Terénní klasifikace:
Tefrity a bazanity se řadí mezi tefritoidy. Jsou to horninytmavě šedé až černé.Makroskopicky jsou prakticky nerozeznatelné od bazaltů. Struktura z hlediska relativní velikosti součástek
bývá nejčastěji porfyrická s trachytickou nebo sklovitou základní hmotou. Absolutní velikost vyrostlic (zrnitost) se pohybuje řádově v desetinách až prvních jednotkách milimetrů. Základní hmota je celistvá (afanitická), někdy až hyalinní.
Textura bývá pórovitá nebo amygdaloidní. Z hlediska usměrnění je textura obvykle všesměrně zrnitá, v některých typech i fluidální.
Klasifikace IUGS:
Složení: Tyto horniny obsahují podle klasifikace IUGS 10 - 60 % foidů (ze sumy světlých minerálů), 0 - 10 % alkalických živců a 90 - 100 % plagioklasů ze sumy živců.Tefrit obsahuje do 10 % olivínu, bazanit nad 10 % olivínu.
Minerály: Ve vyrostlicích je nejčastěji přítomen zeolit (nefelín, leucit) a pyroxen (augit), u bazanitů spíše olivín a augit. V základní hmotě bývají přítomny nejčastěji plagioklasy (oligoklas, andezín) afoidy (sodalit, nefelín, leucit). Z tmavých minerálů základní hmoty jsou přítomny olivín, klinopyroxeny, granáty. Může být přítomno i sklo. Z akcesorických minerálů bývá nejčastěji přítomen apatit, zirkon, titanit, pyrhotin a magnetit.
Výskyt:
Tefrity i bazanity jsou horniny relativně hojné. V Českém masivu se vyskytují především v Českém středohoří, v Doupovských horách a v Nízkém Jeseníku.
Ekvivalent:
Plutonickým ekvivalentem fonotefritu a fonobazanitu jsou foidový monzodiorit a foidové monzogabro.