Sedimenty v terénu
Práce v terénu je
základem k interpretaci a následnému zpracování sedimentárního odkryvu.
Dokumentace by měla být prováděna co nejpřesněji,tak ať se k ní může
vrátit kdokoliv další. Největší význam má dobrá lokalizace studovaného odkryvu.
Terénní dokumentace
zahrnuje především následující údaje:
1. Lokalita
jméno lokality, mapový list, lokalizace vztažená
k význačným bodům v terénu (obce, kopce, soutoky řek, mosty apod.),
souřadnice GPS, typ odkryvu (zářez cesty, lom, výchoz v potoce apod.),
fotodokumentace.
2. Popis dokumentovaného odkryvu
vrstevnatost, strukturní pozice (vrásy, zlomy,
diskordance apod.), stav navětrání.
3. Litofacie a jednotky
příslušnost dokumentovaného odkryvu k základnímu
litofaciálnímu typu (flyš, turbidit, aluviální vějíř apod.), evidentní cykly,
sekvence, příslušnost k tektonické jednotce, litostratigrafie,
předpokládané stáří apod.
4. Detailní popis
náčrt výchozu anebo profilu, popis vrstev včetně
mocnosti, geometrie vrstev, sedimentární struktury
a textury,
bioturbace, petrografický popis horniny, barva, stupeň navětrání, odběry vzorků
s poznámkou účelu odběru apod.
Příklad podkladu pro grafické zobrazení měřeného
profilu (obr. 1).
|
|
|
Obr. 1. Grafický list
k popisu profilu. jlv – jíl (jílovec), prc – prach (prachovec), jm –
jemnozrnný, stř – střednozrnný, hr – hrubozrnný, dr – drobnozrnný, bl –
balvanitý. |
Pro grafické zobrazování sedimentů a texturních
znaků jsou používány grafické značky, které jsou často používány mezinárodně
(obr. 2, 3). U nás používání grafických
značek sedimentů upravuje ČSN 72 0511.
V následujících obrázcích je uveden přehled
základních geologických a petrografických značek používaných v sedimentologii.
|
|
|
Obr. 2. Grafické
značky sedimentů (podle Nicholse, 1999). |
|
|
|
Obr. 3. Značky
texturních znaků sedimentů (Nichols, 1999). |
Texturou rozumíme
makroskopické uspořádání částic v sedimentu. Zahrnuje znaky vrstevnatosti
a primárního zvrstvení, ale i synsedimentární a sekundární porušení vrstev, a
to jak mechanické, tak biogenní.