    a sláva mu, on je pašák,

    zdar, zdar, zdar.

2. V Geo ve tři nula jedna, ajajaj,

     misterm on je číslo jedna, ajajajajajaj,

     posčítá to, pronásobí, všechno pěkně dokola,

     ten bohatýr přeudatný, to je přece náš Polan.

R: A slávu mu...

3. Jednou když tak tuny sčítal, ajajaj,

    o vinném sklepu přemítal, ajajajajajaj,

    týden ho pak neviděli, nikdo neví dokola,

    kde se ztratil, kde že zmizel milovaný náš Polan.

R: A slávu mu...

4. Ve sklípku ho objevili, ajajaj,

    vlasy se jim naježily, ajajajajajaj,

    seděl tam za stole zpitý, zpíval hlasem sokola,

    zpitý, ale nepoblitý, to umí jen náš Polan.

R: A slávu mu...

5. Druhého dne za svítání, ajajaj,

    dal se zas do počítání, ajajajajajaj,

    on zas uhlí vyčísluje, změna kondic ho nezdolá,

    ani Preclík ani Bartas, to je milý náš Polan.

R: A slávu mu...

VRTÁCKÁ HYMNA

(My jsme Valaši)

R: My jsme vrtáci, jedna rodina

    zdi školy báňské, sú naša otčina.

    My jsme vrtáci chlapci jako trám

    a náš vedoucí je Vojta Zeman.

Do školy chodíme, vrtat se učíme

příchvaty, šikmý vrt, to vše už umíme

hloubek se neleknem, jdem hned do toho

na pivo zajdeme a půl je hotovo.

Vrtáme na vodu, na ropu, na jádro

nejde však zavrtat, kde by nás napadlo

místo nám ukáže náš věrný kamarád

geolog na báňské, svět ho má za to rád.

Až z báňské odejdem jako vrtáci

na školu vzpomenem jako vrtáci

ten kdo si s námi teď refrén zazpívá

tomu pak darujem dvě flašky vína.

VRTÁCKÁ PÍSEŇ

(Komáři se ženili) 

Stojí Pepa u vrtu, vrt, vrt, u vrtu,

utahuje preventr, vrt, vrt, preventr.

Smutně hledí do díry, do díry,

proč se trubky zlomily?

Jak mám díru vrtati, vrt, vrt, vrtati,

musím trubky tahati, vrt, vrt, tahati.

Korunku jsem zavařil, zavařil,

neb jsem čelbu nechladil.

Starostí mám nemálo, vrt, vrt, nemálo,

všechno se mi posralo, prd, prd, posralo.

Škodu si teď uhradí, uhradím,

ženu svou tak popudím.

Domů rychle pospíchám, jó, jó, pospíchám,

uklízení spoustu mám, jó, jó, spoustu mám.

Cestou koupím Ariel, Ariel, 

slipy peru každý den.

MAPOVACÍ

(Generál Windischgrätz, 1994)

Profesor Vašíček měl čepičku s kšiltem. 

Vylezl na výchoz zamával kladívkem.

Studenti, studenti, vy budoucí učenci,

chopte se kompasů, konejte svou práci.

Vrstevnatost, kliváž, Grygare co to povídáš,

hledíme jak sůvy, máme v tom všem guláš.

Bloudíme po lese a v mapě obora

jsme přeci v devonu, co tady dělá droba.

Čas nám utíká, my hledáme, my hledáme,

ten výchoz na hřebenu, dneska už nezmáknem.

Dáme si svačinku, trochu si zdřímneme,

nějaká čísílka si přece vymyslíme.

Ptáčkové nám zpívají, sluníčko hřeje

veverky skotačí, mravenec se směje

A už je tu autobus, na chatu zpátky jedem

zahrajem kulečník a do syta se nažerem.

A ty náš mapáku na tebe se  ... (pískat) 

OSMÝ DEN

V pondělí jsem U lva celý den,

v úterý jsem U lva celý den,

ve středu pak Slovan hostí nás,

ve čtvrtek zas Liďák zas.

V pátek sedím v Mámě od rána,

v sobotu to jistí Fontána,

v Panorámě celou neděli,

čekám na pondělí.

R: Pěnu barvy sněhové,

    převařený chmel,

    kouř kolem,

    že by se dal krájet,

    ušmudlaní dědkové

    co bys ještě chtěl.

    Vždyť je to tu malej kousek ráje

    jdi do háje s barem nebo s kavárnou.

Školní židle zejí prázdnotou,

sednout tam neplýtvám ochotou,

sedm dní do školy nepřídem,

na to je osmý den.

Až kantoři ctění pochopí,

dají to s námi v knajpě do kopy,

potom vám všem o tom zazpívám,

že osmý den schází nám.

DRAKOVSKÁ

(Na Okoř je cesta, 2002)

Na Drakov je cesta jako žádná ze sta

roubená je houbama, houbama.

Když jdu po ní v září,

výchozy tu září, kroutíme jen hlavama.

Na konci té cesty spletité

trčí výchoz jako hrad, jako hrad.

Tam se s Radkem sešli studentíci přešlí,

začli hbitě mapovat.

Na chatě zelený, kreslíme jak střelení,

Radek nám nic z toho nevěří.

Na židli se zakláňá, s gravitací si zahrává,

Obočí mu nahoru letí.

Snažíme se ho přesvědčit,

že to přesně takhle je, takhle je.

On se jenom usmívá, do terénu posílá,

že máme zas všechno přeměřit.

Jednoho dne z rána

roznesla se zpráva,

že byl výchoz rozmrven.

Nikdo neví dodnes,

kdo to tenkrát odnes,

nikdo nebyl dopaden.

Radek svádí všechno na kliváž,

přitom vůbec netuší, netuší,

že studenti milí v nestřežené chvíli,

kladívky ho rozbuší, rozbuší.

ŠLI STUDENTI

(Šly panenky silnicí, 2002)

Šli studenti silnicí, silnicí, silnicí,

potkali je maníci, maníci dva.

Kam studenti kam jdete, kam jdete, kam jdete,

co v baťohu nesete, nesete tam.

Já si nesu dva vzorky, tři vzorky, dva vzorky,

kámoš zase pohorky, pohorky má.

Má tam taky granáty, granáty, granáty,

mezi nima acháty, acháty má.

POZITIVNÍ

(Pochod marodů, 2002)

Krabička cigaret a do kafe rum, rum, rum,

dvě vodky a fernet, a pak do skript zas čum, čum, čum.

Paprsky seizmické, no to je zážitek,

nejsme kámoši těch technických věd, věd, věd.

Jó já mám znalosti, ale už jsou na dranc, dranc, dranc,

tvrdím zas u zkoušky, dávám se všanc, všanc, všanc.

V kalhotách divný zvuk, co je to nemám šajn.

A je to vlastně fuk, v hlavě okno mám, mám, mám.

Adsorbce, desorpce, depresní kužel,

dnes už to nedám, tak zase bohužel.

Anhydrit, ankerit, to je záhada.

Vivat skleróza, no to je paráda!

Jsme silní na těle, ale slabí na duchu,

žijem vesele juchu chu chu chu.

Už kolem nás chodí slavné zkouškové, vé, vé,

tak pozor studente na kredity tvé, tvé, tvé.

Jó geologie je věda přetěžká,

kdo chce tak pozná ji, mozek mu zatěžká, žká, žká.

Zítra je exkurze, bude veselo, lo, lo,

to si zas protáhnem ztuhlé tělo, lo, lo.

Budou nám testovat ty naše znalosti

a přitom říkati plni hrdosti, sti, sti.

Říkati:

Anteklíza, syneklíza, abrazní sruby,

mají to v hlavě všechno naruby.

Dorovnáme, utřídíme všechno v pohodě,

rozumíš už téhle vědě jako sám sobě.

Byli silní na těle, ale slabí na duchu,

teď je to naopak juchu chu chu chu.

O MILOŠKOVI

(Na kopečku v Africe, 2002)

Na gépéčku v Porubě, Miloško tam šéfuje, ach ouvej,

na gépéčku v Porubě, Miloško tam šéfuje, ach jo.

Studenti se tetelí, minerály neznají, ach ouvej,

studenti se tetelí, minerály neznají, ach jo.

Miloš tam tiše sedí, na studenty on hledí ach ouvej,

Miloš tam tiše sedí, na studenty on hledí ach jo.

S Miloškem se zasmějem, až na ložiska pojedem, ach ouvej,

s Miloškem se zasmějem, až na ložiska pojedem, ach jo.

1. PÍSEŇ

(1982)

1. Tu pryžovou čepičku, na hlavě dneska máš,

    a když si ji narazíš, štěstí v ní uděláš.

R: Čepičku pěkně nařasenou, zdobenou kraječkama,

    v té musíš nás provázet celejma oslavama. 

Refrén opakovat

2. Tu gumovou čepičku co nejradši ze všech máš,

    když předvedeš v Tonaku, byznys hned uděláš.

R:

3. Až budeš zas v terénu, čepičku na hlavě měj,

    a písničku tu do kroku si potom zazpívej.

R: S čepičkou pěkně naraženou, chodíš mezi sesuvama,

    ať vždycky Tě ochrání, by zůstals mezi náma.;

Refrén opakovat.

2. PÍSEŇ

(1982)

1. Jedu si takhle stezkou a koukám celý pryč, 

    na svahu stojí Kája Müller a v ruce drží bič,

    ty sesuvy kamenný nechtěj se ani hnout,

    i když do nich stále pouští elektrický proud.

R: Tak sesuve už sesuň se, ať sem a nebo tam,

    ty jsi mě ještě nepoznal, já sesuvů jsem pán.

    Tu sesuv sebou pohnul, Kája byl z toho pryč,

    a napsal o tom dlouhý článek, byl z toho zase kýč.

Refrén opakovat.

2. Kája se hrozně divil, jak se to mohlo stát,

    že sesuv místo dolů však vzhůru chtěl se hnát,

    když si to v hlavě srovnal, vždyť není už tak mlád,

    proč by se musel za ním, do toho kopce štvát. 

R:

3. PÍSEŇ

(1982)

Tak to vidíš Kájo, přece jsi se dočkal,

tohle jsi nám chlapče, dělat nemusel,

je tu padesátka, střádals do prasátka, a  dneska jsi to pustit musel.

Bývals mladý jinoch, štíhlý jako proutek,

vlasy kučeravé vítr rozevlál,

dnes přibýváš v pasu, ubývá tvých vlasů,

už je to tu, čert aby to vzal.

Připíjíme Tobě, číší plnou vína,

aby jsi vždy zůstal, taký jaký jsi,

vždyť jsi pro nás chlapec, stále samá psina,

že Tě máme rádi, připij si!

DOCENTSKÁ

(Kladivo, 1976)

Bylo by to krásný, bejt docentem Műllerem, 

bejt slavný geofyzik, to bych vždycky bral,

se sondama chodit a blátem se brodit,

oči koulet na studentky, mít krásný asistentky.

ó-ó, to bych si tak přál.

Bylo by to krásný, bejt docentem Havelkou,

bejt vedoucím katedry, bejt ložiskovej král,

hrát si na housličky, znát studentů kličky,

mít jeho styl a sexappeal,

ó-ó, to bych si tak přál.

Bylo by to krásný, bejt docentem Palasem,

zajet si do Sajuzu a možná i dál,

studovat cizí mapy a učit tvrdý chlapy,

pít vždy s klidem a dávat průby lidem.

ó-ó, to bych si tak přál.

Bylo by to krásný, bejt docentem Foldynou,

mít kancl vedle šéfa, ten pocit by hřál,

jít s kompasem v pěsti, hledat v poušti štěstí,

kreslit izohypsu i s pravou nohou v gipsu. 

ó-ó, to bych si tak přál.

Bylo by to krásný, bejt docentem Kumperou, 

bejt velitelem-šéfem, to bych blahem řval, 

nezvrásněné zvrásnit, o kulmu jen básnit, 

nemít nikdy trému a smát se všemu,

ó-ó, to bych si tak přál.

NASHLEDANOU KONCEM ZÁŘÍ

(1976)

Šinu si to po chodníku, tam co stojí Poruba,

V Pentagonu v konci štreky, tam mě mají za blba,

šinu si tu posmutnělý, stále mi schází průba.

Na shledanou koncem září, na shledanou čtvrťáci

to, že budu inženýrem, z myslis e mi vytrácí,

na shledanou koncem září, na shledanou čtvrťáci.

Na to slavný osmý patro vyvezou mě vejtahem

děsí mne to pomyšlení, co mi řeknou doma jen,

děsí mne to pomyšlení že mne teď vyhodí ven.

A už vcházím do těch dveří, výraz mám trpitele,

teď už je to skoro jasný, že půjdu do jetele

ňákou práci si už sháním, budu vozit panele.

A to samý na devátým, na devátým poschodí,

je to všude nemlich stejný, tam mě taky vyhodí,

to, že budu opakovat, vůbec se mi nehodí.

Na shledanou koncem září, už vidím tu nádheru

já a mí zlí kamarádi, navštívíme Kumperu,

a pak zajdem na devátý, navštívíme Mučku,

pěkně po lehoučku, zapějeme zvučku, 

sundáme si hučku a potřesem ručku.

ALBRECHTICE

(Velrybářská výprava)

Albrechtice, jó to město každej dobře zná

řeší se tam každej rok stavba příkrovová.

Každej řádnej geolog ví co to znamená

balí ruksak jídla, masíruje kolena.

R:

Výprava geologů do terénu vydařila se,

protože nespletli se v lineaci, ani v B-ose.

Vyjeli jsme časně zrána směr divoký kulm

máš pastelky, tužku, mapu, teď ukaž svůj um

Kladivo mít za pasem, to byl vždy můj sen

vrásy měřit kompasem, to bych si přál jen.

R:

My jsme mladá generace, vědy záloha,

kádrové profily čisté, OTY OPORA.

Naplánujem chutě tůry a vypukne boj,

třes se kulme před náporem, zvrásníme tě, OJ!

Boj se boj se, ty karbone slezský,

tvý vrstevní sledy nejsou vůbec hezký,

boj se, boj se, máš jich příliš moc,

na dvě zredukujem je přes noc.

A PO TÝDNU MAPOVÁNÍ…

Sklony, směry na koleně hážem od oka,

výchoz drnem přikryjem, ať tak nekouká.

Uděláme čárky v mapě pěkně dopředu

hodinovou sváču dáme si na posedu.

R:

Skelet lesní skelet polní je všude stejnej,

naco si s tím lámat hlavu, někde si lehnem.

Pozorovat přírodu, to je teď mé hobby,

na pasece jelen troubí a rostou tam houby.

VĚDA JE MŮJ SEN

(Ráno som Ti povedal pár viet, 1982)

Předehra

Dávno už jsem o tom přesvědčen

geologie že je můj sen

to jsem vypovídal ve spěchu

u přijímacího výslechu.

Ref.:

Žít jen vědou je můj plán

VŠB je jednou z bran

ta naše škola je hodně vysoká

snad asi proto padla mi do oka.

Geologie lesk skoro zaráží

snad proto sídlí na osmém podlaží.

Moje sny se zvolna zhmotňují

na praxi odborně pracuji

uhelný prach vířím lopatou

překvapen jsem tučnou výplatou.

Ref.:

Když tak praxi ocení

což teprve myšlení

už se moc těším až někde nastoupím

za první plat skromnou vilku zakoupím

ve vytopeném výzkumném ústavu

starosti všední zahodím za hlavu

Mezihra

KDE JE MOJE MÁMA

(1982)

Někde za horama pláče moje máma

že má syna v Ostravě,

na kolejích spolek opilců a holek

těm on podlehne hravě,

škola je jak řemen on je chudokrevnej

máma slzu uroní,

ví když pere plačky podvlíkačky

že se stále těším k ní.

Ref.:

Kde je moje máma, kde je kdo ji zná,

někde za horama na mne vzpomíná,

někde za horama pro mě pláče snad,

kde je moje máma, k té se vždy vrátím rád.

Poslala mě máma bednu s lahůdkama

abych tady neměl hlad,

na vrátnici párky, pokojské zas škvarky

hned jsem z toho musel dát.

Kluci buchty s mákem zapili s jabčákem

holky z husy pečínku,

div že když se rvali nesežrali i tu prázdnou bedýnku.

Ref.:

Kde je moje máma, kde je kdo ji zná,

někde za horama na mne vzpomíná,

vzpomíná a peče buchty co mám rád,

kde je moje máma, inženýrem chci se stát.

Dnes mi máma psala, chlapče nebuď fláma,

netoč se za děvčaty,

studuj pravidelně nemlaskej v jídelně,

už jsi zvládla Karpaty?

Myslím na tě broučku, ať zvládneš tu zkoušku

a líbám tě na čelo.

Všichni se mi smáli, smíchy řvali,

jen mně smát se nechtělo.

Ref.:

Kde je moje máma, kde je …

GUVIŘSKÁ

(V hlubokej dolině, 1982)

Toto je dobrý guviř, toho chci za chlopa,

ať robi jak robi, třeba aj v Nairobi,

na Dukle, na Fučíku, na Švermě, na Staříču,

ať robi jak robi, třeba aj v Nairobi.

Guviři, guviři, ti dobře farajů,

ale ti mladí cipi, ale ti mladí cipi,

ale ti mladí cipi, ti houbi dělajů,

ale ti mladí cipi, ale ti mladí cipi,

ale ti mladí cipi, ti hovno dělajů.

UHELNÝ PETE (Při pasování)

(Co sa to šupoce, 1976)

1. Čo sa to šupoce za tu stodolu

to uhelný Pete fárá do dolů.

2. Čo sa to šupoce v nizkom porubu

to uhelný Pete gaviřum se plete

- ujela mu bota, spadl na hubu.

3. Špatnym si synečku špatnym gyviřom 

nepatříš do dolu, jdi spravit stodolu

jdi spravit stodolu fuká vikyřom.

4. Ztratil jsi si synku přistroj zachranny

uniká tu metan, ja k východu spěcham

ja k východu spěcham, ty jsi nahrany.

5. Nemužeš byť synku dobrym guviřom

vyfaraj nahoru, jdi na baňsku školu

jdi na baňsku školu, staň se rytiřom.

NEJSTARŠÍ STUDENT

(Milenci v texaskách)

Studoval báňskou z čisté lásky a 26 mu bylo let

docházku plnit na 100 % to nebyl nikdy žádný med

ten med mazali mu kolem huby že bude inženýrem hned

šel však z ostudy do ostudy a 26 mu bylo let

A v jedné zvláště krušné chvíli v letním zkouškovém období

v cviku se spolu poškorpili na zkoušku ať již nechodí

ať se vám to zdá velmi divné neměl ho zkoušející rád

a za docházky prapodivné před kárnou za to musel stát

Běda ti chlapče 3× běda běda ti chlapče zlotřilý

soud zachmuřených soudců sedá co nezná bratra kárá-li

soudit tě budou soudci přísní co nikdy v tísni nebyli

a jestli někdy byli v tísni tak brzy paměť ztratili

Nechej je ať si to vyřeší vždyť jsou to Češi soudruzi

a ti tu spolu tresty řeší sami před kárnou nemusí

tady je každá rada drahá názor umí převracet

vždyť jeden stojí za 18 a druhý bez dvou za 20

Ať se vám to zdá velmi divné neměl ho zkoušející rád

výsledek ten zní prapodivně další postup sám musí vzdát

tak tento student sám s indexem se octli spolu na trati

on metro v Praze nyní razí kéž v životě se neztratí

ZVACÍ PÍSEŇ TRILOBITA XLIII.

(Prídi Jano k nám, 1992)

Príjdi Ráďo k nám carýjá juchachá, ale nechoď sám,

príjdi Ráďo k nám carýjá juchachá, ale nechoď sám.

Vem si sebú, vem si sebú kamarády cez ten báňský háj,

vem si sebú, vem si sebú kamarády cez ten báňský háj.

V sále nad menzou carýjá juchachá na ťa čakáme,

V sále nad menzou carýjá juchachá na ťa čakáme.

Tam si spolu, tam si spolu milý Radku vínečko dáme,

tam si spolu, tam si spolu milý Radku vínečko dáme.

Pobavíme se caryjá juchachá, zalochčíme se,

pobavíme se caryjá juchachá, zalochčíme se.

Brzo k ránu, brzo k ránu jistě poznáš, že se ti od nás nechce,

brzo k ránu, brzo k ránu jistě poznáš, že se ti od nás nechce.

Nevysekáš sa carýjá juchachá je nás na ťa moc,

nevysekáš sa carýjá juchachá je nás na ťa moc.

Zatřep měšcem, zatřep měšcem milý Radku ať z něj padá dost,

zatřep měšcem, zatřep měšcem milý Radku ať z něj padá dost.

LOV NA TRILOBITA

(1973)

Znám já místo tajné, je v něm flyš,

zajeď si tam a sám uvidíš.

Zříš cos ještě nikdy neviděl,

hned posadíš se z toho na prdel.

R: Ó kulmský flyš, ó kulmský flyš,

    ó kulmský flyš, ó kulmský flyš tam uvidíš.

O kousek dál pak zrcadlo

Kumperu hned to napadlo,

kdyžs e však do něj podíval

tu Trilobit na něj zazíval.

Tu popad Otík fajfku svou

a zabafal silou mohutnou,

však překous ji v půli jako lusk

ejhle, můj novej Illenus.

Však Trilobit na něj nečekal,

na útěk kulmem hned se dal.

Ale tu Otík, bodrý muž,

vytasil na něj ostrý nůž.

Však kam ty na mě s nožem svým

dí trilobit hlasem hromovým.

A než bys řekl jednou švec

ztratil se Kumperovi za kopec.

GEOLOGICKÁ HYMNA II.

(1973)

Těžký je ten život geologů,

toulají se pustou krajinou,

jen kladivo a brašna plná šutrů,

jim dělají často radost jedinou.

R: Geolog, to je fakt,

    ten ví vždycky co má udělat.

    Když vyskytnou se potíže,

    snadno se z nich vylíže.

    Geolog, to je fakt,

    ten ví vždycky co má udělat.

    Když neví, co by mapoval,

    vymyslí to a jde dál.

Když končí den a Země chladne nocí

v rokli malé oheň plápolá,

nad ním se skláí stín a tiše říká,

mě vyléčí jen voda ohnivá.

To je psí život hodný geologa,

každý to ví a nic s tím nedělá,

vždyť prachů, těch je třeba,

to je jasný fakt,

jde jen o to jak je snadno vydělat.

Však prachy mít jak známo není všechno

ja třeba život plodně vyplnit.

Vždyť geolog, jak tvrdě zní to slovo,

si se životem umí poradit.

BUDU GEOLOG

(Narodilo se štěně, 1978)

Už jsem zkoušel prubovat

s tahákem i bez něj,

málo platný vylít jsem, prodloužím,

to jsem předem věděl.

Jak se to mám naučit,

mám už noční můry,

kde mají jakou nožičku, křidýlko

všechny ty chcíplý stvůry.

Hlavou se mi motají,

každá má svou larvu,

jmenují se latinsky, potvory,

já z nich ztrácím barvu.

Voprašuju vitríny,

volám  hromy, blesky,

kdybych se stal hasičem, s hadicí,

měl bych pruby všecky.

Až se tím vším prokoušu,

geologem budu,

rozvinu své schopnosti, znalosti,

půjdu dělat vědu.

DOVOLTE BYCH

(Golem, 1978)

Dovolte bych suše předpokládal,

kantory, že všechny znáte tu.

Stačí abych na ně poukázal

a máte jich tu celou paletu.

Malý docent Jan Puklina z Beskyd

studentky vždy pilně studuje.

Která by se na rum pozvat dala,

jak to navlíknout špekuluje.

Velký docent štěstí v kulmu hledá,

za fícha jen flašku slibuje.

Na sobě rád jégr prádlo mívá,

kafíčkem se částo dopuje.

Naše Slávka to je čupr holka,

na cvikách je jako fúrie.

Do mikroskopu se s náma kouká,

na Roháčích víkend miluje.

Támhle Fojta ten formáty sbírá,

ižně od Ihlavy ilovec.

Velký dekorační efekt nemá,

je tam od nás jeden pitomec.

A študenty oblíben je Váša,

exkurze si na triko bere.

S paní Sesuvovou v noře žije

a tím končí naše árie.

Závěrem bych přesto ještě dodal,

že to není celá katedra.

Poučovat by šlo ještě dále,

to bych tu byl ale do rána.

EXKURZE

(Casey Jones, 1978)

Osm černejch kol a černej dým

z vejfuku se valí k nebi. Zřím

v oknech spoustu lidí, samej křik,

to je na exkurzi přistavenej pacifik.

Nablejskanej jak zrcadlo bejval dřív,

teď je značně oprejskanej - jakej div.

A šofér má hlavu chladnou jako led,

se študáky jezdit není žádnej med.

  Otakar, s čepičkou svojí,

  Otakar, geologů král,

  Otakar, smrti se nebojí,

  na svém místě u řidiče vždycky stál.

Z okna uslyšite známej hlas,

to kapela jede s náma zas.

Šest soudků si veze potají,

po cestě pak jabčák slopají.

Harmonika, sedm kytár, banjo též

a basista ten si hladí pleš

a zpěváček s hlasem medovým,

nalejvá se rumem ledovým.

  Puklina, bez svýho kompasu,

  Puklina, neudělá krok,

  Puklina, měří útlost pasu,

  to dělá jenom málokterý geolog.

Na všech cestách prožijete hroznej hlad,

na Dúbravě prožene vás navíc chlad.

Na vše se musíte připravit,

na formáty vezměte si dynamit.

Na exkurze na ty jezdí každej rád,

místo spaní chodíš se do hospod hřát,

nastupujte tedy zrychleně,

semafor už svítí zeleně.

  Břetislav, s cigaretkou svojí,

  Břetislav, nikotinu král,

  Břetislav, smrti se nebojí,

  ten by s cigaretou i na soudku s prachem stál.

Osm černejch kol a černej dým

z vejfuku se valí k nebi. Zřím

v oknech spoustu lidí, samej křik,

to je na exkurzi přistavenej pacifik.

  Exkurze - to je přece něco.

  Exkurze - mělo jich bejt víc.

  Exkurze - zhlédli jsme už kdeco,

  na exkurzi jedem třeba do Prčic.

JE JAKÁ JE

(1978)

Je jaká je,

určit výbrus - todle dokáže

jenom paní Slávka. Možná, že

si ze zkoušek nic nedělá,

nálada je vždycky veselá

jenže její a né má.

Je jaká je.

Těžba předpokládat nedá se,

když je ropa jata ve vráse;

kdybys zapustil tam vrtadlo,

to by bylo hrozný divadlo,

jak by tohle dopadlo?!

Je jaká je.

Připomíná krásnou Helenu,

poznáš, až ji spatříš v terénu,

že když kladivem se ohání,

je láskou její poznání,

to se těžko dohání.

Je jaká je.

Ať už je to naše Slávinka,

Jarka, malá, velká Janinka.

Jsme všichni rádi, že tu jsou.

Když je nuda, tak nám poskytnou,

herdu do zad pořádnou.

KONTAKTNÍ ŠAFÁŘŮV DVOREČEK

(1978, Šafářův dvoreček)

Kontaktní šafářův dvoreček,

kontaktní šafářův dvůr,

otázka na tělo,

zmizet se mi chtělo,

Kumpera zařval jak tur.

Co vy na štůdiích děláte,

VŠB proč je váš cíl,

rodiče živí vás,

vše by proběhlo snáz,

kdybyste na vojně byl.

Měl jsem se raději vyučit,

vyučit  (!) - kdopak ví čím.

Cožpak nikdo neví,

že mám ruce levý,

prací se neuživím.

Tak žiju na státní útraty,

flákám se, kde se jen dá.

Pět let však uteklo,

teď začíná peklo,

až skončím, co bude dál?

O TOM JAK...

(1978)

Na ložiskách u Havelky

vídám často asáčka,

říká se mu žvejkačka,

on velkej mozek má.

Je to expert - geofyzik,

učí vrtání

a ve zbytku svýho času

schůze rozhání.

  Skvělá bude kariéra tadleta,

  jestli Aleš není trochu popleta,

  nikdo neví do čeho se zaplétá,

  každou chvíli hrůzou zkamení.

Se skupinou vyvolených,

nikdo dodnes neví proč,

jal se zapojit do SVOČ,

do práce se hnal,

profiloval, měřil, zkoumal,

kreslil a tak dál.

Pak to všechno vyhodnotil, to si ale dal.

  Skvělá mohla býti práce tadleta,

  kdyby Aleš nebyl trochu popleta,

  nemá tuchy do čeho se zaplétá,

  za chvíli však hrůzou zkamení.

Začátky jsou všechny těžký,

podívejte na sekáče,

teď je mu spíš do pláče,

ten si naříká:

"Ostuda je převeliká,

teď si vlasy rvu" -

místo ložiskové koncentrace

našel konzervu.

  Skvělá mohla býti práce tadleta,

  kdyby  Aleš nebyl trochu popleta,

  netušil však do čeho se zaplétá,

  teď už doufám hrůzou zkamení.

VSTUPENKY U VCHODU - zvací píseň

(1983)

Naše pány profesory zveme tak i tak

hned za měsíc budou zpívat písně žádnej brak

až bude čas smutné hrdlo vínem oblažit

najdi spoj do Hošťálkovic přijď se pobavit

R: Vstupenky u vchodu, ty tam enmaj

    vstupenky u vchodu, jenom pojď blíž

    vstupenky u vchodu tam bude nával

    kdo umí zahraje píseň i víc

Rovněž pány asistenty zveme osobně

první pátek po Barboře sedej na koně

nálada by měla být, tak káže Trilobit

víno poteče Ti proudem rovnou do sklenic

Milé dámy zveme taktéž na to naše show

budem všichni ruku v ruce tančit rock-and-roll

s úsměvem a bez rozpaků až naplní se čas

s korbelem a glejtem v ruce přijďte mezi nás

V neposlední řadě zveme všechny studenty

by viděli jak se dělá sranda a žerty

doufáme že každý Humr míru pití zná

aby se mu nepodlamovaly kolena.

KDYŽ JSEM JÁ SLOUŽIL

(Když jsem já sloužil to první léto, 2004)

Když jsem já sloužil to první léto,

naučili mě deesku za to,

učili mě dělat čary, kolečka,

chtěli ze mě míti, míti blbčka.

Když jsem já sloužil to druhé léto,

naučili mě mineru za to,

učili mě poznat, poznat kamínky,

já z nich jenom dělal, dělal komínky.

Když jsem já sloužil to třetí léto,

naučili mě peteru za to,

učili mě poznat, poznat horniny,

ruce jsem měl pořád, pořád od špíny.

Když jsem já sloužil to čtvrté léto,

naučili mě historiku za to,

učili mě poznat hodně škebliček,

copak já jsem ňáký, ňáký Vašíček.

Když jsem já sloužil to páté léto,

naučili mě regionálku za to,

učili mě poznat mapu složitou,

teď už ji mám dávno, dávno zažitou.

Když jsem já sloužil to šesté léto,

naučili mě hydrauliku za to,

učili mě poznat vody podzemní,

Arnoštek nám vařil čajíček v konvi.

MŮJ MILÝ TAHÁKU

(Spousta nápadů, 2004)

Vymyslel jsem spoustu nápadů, aú,

jak ošidit spoustu kantorů, aú,

vyrobím si tahák lehce,

ať nemusím šprtat těžce,

sednout si však musím dozadu, aú.

Ref.:

Můj milý taháku,

můj milý taháku,

vytáhni mě z vody, aú

tahám tě z rukávu,

tahám tě z rukávu,

já potřebuju body, aú.

Kantoři však nejsou pozadzu, aú,

dokážou mi zkazit náladu, aú,

přišli na Tě jako vždycky,

hodnotím to nekriticky,

asi si to zase zopáknu, aú.

Ref.:

SEVERNÍ OBLAST JE KRUTÁ

(Severní vítr, 2010)

Jdu s děravou mapou, mám pastelku tupou,

jsem ztracen, jsem sám s kompasem.

Hlava mně bolí a ve velké dáli

se tyčí-í naše skály.

Ref.:

Severní oblast je krutá, počítej mapére s tím,

u nohou leží ti šutry, které sem vůbec nepatří.

Už zarůstám vousem a Ráďa už jde sem,

už slyším ho jít blíž a blíž.

Už našel mou stopu, už věří že kopu

svůj výchoz fylitový.

Ref.:

Zde leží ten mapér, chtěl zmapovat terén,

teď neví rady si s tím.

Má zmatenej kompas a Ráďa sem jde zas,

kladívkem míří na nás.

Co jsem Vám říkal, tam na Horce u skal,

co asi měřit se má.

Foliace, kliváž, bé osy vrás,

já asi zblázním se z Vás.

Ref.:

ACH TY ZKOUŠKY POVINNÉ

(Chodíme chodíme, 2010)
 

Chodíme, chodíme na zkoušky povinné,

nechce se nikomu, ale přec musíme.

Už je tu prosinec, to zas bude binec,

zápočty pražádné, to nebude snadné.

Když v 6 ráno vstanu, snídani dostanu,

potím se jak blázen, už tu plním bazén.

Nejdříve matika, potom hned fyzika,

nejlepší na konec geostatistika.

3 otázky smělé, ale do prdele,

kde vůbec nic není ani smrt nebere.

Tak tu jenom sedím a hlavu si lámu,

modlím se zběsile, ať zkoušku dostanu.

Pak tě trkne v hlavě, zvládnout to jde hravě,

taháka přece máš, tak to snad nějak dáš.

Když už je po zkoušce, rychle scházíš schody,

za jedna v indexu, hurá do hospody...

REMAKE - BEDNA

(Bedna od whisky, 2009)
 

Školu jsem dostudoval a sháním džoba,

žádný další přednášky a zbytečný slova.

Votevřu si firmu a budu podnikat,

to by f tom byl čert, abych nezbohat.

Ref.:

Tak nakopni svůj zadek, ať práce nečeká,

sou dlouhý schody do nebe a štreka dalekáááá

Základní kapitál fčera jsem složil,

geologickou firmu už jsem založil.

Najmul jsem už dopředu nějaký dělňasy,

kopat budou pro mě jako vocasi.

Ref.:

Vocas jsem fšak jáá, nejsou sesuvy,

jen ať začne chcát a budou money.

Dva měsíce prahne, vyvolávám dééééšť…

Ani kapka nespadne, jak todlec topadne….

Ref.:

Moji dělňasové mě fčera zmlátili,

dvouměsíční výplatu krumpáčem vymáhali.

Vzali si tak všechno, co jim přišlo pod ruku,

byznys je tak f kelu, du na podporu….

Ref.:

Na úřadě práce dostal jsem nápad,

dál já budu studovat na ten doktorát.

Ve škole mě přijali už hned první den,

hej já jsem tak šťastný budu doktorem!

Ref.:

SLAVÍCI Z PORUBY

(Slavíci z Madridu, 2009)
 

Křemen je krásný a pevný,

stejně jako naše víra.

Že zkoušky, zápočty,

každý z nás hravě sesbírá.

Letos si chci předsevzít,

že to zase všechno zvládnu.

Budu o něco míň pít!

A studovat dokud nepadnu.

HEJ!!!

Věda je veliká, souvislost uniká,

musím zas celou noc bdít.

Pořád jen studovat, chtěl bych se milovat,

tituly před jménem mít…

Náhle je semestr v půli,

zábava přechází v práci.

Pouček jak v moři soli,

študák se v nich lehce ztrácí.

Granát, ten je ve svoru.

Magma vychládá v puklině.

Kras je plný otvorů.

A já mám hlavu jak dýně!!

HEJ!!!

Věda je veliká, myšlenka nevzniká,

nechte mě kantoři žít!

Vstávat až v poledne, volno po zbytek dne,

to bych chtěl jednou zas mít…

Ty tam jsou starosti všední,

i všechny zkoušky, jak zdá se.

Však před námi státní, poslední.

Ale i ta udělá se!

A pak budu odborník.

Všude jsem byl, všechno zvládnu.

Kantorům, kolegům dík!

Já jistě to někam dotáhnu!

HEJ!!!

Čína i Kanada, všude se postrádá

Geolog, jako jsem já!

Celé dny projekty, pak párty, bankety,

Tohle je profese má!

HEJ!!

La lalalaalaa la