VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ
TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA

HORNINOTVORNÉ SLOŽKY

Sedimentární horniny jsou tvořeny úlomky (klasty) hornin magmatických, sedimentárních a metamorfovaných, samotnými minerály a organickými látkami, které vznikly mechanickým nebo chemickým zvětráváním, buď přímo v místě sedimentačního prostoru, nebo byly do něj přineseny.

Podle mineralogického složení (na základě fyzikálních vlastností minerálů) se úlomky dělí na:

• stabilní úlomky - jsou tvořeny chemicky odolnými složkami, především úlomky s vysokým obsahem SiO2; z tohoto důvodu zde řadíme především křemen, úlomky kvarcitů, křemenců, buližníků a jiných křemitých hornin. Jsou znakem delšího transportu a dobrého vytřídění


• nestabilní úlomky - jsou tvořeny především zrny živců a úlomky všech hornin, které mají obsah křemene menší než 80 %; zastoupení stabilních a nestabilních složek je důležitým kritériem pro klasifikaci klastických sedimentů

Mezi základní minerály tvořící buď úlomky hornin, nebo přímo sedimentární horniny patří ze:

• sulfidů - pyrit a markazit
• halogenidů - halit
• oxidů a hydroxidů - křemen, chalcedon, opál, diaspor, böhmit, gibbsit, hydrogoethit, hematit, magnetit, psilomelan, pyroluzit
• karbonátů - kalcit, aragonit, dolomit
• sulfátů - sádrovec, anhydrit, baryt
• fosfátů - apatit
• silikátů - kaolinit, montmorillonit, illit, glaukonit, muskovit, biotit, ortoklas, mikroklin

Organické látky mohou být původu:

• rostlinného (vzniká např. uhlí)
• živočišného (vzniká např. bitumen)

Vznik a charakter všech výše uvedených komponent závisí působení fyzikálních a chemických faktorů, na délce jejich trvání, na sedimentačním prostředí, v němž vznikají a v němž se ukládají. Tato prostředí nemusí být totožná v závislosti na tom, zda došlo k transportu materiálu či nikoli.

Podle toho kde komponenty vznikají a kde se ukládají, dělí se na:

• alogenní - nevznikly na místě sedimentace, ale byly do sedimentačního prostoru přineseny ve formě úlomků (klastů); klasty jsou většinou tvořeny minerály odolnými vůči chemickému zvětrávání a mechanickému porušení během transportu; nejtypičtějším je křemen, mezi další méně odolné patří živce (ortoklas, mikroklin), slídy (muskovit, biotit, glaukonit) a mezi minerály vyskytující se v akcesorickém množství patří ty s hustotou h ? 2,9 g/m3 (např. granáty, kyanit, zirkon, turmalín, pyroxen, amfibol, magnetit, ilmenit)


• autigenní - vznikají v sedimentačním prostoru; jsou charakteristické pro cementační (neklastické) sedimenty; přechodnou skupinu tvoří jílové minerály, které vznikají jednak při zvětrávacích procesech a jsou do sedimentačního prostoru transportovány jako alogenní, nebo vznikají přímo v sedimentačním prostředí jako autigenn