Sedimentační prostředí je souborem geografických,
hydrologických, biologických a klimatických faktorů na povrchu zemském, resp.
v jeskyních a dutinách. Jedním z hlavních cílů sedimentologických
výzkumů je rekonstrukce fosilních sedimentačních prostředí.
Soubor všech znaků sedimentárního tělesa, kterými
se odlišuje od těles stejně starých, označujeme jako facie. Má především geologickou
a nikoliv geografickou náplň.
Rozlišují se tři základní typy sedimentačních
prostředí (tab. 1, obr. 1).
Tab. 1. Sedimentační
prostředí.
kontinentální |
suchozemské (terestrické) |
glaciální - území ledovců pouštní (eolické) - pouště, mořská pobřeží reziduální vulkanicko - terestrické |
vodní |
říční (fluviální) jezerní (limnické) |
|
přechodné |
|
bažinné (lakustrinní) - břežní, přímořské a rovinné
bažiny deltové - ústí řeky do moře nebo jezera lagunové - laguny se slanou, brakickou i slanou vodou supralitorální (příbřežní) - mořská oblast periodicky
zaplavována (příliv, odliv) |
mořské
(marinní) |
mělkomořská |
eulitorální sublitorální rifové neritické |
širokomořská (pelagická) |
batyální - kontinentální svah v hloubkách 200-2000 m abysální - dna oceánů v hloubce od 2000 m hadální - dna oceánů v hloubce od 6000 m |
|
Obr. 1.
Přehled základních sedimentačních prostředí (Bábek , 2005). |