Trilobit: Parabolina spinulosa

Rytíř: doc. RNDr. František Staněk, Ph.D.

Pořádající ročník: Karel Bříza, Petra Bunčková, Magdalena Dolejšová, Jan Foit, Jarmila Chochlíková, Jana Ivánková, Pavel Kašperák, Alena Kociánová, Jana Kypúsová, Arnošt Liberda, Jana Manfrinová, Dagmar Nedbalová, Lenka Petrušková, Markéta Sotolářová, Richard Vysloužil, Pavel Židek

Erb:

Nové písně: Drakovská, Náročná, O Miloškovi, Pozitivní, Studentem být, Šli studenti

Program:

19,07 – Uvaděč uvítá hosty a poděkuje sponzorům. Uvede scénku zrození Trilobita.

19,20 – Scénka zrození Trilobita

19,40 – Řeč Trilobita

19,54 – Přípitek na zdar Trilobita

19,55 – Gaudeamus a geologická hymna

20,00 – Představení rytířů

20,15 – Minuta ticha

20,16 – Naše dvě nové písničky

20,20 – Vyhlášení strážců pečeti

20,40 – Scénka Chocholoušek

21,00 – 1. večeře

21,30 – Zpívání

21,35 – Udělení tří řádů (Vašíček, Grygar, Grmela)

21,55 – Scénka třeťáků

22,10 – Zpívání

22,15 – Kufr – soutěž pro rytíře a třeťáky

22,45 – Pasování třeťáků

23,05 – Vyhlášení 2. večeře

23,10 – Soutěž rytířů (Pohádka o veliké řepě)

23,25 – Udělení řádů (Mazáč, Slivka)

23,35 – Pasování rytíře

uvedení Trilobita

Dobrý večer vážení hosté,

            dovolte mi, abych Vás uvítala na dnešním, již třiačtyřicátém, Trilobitu. Za čtvrtý ročník bych ráda pozdravila zde přítomné rytíře, absolventy, studenty a všechny ostatní hosty. V neposlední řadě tu vítám naše sponzory, kteří nás při organizaci dnešního večera finančně podpořili.

            Děkujeme zástupcům Penetry s. r. o., panu Petruškovi, Kapu s. r. o., MND Hodonína a. s., MND servisní a. s., K- GEA s. r. o., Talpy-RFS s. r. o., GHE s. r. o., AZ-GEA s. r. o., Revlanu s. r. o., KaCu s. r. o.

            Nyní pár slov k organizačním záležitostem. Chtěla bych vás požádat, abyste nekouřili v prostorách této budovy. Neradi bychom, aby docházelo ke zbytečným problémům. Jinak bar bude otevřen přibližně od 22,00 hodin.

            A teď bych uvedla naši 1. scénku „Zrození trilobita“. Ať se Vám líbí.

scénka zrození Trilobita

Zrození trilobita

Mach a  Šebestová

Písnička Maxim Turbulenc Mach a Šebestová. Promítání na dataprojektoru (prezentace ZDE).

Všichni sedí ve třídě na VŠB. Na jedné straně je školní lavice za kterou sedí Mach a Šebestová, v druhé lavici sedí Horáček s Pažoutem. Paní učitelka právě vede hodinu geofyziky. (Usrkává kafe z hrnku).

Mach: Hele, Šebestová, rozumíš tomu?

Šebestová: Machu, ty jsi vážně padlej na hlavu, jak tomu mám rozumět, když to nestíhám ani napsat? Copak sis nevšim, jak rychle diktuje?

Mach: Těšil jsem se na tuhle školu jako blázen, že se budu učit o chcíplinkách, že budem jezdit na sběry. A teď to vidíš. Děláme jen samý přiblblý křivky, programy, prostě nic záživnýho. Co bych dal za to, kdybych se mohl podívat do minulosti.

(Někdo zaklepe na dveře. Odvolá Hofinu, protože přijeli zástupci firmy Schlumberger. Hofina se upravuje, aby vypadala hezky. Promlouvá ke studentům.)

Hofina: Milí studenti, je potřebí, abyste si ty brejličky dodělali sami. Místo mě hodinu povede tady můj kolega.

Vašíček: Co byste řekli tomu, že bychom si zajeli na výlet do Koněprus?

Všichni: To by bylo fajn. A kdy vyrazíme?

Vašíček: Třeba hned.

Horáček, Pažout: To bude bájo. To si aspoň zajezdíme na koních.

Vašíček: Tohle že jsou studenti třetího ročníku?

Šebestová: Jsou trošku retardovaní. Nesmíte si to tak brát.

Všichni vyrážejí na výlet. Přijedou na lokalitu „Pod Hruškou“. Nalézají trilobity.

Mach: Pískne. Šebestová, pojď sem. Koukni, co jsem našel. Asi nějaké prehistorické zvíře. (Během toho co se ti dva baví vytahuje Horáček sluchátko z aktovky.)

Šebestová: To je přece trilobit.

Vašíček: Co to tam  máte?

Šebestová: Báječné zvíře. Trilobita.

Pažout: Živýho?

Horáček: Pusťte mě na to, já tomu urazím hlavu!

Vašíček: Byla by věčná škoda takový exemplář zničit.

Pažout: Vždyť je to jen obyčejný šutrák.

Vašíček: Ale to je vzácné zvíře, které žilo před mnoha miliony let. Svého času žilo trilobitů bezpočet.

Horáček: To by se jistě dalo dobře prodat. Co kdybychom se do té doby podívali?

Mach: A jak bys to tak chtěl udělat ty chytráku?

Pažout: Máme přece Vaše sluchátko. Zatímco vy jste se hrabali v šutrech, my jsme byli mužové činu.

Horáček: (Drží sluchátko obráceně.) Haló, haló…

Sluchátko: Otoč si to, prosím.

Horáček: Gatě nosím. (Otočí sluchátko.)

Sluchátko: Co si přeješ?

Horáček: Chci vidět živýho trilobita. Chci do křídy. Chci, chci, chci… (Přitom dupe.)

Sluchátko: V té době už trilobiti nežili, ale můžu tě poslat do kambria.

Horáček: Ale já chci, chci, chci…

Sluchátko: Tak dobře, jak chcete.

Všichni: (Údiv) Kde to jsme? 

Vašíček: Jedna, dva tři, čtyři, pět, šest, sedm malých trilobitů. Přesně jako v kambriu.

Horáček: Aby taky ne! Vždyť jsem to zařídil!

Šebestová: Někdo mi ukradl sluchátko!

Vašíček: Horáčku, to si odskáčeš. Ale když už jsme tady, tak mi jednoho chyťte.

Mach: A jak se takovej trilobit chytá?

Vašíček: Profesor Růžička na ty mršky šel s podběrákem. My bychom mohli vyzkoušet udici. Trilobiti totiž žili v mělkých oblastech moře.

Šebestová: Horáčku dej sem to sluchátko. (Vytrhne mu ho.)

Šebestová: Machu, kde ale vezmeme udici? Chtěla bych totiž vidět živýho trilobita a ne kus kamene.

Mach: Není problém Šebestová. Ukradené sluchátko máme zpátky, tak si můžeme přát co chceme, ne?

Mach: Haló, haló, proč je udic málo, a tak volám jako hrom, ať je udic milión.

Šebestová: Machu, ses zbláznil nebo co? Na co milión udic. Stačí snad jedna, ne?

Mach: Máš pravdu, stačí jedna. (V ruce se mu objeví udice. Mach nahazuje.Zasekává a pomaličku táhne těžkou rybu. )

Šebestová: Machu, co to táhneš.

Mach: Asi nějakou mořskou příšeru.

Vašíček: (Ochutná mořskou vodu.) V takovýchto vodách se vyskytují pouze dva druhy trilobitů.

Šebestová: (Piští) Machu, to je fakt děsná obluda!

Vašíček: Tohle vypadá na hodně starého jedince Pagetia bootes. (Vzduch mu nedělá dobře, dusí se.)

Pagetia: Když mě pustíte zpátky do vody, splním vám tři přání.

Pažout: Chcípni obludo.

Horáček: Cos to udělal ty pitomče. Teď už nám nesplní vůbec nic!

(Mach znovu nahazuje.)

Šebestová: Doufám, že teď chytneš hezčího.

(Mach opět nahazuje.Zasekává a vytahuje Janu. )

Šebestová: Tri, tri, trilobit…

Vašíček: To je ale kus. (Hraje hudba – Ježíš.)

(Jana čte úvodní řeč.)

řeč Trilobita

Poddaní moji milí,

Vězte, že panovník Jeho Milost Trilobit 42 (š) Pagetia bootes dnes zemřel, ale nebojte se, jsem tady já Trilady 43 Parabolina spinulosa. Nedopustím, aby nastal chaos a bezvládí. Jsem tady, abych se ujala vlády.

Po mnoha nezdařených pokusech mých rodičů o zachování rodu, jsem se konečně narodila. Byla to veliká sláva. Celé svrchní kambrium se pilo, jedlo, hodovalo a  toto přespříliš bujaré veselí přispělo k tomu, že jsem skončila jako sirotek.

Tatínka všichni varovali, aby to s tím pitím nepřeháněl. K jejich slovům byl však hluchý. Všechny odbýval slovy, že jeho zkamenělá játra vydrží miliony let. A měl pravdu. Játra jsou to jediné, co mi po něm zbylo. Uvařil  se  jednoho rána, když si při každodenní hygieně spletl teplý Golfský proud se žhavým proudem lávovým. A aby toho nebylo málo, tak chudáka maminku táhnoucí těžký nákup cestou domů, napadla sopečná puma. Našlo se po ní jenom torzo pygidia a láhev sunaru, která mi zachránila život.

Stal se ze mě ubohý sirotek. Byla jsem dítě eulitorálu. Sama jsem se protloukala svrchním kambriem, až mi z toho chvílemi bylo pěkně horko. Vulkanické prostředí mě často nutilo inhalovat fumaroly, solfatary a jiné omamné látky. Spadla jsem až na samé mořské dno. Z foraminiferového bláta mě vytáhl až můj bratranec Olenus. Byl ke mě velmi hodný a také mi ukázal novou cestu. Pocítila jsem vděčnost ke svému druhu a nechtěla jsem, aby i ostatní trilobití mládež dopadla jako já. To bylo dostatečným motorem k tomu, že jsem se začala věnovat charitě. S bratrancem jsme procestovali kus světa. Navštívili jsme řadu světadílů, mezi nimi i Baltiku a Laurasii. Cestou jsme potkali houf malých rybiček, které z jejich domovů vyhnala vrásčitá kadomská příšera. Zmatené sardinky se řítily přímo na Evropu. Tato událost vešla do dějin jako sardinská fáze.

Nezbylo nám nic jiného než se usadit pěkně hluboko, v blízkosti samotného středooceánského hřbetu. Život zde nebyl ani trochu jednoduchý. Vše kolem jen vřelo. Bouchala tam jedna sopka za druhou. Neměli jsme pevnou půdu pod nohama. Litosférické desky s námi neustále driftovaly sem a tam. Láva se rozlévala všude kolem a nezkušení trilobiti si občas na nevychladlý lávový polštář ulehli, čímž byl jejich osud spečen. Přeživší jedinci si k nám pak chodili lízat rány. To nás přimělo k tomu, abychom založili popáleninové centrum. Doba byla zlá, a proto jsme všichni žili v očekávání nové éry. S příchodem Silvestra nám však zmrzl úsměv na rtech. Mému milovanému bratranci již na věky. Ordovik se k nám ale zachoval skutečně chladně. I přesto, že jsem na vše zůstala sama, nemohla jsem nad smrtí drahého Olena příliš dlouho truchlit. Nezbylo mi nic jiného než personál popáleninových center přeškolit na omrzlinový.

Ale jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí.  Byla jsem tehdy kus, vlastně ještě pořád jsem, ne? Mé pygidium často přitahovalo pozornost mých soukmenovců, ale pouze z uctivé vzdálenosti, neboť mé 4 dosti silné trny budily ve všech respekt. O známosti jsem však neměla nouzi. Na první pohled bylo všem jasné, že pod drsným a tvrdým krunýřem se skrývá citlivá a něžná duše.

Jako správná žena jsem s velkým zájmem sledovala veškeré módní trendy, takže jsem si periodicky převlékala kabátek. Mé ledabyle pohozené svršky těď často nacházíte vy, všemožní badatelé, co si přezdíváte paleontologové.

Život jsem neměla jednoduchý, je až s podivem, že jsem rány osudu jako holaspidík snášela překvapivě dobře. Když jsem tak o tom přemýšlela, nemohlo to být jen samo sebou. Pochopila jsem, že musím být určitě vyvolená, předurčena k péči o vás, ubohé člověčí schránky, které byste pořád něco pitvali, analyzovali, schematizovali a definovali. Vězte, že všech je úplně jinak. To jenom moudrá příroda si s námi všemi zahrává.

Proto se ujímám vlády a vězte milí poddaní, že krutá tyranie minulých vládců skončila a nastává radostné období hojnosti, plodnosti, klidu, míru a svobody. Ženy radujte se, vaši muži už nebudou muset chodit do boje, veškeré konflikty vyřeším chytrostí a důvtipem.

Vítejte tedy královnu svou a připijme si.

Gaudeamus igitur

Geologická hymna

Představení rytířů, minuta ticha 

Ještě než přistoupíme k představení rytířů, ráda bych uctila minutou ticha památku rytířů, kteří již nemohou být mezi námi.

Děkuji

A teď přivítám přítomné rytíře. Prosím jmenované, aby povstali a poddané, aby jim vzdali patřičnou úctu. Vítám zde: 

Vyhlášení strážců pečeti

Nařízení Trilady XLIII.

            My, královna trilady XLIII Parabolina spinulosa usilujeme o zachování tradic, řádů a zvyklostí, popřípadě znovuobnovení tradic, již zapomenutých.

Někdo: Předvoláváme současné strážce pečeti, nechť předstoupí před naši milovanou královnu. Helfři, přiveďte Jiřího Mališe, Tomáše Daňka a Davida Idese. (helfři je přivedou)

Namátkovou kontrolou jsme zjistili, že současní strážci pečeti své povinnosti neplní tak, jak by měli – například nevystavovali svou pečeť na odiv všemu geologickému lidu, čímž ji sice uchránili před nenechavými prsty lapků, ale znemožnili tím vlastní identifikaci.

Dokonce sami nebyli schopni si vzpomenout, kdo z nich se honosí titulem strážce pečeti!

Trilady: To jste mě zrovna nepotěšili, pánové. Nečekala jsem, že v tento slavný den budu muset udělovat kromě jiných ocenění také tresty. Nejdřív ale předložte pečeti. Tak a teď do kouta – tam a klečet. Ruce hezky natáhněte před sebe. Buďte rádi, že vám na ně nepoložím několikasvazkový výkladový slovník. Helfři, pomozte jim.

Nezbývá mi nic jiného, než vás, pánové, zbavit této funkce. Vaše provinění jsou příliš závažná. Ty Jirko Mališ, správy pečeti se zbavíš, a to i proto, že jsi tuto slavnost znevažoval pohrdlivými slovy. Tebe, Davide, za to, že tvé idee, myšlenky se toulaly úplně někde jinde, než bylo žádoucí.

A co s tebou, Tomáši? Přiznám se, pro tebe mám slabost. Jsi mladý, perspektivní a proto ti dám ještě jednu šanci. Přeci jenom jsi pečeť dobře hlídal, i když je poněkud zanesena prachem, jež na ni navály eolické větry.

Je tedy naprosto jasné, že pečeť potřebuje ženskou ruku, a tak do funkce strážce pečeti hodlám jmenovat také zástupce něžného pohlaví. Určitě ji velmi dobře znáš, vždyť trávíte spolu tolik času.

Někdo: Trilady, měla byste vědět, že jsme objevili jednoho mladíka, který Vás nesmírně obdivuje a navíc se sám, dobrovolně ujal funkce kronikáře. Nezapomeňte, Milosti, že strážci musí být tři.

Trilady: Nemusíš mě poučovat, to já přece vím! Jak se jmenuje ten bystrý hoch?

Někdo: Jakub Jirásek.

Trilady: Přistupme už k samotnému jmenování. Předvolávám Lucii Kratochvílovou a Jakuba Jiráska.

I když tato funkce byla v minulosti znevažována, jistě jste si vědomi toho, že se jedná o funkci, kteroužto zastávati je ctí, a proto se nelze proti mému rozhodnutí odvolat.

Předstupte k udělení hodnosti.

Hodnost strážce pečeti je, jak dobře víte, jednou z hodností šlechtických. Vězte ale, že sebou nese nejen četná práva, ale i četné povinnosti, které musí být bez řečí splněny. Pro jistotu Vám budou připomenuty.

Někdo:

Povinnosti strážců:

1)     Nezbytné je seznamovat mladší semestry s tradicí Trilobit a podílet se na jejím zachování.

2)     Vést v evidenci veškerá data geologických šlechticů, či jiných vyznamenaných.

3)     Svým podpisem stvrdit povýšení mladších semestrů do stavu kosa.

4)     V případě odchodu ze školy najít svého nástupce z řad mladých pedagogů a předat mu veškerá data. O svém kroku uvědomit ostatní  strážce pečeti, kteří zajistí doplnění sboru strážců pečeti do počtu tří na slavnosti Trilobita.

Práva strážců pečeti

      1)     Právo veta při sestavování programu.

2)     Právo nosit odznaky své moci při geologických slavnostech a vyžadovat patřičnou úctu.

Trilady: Lucie, Jakube, Tomáši - jmenuji vás do funkce strážce pečeti. Nyní opakujte po mě: „Jsem rád, že jsem strážce pečeti a slibuji, že splním vše.“

Přistoupí helfři a dají strážcům pečeti diplom.

A co s vámi, hoši?  Jsem ochotna Vám odpustit, ale nebude to jen tak. Každý tu přede mnou ještě uděláte 10 pořádných kliků.

Tomáši, ty taky nejsi žádný svatoušek, tak se k nim přidej. To máš pro výstrahu. A pořádně!

(počítám do 20) 

Pasovací listina strážce pečeti.

Scénka Chcholoušek

(současně se promítá TATO prezentace v PowerPointu)

Hlasatel: Dobrý večer vážení přátelé, milý hosté. Ti, kteří jste se této ušlechtilé slavnosti Trilobita účastnili v loňském roce, naše protagonisty jistě dobře znáte. No, a Vy, co je neznáte, je jistě rádi poznáte. Seznámíme Vás s našimi loňskými pacienty, ale protože se jejich řady značně rozrostly, představí se i noví. Léčebna na kraji města II.

Chocholoušek: Mé jméno je Doc. Chocholoušek. Prvním z mých pacientů je tady Radek, který je oblíben hlavně zdejší mládeží. (30, 29A)

Bebe dobré ráno, Radku. Zdalipak na sobě po naší léčbě pozoruješ nějaká zlepšení?

Radek: Ale jistě že ano. Už si ze všeho nedělám takové vrásy, vlastně vrásky. (32A)

Chocholoušek: No, vidím, že to bude ještě chvilku trvat, než se z toho úplně dostaneš.

Chocholoušek: Ostatně, co nám řekneš k tomu, že se na mapáku svlékáš před studentkami?

Radek: To je nesmysl. Nemáte žádné důkazy!

Chocholoušek: (35A) Tady je tvé tělo jako důkaz. Co mi k tomu řekneš?

Radek: Víno, ženy, zpěv. A to vedro! Co byste dělal Vy, doktore?

Chocholoušek: Mě do toho netahej, Radku, já si od žen udržuju jakýsi odstup. Kdežto ty jsi získal i hluboký obdiv mužů. (2A).

Chocholoušek: Zajímalo by mě, jak to děláš?

Radek: Udržuji dobré vztahy se studenty. (24A) Je to vyloženě konzumní záležitost. (5) Dívej se, co to s nimi dělá. (16, 26, 30).

Chocholoušek: Máš ještě nějaké problémy, Radku?

Radek: Né, já myslím, že už mě můžete pustit. Snad jsou tu vážnější případy než já.

Zdeněk: Já bych na něho něco měl. Promiň Radku, ale už to déle tajit nemohu.

Radek: Né, plastelínu, né.

Zdeněk: Jednou jsem ho přistihl, jak ji krade vlastním dětem a strká ji do ledničky.

Vláďa: Jo tak proto se mi ten řez lepil tak na patro!

Radek: Tak s vámi přátelé, já jsem skončil. (Hodí plastelínu na zem.)

Chocholoušek: A co ty Vláďo, jak Ti letos dupou velryby?

Vláďa: Velryby nedupou, nemají totiž nohy.

Chocholoušek: Ty jsi mi nějaký chytrý.

Vláďa: To nejspíš bude tím, že na to mám školy.

Chocholoušek: Doneslo se mi, že ses od loňska moc nepolepšil. Prý jsi někde chytl profesúru. To zní skoro jako nějaká nemoc. Doufám, že to od Tebe nechytnu..

Vláďa: Být na Vašem místě, tak bych se moc nebál. To se Vám stát nemůže.

Chocholoušek: Tak to jsem klidný. A je to vážná nemoc?

Vláďa: Vážná moc není, spíš je nesmírně těžké ji chytit. Ostatně myslím, že někteří lidé by se nechali nakazit celkem dobrovolně.

Chocholoušek: Slyšel jsem, že máte na katedře nějaká zvířata.

Vláďa: Nevím přesně koho myslíte. To víte, nás zvířat je tam docela hodně.

Chocholoušek:  (Fotomontáž daňka a jelena.) Ti mají ale parohy, co? Myslím, že jsou to přímo výstavní kusy!

Vláďa: Aha, vy jste myslel Daňka a Jelínka. No, víte, já jsem ta zvířata pochopil trochu jinak. To jste se měl spíš zeptat jestli máme na institutu nějakou vysokou!

Chocholoušek: Došel nám nějaký anonym s fotografií jistého Tomáše dé. Toho už bych měl také brzo vyšetřit.

Vláďa: Pročpak, co se Vám na něm nezdá?

Chocholoušek: Prý je zatížený na kočky. (fotka) Jede po nich jako divý. Honí se s nimi i po stromech. (1)

Zdeněk: Ale on je neloví pro sebe, je to hodný hoch. Rád se rozdělí (4).

Vláďa: Beztak je shání pro Jirku Mališe.

Zdeněk: Jsou mladí a neklidní, tak byste to mohl akceptovat.

Chocholoušek: No, budiž. Stejně co nevidět skončí v našem ústavu, jako všichni. Ale Vláďo, co to vidím? Ty máš snad nový mobil nebo co?

Vláďa: Je bezvadnej, že? Asi budu vypadat jako blázen, ale před chvílí jsem venku potkal Macha a Šebestovou, no a to sluchátko se mi tak líbilo…

Chocholoušek: Moc pěkný je, akorát trošku pokulhává ta mobilita.

Vláďa: Zato mi splní každé přání.

Chocholoušek: To by se Zdeňkovi líbilo. Chtěl z našeho ústavu dokonce uprchnout. (fotka) Únik se ale nezdařil. Co nám k tomu řekneš, Zdeňku?

Zdeněk: Petře, mohl bys  jim to, prosím Tě vysvětlit.

Petr: Ale jistě, Zdeňku. Co bych pro Tebe neudělal. (Vstane a potáhne si gatě). Zdeněk nechtěl uprchnout, chtěl si jen odskočit na slavnostní otevření svého nového muzea.

Zdeněk: Tímto bych Vás rád pozval do Štramberka. Uvidíte tam všechny mé nálezy. Všední i ty vyjímečné.

Chocholoušek: Ale vy dva. Mám z Vás takový pocit, že se báječně doplňujete.

Zdeněk: No, to víte, pane doktore. Každý má své dvojče. Viď Petře?

Petr: Samozřejmě Zdeňku. S tvým názorem zcela souhlasím. Stačí se na nás podívat. (Zase si potáhne gatě).

Chocholoušek: A jestlipak víte, kdo má nejlepší povolání na světě?

Všichni sborově: To prosím nevíme.

Chocholoušek: No přece děda Arnošt. Tuto důvěrnou zprávu nám sdělila jeho vnučka.

Petr: Doktore, proboha, proč nám ty fotografie ukazujete na počítači a nenecháte je prostě jen tak kolovat?

Chocholoušek: Donutil mě Arnošt.

Zdeněk: To mohu potvrdit. Dříve bylo všechno normální, ale od jisté doby se Arnošt rozhodl, že bez Power-Pointu ani rána.

Arnošt: Byla to taková malá gentleman´s agreement.V dnešní době by to prostě jinak ani nešlo.

Zdeněk: (přečte básničku) Tomu nerozumím. Asi je to blázen

Chocholoušek: Arnošte, nenabídneš nám čaj nebo kávu?

Arnošt: Většinou nikdo nechce, tak co bych se vnucoval. Když je ale nějaký student chytrý, nabídnu mu bonbón.

Petr: Nejsou to náhodou bonbóny Finlandia? Ty jsi Arnošte rozdával už za nás.

Arnošt: To víte mám je už delší dobu, tak se jich nějak zbavit musím.

Petr: V třešni červa snesu, ale v bonbónu, co je moc, to je moc.

Dataprojektor se pokazí. (černý snímek)

Chocholoušek: Co se stalo?

Zdeněk: Nejspíš se celá ta slavná technika pokazila.

Helča: Pusťte mě k tomu, zrada bude určitě v elektrice.

Chocholoušek: Co to plácá?

Petr: Jen ji nechte, doktore, tady Helča je totiž na Institutu přes zásuvky.

Helča: No, jako víte, problém by se měl nejdříve jako vydefinovat. Mohl být i někde jinde, ale kdyby byl jako někde v zásuvce, tak to bych jako třeba zmákla.

Chocholoušek: Šikulka ta Heluš, co? A kdepak jste nechali Miloška? (11, 12)

Helča: To jako nevíte, že on má jako svůj vlastní ústav?

Chocholoušek: Vlastní ústav?

Zdeněk: To je prosím pravda. Má svůj vlastní GP ústav, viď Petře?

Petr: Jistě Zdeňku, zrovna jsem to chtěl říct.

Chocholoušek: Gépé, gépé to jako myslíte gynekologickou poradnu?

Arnošt: GP není gynekologická poradna, GP je geologický pavilón.

Chocholoušek: O tom jsem něco slyšel. To je myslím něco jako pohřebiště. Jsou tam samí chcípliny. Buďte rádi, že jste tady.

Zdeněk: Z bran geologického pavilónu již není úniku.

Sivek: Leda že by se pokusil o únik přes sloj.

Chocholoušek: Prosím, Martine?

Sivek: No, vždyť říkám. Nejlépe se únik provede skrz sloj. Je tam totiž tma, takže není nikdo vidět. Problém je ale v tom, že takovou sloj musíte nejprve co? Musíte ji nejprve I, I, I-DEN-TI-FI-KO-VAT.

Chocholoušek: Tak ty jsi tu úplně správně.

Sivek: A když takovou sloj co? Víte jak? Když takovou sloj identifikujeme, tak ji pak můžeme co? Tak ji pak můžeme, já Vám poradím, to slovo začíná na KO. Tak ji pak můžeme KO, KO-RE-LO-VAT.

Chocholoušek: A k čemu je taková korela dobrá?

Sivek: Tady přece nemluvíme o žádných ptácích. Korelace je přece dobrá k tomu, abychom v podzemí nezabloudili. Když už prchám, tak bych měl aspoň vědět kam. To je pak co?

Všichni: To je to, co dělá geologii geologií.

Udělení řádů

Radek Grygar – řád „desenské knedly a kulmského nudlismu (ne nudismu)“

Milý rytíři Ráďo, děkujeme Ti za báječnou mapovací dovolenou strávenou na Rejvízu. Projevil ses zde jako pravý geologický gurmán. Tímto Ti udělujeme ti řád „desenské knedly a kulmského nudlismu (ne nudismu)“. Doufáme, že v příštím roce bude otevřen nový po víně volitelný předmět „Vaříme s Grygarem“.

Zdeněk Vašíček – řád „nejkrásněji a nejhustěji porostlé oční lišty“

Rytíři Vášo, já, Její Milost Trilady XLIII, Ti uděluji řád „nejkrásněji a nejhustěji porostlé oční lišty“. Poprvé jak jsem Tě spatřila, myslela jsem, že jsi můj vzdálený příbuzný. Při pohledu na Tebe jsem se vrátila do dob svého dětství. Tvá oční lišta je vskutku jedinečná a náš druh by Ti ji mohl jen tiše závidět. (příklad listiny)

Josef Mazáč – řád „zlaté kytary“

Rytíři Pepo, já, Její Milost Trilady XLIII, Ti uděluji řád „zlaté kytary“.

Aby sis tento řád zasloužil, přistup k jeho obhajobě a zahraj nám písničku od nejmilejší kapely mého bratrance Olena.

Můj nejmilejší Pepíčku,

zahraj mi hezkou písničku,

libý tón, nechť se line sálem,

budeš rock&rollovým králem.

Když se mi bude líbiti,

nakopnu Tě do … pygidia!

Arnošt Grmela – řád „pilného prezentanta“

Rytíři Arnoštku, já Její Milost Trilady XLIII Ti uděluji řád „pilného prezentanta“.

Chceš-li poznat štěstí pointu,

žij svůj život v PowerPointu.

Pro rodinu, psa i banku,

neznám lepší variantu.

Proto rada pro přátele:

PowerPoint i do postele!

Vladimír Slivka – řád „báňského Jánošíka“

Všichni jistě víte, kdo byl Jánošík. Slovenský hrdina, co bohatým bral a chudým dával. Náš hrdina sice není Slovák, ale v mnohém se mu podobá. Abychom to přiblížili, tak jak je všem jistě známo, tady rytíř Vláďa pracuje na velmi dobře finančně oceněných grantech. To znamená, že bohatým bere. Současně je také štědrý a chce pomáhat lidem. Raději zůstává v anonymitě aby se obdarovaný nemusel cítit zavázaný. Proto klidně nechá peněženku ležet přede dveřmi své kanceláře. Však on už si ji nějaký potřebný chudák vezme.

Kufr - soutěž pro rytíře a třeťáky

Jména rytířů účinkujících v Kufru: Grygar, Mazáč, Grmela, Slivka.

Pasování kosů

Pasovací listina kosů je ZDE. Tato je ale výjimečná, David Horák už jednou pasován byl.

Soutěž rytířů (Pohádka o veliké řepě)

Jména rytířů na pohádku o řepě: Rapantová, Bujok, Marschalko, Skupien, Duraj, Grygar,Mazač.

Pasování rytíře

Uvaděč: Úderem třiadvacáté hodiny a třicáté minuty (podle toho kolik přesně bude) nadešel všemi očekávaný okamžik, kdy Její Milost Trilady XLIII, povýší svého nejlepšího poddaného do stavu rytířského.

Trilady: Přečtěte tedy životopis kandidáta. (současně se promítá obrazová část)

Životopis

Stalo se to v roce 1956 ve Zlíně, kde odvážným průnikem množin svých rodičů A a B vznikla malá podmnožina C vážící něco kolem tří kil. Nikdo s něčím takovým nepočítal, i když je jasné, že pravděpodobnost úspěšnosti průniku za použití kombinace s opakováním k-té třídy o n-prvcích, přičemž na pořadí nezáleželo, byla poměrně vysoká. Incidenční matička však vynesla věrohodnou hypotézu, že když už se tak stalo, tak by si malou podmnožinu mohli nechat. V matriční  dokumentografii najdeme podmnožinu C pod jménem František Staněk.

Vždy velice rád sportoval, nejraději měl fotbal. Držel se však hesla: sportem k trvalé invaliditě, a proto mu nezbylo nic jiného než si ty svoje nohy šetřit již od raného mládí. Ani to ho neuchránilo před náročnou operací kolen. Rodiče malého Frantu a jeho bratra vedli k hudbě, a přestože ho přitahovala hra na cimbál, než mu jeho otec předal paličky, musel projít tvrdou školou hry na harmoniku.

Po základní škole studoval na gymnáziu v Otrokovicích, kde ho to poslední rok přestalo bavit a aby nemusel být pod dozorem, tak přesunul své studijní aktivity do Žďáru nad Sázavou. Pak se rozhodoval, co dál. Zajímal se sice o fyzikální zákony, ale nakonec fuzzylogicky dospěl k názoru, že čím větší země, tím více informačních systémů a tím i více informací samotných, a tak se jednoho dne ocitl uprostřed velkoměsta, hlavního města CCCP. Tam nakonec strávil celých pět let studiem matematiky a nejenom tím.

Mnohem více než studium se mu totiž líbily binární relace - což jsou vztahy, kterým vyhovují dvojice. Našel si tedy množinu odpovídající jeho zálibě, a tu v jednadvaceti letech pojal za vlastní a o rok a půl později založil jednu z vlastních podmnožin.

Po studiích pracoval nějakou dobu v Hutních montážích, kde své těžce nabyté vědomosti uplatňoval při počítání výplat dělníkům. Nebyla to zrovna práce hodna jeho schopností. A tak se po nějaké době ocitl na Geologickém průzkumu, kde konečně  rozpoznali jeho talent pro exaktní zpracování nevěrohodných informací. Uvědomil si ale, že své znalosti si  nemůže nechat jen sám pro sebe, a proto nastoupil na VŠB-TUO na katedru matematiky. Trápil zde však nejen studenty, ale i své nadřízené. Proto byl vržen mezi nás, geology, čemuž je jistě rád a my taky.

Pobuda: (vtrhne na jeviště a začne se rozkřikovat)

Moment, moment, to není všechno, na ty nejdůležitější věci jste úplně zapomněli!

Trilady: Co tu chce ten nezdvořák, který ani neví jak se chovat v mé přítomnosti? Za to tě stihne krutý trest! Helfři, odveďte ho a zavřete do GP, bude tam leštit mé soukmenovce, kteří neměli tolik štěstí, jako já, tak dlouho, dokud nezčerná!

Pobuda: Né, omlouvám se Vaše Milost, (vrhne se k nohám Trilady, líbá její ruku)

Trilady: Pusť! Na to si měl myslet dřív.(odkopne ho)

Pobuda: Přijímám Váš trest, Trilady, ale  dovolte mi, abych vše vysvětlil.

Trilady: Není třeba, Helfři, chopte se ho!

Pobuda: Vyslechněte mne, prosím. Chcete tady pasovat nového rytíře a přitom o něm nic nevíte. Pro jistotu jsem si to všechno vypsal, abych na nic nezapomněl.  Jako malý hoch měl zálibu v kousání. Co když mu to zůstalo? Jak by se vám líbilo, kdyby Vám, milosti, místo políbení ruky, tu vaši roztomilou panožku pokousal?

Trilady: To je nesmysl, nikdo by si takovou věc nedovolil. Nemohl by riskovat můj hněv. Snažíš se mi jenom vetřít do přízně.

Pobuda: Ano, ano, Vaše Milosti, ale nemůžeme to riskovat. On tehdy jednu dámu pokousal dokonce několikrát. Byla to zubařka, musela si pořídit nevzhledný kovový kryt na prst, aby se před tímto individuem ochránila. Je pravda, že za úplatu byl ochoten své nezřízené choutky ovládnout. Chudák jeho pan třídní učitel ze základní školy, musel mu sehnat dokonce lišku! Nechci ani domyslet, Vaše Milosti, co byste mu musela slibovat Vy.

Trilady: Já nic nemusím. Už mě ty tvoje řeči nebaví, odveďte ho! (Helfři se ho chopí)

Pobuda: Né, nechte mě. Vaše Milosti, už Vás nebudu dlouho otravovat. Jenom chci, abyste si uvědomila, koho chcete přijmout mezi vyvolené šlechtice.

Trilady: Jsi drzý,

Pobuda: Omlouvám se, Trilady, ale vždyť on o tom lhal i vlastním dětem. Říkal jim, že tu lišku dostal za dobré známky. Je to lhář, Milosti. Navíc se příliš zajímá o svůj zevnějšek.

Trilady: Chceš mi snad namluvit, že se každé ráno předvádí před zrcadlem? Na to ti nenaletím.

Pobuda: To nemohu tvrdit, Vaše Milosti, ale vím o jedné příhodě, která má slova potvrzuje. Jeho bratr mu při badmintonu vyrazil přední zub jedničku vpravo nahoře. Co myslíte, že udělal?

Trilady: Vrátil mu to.

Pobuda: Kdepak, běhal jako zběsilý, plakal a křičel:“Já už nikdy nebudu pěkný!“  A ti jeho kamarádi? To je vám pěkná cháska. 

Trilady: Co se ti na nich nezdá? Co já vím, zastávají samé významné funkce. Jejich přízeň by se nám mohla hodit.

Pobuda: Přijeli na jeho svatbu, a když procházeli Podkopnou Lhotou, našli vedle silnice mlékárenskou konev. Dali do ní hovno a přišli na svatební hostinu. Fera ji dostal jako svatební dar. Jeho babička se jich ptala, cože je v té konvi. Někdo z nich jí na to odpověděl: „Hovno.“. Babička jim to nevěřila a šla se podívat. Celá svatba se při jejím výkřiku dost pobavila. No uznejte, dělat si srandu ze starých lidí.

Trilady: Už mě unavuješ, kdo si myslíš že jsi? Nepamatuji se, že bych tě jmenovala svým dvorním donašečem.

Pobuda: Ale já Vám musím otevřít oči, Trilady. Určitě nevíte, že s bratrem mámili ze své stařenky peníze. Byla už chuděrka zapomnětlivá a tak jim dávala peníze několikrát v průběhu návštěvy. Jenom toho zneužívali. Vždycky se pak bratra ptával: Kolik to dneska hodilo?

Trilady: Helfři, odveďte ho už provždy. (odvedou ho)

Ač mi ten pobuda byl vskutku protivný, musím uznat, že některá obvinění jsou dosti závažná.

Helfři, přiveďte  kandidáta na povýšení do stavu rytířského.

(Helfři přivedou Staňka)

Nadešel onen očekávaný okamžik – odhalení erbu budoucího rytíře. Při výrobě tohoto erbu jsme porušili všechna stávající pravidla. Nehýří barvami jako tomu bylo doposud a už vůbec na něm nenajdete zelenou a černou barvu, které jak jistě víte jsou barvami cechu geologického. I přesto, že je náš erb zcela odlišný od všech předchozích, doufáme, že se vám bude líbit. 

Trilady: Myslím, že jsi člověk upřímný, uznávající hodnoty jako pravda a čestnost. Takový má pravý rytíř být. Přistupme tedy k obhajobě erbu a dokaž nám, že si jej zasloužíš.  Helfři, odhalte erb!

Trilady: Přistupme k obhajobě levého horního pole! Slyšela jsem, že máš rád víno. Nuže, vyzkoušíme si tvé someliérské znalosti. (Jedná se o výběr z hroznů.)

Pravé horní pole – Protože vím, že Tvou zálibou je řešení různých hádanek a rébusů, taky jsem si pro Tebe jeden připravila. Na jeho vyřešení máš jednu minutu. Řekni nám, který z těchto dvou hochů je Tonda.

Řešení: To jsou okna, to jsou rámy, to jsou prsa jedné dámy. To je zebra, to je koník, to je Franta a to je Toník.

Levé dolní pole – zarecituj či zazpívej nám ruskou báseň či píseň, abychom viděli, že tě v tom širém světě cosi naučili.

Pravé dolní pole –  Protože Fera celým svým srdcem miluje Horňácko a hru na cimbál a sám je členem souboru Lipka, tak by nám tu teď mohl zahrát typickou horňáckou píseň „Holky z naší školky“ v původní podobě zachované po celá staletí.

Trilady: Má někdo z přítomných rytířů  připomínky k povýšení tohoto kandidáta do stavu rytířského?

Trilady: Poklekni. Tímto Tě pasuji na Rytíře Feru DÚ Lipku Kartézského – tautologického vládce konjunkcí a disjunkcí, spravující chalupnické sídlo s přilehlou definiční oborou v Hrubé Vrbce, a s právem používati přídomku „Cymbál“. Snes tuto ráno, však žádnou více.

Pasovací listina.

Pak tu zbyla ještě pěkná nepoužitá scénka. 

Fotografie: