VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ
TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA

STRUKTURA A TEXTURA

Struktura sedimentárních hornin vyjadřuje charakter součástek z hlediska jejich velikosti, opracování či složení. Jednotlivé komponenty jsou spolu spojeny pomocí pojiva, základní hmoty či tmelu. POJIVO - strukturně odlišná, jemnozrnnější složku. Negenetický pojem, když nelze rozeznat, je-li pojivo primárního nebo sekundárního původu. Souhrn základní hmoty a tmelu, V podobném smyslu se někdy též používá termín "výplň intergranulárního prostoru" nebo "mezerní hmota". ZÁKLADNÍ HMOTA - primární složka sedimentární horniny, vždy zřetelně jemnozrnnější než hrubší částice v ní uzavřené. V dostatečně zrnitostně diferencovaných sedimentech. TMEL - sekundární, chemogenně se tvořící složka horniny. Je diagenetického původu a vylučuje se druhotně mezi zrny.

Podle velikosti a povahy součástek se struktury dělí na:

• klastické (úlomkovité)
• cementační (látkové)

Podle relativní velikosti úlomků či zrn se dělí na:

• rovnoměrně zrnitá
• nerovnoměrně zrnitá

Podle stupně zaoblení zrn se dělí na:

• ostrohranná (angulární) zrna
• poloostrohranná (subangulární) zrna
• polozaoblená (semiovální) zrna
• zaoblená (ovální) zrna
• dokonale zaoblená zrna

Podle množství tmelu a způsobu výskytu se dělí na:

• Tmel kontaktní (dotykový) - hornina obsahuje jen nepatrné množství tmelu, který bývá vyvinut pouze v místech dotyku jednotlivých zrn.
• Tmel povlakový - tmel jednotlivá klastická zrna pouze povléká, často na nich vytváří tenký minerální film.
• Tmel pórový - tmel vyplňuje prostory (póry) mezi jednotlivými klastickými zrny.
• Tmel výplňový - jde o tmel druhé generace, který vyplňuje póry zbývající v hornině po nedostatečném zpevnění tmelem první generace.

Podle povahy organických zbytků se dělí na:

• organogenní - hornina tvořena organickými zbytky beze stop opracování
• organodetritická - hornina tvořena úlomky organických zbytků

Textura sedimentárních hornin vyjadřuje vzájemné uspořádání stavebních součástek. Vzniká fyzikálními i chemickými procesy a činností organismů. Může být velmi různorodá a je velmi nápomocná při interpretaci sedimentačního prostředí, v němž daná hornina vznikala.

Textury lze definovat podle následujících kritérií:

• podle uspořádání stavebních jednotek
• podle charakteru zvrstvení
• podle charakteru vyplnění prostoru
• podle nerovností vrstevních ploch