karbonáty:   kalcit |  dolomit |  oxidy:   křemen |  magnetit |  nesosilikáty:   olivín |  granát |  kyanit |  andalusit |  sillimanit |  staurolit |  sorosilikáty:   epidot |  vesuvian |  inosilikáty:   diopsid |  omfacit |  obecný amfibol |  aktinolit |  tremolit |  serpentin |  wollastonit |  fylosilikáty:   muskovit (+ sericit) |  biotit |  flogopit |  chlorit |  mastek |  tektosilikáty:   ortoklas |  mikroklin |  sanidin |  plagioklasy | 

HORNINOTVORNÉ MATERIÁLY

FYLOSILIKÁTY

BIOTIT


Mineralogická charakteristika. Biotit krystalizuje v monoklinické soustavě. Vytváří tabulkovité či krátce sloupcovité krystaly s pseudohexagnonálním omezením, častěji v podobě lupenů, které jsou pružné až křehké. Má černou či tmavěhnědou barvu, perleťový lesk, bílý až šedý vryp, tvrdost T = 2,5 - 3,0 a hustotu h = 2,7 - 3,4 g/cm3.

Petrografická charakteristika a výskyt. Biotit patří mezi tmavé minerály a nejhojněji se vyskytující tmavou slídu vůbec. Na rozdíl od muskovitu snadno zvětrává a mění se chlorit, proto se v sedimentárních horninách vyskytuje velmi málo. Je přítomen v celé řadě hornin magmatických - v granitoidech (Ruprechtice u Liberce, Horní Dvořišťě), pegmatitech (Meclov, Písek, Dolní Bory), gabrech, dioritech, dále v metamorfovaných - ve svorech, rulách (v moldanubiku), kontaktních rohovcích.

metamorfované horniny