VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ
TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA

KLASIFIKACE

CEMENTAČNÍ SEDIMENTÁRNÍ HORNINY

Karbonátové sedimenty jsou tvořeny převážně kalcitem, případně aragonitem nebo dolomitem. Vznikají chemickou nebo biochemickou sedimentací či nahromaděním uhličitanových schránek a koster organismů (na složení karbonátových sedimentů se nejčastěji podílejí produkty všech uvedených pochodů).Karbonátové horniny jsou velmi rozšířené. Sedimentují převážně v mořském prostředí; sladkovodní karbonátové sedimenty představují jen nepatrný zlomek z celkového objemu karbonátových sedimentů.K nezpevněným mořským karbonátovým sedimentům patří především mořská bahna, která jsou složena z úlomků vápnitých schránek a koster i z chemicky vysráženého kalcitu. V současných mořských bahnech jsou v obrovském množství přítomny schránky dírkovců rodu Globigerina, a proto se tato bahna označují jako globigerinová bahna.Barva vápenců a dolomitů závisí na jejich složení. Pokud jsou tyto horniny tvořeny jen karbonáty a neobsahují žádnou barvicí příměs, mají bílou barvu. Různými příměsmi však bývají zbarveny v nejrůznějších odstínech šedé barvy (od bělošedé až po černošedou), ale též v různých odstínech žluté a červené barvy, příp. mohou být i nazelenalé. Někdy jsou tyto horniny skvrnité; často jimi pronikají bílé žilky kalcitu.Na území České republiky jsou vápence a dolomitické vápence velmi rozšířené - vyskytují se např. v Barrandienu, v Moravském krasu, v okolí Hranic a na Pavlovských vrších. Dolomity a vápnité dolomity jsou u nás méně hojné - vyskytují se lokálně společně s vápenci a dolomitickými vápenci v Barrandienu (např. ve Velké Chuchli u Prahy) a v okolí Olomouce (Čelechovice na Hané, Hněvotín, Grygov).

Silicity jsou křemité horniny, které vznikají chemickým nebo diagenetickým vysrážením krystalického či amorfního SiO2 nebo nahromaděním křemitých (opálových) schránek různých organismů či jehlic živočišných hub. Z genetického hlediska lze tedy rozlišit tři základní typy silicitů: chemogenní silicity, diagenetické silicity a organogenní silicity. K chemogenním silicitům, které vznikají vysrážením křemitých hmot ze studených nebo horkých vod patří především gejzírity, limnokvarcity a jaspility. Diagenetické silicity jsou zastoupeny křemitými rohovci. Organogenní silicity se dělí na radiolarity, diatomity a spongolity.

Allity reprezentují reziduální horniny nebo sedimenty s vysokým obsahem hliníku v podobě oxy-hydroxidů. Do skupiny allitů patří laterity a bauxity.

Ferolity jsou nezpevněné nebo zpevněné sedimentární horniny s vysokým obsahem železa, které je v nich přítomno nejčastěji v podobě oxy-hydroxidů a kysličníků (amorfních oxy-hydroxidů Fe, goethitu, hematitu, magnetitu), ale též v podobě karbonátů (sideritu), silikátů (chamositu) a sulfidů (pyritu). Jsou to sedimenty převážně mořského původu, které vznikají chemickým nebo biochemickým srážením z mořské vody. K ferolitům náležejí např. sedimentární železné rudy Barrandienu a pelosiderity Moravskoslezských Beskyd.

Evapority jsou sedimenty, které vznikají krystalizací z koncentrovaných roztoků (ze slaných vod, jejichž vysoká salinita je zpravidla způsobena odpařováním). Jsou mořského nebo kontinentálního původu. V prvním případě dochází k jejich ukládání v solných pánvích, na sebchách nebo salinách. V druhém případě jsou evapority produktem jezerní sedimentace v semiaridní a aridní zóně, ojediněle i v zóně humidní. Na složení evaporitů se podílejí především chloridy a sulfáty (halit, sylvín, carnallit, sádrovec, anhydrit, epsomit a řada dalších) a lokálně též boráty (borax, boracit, colemanit a další). V podobě příměsí bývají v evaporitech přítomny karbonáty (zejména dolomit), jílové minerály a též organické látky.

Kaustobiolity jsou hořlavé organogenní sedimenty. Výchozím materiálem pro vznik kaustobiolitů jsou organické zbytky rostlinného nebo živočišného původu (tedy odumřelá organická substance = nekromasa). Organické zbytky významné pro vznik kaustobiolitů se na zemském povrchu nacházejí v podstatě ve třech formách, a to jako humus, rašelina a sapropel (hnilokal). Jako humus se označují organické zbytky převážně rostlinného původu, které se hromadí v půdách a které se tvoří různě intenzívním rozkladem převážně rostlinné tkáně ve vlhku a při jen částečném přístupu vzduchu; jako materiál pro vznik kaustobiolitů nemá humus příliš velký význam. Daleko významnější je rašelina. Ta se tvoří v rašeliništích kvašením a hnitím rostlinné (méně živočišné) nekromasy pod vodou, tedy za nedostatku vzdušného kyslíku; pochod, jímž nekromasa přechází v rašelinu, se nazývá rašelinění (humifikace). Sapropel vzniká ve stojatých nebo slabě se pohybujících vodách v sladkovodních nádržích kontinentálních oblastí (v jezerech, bažinách, mrtvých ramenech řek) a v přímořských oblastech (zálivech, lagunách, deltách) především nahromaděním organických zbytků zooplanktonu a fytoplanktonu a jejich rozkladem za nedostatku atmosferického kyslíku.Kaustobiolity se dělí na kaustobiolity uhelné řady a kaustobiolity živičné řady. Mezi kaustobiolity uhelné řady patří zejména rašelina, hnědé uhlí, černé uhlí, antracit a plyny provázející uhelná ložiska; ke kaustobiolitům živičné řady náleží především ropa a doprovodné plyny, asfalt a ozokerit. Plyny uhelných a ropných ložisek se zpravidla označují jako zemní plyny (za zemní plyny jsou však někdy považovány všechny plyny nahromaděné v zemské kůře nebo z ní unikající).Na území České republiky se relativně hojně nacházejí větší akumulace kaustobiolitů uhelné řady a v menší míře i kaustobiolitů živičné řady. Rašelina se vyskytuje na vrchovištích Šumavy, Krušných hor, Krkonoš, Hrubého Jeseníku a také ve slatinných rašeliništích v Polabí mezi Hradcem Králové a Pardubicemi, v okolí Máchova jezera a na Třeboňsku. Velká ložiska hnědého uhlí se vytvořila v podkrušnohorských pánvích - chebské, sokolovské a severočeské (Mostecké) pánvi. Hnědé uhlí s velmi nízkým stupněm prouhelnění (označované často jako lignit) se nachází na Kyjovsku v tzv. jihomoravské lignitové pánvi a též v budějovické pánvi. Ložiska černého uhlí jsou přítomna v nesouvislém pruhu probíhajícím zhruba od Plzně přes Rakovník, Mladou Boleslav a Trutnov na území Polska - jde především o plzeňskou, žihelskou, rakovnickou, kladenskou, roudnickou, mšenskou, mnichovohradišťskou, podkrkonošskou a dolnoslezskou pánev, jejíž větší část leží na polském území. Černé uhlí se vyskytuje rovněž v okolí Rosic a Oslavan (rosicko-oslavanská pánev). Naše nejvýznamnější ložiska černého uhlí se nacházejí v ostravsko-karvinském revíru (OKR), jenž je součástí hornoslezské pánve, jejíž větší část náleží Polsku. V OKR černé uhlí místy přechází do antracitu. Ropa a zemní plyn se u nás vyskytuje především na Hodonínsku a Břeclavsku.

Fosfority jsou nezpevněné i zpevněné sedimentární horniny, jejichž hlavní složkou jsou amorfní a kryptokrystalické fosforečnany vápníku složením blízké apatitu (např. francolit), které jsou jednak součástí tmelu, jednak tvoří ooidy, nepravidelná zrnka, hlízky nebo vytvářejí prakticky celou horninu. Většina fosforitů vznikla na šelfech, kde jsou fosforečnany Ca buď produktem přímého chemického nebo biochemického srážení z mořské vody, nebo produktem zatlačování karbonátových sedimentů v průběhu diageneze. Guanové fosfority se tvoří z ptačích exkrementů, lokálně i z exkrementů netopýrů. V České republice se fosfority vyskytují pouze v podobě konkrecí v sedimentech české křídové tabule; v jeskyních Moravského krasu se nalézá netopýří guano.

Manganolity jsou nezpevněné i zpevněné sedimentární horniny s vysokým obsahem manganu, jenž je v nich přítomen v podobě kysličníků a oxy-hydroxidů (pyroluzitu a sloučenin typu MnOOH) a též karbonátů (rodochrozitu - MnCO3). Podobně jako ferolity jsou i manganolity převážně mořského původu. Slabě metamorfované manganolity se vyskytují u Chvaletic v Železných horách.