STRUKTURA A TEXTURY

STRUKTURY

REKRYSTALIZAČNÍ

Rekrystalizační struktury můžeme klasifikovat podle více hledisek. Při stanovení názvu struktury se nemusíme držet jednoho kritéria, lze použít i více názvů struktur, které horninu charakterizují. Je nutné, aby označení struktury horniny nebylo přehnaně komplikované a bylo jazykově únosné. Mezi jednotlivými typy existuje řada pozvolných přechodů, což se vyjadřuje kombinací názvů, např. struktura granolepidoblastická nebo nematogranoblastická.

a) Podle tvaru minerálních zrn se dělí na:

• granoblastická - minerály mají charakter více či méně pravidelných zrn
• lepidoblastická - minerály mají lupenitý nebo lístečkovitý charakter (obvykle slídy)
• nematoblastická- minerály mají charakter sloupečků (obvykle amfiboly)
• fibroblastická - minerály mají charakter jehlic nebo vláken (např. silimanit)

b) Podle relativní velikosti minerálních zrn se dělí na:

• porfyroblastická - v hornině jsou porfyroblasty a menší zrna tvořící základní tkáň. Podle tvaru porfyroblastů se mohou rozlišovat struktury
• heteroblastická - větší krystaloblasty netvoří jedince ale shluky nebo polohy, které se střídají s polohami drobnějších krystaloblastů
• homeoblastická - všechny krystaloblasty mají přibližně stejný rozměr

c) Podle stupně omezení minerálních zrn se dělní na:

• idioblastická (panidioblastická) - většina krystaloblastů má automorfní krystalové omezení
• hypidoblastická - část krystaloblastů má automorfné omezení a část ne
• xenoblastická - většina krystaloblastů je bez pravidelného omezení

REKRYSTALIZAČNÍ

a) podle tvaru minerálních zrn

   

   

   

b) podle relativní velikosti minerálních zrn