HORNINOTVORNÉ SLOŽKY

Mineralogická charakteristika. Reprezentuje amorfní křemen s obsahem vody (1 - 20 %), která se odpaří jeho zahřátím na 250 °C. Základní stavební jednotkou jsou kuličky gelu SiO2 téměř pravidelně plošně hexagonálně uspořádány. Opál vytváří kulovité útvary seskupené hroznovitě, krápníkovitě nebo ledvinovitě. Může být bezbarvý (hyalit je nejčistší odrůda opálu, nevykazuje opalizaci) bílý, žlutočervený, červený, zelený, fialový. Opály můžou (drahé opály), ale nemusí (obecné opály) vykazovat tzv. opalizaci, která vzniká lomem světla na vrstvičkách kuliček SiO2 za přítomnosti H2O. Všechny však nejsou štěpné, ale lomné s lasturnatým lomem, skelným až voskovým leskem, bílým vrypem, tvrdostí T = 5,5 - 6, hustotou h = 1,9 - 2,2 g/cm3. Je poměrně snadno rozpustný a přechází postupně do chalcedonu.

Petrografická charakteristika a výskyt. Je v přírodě velmi rozšířen. Vzniká jako gel z roztoků ve vulkanických oblastech nebo rozkladem silikátů v horninách (hlavně v serpentinitech). Opálové horniny se označují jako diagomity (Kučlín u Bíliny), pokud jsou sypké jako křemelina (Borovany u Českých Budějovic), velmi ztmelená jako diatomové břidlice a opály organického původu se označují jako menility (Židlochovice, Jablunkov). Výskyt nejčistší odrůda opálu (hyalitu) je vázán na leucitické tefrity (Valče nedaleko Podbořan u Doupovských hor, Vicenice u Třebíče na Moravě), obecný opál může vznikat přeměnou serpentinitů (okolí Pernštejna) nebo živců v pegmatitech (osada Mlaky u Písku). Vyplňuje dutiny, je součástí tmelů některých pískovců.