VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ
TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA

KLASIFIKACE

PELITY

PRACHOVEC - PRACHOVITÁ BŘIDLICE

Jíly jsou nezpevněné jílové sedimenty. Podle způsobu vzniku je lze rozdělit na reziduální jíly (tzv. jílová rezidua) a na přemístěné jíly, které se podle místa uložení zpravidla dělí na deluviální, proluviální, říční, jezerní, ledovcové, glaciofluviální a mořské.

Reziduální jíly se tvoří chemickým zvětráváním hornin za příhodných klimatických podmínek v subtropickém a tropickém pásmu, v místech s dostatečně členitým reliéfem a hojnými srážkami. Takto vznikají reziduální jíly, které obvykle obsahují zvýšený podíl Fe3+ a Al3+ a které přecházejí do allitů (stať 5.6). K významným reziduálním jílům patří kaolínová rezidua, tj. rezidua, v jejichž jílové složce převládá kaolinit. Kaolínová rezidua se formují tzv. kaolinickým zvětráváním hornin bohatých živci (jako jsou např. granity, syenity, pegmatity, arkózy nebo ruly). Kaolínová rezidua se zpravidla označují zkráceně jako kaolín - nejde však o synonyma, neboť termín kaolín slouží také k označení produktů kaolinizace, což je hydrotermální přeměna, při níž dochází k rozkladu živců za vzniku kaolinitu.

Deluviální jíly se nacházejí na svazích hor; proluviální jíly se hromadí na úpatích hor (např. v dejekčních kuželech). Tyto jíly mají většinou malý plošný rozsah a obvykle obsahují příměs hrubě zrnité frakce a větších úlomků hornin.

Říční jíly se ukládají na středním a dolním toku řek a jsou běžnou součástí říčních teras. Podobně jako deluviální a proluviální jíly jsou i říční jíly zpravidla jen velmi špatně zrnitostně vytříděné a obsahují značný podíl především aleuritické a psamitické příměsi. Z jílových minerálů v říčních jílech převládá kaolinit.

Lepší stupeň vytřídění mají jezerní jíly, i když někdy obsahují značný podíl aleuritové frakce. Na rozdíl od předcházejících genetických typů jílů mívají jezerní jíly zřetelnou vrstevnatost. V závislosti na podmínkách vzniku (např. na salinitě vody) jde o jíly s převahou kaolinické, illitické nebo montmorillonitické složky. Sladkovodní jíly mohou obsahovat větší podíl karbonátové příměsi (kalcitu nebo dolomitu) - jde tedy o jíly přecházející do slínů; v jílech slaných jezer bývá přítomen sádrovec, anhydrit, dolomit, příp. i halit.

Ledovcové (morénové neboli souvkové) jíly tvoří špatně zrnitostně vytříděné vložky v jiných ledovcových sedimentech. Glaciofluviální jíly vznikají přeplavením ledovcových jílů vodami z tajícího ledovce (vzhledem k sezónnímu kolísání množství tavných vod jsou glaciofluviální sedimenty často tvořeny střídajícími se vrstvičkami jílů a písků - tyto vrstvičky se označují jako varvy a horniny jimi tvořené jako varvity).

Mořské jíly se dělí na lagunární a šelfové. Jíly vyslazených lagun značně připomínají jíly sladkých jezer. Jíly lagun aridních oblastí jsou tvořeny hlavně illitem, chloritem, někdy i montmorillonitem a obsahují hojně karbonáty (kalcit nebo dolomit), sádrovec, anhydrit a halit. Šelfové jíly jsou složené z illitu, chloritu, montmorillonitu a vzácně kaolinitu; mělkovodní šelfové jíly (sedimentující v hloubkách do 50 m) mívají často příměs psefitové, psamitové a aleuritové frakce a mohou obsahovat i větší množství karbonátů. Jílové sedimenty na dně moří či oceánů mohou být také produktem podmořského zvětrávání (halmyrolýzy) hornin vhodného charakteru - např. halmyrolýzou tufů vznikají mořské reziduální jíly s montmorillonitem, označované jako bentonity.

Podle mineralogického charakteru jílové složky se jíly dělí zejména na kaolinické, illitické a montmorillonitické.

Jílovce vznikají částečným zpevněním jílů. Jílové minerály jsou v jílovcích zastoupeny především kaolinitem a illitem.

Na území České republiky jsou jíly a jílovce neobyčejně hojné. Kaolínová rezidua jsou rozšířena na Karlovarsku, Plzeňsku (Horní Bříza) a na Znojemsku (Únanov). Kaolinické jíly se vyskytují v podkrušnohorských pánvích, v Budějovické a Třeboňské pánvi a na jižní Moravě (na Znojemsku). Kaolinické jíly a jílovce se vyskytují na české křídové tabuli; kaolinické jílovce jsou velmi hojné též na Kladensku a Rakovnicku. Illitické jíly se u nás vyskytují především v podkrušnohorských pánvích. Illitické jílovce jsou hojně rozšířeny ve flyšovém pásmu Karpat. Bentonity a jejich přemístěním vznikající montmorillonitové jíly se nacházejí na Mostecku.

Jílové břidlice (dříve jílovité břidlice) jsou silně zpevněné jílové horniny. Jílové minerály jsou v jílových břidlicích zastoupeny především illitem, což je odrazem vyššího stupně rekrystalizace jílové hmoty ve srovnání s méně zpevněnými jílovci. U nás se jílové břidlice vyskytují především v Barrandienu, Nízkém Jeseníku, Oderských vrších a na Drahanské vrchovině.

Slínité horniny, které tvoří přechod mezi jílovými a karbonátovými sedimenty, jsou převážně mořského, méně často jezerního původu. Slíny se vyskytují ve větší míře na jižní Moravě. Slínovce jsou přítomny ve flyšovém pásmu Karpat a na české křídové tabuli. Jako opuky se označují slínovce s psamitovou a aleuritovou příměsí (jde tedy o písčité slínovce); u nás jsou opuky hojně rozšířeny na české křídové tabuli. Slínité břidlice neboli vápnité břidlice se nacházejí ojediněle společně s jílovými břidlicemi např. v Barrandienu.at).