Skupinové foto, lom Kosov u Berouna. Pozn: sebe a Luboše Martináska domaluju časem :-)
lokality:
Příbram - muzeum
popis:
Milé připomenutí doby, kdy se ještě na našem území těžily rudy a Vysoká škola báňská sídlila v Příbrami.
fotografie:
Čenkov - Medalův mlýn
popis:
Zdejší oblast je budována holšinsko-hořickým souvrstvím, které tvoří význačnou jednotku spodnokambrického sledu příbramsko-jinecké pánve.
Uprostřed sledu holšinsko-hořického souvrství, v němž zde převládá facie světlých hořických pískovců, vystupuje asi 10 m mocná poloha světle zelenavých paseckých břidlic, které zde ostře nasedají na podložní pískovce. Pasecké břidlice jsou vyvinuty jako velmi tence laminované jílovité a prachové břidlice, které výše nad lůmkem přecházejí do prachovců a pískovců se skluzovými texturami.
Pasecké břidlice jsou pozoruhodné paleontologickými nálezy. V západní části Brd a vzácně i zde poskytly zbytky nejstarší české makrofauny. Vůdčím druhem je merostomátní členovec (hrotnatec) Kodymirus vagans, který je provázen dalšími vzácnými členovci, zbytky řas a poměrně chudým, zvláštním společenstvem mikroorganismů.
Celé toto společenstvo je pozoruhodné nejen svým stářím, ale i tím, že nejspíše obývalo lagunární prostředí s brakickou vodou a jen s nepřímými mořskými vlivy. Jde o nejstarší brakickou faunu ve světovém měřítku. Zdejší nálezy jsou však ojedinělé (jen ve spodní části břidlic, nejlépe zachované a velmi vzácné jsou v úrovni nevysoko nad bází – Mergl, Vohradský 2000) a kvalitou i četností zaostávají za hlavní lokalitou, vrchem Kočka v centrálních Brdech.
Pasecké břidlice, které leží v hlubokém podloží jineckého souvrství se střednokambrickou faunou, představují epizodické přerušení přínosu hrubého klastického materiálu, které umožnilo přistěhování a rozvoj zcela osobité a jedinečné fauny.
Před obcí Čenkov se dále nachází odkryv ve vyšším členu spodního kambria. Jde o kloučecké slepence, odkryté ve starém lůmku u silnice. Slepence jsou poměrně hrubozrnné, monomiktní, s převahou křemene a buližníků ve valounovém materiálu. Tmel je křemitý, s podílem chloritů, zbarvený buď červeně, nebo bělozeleně, s hojnější příměsí nestabilních složek (Chlupáč 1999).
literatura:
Chlupáč, I.: Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Praha: Academia 1999, 2. upr. vydání, 279 s.
Mergl, M., Vohradský, O.: Vycházky za geologickými zajímavostmi Plzně a okolí. Koura publishing, Mariánské lázně, 2000, 272 s.
fotografie:
Jince - Vystrkov
popis:
„Za železniční stanicí Jince-Čenkov odbočíme od silnice vzhůru směrem k obci Velcí. V lese brzy přicházíme na prvé odkryvy v šedých jineckých břidlicích. Na kraji lesa odbočíme podle jeho okraje k silnici, která vede z Jinců do Velcí. Celá tato mělká úžlabina, nad níž ce na druhé straně zvedá Vystrkov, je budována jineckými břidlicemi, které v těchto místech obsahují proslulou primordiální kambrickou faunu. V poslední době zde byly zjištěny několikeré faunistické zony. Nejspodnější je poloha s trilobitem Paradoxides rugulosus, kterého bychom nalezli v jamách na okraji lesa jižně od silnice. Vyšší zóna obsahuje ve velké hojnosti trilobity Paradoxides minor a Paradoxides gracilis. Je odkryta v rozsáhlých jamách a odkryvech, vykopaných sběrateli zkamenělin na jihovýchodním svahu Vystrkova. Poznáme zde jednak vlastnosti břidlic, jednak bohatou jejich faunu. Břidlice jsou dosti tvrdé, neštípají se dobře po vrstevních plochách a jsou často na puklinách i vrstevních plochách do tmavomodra naběhlé od slabého krevelového povlaku. Zkameněliny jsou rovněž tmavé, čímž se i ve sbírkách ihned rozeznají kusy od Jinců od kusů ze Skryjí (tam jsou žlutě zbarveny hnědelem). Kromě zmíněných druhů najdeme i pěkné Conocoryphe sulzeri, Ptychoparia striata (s očima a lištou na glabele), drobné Perenopsis integer, úlomky jablovců, kuželovité schránky rodu Hyolithus a j. Často najdeme trilobity i celé (zvláště Paradoxides). Na haldě na dolním okraji odkryvů můžeme sbírat i kusy tvrdých křemitých drob, v nichž bývají ve velkém množství terčovité schránky jablovce Stromatocystis pentangularis.
Přímo pod jamami sběratelů zkamenělin vede po svahu Vystrkova lesní cesta, která jej směrem k západu obchází a vede do Ohrazenic. Nahoře těsně pod cestou, najdeme mladší polohy jineckých břidlic. Obsahují hojně malého, slepého trilobita Ellipsocephalus hoffi a o něco dále v tvrdších písčitějších vložkách malého ramenonožce Lingulella walcotti.
Na západním svahu Vystrkova bychom opět nalezli skalky týchž jineckých břidlic, i zde plné zkamenělin (např. u pěšinky, která sestupuje po srázném svahu dolů).
Srovnáme-li tyto výskyty s oněmi na jihovýchodním svahu Vystrkova, vidíme, že břidlice na jihozápadním svahu jsou značně posunuty k severozápadu podle příčné dislokace. Severní svah Vystrkova tvoří opětně třemošenské slepence, které se tu opakují následkem nového podélného přesmyku, který však je jen místní“ (Bouček 1951).
literatura:
Bouček, B.: Geologické vycházky do pražského okolí. Praha: Přírodovědecké vydavatelství 1951, 244 s.
fotografie:
popis & literatura:
viz http://geologie.vsb.cz/loziska/exkurze/exkurze%202006/index.htm#Těškov
fotografie:
popis & literatura:
viz http://geologie.vsb.cz/loziska/exkurze/exkurze%202006/index.htm#Ejpovice
fotografie:
Zahořany - svah Dědu
popis:
Svrchnoordovické jílovce s vložkami siltovců a pelokarbonátů. Zahořanské souvrství zde a blízkém okolí obsahuje typickou faunou ostnokožců (jablovci, karpoidi a pralilijice.), ramenonožců a trilobitů. Většina zbytků fauny byla původně fosilizovaná uhličitanem vápenatým, po jehož vyloužení zbylo limonitové reziduum, které zkameněliny rezavě zbarvuje (Chlupáč 2000).
literatura:
Chlupáč, I.: Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Praha: Academia 1999, 2. upr. vydání, 279 s.
fotografie:
Beroun - lom Kosov
popis:
„Lomy na Kosově odkrývají synklinálně uložené silurské vrstvy: nad graptolitovými břidlicemi svrchní části liteňského souvrství (zóna Cyrtograptus lundgreni a zóny mladší, odkryté ve spodních etážích lomu na z. svahu Kosova) spočívá faciálně velmi pestrý sled spodní části kopaninského souvrství s polohami pyroklastických hornin, tělesy diabasů, různých typů biogenních a mikritických vápenců a tufitických břidlic, vyšší sled je obdobný jako v lomu mezi Jarovem a Koledníkem. Lom poskytuje jeden z nejinstruktivnějších profilů vyšším silurem v evropském měřítku“ (Chlupáč 1999).
literatura:
Chlupáč, I.: Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Praha: Academia 1999, 2. upr. vydání, 279 s.
fotografie:
Beroun - lom pod Koledníkem
popis:
Lom odkrývá svrchní část kopaninského a spodní část přídolského souvrství s výborně přístupnou hranicí mezi oběma jednotkami.
Nejstarší vrstvy vystupují v severní části lomu. Jsou to převážně deskovité, tmavě šedé jemnozrnné bituminózní vápence s vložkami vápnitých břidlic. Patří vyšší části kopaninského souvrství (obzoru s trilobitem Ananaspis fecunda) a obsahují např. trilobity, ramenonožce, drobná kusadla dravých červů, jehlice křemitých hub aj. Směrem do nadloží vápence světlají a přecházejí do zřetelně vrstevnatých, jemně bioklastických vápenců s velmi hojnými zkamenělinami (trilobiti, ramenonožci aj.)
Vrstevní sled kopaninského souvrství zakončují nápadně hruběji vrstevnaté lavicovité světle šedé vápence, tvořené hlavně organickou drtí (články lilijic, úlomky schránek ramenonožců aj.) s četnou faunou. Světlé masivní lavice této nejvyšší části kopaninského souvrství o celkové mocnosti kolem 6 m nápadně kontrastují s nadložními, tence vrstevnatými vápenci, které již reprezentují bázi následujícího přídolského souvrství.
Počátek nejvyššího silurského stupně přídolu se vyznačuje nápadnou faciální změnou a nástupem sedimentace jemnozrnných (biomikritických) vápenců s tenkými vložkami vápnitých břidlic. Vápence jsou většinou tmavě šedé a vykazují i uvnitř jednotlivých vrstev výraznou laminaci; zbytky fauny bývají koncentrovány jen v některých laminách a způsob zachování i celkové složení fauny indikuje změnu sedimentačního prostředí, patrně spojenou s prohloubením. Vyskytují se zde graptoliti, dendroidi, drobní trilobiti, mlži, ramenonožci, lasturnatky a v mikrofauně i hojní konodonti a schránky chitinovců. V břidličných vložkách byly vzácně nalezeny zbytky rostlin rodu Cooksonia, které patří k nejstarší suchozemské flóře s průkazným světovým rozšířením.
Profil je příkladem vývoje svrchního siluru v okrajové části dřívějších vulkanických elevací, tj. v místech přechodů mělkovodních, ryze karbonátových facií do facií jílových břidlic. Lom je opěrným stratigrafickým profilem pro vedení hranice mezi svrchnosilurskými stupni ludlowem a přídolem.
literatura:
Chlupáč, I.: Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Praha: Academia 1999, 2. upr. vydání, 279 s.
fotografie:
Kosoř - Černá rokle
popis:
Lochkovské souvrství, budující nižší část stěny a odkryté ve východněji položených větších lomech, je zde vyvinuto jako černošedé deskovité, převážně jemnozrnné vápence, které se rytmicky střídají s vrstvami vápenitých břidlic (facie radotínských vápenců). Střídání vápenců a břidlic i změny zrnitosti uvnitř lavic vápenců svědčí o kolísavé síle a unášecí schopnosti mořských proudů, které přinášely jemný vápenitý kal nebo hrubší organickou drť a ukládaly ji v hlubších částech pánve.
Vápence i vápenité břidlice obsahují velmi časté zkameněliny. K bentickým živočichům patří hojní ramenonožci, velcí mlži, hyoliti a trilobiti. Aktivně plovoucím živočichům náleží velmi hojné přímé schránky ortokonních loděnkovitých hlavonožců a vzácnější černě fosilizované ostny a úlomky krunýřů fylokaridních korýšů a mnohem vzácnější části tenkých krunýřů velkých, až přes 1 m dlouhých členovců. Vzácně se vyskytují i zbytky pancéřnatých „ryb“ (rybovitých obratlovců). K planktonu náleží schránky tentakulitů a graptoliti.
Na radotínské vápence lochkovského souvrství konkordantně nasedají dvorecko-prokopské vápence stupně pragu. Jsou světle šedé, velmi jemnozrnné (mikritové) s mnohem menším podílem vápenitých břidlic a nápadnou hlíznatou texturou. Vlastní hranice probíhá 60 cm pod masivnější silou lavicí (mezi vrstvami č. 80 a 81). Změna facie mezi lochkovským a pražským souvrstvím odráží významnou událost globálního významu – tzv. lochkovsko-pražský hraniční event, způsobený patrně poklesem hladiny světového oceánu.
Dvorecko-prokopské vápence jsou usazeninami velmi jemného vápenitého kalu v klidném a hlubším moři. Hojné chodbičky po hrabání organismů, patrné jako tmavší skvrnky na čerstvých lomných plochách vápenců, svědčí o životě na mořském dně i uvnitř nezpevněného bahnitého sedimentu. Hlíznatost vápenců vznikla při pomalé diagenezi, kdy docházelo ke shlukování karbonátů a jejich oddělování od jílovité složky.
Dvorecko-prokopské vápence jsou paleontologicky mnohem chudší než radotínské vápence. Obsahují však zbytky trilobitů s pěkně tmavě fosilizovanými krunýři. Hojné jsou schránky tentakulitů a drobní ramenonožci. Tyto vápence jsou sedimentačním prostředím protikladem k útesovým koněpruským vápencům, s nimiž jsou současné.
Lokalita slouží jako pomocný stratotyp hranice stupňů lochkov-prag a jako stratotyp hranice lochkovského a pražského souvrství (Chlupáč 1999).
literatura:
Chlupáč, I.: Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Praha: Academia 1999, 2. upr. vydání, 279 s.
fotografie:
Praha-Hlubočepy - železniční zářez
popis:
Nejmladší srbské souvrství středočeského devonu je odkryto v jižním svahu údolí proti železniční stanici Praha-Hlubočepy. Vystupují zde zelenošedé prachovité a jílové břidlice vložkami prachovců a pískovců svrchní části srbského souvrství (roblínské vrstvy). Ty obsahují hojné zbytky suchozemské flóry (Rellimia hostinensis) a ve spodnějších polohách i mořských živočichů. Zářez železniční trati před viaduktem obsahuje na východním konci odkryv hraničního intervalu chotečského a srbského souvrství s ostrou spodní hranicí kačáckých vrstev. Jde o silně kondenzovanou vrstevní jednotku, zastoupenou hlavně polohou tmavých radiolaritů, vzniklou při kačáckém eventu. Chotečské souvrství je tvořeno deskovitými vápenci s četnými vložkami rohovců (Chlupáč 1999, Bouček 1951).
literatura:
Bouček, B.: Geologické vycházky do pražského okolí. Praha: Přírodovědecké vydavatelství 1951, 244 s.
Chlupáč, I.: Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Praha: Academia 1999, 2. upr. vydání, 279 s.
fotografie:
Praha-Hlubočepy - lom Pod školou
popis:
Lom je založený ve vyšší části třebotovských (spodní devon) a ve spodní části chotečských (střední devon) vápenců. Jsou odsud známy nálezy mlžů, hlavonožců, trilobitů aj.
fotografie:
