3.         Geomorfologické mapy

Geomorfologie je v současné době chápána jako věda s úzkou vazbou na stavební praxi, tzn. že podrobná znalost geomorfologických poměrů je velmi často výchozí podmínkou pro hodnocení vhodnosti území pro určitý stavební záměr. Z typů a tvarů reliéfu v určitém horninovém prostředí lze odvozovat základní informace o inženýrskogeologických podmínkách výstavby.

 Charakteristika typů a tvarů reliéfu je uvedena v kapitole „9. Typy a tvary reliéfu, jejich využití v praxi“ v „multimediálních učebních textech Geologie“.

Ke studiu geomorfologických poměrů lze kromě samotného mapovaní, popř. dalších metod, využít již existující geomorfologické mapy.

Z topografických podkladů se sestavují morfometrické mapy (mapa sklonu svahu, mapa relativních výšek, mapa středních výšek, mapa hustoty vybraných forem), které jsou podkladem pro konstrukci geomorfologických map. Geomorfologické mapy zobrazují charakter reliéfu, jeho jednotlivé tvary, genezi a stáří. Mapy se podle účelu dělí na základní, které slouží pro geomorfologický výzkum a průzkum, např. mapa geomorfologických poměrů (obr. 3.1, legenda) a aplikované, hodnotící určité vlastnosti tvaru reliéfu pro potřeby územního plánování, zemědělství aj. Podle měřítka se geomorfologické mapy rozdělují na mapy velkých měřítek od 1 : 10 000 až na mapy státních celků 1 : 30 000 000.

LEGENDA

V roce 1976 byly geografickým ústavem ČSAV v Brně vydány mapy regionálního členění reliéfu ČSR a typologického třídění reliéfu ČSR, v rámci základního výzkumného úkolu „Geografická rajonizace ČSSR“. Mapy jsou zpracovány v měřítku 1 : 500 000.

Regionální členění reliéfu je založeno na studiu morfografie (výšková členitost), morfostruktury (prvky reliéfu, vzniklé působením endogenních procesů, např. pohoří) a geneze reliéfu (Balatka et al., 1973). Základním kritériem morfografické charakteristiky je výšková členitost území na základní srovnávací ploše 16 km². Základní morfografické třídy reliéfu jsou uvedeny v tab. 3.1.

Geomorfologické jednotky jsou v mapách vymezeny v hierarchické škále.

Nejvyšší hierarchickou jednotkou je provincie, odpovídající strukturně tektonickým jednotkám Českého masivu a části Karpatské soustavy. Dělí se celkem na 4 provincie (Česká vysočina, Středoevropská nížina, Západní Karpaty a Západopanonská pánev). Provincie nemá žádné označení a její název se vypisuje celý (obr. 3.2).

Provincie se dělí na soustavy, které odpovídají základním morfostrukturním jednotkám České republiky. V České republice je 10 soustav, označených římskými čísly 1- X (obr. 3.3). Např. Krkonošsko-jesenická soustava je označena symbolem římská IV.

Nižším členěním soustav jsou podsoustavy, vymezené na základě jednotné morfostruktury a podobných morfografických poměrů. Pro zápis příslušné podsoustavy se k označení soustavy přidá velké tiskací písmeno A až E. Celkem se to týká 27 podsoustav. Tak např. Krkonošská podsoustava se nachází v Krkonošsko-jesenické soustavě (římská IV) a používá se pro ni písmeno A, tzn. Krkonošská podsoustava má potom zápis IVA.

Do geomorfologických podsoustav se sdružují geomorfologické celky, které zahrnují různé typy reliéfu, spojené jednou morfostrukturou. V České republice se používá 93 celků a pro jejich zápis se za označení podsoustavy přidává pomlčka s příslušnou číslicí 1 až 8.

Geomorfologické celky jsou dále členěny na nižší jednotky, podcelky a okrsky. Podcelky se vyznačují vyšší genetickou i orografickou homogenitou. V České republice je jich 239. Označují se přidáním velkého tiskacího písmene A až H za stávající označení celku.

Celá řada podcelků, popř. rovnou celků, se dělí na okrsky, jejichž zápis se provádí přidáním pomlčky a malého písmene a - r za název vyšší jednotky.

Celý výše uvedený systém regionálního zatřídění vycházel ze zeměpisného lexikonu ČSR, díl Hory a nížiny (Demek J. a kol, Academia 1987).

V současné době jsou k dispozici nově vydané “vyšší geomorfologické jednotky ČR“ z roku 1996 zpracované v ČÚZK v Praze, které jsou již v souladu s rezolucemi OSN o standardizaci geografického názvosloví.  Členění se liší pouze v novém očíslování a pojmenování regionálního členění ČR a jedním přídavkem.

Podle této nové hierarchizace jednotek je území ČR rozděleno na dva základní systémy: Hercynský a Alpsko-himalájský (viz. obr.3.4). Nižší členění pokračuje 4 subsystémy, 4 provinciemi (označení římská I-IV), 10 subprovinciemi (k symbolu provincie se připíše číslice 1 – 6 ve formě spodního indexu, např. I₅), 28 oblastmi (k subprovincii se připíše velké tiskací písmeno A – E, např. I₅B) a 94 celky (k symbolu oblasti se připíše pomlčka s udáním číslice 1 – 8, např. I₅B-2) . Nižší jednotky (podcelky a okrsky) nejsou momentálně ještě k dispozici.

Schématický přehled jednotlivých členění je tabulkově uveden v následujících odkazech: starší členění vyšších geografických jednotek České republiky, nové členění vyšších geografických jednotek České republiky

3.1         Příklad zatřídění zájmové oblasti do regionálního geomorfologického členění reliéfu.

Na obr. 3.1.1 je zobrazena mapa s vyznačeným bodem (červeně), který představuje zájmovou oblast. V prvním případě začleníme území do staršího systému členění reliéfu – provincie až podcelek (Balatka a kol., 1987). V druhém případě  využijeme novějšího členění – systém až celek (ČÚZK, 1996).

První případ

Pro starší zatřídění území lze použit zeměpisný lexikon ČSR, klad listu 15 (obr. 3.1.2), nebo samotnou mapu regionálního členění reliéfu v měřítku 1:500 000.

Na základě tab. 3.2 a tab. 3.3 staršího geomorfologického členění reliéfu lze vybrané území zobrazené na obr. 3.1.1 a 3.1.2 (červený bod) začlenit do provincie Západní Karpaty, soustavy Vněkarpatské sníženiny-VIII, podsoustavy Severní Vněkarpatské sníženiny-VIIIB, celku Ostravská pánev-VIIIB-1, podcelku Orlovská plošina-VIIIB-1g.

Ze zeměpisného lexikonu České republiky lze dále zjistit základní charakteristiky reliéfu jednotlivých geomorfologických jednotek.

Příklad:

Ostravská pánev se nachází v jihozápadní části Severních Vněkarpatských sníženin. Má charakter převážně rovinného území až ploché pahorkatiny. Je tvořena mocnými souvrstvími třetihorních mořských sedimentů a čtvrtohorních glacigenních, fluviálních a eolických sedimentů. V podloží se nachází zpevněné karbonské sedimenty obsahující sloje černého uhlí. Území je silně porušeno doznívající třetihorní radiální tektonikou. Pánev je rozsáhlou kvartérní akumulační sníženinou s rozsáhlými říčními terasami, jež je rozčleněná glacigenní akumulační plošinou. V reliéfu jsou význačné četné antropogenní tvary, haldy a poklesy.

Orlovská plošina se nalézá ve střední část Ostravské pánve. Z litologického hlediska je budována různě mocnými souvrstvími štěrků, písků, glacigenních a sprašových hlín v nadloží uhlonosného karbonu. Plošina je erozně  akumulační,  glacigenního a eolického původu. Rozčleněná byla procesy periglaciální a humidní destrukce, má zbytky akumulačních plošin a valů náporových morén. Vyskytují se zde asymetrická údolí, sesuvy, strže apod.

V dnešní době se však setkáváme i s celou řadou liniových staveb, zde potom bývá geomorfologické začlenění mnohem obsáhlejší (obr. 3.1.3).

 

Na základě obr. 3.1.3 se liniová stavba bude nacházet v těchto geomorfologických jednotkách:

 

 

 

 

 

 

 

 

Druhý případ

V tomto případě provedeme zatřídění pomocí nového geomorfologického členění reliéfu. Pro zatřídění využijeme stejného zájmového území, které je zobrazené na obr. 3.1.1.

Zájmová oblast se potom nachází v Alpsko-himalájském systému, v subsystému Karpaty, v provincii Západní Karpaty-III, v subprovincii Vněkarpatské sníženiny-III₁, v oblasti Severní Vněkarpatské sníženiny-III₁B, v celku Ostravská pánev- III₁B-1 (obr. 3.1.4, tab. 3.4 a tab. 3.5).

Na regionální členění reliéfu navazuje typologické členění reliéfu, které je založeno na klasifikaci typu reliéfu. Tab. 3.6 uvádí základní kritéria členění, přičemž první index označuje morfografickou jednotku, druhý morfostrukturu a třetí index genezi reliéfu (obr. 3.1.5).

Z hlediska typologického členění má tatáž zájmová oblast (obr. 3.1.5, vyznačený červený bod) charakter ploché pahorkatiny-3, vázané na kvartérní struktury-8 v oblasti pleistocenního kontinentálního zalednění-1 (tab. 3.6)

3.2         Zadání programu:                  

1. Začleňte vybrané území podle regionálního členění reliéfu - provincie až podcelek (příklad, obr. 3.2.1).
2. Charakterizujte území podle typologické rajonizace (příklad, obr.3.2.2).
3. Uveďte geologickou situaci s použitím  map 1:500 000 (obr.3.2.3) a legendy (příklad).
4.  Doplňte charakteristiky z literatury (přiklad)

 

ZPĚT NAHORU        ZPĚT NA TEXTOVOU MULTIMEDIÁLNÍ ČÁST        ZPĚT NA ÚVODNÍ STRANU