Mineralogická charakteristika. Z hlediska systematického zařazení patří mezi silikáty, konkrétně mezi fylosilikáty a krystalizují v monoklinické a pseudohexagonální soustavě. Tvrdost T = 1,5-2,5 a hustota h = 2,6-3,3 g/cm3. Barva je nejčastěji zelená, modrozelená, černozelená až se skelným, perleťovým až mastným leskem. Vytváří šupinkovité (ohebné, ale ne elastické), vějířovité a koncentricky uspořádané agregáty, nebo jsou v hornině uspořádány jednotlivě. Celou skupinu lze rozdělit podle různých klasifikací, pro praktickou petrografii se používá klasifikace Tschermakova, která je dělí na ortochlority (obsahují méně než 4% Fe2O3, zástupci: klinochlor a pennin) a leptochlority (obsahují nad 4% Fe2O3, zástupci: chamosit, thuringit, dellesit).
Petrografická charakteristika a výskyt. Minerály skupiny chloritu jsou převážně minerály sekundární. Vznikají za nízkého až středního stupně metamorfózy (facie zelených břidlic, zejména metabazity a metapelity), jsou součástí fylitů, serpentinitů, nagnezitů, chloritických a mastkových břidlic.Dále vznikají chloritizací biotitu, amfibolů, pyroxenů, granátů a vulkanických skel. K tomuto procesu může dojít buď autometamorfózou (působením plynů a roztoků v chladnoucím magmatu na již vykrystalizovaných minerálech), nebo působením hydrotermálních roztoků. Sedimentačními procesy vznikají v mořském prostředí vznikají ložiska Fe-chloritů. Další minerály této skupiny se můžou vyskytovat v některých krystalických vápencích a dolomitech. Klinochlor je hlavním minerálem chloritických a zelených břidlic a dále se vyskytuje v serpentinitech. Minerály této skupiny vyplňují dutiny hornin s amygdaloidní (mandlovcovitou) texturou. Zvětráváním chloritů dochází k jejich přeměně na vermikulit, smektit, illit, apod. Vyskytuje se na lokalitách Kozákov, Krásné u Šumperka, Zámčisko (Kouty nad Desnou).