VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ
TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA

KLASIFIKACE

KLASTICKÉ SEDIMENTÁRNÍ HORNINY

Psefity jsou hrubozrnné klastické sedimenty, v nichž převažují klastické částice o velikosti nad 2 mm. Klastické částice jsou zpravidla různého složení, mívají různou velikost a často i rozdílný stupeň zaoblení. Psefity jsou často nedokonale zrnitostně vytříděné a prostory mezi většími úlomky bývají zčásti nebo i úplně vyplněny základní hmotou, složenou z klastických částic zrnitostně odpovídajících psamitům až pelitům. Mezi nezpevněné psefity patří sutě a štěrky, mezi zpevněné psefity patří slepence (konglomeráty) a brekcie.

Psamity jsou klastické sedimenty s převahou úlomků o velikosti 0,063-2 mm. Úlomky jsou tvořeny především křemenem, k němuž někdy ve větším množství přistupují živcová zrna nebo také úlomky různých hornin. Kromě psamitové frakce bývají v těchto sedimentech přítomny také klastické částice, které zrnitostně odpovídají aleuritům až pelitům, ale též psefitům. Nezpevněné psamity se souborně označují jako písky, zpevněné psamity se podle látkového složení klastického materiálu zpravidla dělí na pískovce, křemence, droby, arkózy (v některých klasifikacích sedimentů se všechny zpevněné psamity označují jako pískovce). Jedna z používaných klasifikací zpevněných psamitů je v podobě klasifikačního trojúhelníku.

Aleurity jsou klastické sedimenty, v nichž převažují klasty o velikosti 0,004-0,063 mm. Někdy obsahují značný podíl klastických částic zrnitostně odpovídajících pelitům, do nichž aleurity mohou přecházet; obdobně existují přechody mezi aleurity a psamity. Reprezentantem nezpevněných aleuritů je spraš; zpevněné aleurity se označují jako prachovce (siltovce).

Pelity neboli jílové sedimenty jsou svým postavením v klasifikaci sedimentů na přechodu mezi klastickými a cementačními sedimenty, neboť jejich složky sedimentují buď jako úlomkovité částice zrnitostně odpovídající pelitům, nebo se tvoří chemickým srážením z roztoků při sedimentaci nebo jsou produktem diagenetických procesů. Jílové sedimenty jsou nejhojnější skupinou sedimentů (představují zhruba jednu polovinu z celkového objemu sedimentů v zemské kůře). Na složení jílových sedimentů se podílejí především jílové minerály a křemen; v podstatném množství v nich bývají přítomny živce a karbonáty (kalcit nebo dolomit).Podle stupně zpevnění se jílové sedimenty člení na jíly (nezpevněné), jílovce (středně zpevněné) a jílové břidlice (silně zpevněné). Kritéria pro rozlišení jednotlivých členů uvedené řady jsou značně nejednotná. Hlavním kritériem je rozplavitelnost těchto hornin ve vodě: jíly jsou snadno rozplavitelné, jílovce jen těžce rozplavitelné a jílové břidlice jsou silně zpevněné, prakticky nerozplavitelné sedimenty. Jílové břidlice se od jílovců též liší vyšším stupněm rekrystalizace základní hmoty a s tím související nižší porózitou (pod 5 %) a často i tenkou štípatelností, která se nazývá břidličnatost (břidličnatost jílových břidlic se však projevuje až při jejich zvětrávání). Jílové sedimenty s vyšším obsahem CaCO3 tvoří analogickou řadu: slíny - slínovce - slínité břidlice (častěji označované jako vápnité břidlice).Barva jílových sedimentů je značně variabilní a často je značně ovlivněna jen nepatrným množstvím určitých příměsí. Jíly, jílovce, slíny a slínovce jsou v nezvětralém stavu obvykle světle šedé až tmavošedé, ale mohou být i zelenavé, nažloutlé, hnědé nebo i červené. Opuky (tj. písčité slínovce) jsou nejčastěji bělošedé až nažloutlé, ale též žlutohnědé. Jílové a slínité břidlice jsou v čerstvém stavu modrošedé, zelenošedé, tmavošedé až černošedé, ale mohou být i nafialovělé až červenohnědé.