12. Konstrukce
inženýrskogeologických řezů
Inženýrskogeologický řez představuje zmenšený obraz geologické situace ve
zvolené rovině procházející inženýrskogeologickými vrty případně doplněnými
penetračními sondami nebo geofyzikálními pracemi. Buď samostatně nebo
v kombinaci s inženýrskogeologickou mapou podává informace o inženýrskogeologických
poměrech zájmové lokality. Zobrazuje geologická tělesa reprezentovaná jejich
strukturou, tvarem, uložením, vzájemnými vztahy, petrografickým složením, zařazením do stratigrafických
nebo tektonických jednotek atd. Oproti geologickým řezům v nich bývají
často vyznačeny třídy základových půd, třídy těžitelnosti, hladina podzemní
vody, místa odběrů vzorků, lokalizace projektovaného inženýrského díla,
existujících staveb, komunikací apod. Inženýrskogeologické řezy zasahují
většinou do menších hloubek v závislosti na předpokládané interakci
inženýrského díla s geologickým prostředím.
Objektivitu inženýrskogeologického řezu podmiňuje především množství spolehlivých informací, které lze o
geologickém prostředí zjistit ve zvolené rovině řezu nebo v její bezprostřední
blízkosti. Takové informace je možné získat zejména z vrtů, ale i z důlních
děl, měřením na výchozech, umělých odkryvech apod. Podoba a obsah
inženýrskogeologických řezů závisí především na účelu, pro který jsou
konstruovány.
Inženýrskogeologický řez je konstruován v linii (příp. křivce)
provedených průzkumných prací. V rámci inženýrské geologie jsou
nejčastějším a nejobvyklejším typem řezy
vertikální (vertikální rovina řezu). V místech řezu, jimiž prochází
průzkumné práce, je inženýrskogeologický řez ověřený, ve zbylé části závisí jeho
interpretace do značné míry na teoretických znalostech a praktických
zkušenostech inženýrského geologa (tzv. ověřený
řez). Jiným typem jsou řezy
horizontální, konstruované např. pro jednotlivá patra v dole, nebo řezy ideové, které vychází pouze
z geologických map.
Linie inženýrskogeologického řezu, přímková průsečnice
myšlené svislé roviny s povrchem terénu, může být dána projektem (vrty
jsou poté lokalizovány tak, aby některé z nich ležely v této linii) nebo
je volena v linii provedených inženýrskogeologických vrtů. Pro nezkreslené
zobrazení geologických struktur je nutné zvolit linii řezu kolmo k průběhu
těchto struktur (tzv. příčný řez).
Řez vedený souběžně se směrem struktur se označuje jako podélný. V oblastech s převládajícím horizontálním uložením
vrstev, v nichž je realizována značná část inženýrskogeologických průzkumů, na
směru linie řezu nezáleží. V případě, že realizované inženýrskogeologické
vrty neleží v přímce, je linie řezu volena jako lomená čára (viz. obr. 12.1).
Měřítko inženýrskogeologického řezu může být stejně jako
linie řezu dáno projektem. Většinou je ale voleno v závislosti na rozloze,
výškové členitosti a geologické stavbě zájmové lokality příp. vzdálenosti
jednotlivých inženýrskogeologických
vrtů. Je vhodné, aby se důležité detaily zobrazily v rozměru minimálně
Vlastní konstrukce vertikálního inženýrskogeologického řezu začíná volbou základní horizontální přímky (příp. základní
srovnávací roviny), jejíž nadmořská výška by měla být nižší než nejnižší
výška topografického podkladu v linii řezu (obr. 12.1).
Topografický podklad může být zastoupen např. situačním plánem průzkumných
prací, v němž jsou zakresleny vrstevnice, nebo podrobnou topografickou
mapou.
Dále je potřeba vytvořit topografický řez zakreslením souboru
horizontálních linií, které nadmořskou výškou odpovídají jednotlivým vrstevnicím
(první je základní přímka, poslední leží nad nejvyšším bodem linie řezu).
Následně na odpovídající přímky po kolmici vynášíme průsečíky vrstevnic s linií
řezu, čímž získáme soubor bodů (obr. 12.2).
Jejich propojením dostaneme profilovou (nebo obrysovou)
křivku terénu (obr. 12.3). Pokud je sklon terénu
zanedbatelný, zobrazuje se profilová křivka v inženýrskogeologických
řezech vodorovnou čarou. Do topografického řezu je třeba dále přenést průsečíky
s vrty ležícími v linii řezu (obr. 12.4),
vodními toky, příp. místo či místa lomu řezu. Následujícím krokem je vykreslení
profilů vrtů přenesených do topografického řezu (viz. příklad obr.12.5).
Poté
následuje geologická interpretace řezu,
kterou ovlivňuje zejména stupeň prozkoumanosti, geologická stavba a především její
strukturně-tektonická složitost, apod. Proměnlivost úložních poměrů v jednotlivých
vrtech umožňuje více způsobů interpretace (viz příklady na obr. 12.6) s ohledem na regionální
geologické poměry ad.
Prvním
krokem interpretace inženýrskogeologických řezů je identifikace a korelace
geologických struktur. Slouží k sestavení sledu geologických vrstev nebo
jiných geologických těles v okolí základové spáry inženýrských objektů.
Korelovány („propojovány“) jsou vrstvy zaznamenané v jednotlivých vrtných
profilech, přičemž musí být zachovány přibližně stejné mocnosti, rovnoběžnosti,
směry a úklony vrstev. Převážná většina inženýrskogeologických průzkumů je
realizována na relativně malé ploše a v nevelkých hloubkách, tedy
v nezpevněných nebo značně zvětralých horninách, jejichž korelace
zpravidla nebývá obtížná.
V průběhu
interpretace je nezbytné dodržovat základní geologické zákony superpozice,
zákon zachování morfologických tvarů geologických těles a jejich vztahů. Interpretace
nesmí být v rozporu se známou strukturně tektonickou stavbou oblasti a s
naměřenými hodnotami.
Po formální stránce řezy obsahují název a
označení řezu, název organizace, datum,
jméno autora a případné údaje o dalším doplňování řezu, orientaci řezu, měřítko
délek i výšek (pokud se liší) a legendu použitých značek. Jednotlivé horninové
typy by měly být znázorněny značkami uvedenými v ISO 710-1 až ISO 710-7.
Na následujících obrázcích
12.7, 12.8, 12.9, 12.10, 12.11, 12.12, 12.13 a 12.14 jsou uvedeny příklady inženýrskogeologických řezů konstruovaných v rámci
různých typů průzkumu.
12.1 Zadání programu
Zkonstruujte
inženýrskogeologický řez na základe dokumentace vrtů a mapy zájmové lokality
zadaných na cvičení z inženýrské geologie.