STRUKTURA A TEXTURY

STRUKTURY

REKRYSTALIZAČNÍ

Rekrystalizační struktury můžeme klasifikovat podle více hledisek. Při stanovení názvu struktury se nemusíme držet jednoho kritéria, lze použít i více názvů struktur, které horninu charakterizují. Je nutné, aby označení struktury horniny nebylo přehnaně komplikované a bylo jazykově únosné. Mezi jednotlivými typy existuje řada pozvolných přechodů, což se vyjadřuje kombinací názvů, např. struktura granolepidoblastická nebo nematogranoblastická.

a) Podle tvaru minerálních zrn se dělí na:

granoblastická - minerály mají charakter více či méně pravidelných zrn
lepidoblastická - minerály mají lupenitý nebo lístečkovitý charakter (obvykle slídy)
nematoblastická- minerály mají charakter sloupečků (obvykle amfiboly)
fibroblastická - minerály mají charakter jehlic nebo vláken (např. silimanit)

b) Podle relativní velikosti minerálních zrn se dělí na:

porfyroblastická - v hornině jsou porfyroblasty a menší zrna tvořící základní tkáň. Podle tvaru porfyroblastů se mohou rozlišovat struktury
heteroblastická - větší krystaloblasty netvoří jedince ale shluky nebo polohy, které se střídají s polohami drobnějších krystaloblastů
homeoblastická - všechny krystaloblasty mají přibližně stejný rozměr

c) Podle stupně omezení minerálních zrn se dělní na:

idioblastická (panidioblastická) - většina krystaloblastů má automorfní krystalové omezení
hypidoblastická - část krystaloblastů má automorfné omezení a část ne
xenoblastická - většina krystaloblastů je bez pravidelného omezení

REKRYSTALIZAČNÍ

a) podle tvaru minerálních zrn

metamorfované horniny