VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ
TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA

SEDIMENTÁRNÍ PROCESY

TRANSPORT

VĚTREM

Transport větrem je typický pro oblasti s málo vyvinutým rostlinným krytem nebo oblasti, kde rostlinný kryt zcela chybí, např. pouště, stepi. Podobně jako při transportu ve vodním prostředí závisí i unášecí schopnost větru především na jeho rychlosti, která se ve výše uvedeném prostředí může pohybovat od 0 do 30 m/s a spadá zpravidla do intervalu 15-20 m/s.Hlavní formou eolického transportu je saltace, vlečením mohou být transportována zrna až působením značně silného větru. Při nízké hustotě vzduchu má vítr menší unášecí schopnost než voda a přenáší obvykle částice do velikosti 1,0 mm. Při malé hustotě vzdušného prostředí na sebe unášené částice snadno narážejí a opracovávají se, takže u vátých sedimentů bývají abradována i menší zrna než při transportu ve vodním prostředí. Eolický transport může mít za určitých podmínek mimořádně velký dosah. Při jeho výstupu do značných výšek může být vzdušnými proudy přenášen na vzdálenost několika set až tisíc km. Nejjemnější sopečný popel doprovázející vulkanické erupce se může podle dosavadních poznatků udržet ve vzduchu i několik měsíců.

S eolickým transportem souvisí vznik rozsáhlých návějí spraší, patřících k významným, celosvětově rozšířeným sedimentům. V pouštním prostředí nebo v povodí velkých řek (u nás např. Labe, Moravy) se vytvořily přesypy vátých písků. Obdobně jako běžný klastický materiál mohou být větrem přemisťována pyroklastika nebo jemnozrnné evapority, jako je např. sůl, sádrovec, případně sedimenty solných jezer.Eolická transportační činnost se negativně projevuje větrnou korozí. Nejčastěji se s ní setkáváme na pískovcových skalních stěnách, kde jejím účinkem vznikají mřížovité a prohlubňovité útvary označované jako skalní voštiny. Dalším, běžně rozšířeným produktem větrného ohlazu, jsou tzv. hrance.