VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ
TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA

SEDIMENTÁRNÍ PROCESY

Z procesů popsaných v kapitole o horninovém cyklu v úvodu těchto výukových materiálů vyplývá, že v procesu vzniku sedimentárních lze rozlišit 4 základní etapy - zvětrávání, transport, sedimentaci a diagenezi.

Zvětrávání jsou změny, které probíhají v horninách na zemském povrchu při normálních teplotách a tlacích působením atmosféry, vody, ledu, kolísající teploty a činnostíorganismů.Jde o určité přizpůsobování se hornin povrchovým podmínkám, zejména nízkým teplotám a tlakům, dostatku kyslíku a vody. Výsledkem uvedených procesů jsou četné zvětrávací produkty, které se již v daném prostředí jeví jako stabilní. Do kategorie zvětrávání se nezahrnují pochody vyvolané hydrotermálními roztoky.Podle povahy rozlišujeme zvětrávání fyzikální (mechanické) a zvětrávání chemické.

Transport (přenos matieriálu) zvětralého materiálu se nemusí uskutečnit vždy. Zůstává-li materiál uvolněný zvětráváním na místě svého vzniku, označujeme jej jako eluvium. Při jeho nesoudržnosti však stačí často jen malý sklon terénu k tomu, aby se dostal do pohybu a nastal jeho transport. Transport se uskutečňuje jak ve stacionárním, tak i v dynamickém (pohybujícím se) prostředí. Ve stacionárních podmínkách má při transportu rozhodující úlohu materiálu gravitace. V pohybujícím se prostředí je největší množství materiálu transportováno proudící vodou, menší množství zvětralin je přenášeno větrem nebo ledem.

Sedimentace zahrnuje ukládání materiálu. Sedimentace je složitý pochod, který je výsledkem jednoho nebo více procesů mechanické, biochemické i organické povahy. Vlastní průběh sedimentace bývá ovlivňován řadou faktorů, které jsou zčásti lokálního dosahu a částečně mají význam regionální. K faktorům lokálního dosahu patří salinita vody, pH vody, oxidačně redukční potenciál, teplota vody a způsob jejího proudění. Regionální význam má charakter reliéfu, klimatu a organického života.K sedimentaci dochází na nejrůznějších místech zemského povrchu: na souši, v jezerech a zejména pak v mořích a oceánech, které jsou z hlediska rozsahu a objemu ukládaného materiálu nejvýznamnější. Sedimentace ve vodním prostředí se uskutečňuje mechanicky, chemicky a biologicky.

Diageneze je proces představující zpevňování materiálu, který je přinášený do sedimentačních prostor, ale i toho, který v prostoru vzniká. K tomuto procesu dochází působením fyzikálních a chemických procesů. Uvedeným pojmem se označují všechny změny, které probíhají v sedimentu od jeho uložení do počátku metamorfózy. Výsledkem diagenetických změn je vznik pevné horniny. Diageneze je bezprostředně ovlivněna primárním složením sedimentu, charakterem sedimentačního prostředí (zejména salinitou vody), složením a aktivitou pórových vod, teplotou a tlakem.
Diageneze je nejčastěji klasifikována jako mechanická a chemická. Zatímco mechanické změny převládají do hloubky 1000 - 1500 m, pod touto hranicí již probíhá diageneze chemická.