VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ
TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA

ZEMSKÉ TĚLESO

Stavba Země je spjata s procesy diferenciace, ke kterým docházelo od dob jejího vzniku. Během formování planety došlo vlivem těchto procesů k rozdělení napevné vnitřní a kapalné vnější jádro, spodní a svrchní plášť a zemskou kůru. Jak je patrné z obrázku, poloměr země je 6378 km. Poznatky o stavbě země a hranicích mezi jednotlivými částmi byly získány pouze pomocí nepřímých pozorování s využitím geofyzikálních metod, především měřením šíření seismických vln.

Zemské jádro

Zemské jádro je tvořeno pevným vnitřním jádrem a tekutým vnějším jádrem. Rozhraní mezi nimi se nachází v hloubce zhruba 5300 km, rozhraní mezi jádrem a vnitřním pláštěm označované jako Gutenbergova diskontinuita bylo stanoveno v hloubce 2900 km. Předpokládaná teplota v jádře se pohybuje mezi 4000 až 6000 °C a tlak je 300 - 400 GPa. Svým objemem zabírá 16 % objemu Země.Z experimentálních prací vyplývá, že jádro je tvořeno ze silikátů, oxidů, sulfidů a karbidů železa a dalších kovů.

Zemský plášť

Zemský plášť je tvořen spodním a svrchním pláštěm, které jsou odděleny pozvolnou hranicí v hloubce zhruba 650 až 950 km. Od zemské kůry je plášť oddělen tzv. Mohorovičičovou diskontinuitou. Hmota svrchního pláště je ve stavu blízkém tavení, díky čemuž je to oblast s vysokou endogenní aktivitou. Z důvodu rozdílným teplotních podmínek v různých částech pláště dochází k pomalé cirkulaci plastické hmoty pláště (astenosféry). Nejvyšší polohy pláště mají pevný a křehký charakter a spolu se zemskou kůrou tvoří tzv. litosféru, jejíž desky se vlivem konvekčních proudů pohybují po astenosféře. Mateřskou horninou pláště je tzv. pyrolit, což je hypotetická hornina tvořená pyroxeny a olivínem v poměru 1:3. Zhruba jedna třetina pyrolitu se diferenciuje na bazické magma, které vlivem nižší hustoty vystupuje směrem k povrchu, a zbylé dvě třetiny zůstávají v plášti ve formě zbytkových peridotitů a eklogitů.

Zemská kůra

Zemská kůra tvoří nejsvrchnější a současně nejtenčí vrstvu Země. Její mocnost i složení jsou poměrně proměnlivé v závislosti na tom, zda se jedná o kůru pod oceány nebo pod kontinenty. Zemskou kůru lze rozdělit na tři hlavní značně odlišné typy:
Kontinentální kůra, která je proměnlivá jak z hlediska složení, tak z hlediska mocnosti. Složení odpovídá v průměru granodioritům. Nejsvrchnější část je tvořena sedimenty, střední tzv. granitová vrstva je tvořena celou řadou kyselých a intermediálních metamorfovaných hornin a řadou metamorfovaných hornin. Spodní, bazaltová vrstva je tvořena bazickými magmatity a metamorfovanými horninami. Celková mocnost kontinentální kůry se pohybuje mezi 20 a 90 km, v průměru je to zhruba 35 km.

Oceánská kůra je mnohem stabilnější než kontinentální a to jak ve složení, tak v mocnosti. V nejvyšších částech je tvořena marinními sedimenty, pod kterými je bazaltová vrstva přecházející s hloubkou do bazických žilných rojů a následně do masivních gabrových hornin, které přecházejí do peridotitů pláště. Mocnost oceánské kůry je zhruba 6 - 10 km.

Přechodný typ kůry se nachází v oblastech kontinentálních okrajů, kontinentálních moří a tvoří taky vulkanické ostrovní oblouky. Díky redukované granitové vrstvě má menší mocnost než kontinentální kůra.