HORNINOTVORNÉ SLOŽKY

Mineralogická charakteristika. Krystalizuje v trigonální soustavě jako ?-křemen. Při teplotě nad 573 °C se mění ve vyšší ?-křemen hexagonální, tzn. že křemeny představují pseudomorfózy nižšího křemene po vyšším. Krystaly jsou složeny z prizmatu (rýhovaného), pseudomorfózní křemeny se zdánlivě jeví jako hexagonální dipyramidy. Typické je dvojčatění krystalů. Tvoří také agregázy zrnité či kusové (valouny). Může mít různou barvu podle příměsi (fialový - ametyst, žlutý - citrín vznikající zahřátím ametystu nad 500 °C, růžový - růženín, hnědý - záhněda, černý - morion). Bez příměsi je čirý (v horninách se jeví jako světle šedý) se skelným leskem, není štěpný, je lomný s lasturnatým lomem, bílým vrypem, tvrdostí T = 7 (je v Mohsově stupnici tvrdosti), hustotou h = 2,64 g/cm3.

Petrografická charakteristika a výskyt. Patří k nejběžnějším horninotvorným minerálům nacházejících se v zemské kůře (tvoří asi 15% její hmotnosti), který je velmi odolný vůči zvětrávání a řadí se tak ke stabilním složkám hornin. Nachází se v horninách jako minerál primární (hlavní, vedlejší, akcesorický) i sekundární. V magmatických horninách je zastoupen především v granitech a žilných horninách. V sedimentárních horninách představuje většinou alogenní složku (hromadí se v náplavách), která je v podobě valounů a zrn součástí písků, pískovců, arkóz a slepenců či brekcií. V metamorfovaných horninách je součástí hlavně kvarcitů, fylitů, svorů, rul, granulitů a migmatitů. Nikdy se nevyskytuje v hornině společně s olivínem a zástupci foidů (sodalit, nefelin, leucit, analcim).