Trilobit: Olenellus thompsoni

Rytíř: Ing. Jan Jelínek, Ph.D.

Pořádající ročník: Jiří Burček, Matěj Fuka, Václav Hotárek, Ivo Křístek, Tomáš Kucharský, Petr Lukeš, Robert Píšala, Tomáš Prokop, Tereza Rojáková, Michal Vojtásek

Erb:

Nové písně: Můj milý taháku, Když jsem já sloužil, Můj ideál

Program:

Plán večera:

·      Gaudeamus

·      Geologická

·      úvodní scénka + slavnostní řeč

·      vyhlášení rytířů, minuta ticha

·      Když jsem já sloužil

·      Kterak se stal humanista geologem

·      scénka svatá Barbora

·      1. VEČEŘE

·      scénka třeťáci

·      soutěž třeťáci

·      pasování kosů

·      Hydrogeologicko-hydraulická

·      Můj milý taháku

·      Repetentská

·      Geolog a smrt

·      strážci pečeti

·      Hydrogeologicko-hydraulická

·      Vrtácká píseň

·      Když jsem šel na historickou

·      Geologická balada

·      soutěž kantorů

·      volná zábava

·      volba rytíře a jeho pasování

·      Ať žije rytíř náš

·      Kanafaska

úvodní scénka

Je  třetího prosince a hrobník v malebné vesničce Old Castle nedaleko Pittsburghu v Pensylvánii dostal další zakázku. Jsou čtyři hodiny odpoledne, v bezvětří se nepohne ani lísteček. Slunce zachází za obzor a stíny na hřbitově se pomalu prodlužují, až se dotýkají hrobníkovy plešaté hlavy. Půda je lehce přimrzlá a hrobníkův rýč tupý. Hrobník poctivě ryl a kopal čtyři hodiny. Po těle mu teče pot. Je rád, že už je u konce a pozorně obhlíží, jestli je hrob dost rozměrný , aby se do něho vešla truhla s nebožtíkem. Ryje až na sklaní podklad. Tak má vždy jistotu, že hrob je dost hluboký. Už to má prostě v oku. Když v tom…

T       Au

H      Hrome, co to? Že by další nebožtík. Neřáde zůstaň ležet, kde si. Nebudu tě někde honit po celém hřbitově. A co tady vůbec děláš. Tady neměl nikdo ležet. Kliď se odsud do svého hrobu.

T      To je omyl. Jsem Ollenela Thompsonová a spěchám do Česka na korunovaci.

H      Zůstaň ležet ty mrcho! (začne do ní mlátit rýčem)

T      Auu. Co si to dovoluješ. Nejsem žádna mrcha, ale spodnokambrijský zástupce třídy Trilobita. Spěchám do Česka za vládcem veškeré geologické havěti

H      Tady jsme v Americe, ve svobodné zemi a ty zůstaneš ležet (seká ji rýčem). Nepotřebuji, aby mi nebožtíci pobíhali po hřbitově. To by neprospělo mé pověsti spolehlivého hrobníka.

 T     Zadrž na chvíli a poslouchej mě.

H      Sakra….Dobře. Ale až dopovíš svůj srdceryvný příběh, tak šup do vlastní rakve.

T      Ležela jsem v zemi, když vznikalo Varijské horstvo. ležela jsem když vznikaly Alpy i s tou jejich posranou předhlubní, ale teď přišel můj čas, musím se setkat s J.M. Trilobitem ……………………………………….., abych převzala žezlo a jablko….

H      Kecy. Všichni mrtví si vždycky něco najdou,aby se mohli vrátit spátky. Nejsem dnešní. Vymysli si něco jiného.

T      Poslouchej. Vzala jsem sebou některé dosud neobjevené ramenonožce a bloudivce. Paleontologové ti za ně dají mraky peněz. Za peníze mi koupíš letenku do Ostravy. Zbytek si můžeš ponechat. Podívej, nádherné fosílie.

H      Myslíš tu hromadu.Za to mi dají tak kulový. Víc bych dostal za čtyři uhelné brikety.

T      Mám tady u sebe nějaké zlato. (hrobník zpozorní) Sebrala jsem všem nebožtíkům zlaté zuby. Podívej se mám jich alespoň dvě hrstě.

H      (naklání se) Ukáž. (říká s velkám zájmem)

T polapí hrobníka, z hrobu my vylézají jen cukající se nohy, marně volá o pomoc.

A mezi vzlyky a křikem z bolesti ještě pronáší:

H      Mohlo mě napadnout, že je to léčka. Vždyť všechny zlaté zuby trhám mrtvolám já. (a pak je zardoušen)

T       Pomalu vstává do půl pasu svlečená ((=: a pomalu si obléká královský šat.

T      Tcc. Celý život jsem měla v hubě písek. Zvládla jsem slabou metamorfózu a silné tlaky a neporadila bych si s jedním ubohým hrobníkem?

         Teď jen rychle prodat chcíplotiny a vzhůru za ………………………………

úvodní řeč

Herold: Povsaňte, Jeho Milost Trilobitka Ollenela Thompsonová přichází

Trilobit je mrtev, ať žije trilobitka! Třikrát hurá!

(Herold ukazuje posunkem, aby všichni usedli)

Právě se vracím z hradu…

Mojí vzdálení bratranci,

děkují. Děkuji, že nesete pochodeň života hrdě vpřed. Nezalekli jste se Události permské ani vymírání brontíků na konci křídy. Žijete v  mršinách a špíně, přesto slušně vychováváte své potomky, tak jako všichni dobří rodičové. Vzmach vyšších kytiček ve vás probudil chuť po rozmanitosti tvarů, chuť dobýt každý biotop. Snad proto jste se nezalekli kvartérní Darwinovy selekce a každá vonná zdechlina pro vás je novým domovem.

Děkuji.

Ne vždy měli členovci na růžích ustláno. Pamatuji si na své mládí, na chladivou vodu sublitorálu na nebezpečná tmavá údolí neritika. Narodila jsem se do chudé rodiny těsně po odeznění nudného prekambria. Otce jsem nikdy nepoznala, zahynul v souboji s dnes ještě paleontologicky neznámým kambrijským predátorem před tím než jsem se vůbec narodila. Matka těžce pracovala u pohřební služby, která zajišťovala movitějším trilobitům posmrtně kvalitní uložení v jemném písečku nebo kalu na mořském dně. Chudší trilobiti dávali přednost postupnému rozmetání těla na části mořskými proudy. Při pohřbu nepohrdli ani hrubozrnějším materiálem.

Matka u pohřební služby nevydělávala moc peněz. Nikdy jsem neochutnala čerstvé maso. S matkou jsme jedly jen mršiny.

V našem společenství se ženy těšily dobrému postavení.

Ačkoliv jsem žila v moři, nikdy jsem se nenaučila plavat. Jen jsem se ladně odrážela nožkami ode dna. Plazit se břichem po dně jako nějaký břichonožec bylo pod mou úroveň.

Vždy jsem měla ráda muže, i když mne trochu iritovalo, že všichni spodnokambrijští trilobiti mají velkou hlavu a malý ocas.

V mém životě byla i jedna osudová láska. Bohužel mého Ollenelka potkal podobný osud jako mého otce. Sněden obludným Anomalokarisem ponechal mě samotnou mému osudu. Úmrtí partnera těžce dolehlo na moje pleury. Stáhla jsem se do ústraní. Usadila jsem se v mělké zátočině pod košatou mechovkou a ve věku osmi exuviací tam také vydechla naposledy.

Dále jsem prožila nudné bytí. Někdo mě zasypal hromadou kalu. Nastala  pomalá diageneze, což dost bolelo a nepřála bych to ani svému nejhoršímu nepříteli. Párkrát jsem nad sebou spatřila neostrou hranici kambrium/ordovik. Snažila jsem se na ní vyhoupnout, abych si užila alespoň trochu volnosti, šlo to však ztuha a nikdy se mi to nepovedlo. Byla  jsem znehybněná, jakoby celá z kamene. Nakonec jsem se spokojila se středním kambriem, ale i z toho nic nebylo. Opět jsem zapadla zpět do spodního. Byl to prekérní život fosílie, kamenět na hranici starohor a prvohor. Z proterozoika profukoval chladný vítr a celých 50 miliónu let mě z něho bolela glabela. Ještě jsem neotřela slzy zklamání a už jsem byla vyzdvižena. Nikoliv za celoživotní zásluhy nýbrž orogenními pochody. Pak se naskytla možnost koupit si lístky na zaoceánskou litologickou desku. Neváhala jsem ani chvíli a na stará fosilní kolena projezdila skoro celý svět.

Znovu jsem se usadila až v Pensylvánii. S vděčností jsem pohlížela na erozi, která si prohlodávala cestu k mé maličkosti a odlehčovala tak mým geostatickým tlakem zkoušeným článkům. Bála jsem se, aby mi ledovec nezbrousil cefalon. Velmi by se tím ztížila má pozdější identifikace. Díky trojlaločnatému Bohu ledovec včas roztál. Až nedávno udeřil prašivý hrobník do mého pelitického těla rýčem a plácal páté přes deváté až jsem ho umlčela. Tak se dostávám k těm podivuhodným bytostem s opěrným aparátem uvnitř těla a nakypřenou nervovou uzlinou v cefalonu. Ale ještě před tím než oslovím své homo poddané musím vám ještě jednou poděkovat mí vzdálení bratranci. Já bezdětná, závidím vám, že jste si ze svých vajíček mohli ve výživné hmotě rozkladu vychovat zdravé potomky a tím nést naši pochodeň, pochodeň všech členovců hrdě dál. Děkuji všem mouchám, bzučkám, komárům, bzikavkám, šídlům i hovniválům, že dělají v dnešních těžkých kvartérních dobách čest mému kmeni členovců.

A nyní,

mí milí homo poddaní. Rytíři cechu geologického, kosi, znovukosi, humři, pulci a jiná geologická havěti,  obracím se  k vám. Rozlámejte plácačky, srolujte moskytiéry, vyhoďte insekticidy, zavrhněte biolit, zničte DDT, vypněte pouliční osvětlení. Neničte dělnickou třídu hmyzu kmene členovců neboť vám jednou může býti k prospěchu. Nestyďte se produkovat více odpadu a znečištění, a tím nepřímo snížovat cenu bytů pro třídu Hmyz. Hlasitým bzukotem vám pak všichni budou děkovat.

Vím, je to nelehký úkol. Většina z vás se ho zhostí s radostí. Někteří však budou váhat, ne – li dokonce se chovat kontraproduktivně. Proto jsem Já, Ollenela Thompsonová byla pro tento rok zvolena mým předchůdcem Trinucleem fimbriatem do čela cechu geologického, abych vás, vzdělané lidoopy vedla na nelehké cestě za smířením se všemi členovci světa, zvláště pak s perspektivním hmyzem.

Mimoto, neumdlévejte ve svém snažení probádat hlubiny zemské do poslední mrtě, neboť tam na vás čekají ještě mnoha překvapení. Nezapomeňte to tak činit s náležitou úctou neboť i váš rod skončí jednou jako obyčejný faunistický horizont v nějakém bezvýznamném vrstevním sledu. V nějakém tom souvrství nakonec přece skončíme všichni, i když my, členovci,  budeme spočívat vysoko nad vámi.

Oslavme tedy naši společnou cestu k lepšímu pochopení členovců i věd geologických bohatýrskou hostinou. Hodujte, pijte veselte se. To vám nařizuji Já, Vaše vládkyně J.M. Trilobit XLV. Ollenela Thompsonová.

(

Herold) Povstaňte!

HRAJE FANFÁRA

H: Pozvedněme číše a společně si připijme na korunovaci Její Milosti a na zdárný průběh dnešní slavnosti!

legenda o sv. Barboře

Obsazení:       2x vypravěč

2x Barbora/Barbara

1/2x nápadník

1/2x křesťan

1/2x zedník

kat

Kristus

1.        Ve 3.století žila v městě Nikodemia se svým otcem dívka jménem Barbora.

(udělá pukrle)

Kdysi v Turecku žila Barbara.

(udělá pukrle)

2.        Byla velmi krásná, učená a bystrého rozumu.

(pohladí si vlasy a ťukne se do hlavy)

Chlapi se za ní otáčeli, protože měla božská ňadra a vnadné boky. Jo, a taky když šlo o prachy nebo sex byla  dost vykutálená.

(ukáže ňadra a potom vykutálený výraz)

3.        Její otec, zámožný Dioskuros, byl zapřisáhlým nepřítelem křesťanské víry.

Její fotr Dioskuros, byl ve městě velké zvíře. Jeho životním hobby bylo věšení, pálení, řezání, natahování členů sekty Krista.

(sežere, rozdupe, rozláme kříž)

4.        Nejbohatší a nejhezčí mladíci z města se o Barboru ucházeli, ale ona cítila, že musí být ještě něco jiného a všechny je odmítala.

(ladně mladíky odmítá posunbkem ruky)

Chodilo za ní spousta chlapů, ale ona byla dost vybíravá a náročná a pořád chtěla něco víc.

(kop, úder loktem, fuck you po italsku)

5.        Chodila mezi skupinku křesťanů a v dlouhých rozhovorech se snažila pochopit jejich víru, až dospěla k poznání, že našla to, co hledala.

(dostane od křesťanů křížek, ten si strčí za pás)

Nakonec objevila skupinu křesťanů a v dlouhých „rozhovorech“ našla to co hledala.

6.        Když to její otec zjistil dal pro ni postavit věž s dvěma okny a s veškerým komfortem a vybavením, do které chtěl Barboru uvrhnout.

(ukazuje zedníkům věž se dvěma okny)

(zedníci jako jeden muž přikývnou, obrátí se ,přidřepnou a předstírají práci)

Když se toho její otec domákl dal postavit barák s dvěma okny, ve kterém nechybělo video, televize, DVD přehrávač, masážní vana, kuchyňská linka se sklokeramickým sporákem, hlasové ovládání osvětlení a jiné vymoženosti. Barbara se přestěhovala s radostí.

(ukazuje zedníkům věž se dvěma okny, zedníci jako jeden muž přikývnou, obrátí se ,přidřepnou a předstírají práci)

( O ukazuje oběma rukama spoustu prachů a chytá se za hlavu, pak vypadá sklesle)

( B se raduje)

7.        Otec však během stavby musel na čas odcestovat.

(couvá pozpátku k východu a mává na všechny s rozjařeným úsměvem)

Otec měl ale nějaké opletačky s policií, a tak se musel na nějaký čas schovat.

(zdekuje se do úkrytu)

8.        Barbora tak přikázala stavitelům, aby místo dvou oken udělali tři.

(ukáže zedníkům ještě jedno okno a zaprosí)

(zedníci jako jeden muž přikývnou, obrátí se ,přidřepnou a předstírají práci)

Barbara toho využila a řekla zedníkům, aby ke dvěma oknům přistavěli ještě jedny dveře.

(dává zedníkům kliku a ukazuje otvírání, zedníci jako jeden muž přikývnou, obrátí se ,přidřepnou a předstírají práci)

9.        Po návratu se rozlícený Dioskuros ptal dcery, co to má znamenat.

(přísný pohled s očí do očí, ruce v bok)

Dioskura to po návratu dost vytočilo. Chytl Barbaru pod krk, ať klopí, co to má znamenat.

(rychle přiskočí, chytne B pod krkem, cloumá s ní, řve ji do uší a ukazuje prstem)

10.   Ona mu odpověděla, že je to symbol Trojice a že se nechala pokřtít.

(s přiblblým úsměvem pohled upírá do otcových očí, za pasem má zastrčený kříž, ten otec objeví)

Ona mu objasnila, co to jsou dveře a proč nemůže na večerní procházky chodit okny umístěnými devět metrů nad zemí.

(s bojovně vystrčenou bradou na otce si ťuká do čela)

11.   Naštvaný otec odvlekl dceru do mučírny kde ji dal zbičovat.

(chytne ji o dovleče před kata, ten si mne nadšením ruce)

Rozezlený otec ji vlepil pár facek. (vlepit dvě facky [zatímco se to děje, první B si dá nějaké obvazy, náplasti)

12.   V noci se jí zjevil Kristus a zahojil její rány.

(přijde pomalu, klidným vyrovnaným krokem, ruce sepjaté na klíně, hlava lehce ukloněná na stranu, sundá B1 obvazy)

Před spaním si dala  frťana na uklidnění.

(vytáhne ze záňadří plácačku a přihne si)

13.   Další den pokračovalo nekonečné trýznění nevinné dívky bitím kyjem a pálením pochodněmi.

(kat na ni bere pořádný klacek, potom se snaží ji zapálit zapalovačem)

Nazítří ji otec zakázal značkové oblečení, návštěvy supermarketů, pedikúry a kadeřnického studia.

(ukáže na její boty, ať si je zuje, s výkřikem „ADIDAS“ je odhazuje v dál)

14.   Když bylo vidět, že mučením ničeho nedosáhnou, byl vydán rozkaz usmrtit Barboru mečem.

(O přijde k B1 a ukáže prstem šmiknutí přes krk, ďábelsky se usmívá na diváky)

Když bylo vidět, že ani rafinované mučení na Barbaru nezabírá, poslal otec dceru na studia geologie do hornického města v České republice, kde studovali i přednášeli samí škaredí muži a Barbara bude tak  zbavena  svého posledního potěšení.

(O dá B2 do ruky kladívko a ukáže „a ven“)

15.   Tento čin vykonal Barbořin otec Dioskuros vlastní rukou.

(ukazuje vlastní ruku)

Přihlášku vyplnil Barbařin otec vlastní rukou.

(vyplňuje list papíru propiskou)

16.   Sotva odložil vražedný nástroj, byl sám zabit bleskem, který sjel z čistého nebe.

(někdo něčím břinkne a O se skácí k zemi jako podťatý)

Propisku místo aby odložil, si raději zarazil do srdce, neboť věděl, že geologie je obor neperspektivní. Vždyť do kamene tlučou otroci v lomech a v hlíně se hrabou jen krtci, žížaly a prasata

(bodne se pérem do srdce, a až se dočte 16 skácí se k zemi)

17.   Patronkou horníků a zedníků se stala podle legendy, ve které se otevřela skála a poskytla Barboře úkryt před pronásledujícím otcem.

(B1 dostane svatozář)

Patronkou horníků a zedníků se stala podle legendy, ve které Barbara na pronásledujícího otce házela kusy pískovcové skály a jiné horniny, které ji poskytla příroda.

(B2 dostane svatozář, O vytahuje z hader různé šutry)

JE PATRONKOU:

věží, horníku, horníků hrobníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, tesařů, zvoníků, kloboučníků, kuchařů, řezníků, tunelářů, dívek, zajatců,          dělostřelectva, pevnosti, hasičů, umírajících za dobrou hodinku smrti, proti ohni, proti bouřce,
proti horečce a proti moru, pomocnice v nouzi.

Geolog a smrt

g... geolog     s... smrťák     v... vypravěč

g   (Šplhá do svahu. Zastaví se a rozhlíží se do dálav.)

     Hory. Čistý vzduch. Bez manželky. To prospívá mému zdraví!

     (Náhle ho schvátí prudká bolest na hrudi. Chytne se za hruď.)

s   (S vstupuje na scénu. Začíná brousit kosu. Když s broušením skončí, přistoupí ke G a rozmáchne se k seku.)

     Hory. Čistý vzduch. Bez manželky. To prospívá mému zdraví!

g   Co to? Zadržte člověče! Vy tady chcete séct trávu? Teď když umírám?

s   Nepřišel jsem séct trávu, ale skosit TEBE.

g   Co, co co to říkáte? Kdo jste?

s   Smrt, Josefe Mazáči, Smrt. Vykonavatel vůle Boží, zaměstnanec firmy KOSA OSTRA:

g   Ty znáš moje jméno! My se známe? Nepotkali jsme se na večírku u Hofrichterových.

     Tam jsem se zřídil, že si nic nepamatuji.

s   Ne Josefe. Jsem Smrt - Smrťák. Přišel jsem tě odvést na onen svět.

g   Nemám sbaleno!

s   Dost řečí. Neprotahuj scénku. Srdce máš samou díru, játra tvrdé z chlastu, mozek poblázněný

     z ženských sukní, na hlavě pleš, šedé vlasy. Mám pokračovat?... A stejně nikomu nebudeš chybět.
    Snad jen Grygarovi se občas zasteskne po tvém blábolení.

    (Rozmachuje se k seku.)

g   (Strachy padá na zem.)

     Ještě né. Musím posbírat nějaké eeeee minerály (rychle bere nějaký kámen do ruky), aby má sbírka

     byla kompletní. A co teprve zkameněliny. Ty, ty jsem začal sbírat teprve nedávno, ale Vašíček s tím jeho

     pohunkem Skupienem mi všechny dobré kousky vyfouknou pod nosem!.

s   Pche (znechucené odfouknutí).

     Odhoď ten kámen, ať mi neztupíš kosu!

g   (Strachy bez sebe odhazuje kámen.)

     (Chytá se stébla) A, a ale já nejsem Josef Mazáč.

s   (Zarazí se. Šáhne do kapsy pro kosící listinu). Že by se zase spletli?

     Ne, je to tady černé na černém. (Čte) Josef Mazáč, rodné číslo 4806060000. Cíl transportu - peklo.

g   Peklo! Peklo? Já, nejpoctivější člověk z Ostravy, přijdu do pekla? Vždyť třídím odpad, kradu jen když není 

     zbytí a manželce jsem byl poslední dva měsíce věrný! Tak proč peklo?

s   Ale právě proto, Josefe. Jsi dobrý a slušný člověk. Celý život ses marně snažil provrtat do pekla

     (ukazuje prstem dolů), a tak ti to posmrtně velkodušně umožníme. Měl bys být šťasten.

g   To je nedorozumění. Vy jste na škole neměli Hlubinné vrtání?

s   (kroutí hlavou)

g   Tak jste si mohl za pětikačku koupit moje skripta ve skriptárně. Byly by vám blízké.

     Když jsem je psal, taky jsem chtěl nejraději všechny zabít.

     (na chvíli oba mlčí)

g   Nech mě ještě chviličku žít. Mám doma půjčenou (významně pomrkává) táákovouhle (ukazuje velikost)

     diamantovou korunku. Mohli bysme se šábnout napůl. Budeš mít celý život vystaráno.

s   To pochybuji. Žiju nekonečně dlouho. Připrav se. Mám ještě velkou zakázku v Africe.

g   Dobře, ale chci ti ještě položit dvě otázky. Jako poslední přání mi to musíš umožnit.

s   No... Nevím... Tak spusť.

g   Jsi skoro všemocný. Všechno umíš, všechno znáš, ničeho se nelekáš.

s   (Vypne hruď pýchou) To je pravda.

g   Takže bys mohl... ale ne. To určitě nedokážeš.

s   Co?

g   Ne, ne. To je jen taková hloupost. To smrťák asi nedokáže.

s   Znám se s Bohem! Dokážu... cokoliv.

g   Určitě! Ale tohle ne.

s   MLUV!!!

g   Nikdy se nemůžeš nasoukat do úzkého vrtu.

s   Kdykoliv, lidský červe. Je to pro mě hračka.

g   Skutečně? (Vyleze na stůl.) Já jsem se dokázal nasoukat do úzkého vrtu dvakrát....

     Ovčaří ti to může dosvědčit.

     Tady je vrt. (Vyšroubuje uzávěr.) Vlezeš do vrtu, a pak zase vylezeš. Jednoduché, ne?

s   A je to tvé poslední přání?

g   Ano je.

s   Dobrá, odstup.

     (Zajde k jednomu z diváků a přenechá mu kosu.)

     (Šeptá divákovi) Kdyby se náhodou něco stalo, vemte to za mě.

     (Vrací se zpět.)

     Teď sleduj. (mluví ke g)

     (Odrazí se a skočí po nohách do vrtu, vklouzne do něho jako po másle, zasekne se v něm

     a nemůže se ani pohnout.)

     Pomóc. Pomóc. Jsi tam nahoře. Hned mě vytáhni, sakra. Nemůžu pohnou ani kostí od malíčku.

     Slibuji, že ti nic neudělám. Jenom tě zabiju.

g   Vidíš, že to nedokážeš, břídile.

     Teď zašroubuju zpátky uzávěr a je pokoj.

v   Pak se Josef otočil a uháněl z hory, co mu síly stačily. Dvakrát cestou spadl z pětisetmetrového svahu.

    Jen se zvedl, oklepal a pokračoval v útěku.

    Od těch dob jsou na VŠB samí staří páprdové a nikdo se jich jen tak nezbaví. Ale...

    Smrťák, jenž je nesmrtelný, poznal mučivou dobu trvání geologických jevů a rychlostí jednoho milimetru za rok

    se plazí nahoru z těsného vrtu.

    Důležitá otázka pro neduživého diváka: Jak hluboko smrťák zapadl?

    Nástin řešení: Zjistěte dobu od kostlivcova zaseknutí ve vrtu do vaší smrti. Tu vydělte počtem roků. Výsledek

    vyjde v milimetrech, ale pro přehlednost jej převeďte na metry.

    Jen nejrychlejší z vás uhodne správný výsledek.

    Nezapomeňte veličiny dosazovat ve správných jednotkách!

pasování kosů

(může číst helfr)

Ano. Jsou mezi vámi. Mateřské mléko jim ještě stéká bradě, přesto se dali na studia geologie. Klopí své zraky a snaží se schovat za prázdné láhve od vína. Neukazujte na ně prstem, teď  ještě ne. Naší malí humři. Každoročně táhnou z Moře Nezkušenosti proti proudu řek do vnitrozemského města Ostrava, aby první pátek po svaté Barboře, na slavnosti J.M Trilobita naplnili svůj osud -  ukončili svůj bídný humří život a stali se kosem. Je to pozoruhodný úkaz matky přírody. Vždyť více než třetina jich na cestě zahyne. Většina z nich uvázne hned z počátku svého humřího života v sítích integrálů a derivací rybářů matematické a fyzikální katedry. Některým vydloubou oči harpyje ze studijního oddělení a zbytek se ještě dnes snaží, kdesi v osamělých lomech po celém Česku,  dát kamennému formátu správnou velikost a tvar. Ti co sešli ze správné cesty bloudí od svítání do soumraku temným labyrintem chodeb geologického pavilónu, v marné snaze si vypálit podobu exponátu do neposkvrněných mozků. Vytím dávají najevo své zoufalství. Ránu z milosti jim uštědří až kolem jdoucí Rytíř Milošek, pán svobodný z Pavilónova.

Přesto pud nabýt kosího stavu je silnější než strach ze smrti. Vlivem globálního znečištění však počty humrů rok od roku klesají. Tím spatření celého procesu přeměny humra v kosa je stále větší vzácností a zájemci neváhají zaplatit horentní sumy peněz, vypít litry vína a všeobecně se společensky znemožnit, jen aby byli svědky pasování kosů.

Dnes, v první pátek po svaté Barboře, se tedy po roce opět zúčastníme tohoto fantastického jevu. Vy, obecenstvo poctěno, my, J.M. Trilobitka XLV. Ollenela Thompsonová potěšena.

Já J.M. Trilobitka Olenella Thompsonová nyní zahajuji slavnostní ceremoniál Pasování kosů. Žádám všechny humry cechu geologického zde přítomné, aby neváhali a chvatem nastoupili zde v řad před zraky všech. Tak jak se rytíř pasuje mečem, tak se kos pasuje kopem, a to kopem do takové části těla, kde lze položit důraz na tradiční hodnoty a ideály léta vyzdvihované a uznávané cechem geologickým.

Přistupme k obřadu!  Helfři! (ti Trilobitce jen po jedné podávají pasovací listiny)

……………………. přistup!

Ukloň se před obecenstvem geologickým.

…………………….pasuji Tě do stavu kosího. (KOP) /Od této chvíle máš právo používat titul kos/

test

1. Kolik let je prof.Vašíčkovi ?

a)       35

b)       55

c)       79

d)       je starší než některé jeho fosilní exempláře

2. Manželka Jiřího Mališe má mateřské znaménko:

a)       na rameni

b)       na levém ňadru

c)       při čelním pohledu 1 cm vlevo od pupku

d)       v podkolení jamce

3. Proč ještě doc. Mazáč nedostal na VŠB padáka?

a)       Padáka už dostal, ale dokázal děkana ukecat.

b)       Protože se kdysi zúčastnil vrtání nejhlubšího vrtu v ČSSR.

c)       Protože nad ním drží ochranou ruku papírová Olga Šípková

d)       Protože nikoho jiného by nebavilo vyučovat hlubinné vrtání

4. Proč prof. Slivka není sběratelem minerálů:

a)       Protože by to byla už velká profesní deformace.

b)       Protože už jeden doma má 200 gramový diamant z Jihoafrické republiky. A to stačí.

c)       Protože mu to doma stejně všechno manželka vysaje vysavačem.

d)       Protože je na hranicích všechny prodá, aby měl na pivo.

5. Ing. Daňěk je pořád tak pohublý, protože:

a)       má tasemnici

b)       jeho oblíbeným jídlem je suchý rohlík

c)       pracuje pod prof. Slivkou.

d)       všechno jídlo mu sní hladový kolega Mališ.

6. Úsměv na tváři ing. Skupiena je:

a)       trvalý a nevyléčitelný

b)       výrazem bezbřehého optimismu

c)       vyjádření díků všem za to, že pracuje v teple a suchu

d)       doprovodným jevem šílenství, protože se musí každoročně otravovat se studenty na Landeku

7. Jak dlouho prof. Sivek pracoval na šachtě?

a)       3 měsíce

b)       30 let

c)       Ani jeden den. Třicet let strávil v kanceláři.

d)       To záleží na tom, před kým se chlubí.

8. Doc. Grmela se na začátku semestru ptá nových studentů:

a)       na telefonní číslo (ale pouze dívek)

b)       jakou střední školu vystudovali a co dělají tatínek a maminka

c)       co dělá tatínek, protože shání instalatéra

9. Mladoštýrská fáze je:

a)       důležitá vojenská operace za 2. světové války

b)       závěrečná fáze alpínské orogeneze

c)       proces vrásnění právě teď probíhající na čele prof. Vašíčka

d)       pečlivě tajený postup při dokvašení mladoštýrského piva 

10. Cihlit je:

a)       vzácný minerál ze skupiny silikátů

b)       ostravský výraz pro „vzít roha“

c)       v hornické hantýrce jiný výraz pro horninu vzniklou šokovou metamorfózou

d)      fiktivní minerál ve skriptech prof. Slivky

Geologická balada

Jednou jeden geolog,

co strašně rád měl zlatý mok

nám svůj život popsal.

Matka když ho porodila

na malý kámen narazila

jak do pupku mu hopsal.

Když odrostl teplu kočárku,

skočil sousedovi na skalku

a vybral všechny kameny.

Ty pak hned určit znal,

kladivem prudce do nich ťal,

až byl znavený.

Pak přišel školních lavic čas,

hor náhle ho začal vábit hlas,

což promítlo se v prospěchu.

Tu v Beskydech slézal příkrý sráz,

tu nalézal příkrovu trosky zas,

školu doháněl ve spěchu.

Dívky před ním se červenaly,

on v srdci měl však jen své skály

a tak Francii nepoznal.

V ruce kladívko odhodlaně,

rozrubal kdejaké stráně

vítězně třímal minerál.

Budoucnost jeho byla jasná.

Jest v Ostravě škola krásná.

Konečně domov pozná.

Než řek bys švec tak už tam byl

znalostmi všechny zahanbil

i samotného Vláďu, možná.

Pak ale na tradičním Trilobitu

skončil u Anežky v bytu

i uklouzl blbeček.

Za čas do plných regálů

fosilií, hornin, minerálů

narodil se chlapeček.

Posléze druhý, třetí

plný dům uřvaných dětí.

Jak je teď na tom náš badatel?

Ten nadšen v Českém středohoří

zájmem o neovulkány hoří

rodinu ať vezme kel.

Proto pouhých šest let po sňatku

žena nasadila mu parohy ke svátku

s neskrývanou slastí.

Snad nezalekne se nevěry!

On, co zná HG-IG poměry

v celé naší vlasti!

U rozvodu byla vřava

jeho žena, ta saň dravá,

o všechno ho připravila.

O překrásné minerály,

o fotky, na kterých slézal skály

o fosilií celá kila.

Tak v ruce s jedním trilobitem

za zády se zamčeným bytem

se vydal vstříc důchodu.

Není tedy vskutku divu,

že plynule přilnul k pivu,

z ryze negeologických důvodů.

Třicet let pak v OKD fáral

dvacet let na VŠB studenty káral.

Večery trávil v hospodě.

Poznal všechny lokality

taverny, knajpy, putyky.

Bačkory natáhl v pohodě.

Byl kdysi jeden geolog

na hřbitově má malý hrob

a v truhle, jen on to ví

u nohou klidně mu leží

laik by ho poznal jen stěží

trilobit Olenellus thomsoni.

Půlnoční měsíc bledě svítí

na hřbitovní tmavé kvítí.

My tam také ležíme.

Mezi námi geolog

co miloval zlatý mok.

     Po pivě marně toužíme.

úvod k pasování rytíře

Vážení hosté,

konečně nastal zlatý hřeb večera, kdy využívaje práva Její Milost Trilobitka XLV. Olenella Thompsonová povýší do stavu rytířského svého nejlepšího poddaného. My, Její Milost Trilobitka XLV., po pročtení všech žádostí o udělení rytířského titulu a po pečlivém prozkoumání archívních pramenů jsme došli k jednoznačnému rozhodnutí. Zde předkládáme krátký popis života našeho kandidáta

helfr čte životopis

životopis pasovaného rytíře

Narodil se 3.51973 starým rodičům v Novém Městě na Moravě a ještě žije. Dětství přetrpěl V Doubravníku u Ždiaru nad Sázavou. V kolektivu vrstevníků nebyl moc oblíbený pro svou hloubavou povahu a předčasnou vyspělost. Ta s pubertou vymizela a Jan byl stejně blbý jako všichni ostatní. Předtím však se v něm zažehla  jiskra zájmu o geologii. (Jiskru zájmu v něm zažehnutou jde vidět i dnes, pokud víte, kam se podívat). Z jiskry chytla celá sousedovic stodola a než stačili přijet hasiči, stodola lehla popelem. Ten požár založil Janův dědeček. Zdatný geolog, amatérský petrograf a vrátný  místního kravína v jedné osobě. Jednou se Jana zeptal na jeho budoucí život. Jan již měl v životě zcela jasno, chtěl být traktoristou, tak jako každý kluk v Doubravníku v jeho věku. To starce rozlítilo natolik, že popad řemen a Janovi dnes Jeho Veličenstvu Trilobitu XVIII. nařezal na zadek. Pod pádnými argumenty dědečka Jan přišel geologii na chuť. Za nějaký čas měl pokojík od podlahy ke stropu vyplněn horninami, zlomy, přesmyky a rozličnými zkamenělinami. Pod polštářem kladívko, u dveří pohorky, byl připraven kdykoliv vyrazit do terénu. K jedenáctým narozeninám mu rodiče udělali největší radost, když mu zakoupili zbrusu nový geologický kompas sovětské výroby. Zaujetí geologickými vědami na základní škole měli i jeho spolužáci. Konkrétně výrostci Mališ s Daňkem. V kraji známá je příhoda, kdy duo Mališ ,Daňek navedlo pod záminkou tělesné výchovy méně znalého Jana, k házení na cíl jemnozrným pískovcem. Jako namátkový cíl vybrali školníkovo okno. Jan, schopný student, trefil. Ten rok, pokud záznamy neklamou měl Jan na jinak zcela jedničkovém vysvědčení jednu dvojku.

Rodiči hůře vedeni Daňěk s Mališem brzy poznali, že pokud chtějí v životě něčeho dosáhnout měli by se Jana držet. Tak se z Janem dostali na Vysokou školu báňskou v Ostravě. Intelektuálně slabší Mališ a Daňěk zůstali u prosté nižší geologie zabývající se  horninami, kterými v mládí tak rádi lidem rozbíjeli skleněné tabule v oknech. Schopný Jan se dal na studia vyšší geologie – geologie strukturní. (Jan by se ve svém nadšení jistě mírnil, kdyby věděl, že skončí s pastelkami, ruskými mapami a černobílými fotkami v ruce na J410.) Ochranou ruku nad ním držel jeho vzdálený strýc Grygar. To málokdo ví. Prozrazením této informace tedy splácíme dluh, který zde – ve školské společnosti nutně musel vzniknout. V nelehké polistopadové době zapracoval opět vzdálený strýček  zajistil Janovi skromné ubytování na osmém patře hlavní budovy Vysoké školy báňské. V ceně bylo  teplo, světlo, stravování i nejmodernější prostředky výpočetní techniky včetně rychlého přístupu k erotickým stránkám na internetu. Na oplátku musel Jan jednou denně vytáhnou paty z místnosti a vyučovat nadějné studenty.

O tom, že  byl a je vzorný kantor svědčí pouze 1 ukradený stereoskop za celou Janovu kariéru, který se v současné době nachází v domácnosti Jelínků.

V roce 1994  se nad Janem začaly stahovat černé mraky. Do jeho bytu A811 se nastěhoval matematický génius, logický eskamotér a odborník přes rozhazování síťí ………… Staňěk. Pod přísným pohledem drobného muže s vzezřením ortodoxního muslima říznutého Sandokanem, Rumcajzem a panem Humlem s chůzí protřelého námořníka, se Jan musel začít věnovat poctivé práci. Což zahrnovalo občasné strouhání tužek, výměnu inkoustu v tiskárně a mačkání tlačítek na klávesnicí. V extrémních případech i postrkování myši rukou, déletrvající zírání do rozžhavené obrazovky monitoru nebo pití hořké kávy připravené docentem Staňkem.

V roce 1995 byl nucen vycestovat na lokalitu Brloh u Svitav, kde zpozoroval na hornině usazenou Hildegardu Roškocovou. Hildě se zalíbila jeho přednáška o dvou ramenech vrásy a při popisu vrcholu vrásy se do Jana zamilovala. O přítomnosti Hildegardy Roškocové na lokalitě se vedou spory. Není vyloučeno, že šlo opět o smělý plán strýce Grygara, jak vzdáleného synovce dobře zaopatřit. Hilda totiž byla vnučka již v té době dosti bohatého ……… Zamarského. Po dvou měsících byla svatba, na které nechyběly významné geologické celebrity té doby. Po roce si s manželkou pořídili syna Jaroslava s dvěma rukama, dvěma nohama a jednou hlavou, znaky, které zdědil stejnou měrou po otci i po matce.

Pokud lze věřit informačním pramenům pramenící v Janově manželce, byl Jan za celou dobu manželství vzorný manžel a počtem 2 nevěr za rok se zařadil do běžného celostátního průměru.

Již od dětství toužil Jan nabýt mužného vzhledu. V dospělosti toho dosáhl zjizvením celého těla způsobeného nekontrolovanými, přesto však cílenými pády z jízdního kola za plné rychlosti a provozu. Mezi pády se také rád věnuje cyklistice. Díky dobrodružnému stylu jízdy nikdy nebyl samotnými cyklisty za cyklistu uznán a na cyklistických závodech pobírá pravidelně pouze cenu útěchy jinak přidělovanou poslednímu závodníku. Volného času má Jan velice málo. Ale pokud se vyskytne věnuje ho převážně svému synovi. Měnit plínky mu nedělá problémy, ale zvládá i papáníčko, bumbáníčko, udělat zásyp, natřít olejíčkem a zanést do hajan. Když po otcově dvacátém neúspěšném pokusu postavit věž z dvaceti růžových kostek syn občas usne, věnuje se Jan malování. Protože v domácnosti drží kasu manželka, maluje jen měkkou tužkou nebo uhlem portréty před zrcadlem. Jak sám říká, k ženským aktům povede ještě dlouhá cesta.

V jídelníčku Jana se vyskytuje další zajímavost. Nadevše miluje ovoce, nejvíc, a to říká sama Janova manželka, suché víno.

Rok 2004 byl pro Jana výjimečný z mnoha důvodů. Například  na Vysoké škole báňské se ve čtvrtém ročníku oboru inženýrská geologie sešli velice nadaní a všehoschopní studenti. Svou nezměrnou pílí a mravenčím úsilím zorganizovali již 45. ročník tradiční alkoholové akce Trilobit, na které byl šťastný Jan pasován do stavu rytířského. Konečně se tak mohl většině kolegů z katedry dívat zpříma do očí jako rovnocenným partnerům.

Z čistého vděku dal každému organizátoru za přínos české geologii padesát korun.

Děkujeme.

Trilobitka

Přistupme tedy k vlastnímu pasování. Helfři, doneste erb. Inženýre Jane Jelínku, předstupte před J. M. Trilobitku Olenellu Thompsonovou a poklekněte.

Helfři, doneste erb.

T mu pokládá meč na levé rameno

Jane Jelínku, pasuji vás na rytíře. Od tohoto okamžiku smíte používat bez ostychu titul RYTÍŘ STEREOHANS Z KOMPASOVA, s právem používat přídomku LORD OF THE GRIDS.

Helfři, přineste rytířskou bárku. Rytíři ......, nastupte a pohodlně se usaďte před slavnostní plavbou. Helfři, zaberte.

Fotografie: