KLASIFIKACE

PEGMATITY

Charakteristika:
se o žilné horniny, s hrubozrnnou až abnormálně velkozrnnou strukturou.

Složení a název:
Název se, obdobně jako u porfyrů, vytvoří na základě modálního složení podle klasifikačního diagramu IUGS pro plutonické horniny. Název odpovídající horniny se použije jako přídavné jméno před slovo pegmatit. To znamená, že odpovídá-li taková hornina svým složením syenitu, označíme ji jako syenitový pegmatit. Označíme-li horninu jako pegmatit bez příslušného přídavného jména, myslí se tím pegmatit granitového složení, které je pro pegmatity nejběžnější. Ve všech jiných případech je nutné adjektivum použít.Další příklady: syenitový pegmatit, kvarcdioritovýpegmatit, granodioritový pegmatit apod.

Granitové pegmatity se vyskytují nejčastěji jako pravé žíly nebo čočky. V případě větší těles lze v pegmatitech vypozorovat jistou typickou zonálnost. Na okraji je obvykle jemnozrnná aplitová zóna, která přechází do hrubozrnné zóny tvořené živci a křemenem s písmenkovou strukturou. Po ní následuje velmi hrubozrnná zóna a v centru tělesa bývají velmi často pegmatity s velikostí zrna řádově v decimetrech až metrech a s velmi pestrým minerálním složením.

Typickými tmavými minerály granitových pegmatitů jsou muskovit a biotit. Směrem do centra potom přibývá turmalínu (skoryl i elbait) a v centrální zóně se velmi často vyskytují minerály jako beryl, columbit, kasiterit, lepidolit, uranin, granáty a celá řada dalších minerálů.

Výskyt:
V současnosti existuje několik hypotéz o vzniku pegmatitů, z nichž každá má své klady a zápory.Z významných lokalit pegmatitů ČR je třeba zmínit pegmatity Vysočiny (Rožná, Dolní Bory, Domažlicka, Písecka a Jeseníků (Maršíkov).