Struktura sedimentu
Strukturou sedimentů
rozumíme charakteristiky, které jsou dány: 1. zrnitostním složením (vyjádřeným
různými způsoby – obsahem jednotlivých zrnitostních frakcí (tab. 1), zrnitostními
parametry jako jsou průměr zrnitosti, koeficienty vytřídění (obr. 1, obr. 2),
symetrie aj.; 2. vztahem hrubě klastické složky k matrix; 3.
charakteristikou vyjadřující tvar klastů (stupeň zaoblení, tvar, sféricita);
charakteristikou povrchu klastů. 
Tabulka 1. Zrnitostní
klasifikace sedimentů.
  Částice
   | 
  
  Rozměry
   | 
  
   Nezpevněný sediment  | 
  
  Zpevněný
  sediment
   | 
 
| 
   PSEFITY
  (RUDITY) balvan hrubý
  valoun střední
  valoun drobný
  valoun  | 
  
   nad 250
  mm 50 – 250
  mm 10 – 50
  mm 2 – 10 mm  | 
  
   balvanitý
  štěrk hrubozrnný
  štěrk střednozrnný
  štěrk drobnozrnný
  štěrk  | 
  
   brekcie slepenec (příslušné
  zrnitosti)  | 
 
| 
   PSAMITY (ARENITY)  | 
  
   0,5 – 2
  mm 0,25 –
  0,5 mm 0,063 –
  0,25 mm  | 
  
   hrubozrnný
  písek střednozrnný
  písek jemnozrnný
  písek  | 
  
   hrubozrnný
  pískovec střednozrnný
  pískovec jemnozrnný
  pískovec   | 
 
| 
   ALEURITY  | 
  
   0,063 –
  0,004 mm  | 
  
   prach  | 
  
   prachovec  | 
 
| 
   PELITY  | 
  
   pod 0,004
  mm  | 
  
   jíl  | 
  
   jílovec  | 
 
  | 
  
   
  | 
  
  | 
 
  | 
  
   Obr. 1. Stupeň
  vytřídění klastických sedimentů (Nichols, 1999).   | 
  
  | 
 
| 
   
  | 
 ||
| 
   Obr. 2.
  Vytřídění sedimentů podle Stowa (2005).  | 
 ||
Sféricita (zakulacení, obr. 3) ve smyslu Wandella (1932) udává číselnou
formou přiblížení se tvaru částice tvaru ideální koule a stanoví se podle
vzorce:  
![]()
sféricita  =  ![]()
         kde
:  Vc .......... změřený objem částice (v
ml)
                   Vk
.......... objem nejmenší opsané koule částici (v cm3)
Hodnota
sféricity kolísá v intervalu od 0 do 1 (u částic jehlicovitého tvaru se blíží
nule, částice ideálně kulovitého tvaru by dosáhla maximální hodnoty 1).
Zaoblení ukazuje na
mechanickou nebo chemickou abrazi a určuje se z „ostrosti“ nebo
„hladkosti“ rohů a hran klastů. Koeficient zaoblení je možno pro každé zrno
vypočítat jako podíl mezi průměrnou hodnotou poloměru zakřivení všech rohů a
hran (tj. poloměru kružnic vepsaných do hran a rohů) a poloměrem maximální
(největší možné) kružnice vepsané do částice. Takovéto měření je zdlouhavé a
často i zbytečné, protože daleko snadněji je možno stupeň zaoblení určit pomocí
škály siluet (viz. obr.1). 
Při běžné praxi
v terénu nebo laboratoři často stačí slovní
vyjádření v následující stupnici: klasty
angulární (ostrohranné), subangulární
(poloostrohranné), subovální
(polooválné), ovální a dokonale ovální (obr. 3). 
| 
   
  | 
 
| 
   Obr. 3.
  Sféricita a zaoblení klastů (Pettijohn et al., 1987).  | 
 
Velikost, tvar a
opracování klastických součástek jsou nedůležitějšími strukturními rysy úlomkovitých (klastických) sedimentů.
Velikost klastických složek je navíc také
zásadním popisným a klasifikačním znakem,
neboť podle velikosti úlomků se klastické sedimenty dělí do skupin (psefity -
psamity - aleurity - pelity). Velikost součástek má značný genetický význam, protože dovoluje usuzovat na podmínky vzniku,
transportační sílu a charakter sedimentačního prostředí, průběh ukládání apod.